Bar & noční klub Spicy

Cesta nebyla moc dlouhá, ale rozhodně celkem zábavná. Kupodivu ačkoliv jsem toho kluka vůbec neznal, dokázala konverzace plynout, aniž bych se musel nějak extra snažit. Teda jako jo, já vždycky mluvil až moc a dokázal bych komunikovat i s němým, ale bylo příjemné pro jednou vést rozhovor, který byl oboustranný. Probírali jsme všechno možné, hry, které hraje, které hraju já, novinky, co měli vyjít a na které jsme se těšili. A pak jsme zabloudili k jeho rodině, k vesnici, kde mi vykládal vesnické historky, kterým jsem se upřímně smál celou cestu i to, jak ještě pořád nevěděl, na jakou stranu metra se postavit, ačkoliv se všelijak snažil dát najevo, že to zná a že není žádný vidlák, jasně. Rozhodně jsem věděl, že vytáhnout ho ven namísto té nudné přednášky byl celkem dobrej nápad. Mrknul jsem pohledem na hodinky, u Thea jsem měl být tak za dvě hodiny, to je tak na dvě tři piva ideál. Rozrazil jsem známé dveře od baru, jehož jméno hlásil neonový nápis nad dveřmi. Možná to tady vypadalo luxusně, ale ceny tady byly celkem přijatelné. Pobaveně jsem sledoval, jak se Štěpán snaží zamaskovat, že nevěří, že jsem ho vzal zrovna sem.
"Chodím sem s pár klukama z party, je to blízko fakulty, tak se tady večer dá dobře zašít. Ale je pravda, že jsme tady dlouho nebyli, spíš teď paříme doma, kluci tvrdí, že se o zkouškovém musí učit, přitom se jen vymlouvají, to je jasný. Ale spíš teď, jak se udělalo tepleji chodíme víc ven, laser game a paintball, nechci se chválit, ale celkem je rasím.." Zabořil jsem se do kožené sedačky a objednal rovnou dvě piva. Typický já, ani jsem se nezeptal, jestli chudák není třeba abstinent. Napil jsem se jedné pěkně vychlazen, pak lehce naklonil hlavu na stranu a zabodl do něj modrý pohled.
"A co ty? Už sis tady našel nějakou partu? Nebo jsi ten typ, co radši sedí na gauči a cpe se zmrzlinou u telky?" Když jsem si prohlédl jeho vysportovanou postavu, tipoval bych, že přesně tohle nedělá. "Jako chápu, většina našich spolužáků jsou dost divnolidi, co si budem, ale občas se dá najít pár fajn lidí. A taky chápu, když přijdeš do půlky semestru, to už jsou tak nějak všichni u sebe a je těžký prorazit. Znám to. Naši se stěhovali co půl rok už od základy, co půl rok nová škola, nový lidi, nová země, nový jazyk.. Dokázal bych ti objednat pivo v šesti světových jazycích! Naštěstí díky vejšce mi dali se stěhováním na chvíli pokoj. Stejně, jsem dospělej a oni mají pocit, že mi musí kontrolovat život. Jako jo, platí mi ubytování a všechny výdaje, takže jsem na nich celkem závislej, nějak bych to ještě zkousnul, ale pořád mi sem posílají mého staršího bráchu Filipa na kontrolu. Je děsnej, fakt. Myslí si, že když našim vede firmu a oni mu co měsíc kupují nové Porsche, může se chovat jako debil první třídy.." Znovu jsem kecal a kecal, široce se usmíval, při zmíňce o Filipovi mi ten úsměv trochu povadl a nahradily ho spíš protočené oči, ale to jsem byl já, svěřoval se cizinci a bylo mi to fuk.
"Co ty, máš nějaké sourozence? Doufám, že lepší než je ten můj!" A jo, byla pravda, že jsem chtěl, aby se cítil dobře. Sám jsem moc dobře věděl, že zapadnout, není tak úplně jednoduché. Nakonec jsem si prohrábl vlasy a na chvíli zmlknul, zajímalo mě, co by chtěl říct, což bylo u mě, kdo se spíš sobecky soustředil vždycky jen na sebe, celkem zvláštní.

Následoval jsem ho rád, možná se snažil tvářit jako měšťák, ale stejně jsem věděl, že mě dávno prokoukl, protože mi lezla sláma z bot a toho vesnického burana jsem stejně nezapřel, když jsem nedůvěřoval metru a čuměl jako péro z gauče na bar s neonovými světly a koženými křesly. Naše putika Na bídě měla dřevěné lavice ze socíku a příliš tlustého výčepního Jardu. Pivo ze skleničky, jak nóbl! Přihnul jsem si a pěkně do sebe polovinu půllitru naklopil, ale prosím váš, u nás chlastají i sedmdesátilé babky, tak ze mě zase nedělejte nezkaženého Anděla. Haha, joke!
Sledoval jsem, jak mluví, byl vážně roztomilý, jak pořád kecal nějaké nesmysly a mě to bavilo! Bylo osvobozující konečně se bavit s někým trochu normálním! Co si budeme, u nás na vesnici bylo tématem číslo jedna, že nedojí kráva, Anča si upíchla dítě s Pepíkem na seně a teď se scháněj svatební šaty, ve kterejch se zakryje břicho, nebo že v konzumu zdražili chleba o dvě koruny! Kluci v týmu zase pořád řešili akorát Messiho, gel na vlasy a jestli jsou lepší oholený nebo neoholený koule. Najít člověka, který chápal, co znamená playko a jehož každé druhé slovo nebylo ty vole byla výhra v loterii! 
"Paintball? Na tom jsem nikdy nebyl. Ale střílel jsem s dědou zajíce vzduchovkou." odvětil jsem s úšklebkem, bavilo mě sledovat jeho nejprve nevěřícný výraz a pak zasmání, kdykoliv jsem vytáhl nějakou rodinou historku, které určitě nechtěl věřit, ale bohužel to byla pravda. Nakonec jsem jen zavrtěl hlavou a poslal tam i druhou půlku piva, tak jsem měl po dlouhé době hladinku, problém? 
"Ne, teda jako mám kluky z fotbalu, ale víš, jak se o kopačkách říká, že jsou tak trochu bezmozkové? No, tak to je pravda." ušklíbl jsem se, sice už si mě nedobírali za to, že jsem vidlák, když ze mě trenér udělal centra, ale to neznamenalo, že jsem si chtěl na předloktí tetovat hvězdičky a barvit si vlasy na blonďato. "Takže spíš sedím před tou telkou, ale rozhodně ne z vlastní vůle. Jsem totiž jeden z těch, co se o zkouškové radši vymlouvají, než učí. A většina těch, které na přednáškách potkáš, s tím moc nesouhlasí. Ty jsi byl první, kdo na mě nedělal pššš, sotva jsem se hlasitěji nadechl." pousmál jsem se, jako nebyl jsem úplný záškolák, ale na červený diplom to nevypadá, promiň mami.
Znovu jsem se bezdůvodně usmál, ale důvod to samozřejmě bylo - byl to on, ten jeho výraz, který z nadšeného plynule přecházel do otráveného, když mluvil o bráchovi a zase hned do veselého, když se mě ptal na sourozence. Líbila se mi jeho bezprostřednost, na nic si nehrál, měl rád pozornost a kecal blbosti, ale bylo to osvěžující a já si nemohl pomoct, když jsem si ho stále zkoumavěji prohlížel. Moc často se mi nestávalo, že bych měl crush tak brzo, ale zdálo se, že jsem si našel nový objekt představ, za který by mě pan farář poslal zopakovat si nejmíň desetkrát otčenáš. 
"Ty jo, docela ti tenhle život závidím. Jasně, chápu, je asi na houby se pořád stěhovat a tak, ale zase jsi někde byl, něco jsi viděl, zažil! Kdybych si nepostavil hlavu a nepohrozil, že si nechám udělat tetování, máma už by mi určitě dohodila Mářu od Kropáčků a táta slavnostně předal rodinný traktor." ušklíbl jsem se, věděl jsem, že člověk prostě vždycky chce to, co nemůže mít, ale možná si neuvědomoval, že taky mohl klidně půl života kydat hnůj jako já! 
"Jsem jedináček, takže odejít z rodinné hroudy naše skoro zabilo. Vždycky jsem chtěl sourozence, aby taky tu práci dělal někdo jinej, ale když tě poslouchám, snad lepší, že mám klid." zazubil jsem se a trochu se posunul blíž, nevím, nějak mě to prostě lákalo, být mu trochu blíž, vzdechnout trochu jeho vůně, cítit jeho teplo. "Takže si tu sám? Brácha tu nebydlí?"

Jako jo, kdykoliv z něj vypadla slova jako traktor, slepice, zajíc, jakákoliv vesnická historka mě dostávala smíchy do kolen. Nevím, nějak jsem si ho neuměl představit, sice to pivo téměř exnul a na všechno okolo s těžce předstíraným nezájmem zíral jako na zjevení, takže to naznačovalo, že skutečně tam kde bydlel nebylo moc co dělat, ale mě to bavilo. Možná právě proto, protože tohle jsem zase nevyzkoušel já. Krátce jsem se ušklíbl, kouknul na svoje úplně nové bílé Niky a pak zpátky k němu.
"Hmm, zajímalo by mě, jak by mi slušely holínky. Chápu, musí to být otrava, ale taky to musí bejt prdel. Můžu si někdy přijet zařídit traktor? Prosím! Jak se jmenovala ta vesnice? Struhařov? Dobře, píšu si" Znovu jsem se zakřenil a napil se piva, o něco pomaleji než on a objednal nám rovnou ještě jedno. Ne, rozhodně jsem to neříkal proto, abych si z něj dělal srandu. Protože já byl fakt schopnej se sebrat a zajet tam jen proto, abych zjistil, jaké to je. Pak jsem si ho znovu podrobněji prohlédl, měl moc hezké oči, jemný obličej, plné rty. Lehce jsem zatřásl hlavou, nad těmihle věci jsem nikdy nijak nepřemýšlel, tak jsem s tím ani nehodlal začínat. Jen jsem zhodnotil, že je pěknej, tečka. Za to mě nikdo soudit nemůže!
"Tipoval jsem, že ty namakaný lýtka nějak souvisí s vesnicí, ale fotbal bych teda netipnul. Fotbal mám rád, vždycky s klukama sledujeme utkání Bayernu a Liverpoolu. Hraješ za nějakej pražskej tým?" Pokýval jsem hlavou a jen se znovu usmál, když potvrdil všechny ty drby o fotbalistech. "Můžu tě ujistit, že žádná guma nejsi. Těžko s tím tričkem soudit, jak řešíš depilaci hrudi, ale jinak bych řekl, že jsi v pohodě.." Znovu jsem se zasmál, nebyl bych to já, kdybych věci neproměnil ve vtip nebo si trochu nerýpal. Krátce jsem se nad jeho slovy zamyslel, ne zase na moc dlouho, znáte mě a uvědomil si, že má možná v něčem pravdu. Viděl jsem toho hodně, procestoval svět víc než spousta lidí za celý svůj život. Ale pro mě to bylo spíš hořké, než sladké.
"Sourozenci jsou fajn, dokud ti nedávají nevyžádané rady.." Pronesl jsem už mírněji. Jako jo, Filipa jsem nesnášel kvůli jeho chování, ale nebývalo tomu tak vždycky. Podepřel jsem si bradou ruku a znovu ho sledoval. "Jsem tu úplně sám, brácha řídí rodinnou firmu tam, kde je zrovna potřeba. Momentálně je to tuším Švédsko. Ale jak říkám, pravidelně mě jezdí kontrolovat. A většinou dorazí v tu nejhorší možnou dobu. Dost často pořádám na bytě různé chlastačky, párty, hezký holky, hodně levnýho chlastu, a tak. Takovej typickej studentskej život. Někdy bych tě měl přidat, vypadáš tak.. nezkaženě" Na tváři se mi usídlil šibalský úsměv, jo, na kažení těch poctivejch studentů jsem byl expert, jen se podívejte na chudáka Martina! Začínal jako šprt, co mu slovo párty naháněla hrůzu. A teď! Mimoděk jsem si vzpomněl na černovláska. Protože jsem si uvědomoval, že chlast a holky nejspíš pro mě už nebudou. Nebo budou? Nevím. Představa nějaké, co mi vzdychá do ucha a to jsem se sotva dotknul jejího zadku se mnou už moc nedělala, zatímco on. V duchu jsem se profackoval, nemůžu na to přece myslet pořád a všude! Zatracenej Theo.

"Jasný, na konci pololetí jedu sbírat brambory, tak tě vezmu s sebou. Velká sranda, tři dny za jakéhokoliv počasí seš ohlej a hrabeš se v hlíně. Holínky ti půjčím, dostal jsem jedny k narozeninám." usmál jsem se, jo, znělo to tragicky a ještě tragičtější bylo, že kromě holínek jsem dostal taky ručně pletený svetr a dvoje páry ponožek z ovčí vlny. To chceš. "A traktor už táta přepsal na mě, takže když budeš chtít, zapřáhnu ti i valník." natáhl jsem se a znovu se napil, tentokrát už taky zpomalil tempo, hold pražáci nemají takovou praxi! 
"Prohlížel sis moje lýtka? Aby přítelkyně nežárlila, mám taky namakanej zadek." ušklíbl jsem se, bavilo mě ho popichovat, byl jsem zvědavý, jak na něco takovýho zareaguje. Teplej fotbalista a ještě ke všemu z vesnice, jo, uměl jsem si to zařídit! Nakonec jsem ale zvážněl a kývl hlavou. "Za Spartu. Měl jsem nabídky i ze zahraničí, ale táta trval na tom, že doma musí být pan inženýr, takže jsem hledal klub a školu, který by se spolu dali nějak skloubit. Proto taky nemusím na všechny hodiny, mám individuální plán." věděl jsem, že tím na něj udělám větší dojem, než kdybych mu oznámil, že jsem si zakopal s Ronaldem, protože už jsem dávno pochopil, že je asi tak stejně ukázkový student jako já. A to zjištění se mi líbilo. Vlastně se mi líbil celý ten večer. Uvědomoval jsem si, že moje myšlenky zabíhají trochu jinam než k tomu, o čem jsme mluvili. Díval jsem se na jeho rty, které si sem tam olízl a představoval si docela jiné činnosti. 
"Copak depilace hrudi, nevěřil bys, co všechno si kluci depilujou. Ani jsem nevěděl, že se tyhle věci můžou depilovat. Nechápu, jak to dělaj v zimě.." odtrhl jsem pohled od těch růžolících se rtů a jen se usmál, když jsem dostal tu rádoby milou pochvalu. Nedivil jsem se mu, já byl fotbalista, a přesto jsem si o fotbalistech nic dobrého nemyslel. Fakt asi platilo, že když to máš v nohách, nemáš to v hlavě. "Ale oceňuju, že sis všiml mého prudkého intelektu. Obvykle, když řeknu, že jsem fotbalista, objeví se nějaká blondýna a chce moje číslo." netušil jsem, co ty pražské holky mají s těmi fotbalisty, ale já to nestál. Nejspíš mě to otravovalo celkově nehledě na fakt, že jaksi ty holky tam představovaly celkem zásadní problém. Byly mi totiž naprosto ukradené. To se ale o usmívajícím se hnědovláskovi říct nedalo. 
"O nevyžádaných radách bych ti mohl vyprávět, na vesnici si každej myslí, že když tě viděl tahat kačera ve třech letech, patří taky do rodiny." pokrčil jsem rameny, docela s ním soucítil, moji rodiče byli celkem umírnění a přestože mi taky kecali do života, rozhodně mi ho nekontrolovali. A to jsme tu mluvili o rodičích a ještě bráchovi. Chudák, kdo by chtěl v životě takového debila! "Jobovky jsou nejhorší. Už tě při něčem přistihl?" zdálo se mi, že zatímco brácha žije spořádaný a zodpovědný život, Maty teda rozhodně andílek nebude. Při jeho proslovu o chlastání, párty a holkách jsem si povzdechl. Takže fakt heterák? Zamyšleně jsem si projel prsty tmavé vlasy, ale ještě to nechtěl úplně vzdát. Protože byl až moc hezký a zábavný na to, abych to jen tak hodil za hlavu. Proto jsem se jen usmál a naklopil tam druhé pivo. Chtěl jsem ho opít? Drze jsem se usmál. "Nezkaženě říkáš? Dáme si někdy beerpong, čím myslíš, že se my vidláci po večerech asi tak bavíme?" 

"Fajn, tak já tě vezmu do nóbl baru a ty mě na brambory, zní to fajn" Ušklíbl jsem se a pohodlněji zapadl do křesla. Potom jsem si uvědomil, že se mě vážně ptá na to, jestli mám přítelkyni. A nebo neptal, nejspíš jsem si to vsugerovával. Nejspíš jsem se měl tvářit pohoršeně, že si tady vychvaluje zadek, ale já jen zavrtěl hlavou.
"O tom nepochybuju" Ani mě netrápil ten fakt, že jsem skutečně zhodnotil, že ten zadek v upnutých džínech má pěknej, to jsem udělal jen jednou a Theovi a protože Theo je.. no Theo. Sakra, měl bych na to přestat myslet, protože mít teď stojáka je to poslední, co potřebuju! Ale trápila mě spíš druhá část jeho věty. Ta, na kterou jsem nevěděl, jak reagovat, nakonec jsem ale jen znovu zavrtěl hlavou.
"Nemám přítelkyni. Přítelkyně jsou drahý, časově náročný a většinou mě začnou brzo nudit" Mluvil jsem pravdu, přítelkyni jsem skutečně neměl. Nebylo to tak, že bych chtěl Thea Štěpánovi nějak zatajovat, to vůbec. Jen jsem nevěděl, jak nás.. jak to mezi náma vlastně je, jak to definovat. Co jsme byli? Ta otázka mě sužovala pořád, přemýšlel jsem nad tím nonstop a nevěděl, jak na ni odpovědět. A proto abych mu nemusel odpovídat, jsem se té otázce šalamounsky vyhnul.
"Wau, to se někdy přijdu podívat na zápas. Za prvné, klobásu a pivo z kelímku miluju a za druhý, na fotbale je vždycky prdel" Věnoval jsem mu další z arzenálu širokých úsměvů a zkřížil ruce nad hlavou. Potom jsem se rozhlédl po lokále, ale žádnou blondýnu neviděl. "Hmm, nejspíš ti ty blondýny dneska blokuju. Nicméně to musí bejt super, máš holku v posteli úplně bez námahy, šťastnej to chlap" Usmál jsem se a dopil to druhé pivo, protože jsem se rozhodně nechtěl nechat jako pražák zahanbit. Protože on vypadal, že to exování těch piv s ním skoro nic nedělá! Sledoval jsem ho, bavila mě ta konverzace, bavil mě celý tenhle večer, byl nenucený, příjemný, neustále jsme měli témata o kterých jsme mohli mluvit a já se přistihl, že bych tu dokázal vydržet vysedávat mnohem déle. Nakonec jsem zavrtěl hlavou.
"Ne, jako při sexu mě nepřistihl. Ale vždycky má tendence přijít neohlášeně na moji párty, dotáhnout tuny chlastu, pak nějaký pipiny, co jsou na něm nalepený jak přísavky, jako jo, nejspíš na ten perfektní úsměv a horu prachů, ale i tak, vždycky mi pak vezme všechnu pozornost a to já nenesu úplně dobře" Lehce přidrzle jsem se pousmál. Nejspíš si už stačil všimnout, že jsem pozornost miluju a nutně potřebuju. Jako jo, nejspíš jsem se choval jako mimino, ale já si nemohl pomoct a pokud jsem pozornost nedostával, byl jsem schopný si i dupnout nožičkou. Zvednul jsem ruku, že bych objednal třetí pivo, ale s pohledem na hodiny jsem ji stáhnul dolů. Měl bych jít.
Vytáhnul jsem někde ze dna batohu nějakou chudáka dosluhující propisku a na ubrousek naškrábal pár čísel. Pak zvedl pohled ke Štěpánovi. "Hele, musím jít. Jdu k Theovi, budeme pařit, slíbil jsem klukům, že dáme hru a nejspíš mě ukřižují, pokud se na ni znovu nedostavím. Můžeš se k nám mimochodem někdy přidat, zmíním se jim" Podal jsem mu papírek a mrknul na něj. "Beerpong? Beru jako výzvu a výzvám já nikdy neřeknu ne. Jsem přeborník v pivní stojce! Až příště budu pořádat párty, budeš první na seznamu, tvoji prohru si užiju." Rozhodně mi neušel jeho drzý úsměv. Potom jsem se zvedl, cítil jsem, že ty dvě piva na ex mi nastavily slušnou hladinku, taky za to určitě mohl týden abstinence. A naposledy na něj přetočil pohled. "Díky za fajn večer a pokec. Kdyby ses někdy nudil nebo si měl dost těch nagelovanejch pitomců, tak napiš, něco spácháme. Rád jsem tě poznal, Štěpáne" S těmi slovy jsem se z lokálu vytratil. Nemohl jsem lhát, ten večer byl příjemný, ale nemohl jsem potlačit jisté vzrušení a lehkou nervozitu, které jsem pociťoval, když jsem si objednával Ubera na tu dobře známou adresu na konci města.
Přesun

Vyhrnoval jsem si rukávy na černé košili a mrknul na hodiny visící nad barem. Do koncertu ještě chvíle zbývala, ale i tak se lokál začal zaplňovat lidmi. Nahoře bar jel na plné obrátky, ale tady dole, tady to teprve mělo začít. Těšil jsem se, měl jsem rád, když se lidi vraceli nadšení zpátky, když jsem cítil ten adrenalin a napětí z toho, jak to vlastně celé dopadne, z toho, aby vše bylo nachystané a perfektní, i když mi bylo jasné, že nějaký ten průser nebo zvracející třináctka na hajzlech mě nemine. Aspoň jsem doufal, že Dominik poctivě zkontroluje ty fejkové občanky, co ty děcka nevymyslí. Objevil jsem se za barem abych si všiml, jak mladý hnědovlásek stojí opřený za barem a namísto obsluhování projíždí zuřivě mobilem doprava a doleva. Nutno říct, že na baru byli všichni obslouženi a nejspíš jsem mu měl vynadat, ale takový šéf jsem já nebyl. Neměl jsem tendenci si vylévat své ego na brigádnících. Proto jsem se jen zvědavě naklonil a pak obdivně hvízdl. "Hm, té bych dal swipe doprava, ty kozy za to stojí.." Ušklíbl jsem se, zatímco mladík pohotově telefon zandal a upřel na mě vyděšené oči. "Pane Čermák, já.." Mávnul jsem nad tím rukou a poslal ho obsloužit nějakou tmavovlásku co se hlasitě dožadovala svého Sex on the beach. Neřešil jsem to, ne, že bych tady nechal vládnout chaos a nechal si srát na hlavu, věděl jsem o jejich práci všechno, ale nechal je být, protože jsem věřil, že věčným buzerováním ničeho nedocílím.
Sledoval jsem, jak se chystá stage vepředu, zkoumal, jestli jedeme na čas, kritickým pohledem sjel zásoby alkoholu. Ironie, já a zkoumal chlast, dřív by v tuhle dobu ty zásoby byly nulové, protože bych je všechny pravděpodobně vyžahnul jen sám. Chytnul jsem do ruky shaker a zkušeně namíchal jeden Cosmopolitan, který jsem poslal milé blondýnce, co na mě mile mrkala a usídlila se na barové stoličce poblíž. Pak jsem nalil půl litra vychlazeného Birella a poslal ho po barovém pultu doprava, kde ho zachytila mohutná ruka tmavovláska. Jeho tmavé oči se do mě zabodli a já na něj kývnul. Jasně, Dominik mohl v baru pít, ale většinou si dával jen pár piv a já ho za tu zodpovědnost mohl jen chválit. Teď jsem na něj jen kývnul, přehodil si černou útěrku přes rameno, opřel se lokty o bar a kouknul směrem k točitému schodišti.
"Začíná to bejt hustý, co?" Zajímalo by mě, jak zhodnotí situaci a jestli se někdo stačil sundat ještě předtím, než vlezl dovnitř. Nebo jestli už někoho musel rázně vykopnout ven. Ty historky byly k nezaplacení!

Vychlazenou dvanáctku jsem tam poslal milerád, který jiný zaměstnavatel by mi dovolil si v práci dát pár vychlazenejch bez větších problémů? Nestěžoval jsem si a nedělal problémy, takže jo, čtyři pět piv jsem za večer stáhnul, ale rozhodně se neopíjel, nevyvolával rvačky ani nedělal jiný píčoviny. Byl jsem Patrikovi vděčnej a jeho vděk si hodlal zasloužit. Znaveně jsem se posadil na stoličku kousek od blondýny, která ho svlékala očima a kývnul hlavou. 
"Jo, nějaká třináctiletá nána si přede mnou sundala tričko a podprdu, že prej jí hodí na toho kytaristu. Donutil jsem jí zavolat matce, a počkal, až si jí tu vyzvedne." ušklíbl jsem se, už jsem si docela zvykl na ruch a nejbizárnější akce, ale popravdě jsem tuhle dobu občas nechápal. Kde mají tyhle děcka rodiče? Mávl jsem nad tím ale rukou, mě do toho nic nebylo a místo toho tam kopnul zbytek piva a podíval se zvědavě na hnědovláska. Blondýnka si namotávala vlasy na prsty a svůdně na něj mrkala.
"Tady slečna Kozatá by si dala říct, nemám to vzít na chvilku za tebe?" pousmál jsem se a vzápětí se rádoby vážně plácnul do čela. "Já zapomněl, vždyť ty už jsi vlastně skoro ženáč! No jo, žádný šukání, jen doma dát žrát kočkám, pusa na čelo a dobrou noc strýčku Fido." byl jsem asi zmrd, ale bavilo mě ho popichovat. Navíc holka ybla sice kus, ale bylo mi jasné, že to mu nestačí. Docela jsem ho obdivoval, že se drží ve všem tak dlouho, protože nejen že tu skládat basy jednu za druhou, i holky mu div neskákaly do náruče! Hold charakter!
"Jo a abych nezapomněl, tvoje hlavní hvězdy stále nedorazily.." poslal jsem mu půllitr zpět a vstal, ačkoliv jsem se ještě nevzdaloval. Byl jsem jeho pravá ruka, když to bude třeba, pro ty ucha dojedu třeba na motorce! Na jednu stranu bylo fajn, že dávat šanci novým umělcům, na druhou sorry jako, ale proč sem pořád taháš tyhle nevychovaný děcka?!

Dorazil jsem celkem s předstihem, což už mě bylo celkem normální. Neměl jsem rád když měl někdo zpoždění, nedej bože já sám. Holt když je jednou někdo naučenej vstávat a chodit spát se slepicema, tak to prostě nejde jen tak změnit. No tak se ten vesničan ve mě prostě nezapře. Kluci z fotbalu mě lanařili do města, ale nějak jsem měl po celodenním tréninku po krk jejich nagelovaných hlav a věčných řečí o tom, kterou zrovna přefikli v šatně. Pohledem jsem zkontroloval mobil, kouknul na čas a projel zprávy. Od koho hlavně, to jsem snad ani nemusel popisovat. Když mi Maty psal, že se sejdeme na koncertu jeho kámošů, byl jsem rád a hned kývnul. Tvrdil, že mě jim představí a dokonce i tomu Theovi o kterém neustále básnil a mě to celkem dost lezlo na nervy, nebudu lhát, nejspíš jsem jen tiše záviděl, že pozornost hnědovláska, nad kterým jsem po večerech víc a víc přemýšlel a nemohl ho dostat z hlavy, se upírala na pro-gamera. Jako jasně, chápal jsem, že se snaží co nejvíc hrát s profíkem než pomáhat mě, ale i tak mě to štvalo. Poslední dobou jsme se vídali často, chodili na pivo, hráli hry, kecali o všem možném v kavárně za školou, bylo to fajn. Rozhlédl jsem se po lokále, jestli hnědovláska nezahlédnu, ale k mému zklamání tady nebyl a pod stagí se spíš začala shromažďovat parta uječených pipin. Rozhodl jsem se počkat na baru, odkud výhled nebyl nejhorší a byl dostatečně daleko od potencionální hrozby v podání holčin v upnutých džínách a crop-topech, kterým bych jen nerad musel vysvětlovat, že tímhle směrem to u mě moc neprojde. Kývnul jsem na barmana a usídlil se na barové stoličce. Když mi hnědovlásek přinesl vychlazenou dvanáctku, všiml jsem si černovláska, stojícího vedle něho. Všiml jsem si ho hlavně proto, protože jsem si vybavil moment, kdy mě venku kontroloval a jen špatně skrýval úsměv nad mou fotkou z občanky, kde jsem měl slušnou patku na Biebera a našpulený rty. Jo, to se prostě občas stane! A tehdy to frčelo!
Neměl jsem moc možnost si ho víc prohlédnout, když se k němu cpali další dívky a kluci a já se radši ztratil uvnitř. Teď jsem si ale prohlížel široká ramena, ostrý pohled, úšklebek, který ale vypadal, že k němu už patří a jeho pohled, co směřoval na barmana kousek ode mě. Odtrhl jsem pohled z jeho tváře zpět ke schodišti, bylo mi jasné, že MatyistheBest bude zrovna někdo, kdo chodí pozdě.

Kontrola u vchodu mě neminula a já se jen pro sebe usmál, docela mi chybělo tohle každodenní chování. Zpátky doma jsem byl sotva pár dnů a jako obvykle se o tom nikomu nezmínil, kromě rodičů, kam jsem samozřejmě zamířil na rodinný oběd, kdo odmítne knedlovepřozélo od maminky? Možná právě proto jsem do baru vcházel sám, bez obvyklého doprovodu nevychovaných kámošů nebo hihňajících se holek. Nevadilo mi to, byl jsem sice hodně společenský a moc neuměl být sám, ale občas jsem se prostě rád vrátil do doby, kdy jsem hltal každou příležitost slyšet nějakou hudbu, jakoukoliv a kdekoliv. Ačkoliv dneska to moje první setkání s Unbreakable rozhodně nebylo. Erika i Kubu jsem znal docela dlouho, líbil se mi jejich styl a hlavně texty, dokonce jsem jako správná fanynka měl doma jejich demo, takže když mi instáč oznamoval, že dneska budou hrát v mě dobře známém klubu, rozhodl jsem se že místo Výměny manželek a piva z plechovky se zase kulturně obohatím. 
Ačkoliv místo pod pódiem už zaujímaly převážně dívky třináct plus, byl jsem tu brzo, takže jsem zamířil k baru. Kývl jsem na vysokého tmavovláska, i s ním jsem se od vidění znal, tuším dokonce, že jsem tu kdysi dávno taky hrál. "Vodku s džusem, díky." usmál jsem se na něj vesele a jen sledoval, jak mi tam lupnul kousek ananasu a paraplíčko, tak to jsem byl hned zase v ráji. 
"Máš tu místo..?" bez problémů jsem se otočil na menšího hnědovláska, který seděl u baru a popíjel pivo. "Šel bych vedle, ale ta bloncka vypadá, že je právě na lovu.." dodal jsem se smíchem směrem k blondýnce, která zmateně pokukovala po barmanovi, černovlasém vyhazovači, tomhle hnědovláskovi a mě. "Jsem Danny, máš se?" jako obvykle jsem byl tak nenucený, jak jen může někdo tak volnomyšlenkářský jako já být. Možná proto nevadilo, že jsem přišel sám, protože i když jsem vstoupil sám, sám rozhodně odcházet nebudu.

Dorazil jsem do baru a u vchodu si z ramen stahoval černou koženou bundu, sakra, začínalo tady být pekelné vedro, jak se všichni začali srocovat u pódia. Přelétnul jsem dámské osazenstvo pohledem a krátce se ušklíbl, teda kluci, to ty podprsenky budete muset sbírat hráběma. Jako jo, párkrát jsem je slyšel, viděl jejich videa na Tik Toku, ale na živým koncertu jsem ještě nebyl, tak jsem byl sám zvědavej a ne, že bych ty dva nějak podceňoval, ale takovou účast jsem teda nečekal. Hledal jsem, jestli v davu nezahlédnu známé tváře, ale nezahlédl, proto jsem spěchal k baru. Pátral jsem po jednotlivých tvářích a tu, kterou jsem tam hledal nejvíc, jsem nenašel. Své zklamání jsem ale najevo nedal, pořád mi ještě neodepisoval a ještě pořád měl čas, třeba přijde později. A když jsem zahlédl Štěpána, no zakřenil jsem se jak blázen, vážně přišel! Asi ho ti nagelovaní fotbalisti vážně nebavili, nedivil jsem se mu. Přiřítil jsem se k němu, ignoroval, že stoličky jsou témě zabrané a postavil se naproti němu. "Čau, promiň, že jdu pozdě. Neuvěříš, dorazil můj láskyplný bratr Filip a začal mě klasicky prudit, pitomec jeden, jak já ho nesnáším.." Zafrflal jsem, ale rozhodně jsem si rozhovorem o něm nechtěl kazit den, ale to bych nesměl za barem slyšet potutelný smích a to samé i z pravé strany. Upřel jsem pohled na dotyčné a jen se ušklíbl, to mi mohlo být jasné. "Čau Patriku, naleješ mi prosím vodku a redbulla? Na Filipovo účet, díky moc!" No co, říkal, že mi koupí, co budu chtít, tak se aspoň pěkně vyleju na frustraci. Prohlížel jsem si barmanovo, teda spíš majitele baru tvář, co mě probodávala pobaveným pohledem. To samé i Dominik, vysoký černovlásek, na které jsem jen kývnul. Proč jsem je oba znal? Chtěl bych hrdě tvrdit protože jsem štamgast, ale bohužel, protože mě oba znali jako dítě a stejně tak znali i Filipa. A já za to dost krát dostával pěknou bídu, naštěstí se ale teď prozatím drželi zpátky. Přetočil jsem pohled zpět na Štěpána a prohlédl si ho, musel jsem uznat, že v tom světlém oblečení mu to slušelo, ostatně jako vždy. Chtěl jsem mu říct, že se těším, až ty pipiny začnou skákat, ale to jsem si nesměl všimnout dalšího vysokého hnědovláska, který seděl na stoličce vedle Štěpána a zapřel s ním rozhovor. No tyvole!
"1v1DK? No to mě poser! Sleduju tě na Instagramu a anxiety s Kiem si pouštím pořád dokola!" No, mohl jsem slintat trochu míň okatě, ale tenhle týpek byl legenda. Sice jsem se o tom nesměl moc zmínit před Erikem, dost nerad slyšel, jak o něm pěju ódy, ale kámo, tenhle kluk byl něco! Chtěl jsem se dostat na jednu z jeho párty, ale nepovedlo se a ani jsem nevěděl, že je zpátky v Čechách a teď tady sedí a naprosto v klidu si popíjí. Omluvně jsem si prohrábl vlasy. "Omlouvám se, jsem Matyáš, kámoš Erika s Kubou. Nechci tě takhle přepadávat, je mi jasný, že si rád, že tě teď tady neobletujou všichni ostatní, slibuju, že se budu krotit" Znovu jsem se lehce pousmál, ale neubránil jsem se tomu si hnědovláska zblízka prohlédnout. Pak jsem pohled přetočil na hodiny a raději než abych řešil kolik je, jsem do sebe toho redbulla s vodkou kopnul a objednal si dalšího ignorujíc povytažené obočí Patrika naproti.

Sledoval jsem, jak se plní lokál, na jednu stranu rád, že má kámošovo bar takový úspěch, na jednu stranu v obavách, co se stane, až sem vlezou ty princátka na stage a strhne se davová hysterie. Protože kdo bude zachraňovat všechny ty ječící pipiny, aby se navzájem neušlapaly? Kývl jsem na Patrika, aby mi tam načepoval ještě jedno orosené, než se vydám hrát si na bodyguarda. Doufal jsem, že nebude žádné drámo, po včerejším tréninku s hnědovláskem jsem cítil každý sval a nebyl teda fakt zvědavej na kopající a kousající puberťáky. 
"Vodku s redbullem? Ty ses nějak utrhnul ze řetězu, připomínám, že jestli tě tu někde najdu blejt, vymáchám ti v tom hlavu." zapálil jsem si a pohlédl na malého hnědovláska, který byl věrnou minikopií jednoho z mých nejstarších přátel, ačkoliv bych to tak asi veřejně nenazval. Navzdory svým slovům jsem ale mrknul na Patrika, který se smíchem nalil čtyři panáky Jacka a posunul jeden ke mě a jeden k těm třem. "Když nás Filip zve.." na mé tváři se objevilo cosi jako úsměv, no jo, sice jsem byl hajzl, ale tohohle malýho ťuňtu jsem měl vždycky rád, vždyť bývaly doby, kdy jsme ho společně s Filipem vodili do školy! A dneska si popíjí na baru, zatímco holky za jeho zády si na něj ukazují a hecují, která k němu dojde dřív. Fakt začínal připomínat bráchu, i když byl o dost roztomilejší. Ale mimino, co k tomu dodat, i s tím blitím už jsem měl zkušenosti, když jsem ho v těch patnácti táhnul domů, zatímco Patrik naháněl Filipa, který zase ošukával nějakou blondýnu, měl na ně slabost.  
"Takže princezna je zpátky v Praze? Tak to budu mít alespoň dneska večer nějakou zábavu." ušklíbl jsem se, myslel samozřejmě Filipa, jak dlouho jsem ho už neviděl? Ne, že by mi nějak moc chyběl, každým rokem z něj byl ještě větší snob a pozér, ale bavilo mě si z něj dělat prdel, brácha na to byl moc nevinnej a sladkej. Sledoval jsem ty dva týpky, se kterými se bavil, obličej jednoho z nich mi přišel poněkud povědomý a druhý.. krátce jsem se ušklíbl, když jsem si znovu vybavil tu patku a kačeří pusu. Justin, při bližším prozkoumání té tváře jsem zkonstatoval, že to by skutečně mohl být materiál k ošukání, ale rozhodně jsem nebyl ten typ, co by za ním teď šel a prosil o číslo. Ne, já tu měl práci.

Srkal jsem si svůj obohacený džusík s paraplíčkem a čekal, jestli se hnědovlásek představí nebo mě vypakuje s tím, že tu drží místo nějaké krásce, když se objevil menší hnědovlásek a já z jejich rozhovoru pochopil, že se měli sejít spolu. On celkově vypadal, že se tady dost vyzná, i s barmanem mluvil dost familiérně a já už jsem si balil svoje saky paky, abych tomu menšímu uvolnil místo, když se na mě otočil, jeho oči se doslova rozzářily a já se jen rozesmál, když na mě vybalil všechna ta slova. 
"Danny stačí, čau kámo." natáhl jsem ruku a přátelsky si s ním plácnul, neměl jsem problém navazovat známosti kdekoliv a kdykoliv a ten kluk byl možná nadšenej, ale kdo by nebyl rád za fanouška, kterej ho očividně žere? Nebylo to poprvé ani naposledy a hnědovlásek vypadal neškodně, tak kde byl problém. Napil jsem se a strčil si paraplíčko za ucho a zazubil se, na náš poslední hit jsem byl patřičně hrdý. "Díky, měl jsem štěstí, Kie je prostě borec. Včera psal, že podepsal spolupráci s BenjimFLR. Hustý, co? Už jsem myslel, že už nikdy nic nevydá!" celý já, vykecat i to, co nevím, ale já byl na svýho kámoše vážně pyšný, vždyť ty vole, byl prakticky nikdo když jsme se potkali, prostě kluk s talentem a najednou bude vydávat písničky s touhle repovou legendou? Prostě wow! "Klídek, vlastně jsem se vrátil teprve předevčírem a jít sem jsem se rozhodl tak nějak na poslední chvíli, tak jsem ani kámošům nepsal. Snad nebude vadit, že se přidám? Teda dokud nepřijde Erik, ten by asi nadšenej nebyl, nevím proč, ale zdá se mi, že mě nějak nemá rád.." sice jsem neznal žádného z nich dýl jak dvě minuty, ale s upřímností jsem měl vždycky problém, ale nebral jsem to nijak tragicky, dál se křenil, i když jsem nechápal, proč mě hnědovlásek nemá rád. Nic jsem mu neudělal. Nebo alespoň myslím..? Každopádně když přede mnou přistál panák od vysokého černovláska, ze kterého šel upřímně docela strach, což potvrzovalo i velké slovo security na jeho hrudi, pokrčil jsem rameny a vzal ho do ruky. "Mmm sice nevím, kdo je Filip a z toho, co jsem pochytil, je to asi debil, ale popravdě jestli je to důvod chlastat, tak klidně na něj!" 

Musel jsem se smát a vrtět hlavou, když jsem se sklonil a na otevřený účet Filipa Antla, u kterého byla obtisklá rtěnka a neuměle nakreslené srdíčko, zjevně už si namotal některou z mých brigádnic, nebo možná všechny, nedivil bych se, připsal několik dalších panáků. Většinu jsme jeli v počítači, ale on byl můj VIP host, a tak mi to platil prostě podle toho, jak se mu chtělo a já to neřešil. Kromě toho, že ve skladu pravidelně šukal kde s kým, nedělal žádné problémy, nepral se, nenadával, i když za ten svůj výserský úsměv by si už několikrát vážně zasloužil dostat. Byl to můj kámoš, sice ten, se kterým jsem jel svůj nespoutaný život a byl jsem to já, ne on, kdo to mockrát hnal do extrémů, ze kterých i tenhle floutek raději couval. Ale věděl o mě to nejlepší i nejhorší zároveň a možná to byl princezna, ale já ho měl celkem rád. Sladké, no jo, celý já.
Jasně, všiml jsem si Dominikovo narážek a rozhodně mi neuniklo hihňání a svůdné pohledy prsaté blondýny na baru, spíš Filipovo typ, ale jen jsem se na ni pousmál a víc pozornosti ji nevěnoval. Ne, že bych nebyl nadrženej nebo nebyla hezká. O to nešlo. Já už zadaný byl. Věděl jsem, že dřív bych nejspíš jí něco objednal, předváděl se, sjel se s ní do zapomnění a pak jí šukal do rána, ale teď jsem spíš kontroloval hodiny nad barem, protože mé hvězdy večera začínaly získávat zpoždění. V tom měl Dominik pravdu, ostatně jako ve všem, a to on věděl, o tom jsem nepochyboval. Nespokojeně jsem mlaskl. nejspíš jim budu muset za chvíli zavolat a přihrál Matyášovi dalšího redbulla s vodkou.
"A docáluje mi Filip i tvou poslední útratu?" Pobaveně jsem sledoval, jak se hnědovláskovi, tolik podobnému jeho staršímu bratrovi vytřeštily zděšením oči, což mě rozesmálo ještě víc. Mladší z Antlů uměl být stejně drzej, jako sladce roztomilej. "Klid Matýsku, dopíšu to k němu, stejně to nepozná.." Spiklenecky jsem na něj mrknul a protáhl si ztuhlé ramena. Bar se začínal plnit, takže jsem zaúkoloval další zaměstnance a já sám se věnoval jen těm, co se uvelebili na baru. Nakonec se můj pohled umístil na hnědovláskovi, na kterého Matyáš koukal jak na zjevení. Taky jsem moc dobře věděl, kdo to je.
"Hej Danny, jestli se the Unbreakable rozhodnout nedorazit, vezmeš to za ně? Nerad bych dostal špatný hodnocení.." Usmál jsem se na něj, DJovský pult vedle pódia mu byl plně k dispozici. Věděl jsem, že kdyby tady hrál on, je vyprodáno do hodiny. Já rád dával přednost těm neznámým, těm, kterým jen málokdo dá šanci prorazit. Nejspíš jsem pro tyhle umělce, co měli duši, sny a cíle, ale málo prostředků k realizaci měl prostě slabost. A jen doufal, že se mi to nevymstí.

Sledoval jsem na střídačku Dominika a Patrika a vážně si říkal, jak je skvělý, že se do mě pouštěj už i Filipovi staří dobří kámoši ze střední. Hm, to si tady děláte nějaký páprdovský srazy nebo jak? Ale nebudu lhát, měl jsem je oba rád, hlavně proto, protože se konečně někdo k Filipovi choval normálně, neslintal z něj, neklaněl se mu a hlavně Dominik mu občas dával pěknou čočku. Co na to říct, tím si získal moje srdce! Jen jsem jim oběma věnoval úsměv, vzal si drink do ruky, konečně ho ne exoval, věnoval úsměv i Štěpánovi, aby si nepřipadal vyřazeně, když ho sem pozvu a bavím se s někým jiným, ale hnědovlásek nevypadal, že by mu to vadilo, když mi úsměv opětoval a společně se mnou upíral pohled na DJovskou legendu, která na mě i dokonce mluvila.
"Danny, fajn. Těší mě.." Znovu jsem se pousmál a pokýval hlavou. Pak jsem jen slyšel, co z něj vypadlo a vykulil oči. "No nekecej, s BenjiFLR? Zrovna na poslední párty jsem pouštěl jeho poslední album. Mimochodem, v sobotu pořádám párty u mě, kdybys neměl, do čeho píchnout.." Vážně jsem ho pozval k sobě domů na párty? Ale co, vypadal tak děsně v pohodě, že mít ho tam, bude jak maják na hezký holky.. ne, že bych ho tam zval jen kvůli tomu, ale mohla by bejt prdel! "Hm, Kie musí být pěkný hovado teda! Mám FLR rád, ale poslední dobou fakt jen točí dokola to samý a myslel jsem si, že brzo skončí, protože to na nějaký comeback nevypadalo, tak má teď aspoň naději, to se těším na nový singly! A jo, jasně, přidej se, zkusím se u Erika přimluvit, aby po tobě neházel ty vražedný pohledy.." Krátce jsem se ušklíbnul a hnědovláska si prohlédl. Snad jen proto, protože jsem nechápal, jak obyčejnej kluk z Čech prorazil, dostal se na špicu českejch hitparád a nemluvě o zahraničí.. Už jsem celkem chápal, proč na něj má Erik pifku a přitom nechápal, protože působil jako v pohodě týpek. "Ne, že by tě neměl rád. Jen je pořád nakrklej, že si mu údajně před rokem sebral nějakej koncert ve městě, v klubu, kam se snažil dlouhou dobu dostat. Jenže pak se tam objevilo zničehonic tvoje jméno a manažeři mu volali, že je nepotřebujou. Tak z toho byl dost špatnej. Ale to ho přejde.." Srknul jsem si drinku, no jo, asi Erik nechtěl, aby to věděl, ale to jsem byl celý já, neuměl jsem tajemství, alespoň ne to svoje, moc dobře držet. Věnoval jsem také úsměv Dominikovi, protože jsem fakt nechtěl, aby mě v tom alkoholu vymáchal, protože mi bylo jasný, že nevyhrožuje nikdy jen tak pro nic za nic. Taky jsem se rozhodl je oba Štěpánovi představit. "Štěpáne, to je Dominik a Patrik, kdyby ses divil, proč je tak familiárně znám a proč mě oni oslovují jako mimino, tak jsou to kámoši Filipa. Ale neboj, na rozdíl od něj, jsou celkem normální" Nechal jsem hnědovláska, ať si oba prohlédne a pak přetočil pohled na mobil, co mi zavibroval v ruce. Nemohl jsem zakrýt zklamání, co se mi promítlo ve tváři. Práce.. Táhni i s celou tou prací do hajzlu.. Theo. Buď na rovinu řekni, že se se mnou nechceš vídat nebo se přestaň dál vymlouvat. Kdo chce, si čas najde. Ale namísto toho, abych mu hnusně odepsal, jen jsem krátce napsal, že to nevadí, že se u něj stavím po tom. Co jsem si to nalhával? A proč jsem se ho nedokázal vzdát? Možná jsem měl. Protože vztah na sex jsem nehledal. Ne, myslel jsem si, že jsem pro něj něco víc.
Schoval jsem mobil do kapsy a tentokrát ten drink exnul a kývnul na další, beze slov. Nasadil jsem na rty úsměv a rozhodl si tenhle večere užít, ať už s ním nebo bez něj.

"Jestli se jednou proslavíme, první co si koupíme novou dodávku!" zabručel jsem, když jsem potřetí mrdnul s dveřma a ony se stejně nezavřely. Popravdě já byl rozhodně ten prototyp umělce, věčně bez peněz, věčně hlavou jinde než u důležitých věcí, nebo spíše těch věcí, které ostatním důležité přišly. Já měl vždycky priority srovnané jinak, mnoho lidí s tím nesouhlasilo, ale já nad tím nikdy nepřemýšlel, nemusel, protože těch pár lidí, kteří to chápali, a Erik byl samozřejmě první na tom seznamu, mi ke štěstí stačilo. Nedělal jsem hudbu pro peníze nebo slávu, i když bych kecal, že by se mi nelíbilo vystupovat v narvaný hale a slyšet, jak někdo vyřvává moje jméno, ale já to dělal prostě proto, že mě to bavilo, že mě to naplňovalo a že to byla jedna z těch věcí, která ze mě dělala mě a která mě neoddělitelně spojovala s Erikem. To díky psaní textů a hudby se naše hlavy naladily na stejnou vlnu, díku těm nocím plným hulení, smíchu a skládání jsem chápal nad čím přemýšlí, aniž by o tom musel mluvit. A věděl, že to tak má taky. Bylo fuk, jestli to bude na Rock for People nebo v zapadlý hospodě na vesnici, když to bude s ním. 
"Děláte si prdel?!" Lenka vypochodovala ze zadního vchodu v tom svém gothickém ohozu, vypadala mnohem drsněji než já i Erik dohromady, ale možná proto jsme ji oba tak milovali. Perfektně k nám ladila. "Už je narváno, ptal se po vás i majitel!" za ní přispěchali i zaměstnanci baru, kteří pohotově začali vynášet věci z auta, stejně jako Erik čapnul kytaru a zesilovač a já basák s činely a hrnuli jsem se za nimi. Zatímco to tam kluci dávali dohromady, já si v klídečku v šatně upravil čepici, zatímco Erik chodil sem a tam a tiše si opakoval texty nových písniček. Pousmál jsem se a chvíli ho pozoroval, uměl být někdy tak sladký a zranitelný, že by mu člověk koupil plyšáka a vzal by si ho domů. Vytáhl jsem jointa, zapálil si a vtáhl do sebe štiplavý kouř, když jsem vstal a s ruličkou ještě stále mi visící ze rtu došel k němu. Z kapsy vytáhl černý šátek a sám mu ho uvázal do rozcuchaných vlasů. Fuuuuuck, tohle mi fakt vynahradíš! Vsál jsem do pusy dým, za tričko ho přitáhl k sobě a pro jednou to byl já, kdo mu do rozechvělých rtů vyfoukl nasládlý kouř. Bylo mi fuk, jestli to někdo uvidí, díval jsem se mu do očí a jen se usmál, byl jsem tady, budu tam s tebou, tak jim to předveď! Olízl jsem si rty a odstoupil od něj. "Tak jdeme na to, hvězdo.."

Líbilo se mi, jak se konverzace rozjela, měl jsem rád ten šum a neváhal přispět svou troškou do mlýna, i když mi nešlo o to stáhnout na sebe veškerou pozornost, obvykle se to tak dělo, ale já prostě jenom rád s někým mluvil, smál se, bavil se a tím spíš, že jsem si zase po delší době mohl pokecat v češtině a nemusel pořád přemýšlet, jak tu historku okořenit vhodnou nadávkou, když amíci znali jen fuck a shit. Do té doby mě nikdy napadalo, jak květnaté má čeština nadávky a jak rád ji poslouchám. A Maty se rozhodně nebál mluvit až dost, ale to mi dokonale vyhovovalo. 
"Mmm chtěl jsem se kopat do zadku a sledovat Modravu, ale že jsi to ty, možná změním plány. Pošli mi na instáč adresu, přidám si tě." zabrouzdal jsem do mobilu, chvíli scrolloval aplikací, ignoroval hezkou řádku oznámení, zpráv a sdílení, až jsem ho našel a hodil mu follow. Moc jsem to nedělal, rozhodně si nepřidával svoje fanoušky na osobní účet, ale jestli půjdu na jeho párty, tak nějak ta anonymita posbívá smysl že jo. 
"Hovado? Spíš je jeho největší fanynka! Podle mě má ta jeho sbírka předmětů s FLR větší hodnotu než smlouva, kterou má s jeho nahrávací společností podepsat!" zazubil jsem se, když jsem si vybavil Kieho pokoj od podlahy po strop narvaný plakáty, figurkami, tužkami, cédéčky, hrnky, tričkami, vstupenkami, klíčenkami a kdo ví, čím ještě. Ani jsem netušil, že některé z těch věcí se vyrábí! Ale na druhou stranu jsem měl rád ten pohled v jeho očích, když pustil Benjiho cédéčko, v koutku úst mu visela tužka a on psal, bez přemýšlení, bez nátlaku, prostě pro něj byl inspirací a já to obdivoval. Budu mu muset zavolat a zeptat se, jak to s tím jeho idolem skončilo! 
"To jsem udělal? Noo, tak to asi dává smysl, že se na mě vždycky tak ksichtí. Myslíš, že kdybych se přimluvil, aby je vzali jako předskokany v Karlíně, přestal by mě propalovat tím pohledem? Je to děsivý." zakřenil jsem se a zamyšleně si promnul bradu, mluvil jsem samozřejmě o tom, že by The Unbreakable mohli dělat předkokany mě na tom koncertě v Praze, který mě čekal za dva měsíce. Manažeři mi sice dávali různé nabídky, ale měl-li jsem sám vybrat, mlj vkus byl jinde. Nebuďte v omylu, nechtěl jsem prostě Erikovi zavřít hubu, popravdě jsem se považoval za jejich fanouška a nechápal, že už dávno neprorazili. Jejich hudba byla jiná, ne tak tvrdá, ale jejich texty mě vždycky bavily, hudba byla doladěná v dokonalých detailech, které jsem nacházel stále dál a dál, kdykoliv jsem ty písničky slyšel znovu a navíc čistě objektivně Kuba i Erik byli prototypy hudebních idolů, vždyť už teď ječely ty holky pod pódiem jako ztřeštěné. 
Nakonec jsem přetočil pohled na Patrika a pokrčil ležérně rameny. "Pro tebe cokoliv, kámo.. Dáš mi ještě jeden?" posunul jsem k němu s úsměvem skleničku. Byl to fajn chlap, tehdy, když jsem nebyl víc než nadšenec s příliš drahým počítačem mi dal šanci, věřil mi a i díky němu jsem byl dneska tam, kde jsem byl. V tu chvíli jsem ale uslyšel sborový ječák, když začali Patrikovo brigádníci nosit nástroje na stage a já se jen spokojeně usmál. Zahrál bych, kdyby bylo třeba, ale mnohem víc jsem chtěl dneska večer dělat posluchače. "Naštěstí to ale vypadá, že nebudu muset.." 

Ustal jsem v pochodování a sledoval blonďáka, co si to ke mě kráčel s tím svým pohodovým laxním tempem zatímco já začínal panikařit a vyšilovat. Štvalo mě, že to tak mám, ale zároveň jsem byl rád, že Kuba to má úplně naopak. Vždycky mě před koncertem dokázal uklidnit, jen tím, že tady byl. Že i kdyby to byla katastrofa a vypískali nás, se smíchem bychom to šli někam zapít. Prohlédl jsem si ho, ani sám netušil, jak se mi ta růžová mikina a ten snapback naražený na platinových vlasech líbil a jak jsem si ho představoval s tou čepicí na různých místech. Vdechl jsem a ochutnal nasládlý kouř z jeho úst, snad jen na poslední chvíli zastavil ruce, co si chtěli ukořistit trochu víc a věnoval mu své pověstné provokativní pousmání. Díky. Naznačil jsem tiše rty, ale věděl jsem, že ani nemusím, že to ví, už dávno to všechno ví. Upravil jsem si černý šátek, o kterém jsem si byl jistý, že přemýšlí úplně stejně jako já a přehodil tmavou naleštěnou kytaru přes rameno. Nádech, výdech a vydal se ven, na stage, kde už se dav hlasitě dožadoval našeho jména.
Vyšel jsem ven, přivřel oči před reflektory, co byly na můj vkus moc přesvícené a snažil se zorientovat, než jsem došel doprostřed před volně postavený mikrofon a přejel očima po vyčkávajícím osazenstvu. A že ho tady bylo požehnaně. Chopil se mikrofonu a hodil omluvný pohled na tmavovlasého muže za barem na konci místnosti.
"Hello, hello Praho. Jsme The Unbreakable a myslím, že to lehké zdržení vám hravě vynahradíme naší horkou novinkou, na kterou jsme usilovně makali do poslední chvíle.." Lehce jsem se pousmál. Erikuu.. Táhlé výkřiky dívek v nenadálém tichu mě donutily úsměv jen rozšířit. Pohled jsem přetočil na Kubu, co se mezitím pohodlně usídlil za jeho bicím. Byli jsme blázni, blázni, že jsme se po jednom dni zkoušení rozhodli to vypustit živě, ale my nikdy nejeli na jistotu, ne, s ním jsem vždycky riskoval a dělal nemožné, protože jsme takoví už prostě byli. Jistota by byla nuda.
"Takže tahle je pro všechny z vás, kteří jste něčím posedlí a nemůžete tomu odolat. Ať už matkou vašeho kámoše, nějakého idola z televize nebo nutellou potají v noci z lednice.." Mrknul jsem a kývnul za sebe, bylo to tady. Slyšel jsem, jak se Lenky prsty lehce rozběhli po kytaře, zatímco ta má stále visela na mě. Uchopil jsem mikrofon do obou dlaní, Kubovo lehké bubnování za mými záda mě donutily uklidnit srdce, zvuk jeho paliček narážejících do bubnů mě vždy přesvědčilo, že to, co děláme, děláme správně, protože nás to baví. Usmál jsem se.

I can't take another hollow-point conversation
It's getting harder to fake
The sound of you, an outlasting vibration
There's something I can't shake
The sweetness of you on my tongue
I breathed you in, you filled my lungs
A bitter taste, surrender waste
Another weakness

Vybavovali se mi momenty, kdy jsem psal slova na papír. Nemohl jsem si pomoct, vybavovaly se mi jeho rty, jeho steny, jeho tvář. Ten večer, kdy jsme nemohli odolat tomu pokušení. Kdy jsme prolomili tu hranici.. Prsty jsem přejel po strunách a zazpíval refrén, s tím, že jsem na jednu ze slečen v popředí hodil široký úsměv, přešel kousek vedle a na další mrknul, zatímco mé prsty nazpaměť klouzaly po strunách. Slyšel jsem Kubovo hlas, jemný, měkký, co jen lehce opakoval má slova.

You and me are like drugs and candy
Take one down for the young and easy
You've got me out of my head
I fill this space in your bed
High on the beat of a breakdown
'Cause you and me are like drugs and candy
And I don't wanna give it up..

Tempo se znovu zpomalilo s tím, jak jsem přestal hrát a znovu pochodoval po stagi, jen jsem tiše opakoval refrén, Lenky kytara utichla, jen pár tónů, co znělo kolem... Tentokrát jsem si to zamířil za ním, za Jakubem, chodil jsem za ním běžně, užíval si to, jak jeho paličky ve zběsilém tempu bubnují. Věnoval jsem mu úsměv který pochopil jen on, naklonil se k mikrofonu navíc, co byl vždy schován u něj a pak to začalo, to, kdy jsme do ticha znovu rozjeli naplno refrén, dokola a dokola, hlasitěji, víc.. Dej mi víc. Dej mi všechno.

Odpojil jsem se od něj a přešel zpět doprostřed, užíval si poslední slova, poslední tóny. Kýval hlavou, smál se, hrál. Užíval si to.

No.. I don't wanna give it up..
You've got me out of my head
High on the beat of a breakdown
And I don't wanna give it up!

Skloněnou hlavu jsem zvedl a pohledem přejel po všech ostatních. Po všech těch dámičkách v krátkých topech i po těch, co jen s lehkým úsměvem dávali najevo, že se jim to líbí, ale rozhodně se jim to odráželo v očích. A pak se ozval křik. Křik, co byl hudbou pro mé uši. Cítil jsem své rychle bijící srdce, adrenalin, co vypudil trému pryč.. A tak jsem se jen znovu usmál a kývnul na Kubu, kterou dáme další.

Při čekání na Matyho jsem si všiml, že se místa kolem mě u baru začínají poněkud rychle plnit, nejspíš jsem seděl na oblíbeném místě. Nijak jsem se ale nehodlal zvedat, protože na rozdíl od stage, byl tady aspoň trošku klid. Otočil jsem se na hnědovláska, který na mě upíral přívětivý úsměv a který jsem mu oplatil. Danny. Jeho tvář mi nejspíš měla být známá, ale k nám do vidlákova se toho holt nejspíš tolik ještě nedostalo a já neměl moc čas sjíždět novinky na Spotify. To ale neznamenalo, že to po dnešním večeru nenapravím a neposlechnu si ho, protože jeho úsměv bych nakažlivý. Chtěl jsem mu opětovat i pozdrav, ale to už se za mnou objevil můj očekávaný společník a zvládl hravě konverzaci za nás oba. Zvedl jsem k němu oči, sledoval tu tvář, kterou jsem za těch pár týdnů znal nazpaměť a co mě pronásledovala každý večer namísto učení, her a kterou jsem dostal ven jen díky úmornému tréninku a studené sprše. Znal jsem její detaily, ďolíčky ve tváři, když se na mě omluvně usmál, nakrčení nosu, když naštvaně mluvil o svém bratrovi i zklamání, co se mu promítlo v očích, když odložil telefon stranou. Krátce jsem upřel pohled i na černovláska a barmana, kterým mě Maty představil. Ne, že bych si z druhých rád dělal srandu, ale ti dva Matyho tak láskyplně popichovali, že jsem musel úsměv skrýt v dlouhém loku piva ze sklenice před sebou. Hlavně z poznámky Dominika, rozhodně nevypadal, že by se s něčím dlouho crcal a ta upřímnost se mi zamlouvala.
Chtěl jsem Matymu něco říct, ale než ze mě vypadlo něco kloudného, ozvala se ohlušující muzika všude kolem. Pohledem jsem zapátral směrem k pódiu, kde se usměvavý tmavovlásek nakláněl k mikrofonu. Přejel jsem pohledem jeho i blonďatého bubeníka o kterých mi Maty už lecco vyprávěl. Jejich hudba byla chytlavá, donutila mě do rytmu pohupovat nohou a celkem jsem chápal, proč ty holky u stage div neházejí podprsenky. Kluci byli sehraní, jejich vystoupení bylo drzé a energetické a já se těšil, až je potkám.
Pohled jsem vrátil k hnědovláskovo tváři ve chvíli, kdy mu přímo na hlavě přistála čísi ruka a kompletně mu zruinovala ty jeho jistě pečlivě upravované vlasy. Maty byl dost princezna, protože každý vlas přece musel perfektně sedět a teď.. Vzhlédl jsem od Matyho rozčílené tváře a uvědomil si, kdo na něj mluví. Filip. Ani jsem si ho nemusel moc prohlížet, když se jeho tvář otočila přímo ke mě. Neuniklo mi, jak moc je Matymu podobný. Až na to že vlastně vůbec. Na rozdíl od Matyho roztomilé provokace, v tomhle pohledu byla obrovská dávka sejistoty. Věděl, co chce od chvíle, kdy si mě zálibně prohlédl a mě ten pohled neunikl. Protože by se z něj většině holek za mnou podlomila kolena. Nedivil jsem se, nikdo mi neřekl, že Matyho brácha bude takhle zatraceně hezkej! Už jsem chápal, proč se servírky snad jako omylem prali o to, že Patrika u baru vystřídají a proč se hlouček očí stočil naším směrem. Nebylo těžké si představit, co se skrývá pod upnutým bílým tričkem, kam jsem, leč ne úplně schválně, tak jo, schválně, stočil pohled a vrátil ho zpět k těm modrým očím. “Já vím..” Pronesl jsem, ale neusmál se. “Maty toho o tobě dost namluví..” Dál jsem zkoumavým pohledem mapoval jeho tvář. Sakra, ten pohled, co mi dával, mě rozhodně nenechával chladným. Ale já typy jako on znal a neměl úplně v lásce. Nebyl jsem anděl, jo, rozhodně jsem svému příjmení moc nedostával, měl jsem pár jednorázovek bez citů za sebou a nutno říct, že jsem je tak často nehledal. Ne dokud jsem těkal mezi Filipem a Matym, který naštvaně odfukoval a já se tomu musel jen tlumeně zasmát. Nejspíš jsem měl předsudky, za které by mě máma nejspíš propleskla, takže jsem přeci jen lehké pousmání věnoval i Filipovi. “Jsem Štěpán. Nedávno jsem se přistěhoval a chodím s Matym do školy, tak jsme se potkali na přednášce. Moc se tady zatím nevyznám, tak se mě evidentně Maty snaží začlenit do společnosti svých kámošů” Pokrčil jsem rameny a vesele ignoroval předzvíku, kterou Filip svému mladšímu bratrovi věnoval. Nelíbilo se mi, že s ním tak mluvil. Maty možná působil někdy dětinsky, ale ať jsem si to přiznával nebo ne, to bylo to, co mě na něm přitahovalo. Všiml jsem si, že mladší z Antlů je naštvaný a klopí do sebe panáky hlava nehlava, něco ho trápilo, možná to souviselo s tím, že chyběl ten Theo? Ten, jehož jméno opílal pořád dokola a já byl vlastně, jo vím, není to zrovna nejlepší, ale byl jsem rád, že tu není. Znamenalo to, že ho můžu mít víc pro sebe. Snad proto jsem vrhl na Filipa jen krátký úšklebek, byl můj typ, líbil se mi, ale dokud se bude chvástat prachama a shazovat druhé, asi tady moc nepochodí. Vstal jsem, uvolnil mu tak místo na baru a položil Matymu ruku na rameno, než jsem mu ukázal na stage a pak ho za zápěstí táhnul i přes značné protesty blíž k pódiu. Bylo mi jasné, že se musí trochu uvolnit a to v přítomnosti jeho staršího bratra nejspíš nepůjde.

Je pravda, že už jsem začínal být dost zklamaný, když už byla půl hodina po plánovaném začátku pryč a mé hvězdy večera se stále neuráčili ukázat. Možná jsem se snažil být dobrák, ale rozhodně si nemyslete, že jsem byl nějaká sudička z pohádky. Pokud by se do pěti minut neukázali, moc rád bych jim předvedl, že takhle se s mým podnikem vyjebávat nebude. Dřel jsem dost dlouho na to, aby vypadal tak jak je, aby měl pověst takovou jakou má, i když si všichni v mém okolí klepali na čelo a tvrdili, že to rozhodně nemůžu zvládnout. Což jen dokazovali obrovské dluhy co jsem si tím nadělal okolo a přesvědčit investory o tom, že vyléčený feťák a bar uprostřed Prahy je dobrý nápad. Když ale Danny nasměroval můj pohled na pódiu, trochu se mi ulevilo. Nebudu lhát, po tom, co The Unbreakable dorazili na pódium, svou hudbou a ječícími fanynkami, které velmi zvedali můj dnešní výdělek, přestal jsem být tak nabroušený a začal si jejich hudbu užívat. Znal jsem jen tmavovláska, dokonce jsem se přistihl, že místo nalévání drinků, což bylo pro mě snad jako automatika, když jsem si shaker přehodil za zády, jsem se usmíval. Usmíval, když jsem si všiml, že ta šance za to stála. Že ti mladí talenti si hudbu užívají. Přelétával jsem pohledem po jednotlivých tvářích, až jsem se zastavil na jedné, co mě upoutala víc než hlasitý černovlásek. Byl to ten drzý provokativní úsměv, co věnoval blonďatý bubeník frontmanovi, co mě donutil se zadívat trochu déle. Neviděl jsem ho moc zblízka, to ale neznamenalo, že jsem neusoudil, že byl moc pohledný. V kapele vynikal ať už chtěl nebo ne a s přehledem zvládal hrát na bicí takovou rychlostí, že jsem mohl jen obdivně hvízdat. Kdyby to bylo pěknou řádku let dozadu, nejspíš bych na něj počkal po hraní a rozhodl se prozkoumat, co je za tím drzým úsměvem a sladkou tváří, ale teď jsem mohl jen tiše vzdychat. Zasranej Dominik. Jeho slova mnou rezonovala čím dál tím víc a já jen musel nelibě usoudit, že ten parchant má pravdu. S Ančou jsme spíš než vztah udržovali celibát, protože víc než spontální rychlovka měla přednost Ordinace v růžové zahradě a všudypřítomné kočky. Pohled jsem z bubeníka přesunul na Filipa, mého dalšího super kamaráda a s neurčitým výrazem pozoroval všechnu mojí dámskou obsluhu, co zničehonic přestala pořádně pracovat a na místo toho se vykozuje přímo přede mnou.
"Sandro, Adélo, zpátky na plac nebo si ty drinky na tajňáka vzadu ve skladu proplatíte.." Protočil jsem nad jejich pubertálním chováním očima, zatímco oni jen zamrkaly na Filipa div jedna o druhou nezakopla a radši zmizeli pryč. Pak jsem přetočil pohled na hnědovláska.
"Dík. Po těch letech už jsem musel něco udělat.." Podotknul jsem. Jako jasný, nejspíš jsem měl být šťastný, v euforii skákat metry do výšky, ale já to bral racionálně, byl to rozumný krok v našem vztahu. Děsilo mě jenom, jaké další a další racionální kroky budu muset z pocitu lítosti udělat. Ale to už holt bylo mé vykoupení za minulé skutky.
"Kromě toho žes mi přišel ošukat půlku baru, rád tě vidím. Máš se? Firma frčí?" Musel jsem mu věnovat úsměv, bylo mi totiž jasné, že od černovláska vedle mě dostane bídu jako unezažil za to, jak se hnědovlásek vedle Matyho, Štěpán tuším, prostě otočil a odešel a byl naprosto imunní vůči Filipovo dobře známému ultimátnímu svlíkacímu pohledu a radši si vybral mladšího bráchu. Au, to muselo bolet.

Dál jsem se celkem vesele usmíval na Dannyho a snažil se tvářit zcela nad věcí, když dal opravdu sledovat můj Instagram a kývnul na mou studentskou párty, wow! Přitom moje vnitřní fanynka řvala nadšením. Možná jsem působil jako jeden z fanatických fanoušků, ale ve skutečnosti jsem to nemyslel nijak špatně. Byl jsem prostě vždycky jen zvědavý a až příliš hlučný. S hlučností a ukecaností se totiž neoddělitelně pojila pozornost, kterou jsem si moc rád užíval. Otočil jsem pohled na stage a krátce se uchechtl, když jsem zaslechl Erikova slova té rádoby omluvy za zpoždění a pak jejich hudbu. Vejtahové! Určitě někde hulili a teď se snaží napravovat škody. Ale nemohl jsem říct nic proti jejich vkusu, Erikovo hlas se mi vždycky hodně líbil a Kuba s těma paličkama bubnoval dost otravně všude, na každý párty a akci, prakticky nonstop, takže mě ani nepřekvapovalo, že to tak dobře zní, když se může do toho konečně vložit naplno. Cítil jsem alkohol, co se mi pomalu dostával do žil a hlavy a otupoval smysly, nutil mě se uvolnit, nechat utichnout ten proradný hlas v mé hlavě, který se dokola ptal proč? Proč zase nepřišel? Chtěl jsem to přejít a alkohol mi opravdu donutil přejít to, že jsem po svém bratrovi na místě neskočil, když mě opět veřejně ztrapňoval, takže jsem mu jen oplácel ten otravný úšklebek, ale rozhodně jsem nemohl přejít jeho další poznámku. Pitomec. Třeba kdyby nás nepřerušil, tak by přišel. Třeba.. Fuck. Srát na Thea, srát na Filipa, srát na všechno. Sklopil jsem zrak a zvedl ho až ve chvíli, kdy se Štěpánovo teplá dlaň obmotala kolem mého zápěstí a on mě táhnul do vřavy ječících dam. Nevěděl jsem, jak to poznal, ale vážně jsem potřeboval od nich pryč. Byl jsem to já, kdo hlasitě křičel na podporu svých kámošů a vrhl po Štěpánovi široký úsměv. A on mi ho opětoval. Byl to ale jeho pohled co mě donutil blíž zkoumat jeho tvář. Byl hezký, až moc. Jeho tvář bez chyby, perfektní úsměv, ten pohled, který by mě asi normálně dostával do kolen kdybych si toho všímal, kdybych to chtěl vidět.. Ale já nechtěl, já měl Thea a nikoho jiného nepotřeboval. Ale teď.. Teď jsem si toho konečně všiml. Nejspíš za to mohl alkohol nebo se na mě vážně díval jako na objekt zájmu i přesto, že se mu nějaká zrzka velmi rádoby omylem otřela o bok a on se na ni jen s omluvným pohledem pousmál a přetočil se na mě? Cítil jsem, jak se jeho ruka obmotala kolem mých ramen, zatímco stejně jako všichni ostatní podporoval vystoupení hvězd večera. Měl jsem ho odstrčit, měl jsem to ignorovat. Ale já nechtěl. Ne, chtěl jsem ho dostat z hlavy, byl jsem pro něj jen příležitostný sex, nic víc. Tak proč bych měl ignorovat pozornost druhých? Kvůli němu? Kvůli čemu vlastně? Byl jsem zmatený, má hlava byla chaos a bordel a já se rozhodl ji ignorovat, když jsem Štěpánovi pohled opětoval, jeho ruku neodtáhl, naopak, položil tu svoji na jeho, olízl si rty, byl blízko, cítil jeho vůni, vnímal jsem váhu jeho těla. A byl jsem to já, kdo si na tvář nasadil svůj Matyovský provokativní úsměv a rozhýbal svoje tělo do rytmu bubnů a muziky před sebou plně si vědom toho, jak se na mě díky tomu hnědovlásek překvapeně otočil.
"Děkuju. Potřeboval jsem vypadnout, Filip mi leze na nervy.." Pronesl jsem těsně u jeho ucha, protože v davu nebylo slyšet vlastního slova. A nebo jsem jen chtěl být u něj blízko?

Sledoval jsem ten široký úsměv, který mu na tvářích vykresloval sladké dolíčky. Moje ruka byla stále přehozená přes jeho ramena, byl blízko, až moc blízko, neustále někdo do mě nebo do něj strkal, takže nebylo asi nic překvapivého na tom, jak se jednotlivé části našich těl neustále dotýkaly, ale upřímně já toho spíš zneužíval ve svůj prospěch a jen překvapeně zjišťoval, že místo toho, aby se s omluvným výrazem ode mě vzdálil, zůstává v té těsné blízkosti. Milerád bych se soustředil na hudbu, Matyho kámoši rozhodně stáli za to a já věděl, že to není naposledy, kdy si jejich písničky pouštím, ale pohled mi stále zrádně od pódia utíkal k němu. Protože jsem přemýšlel, jestli se mi to fakt nezdá, nebo opravdu vysílal tyhle signály? Bylo trochu klišé zkoušet to na něj uprostřed narvaného klubu, kde prostě neexistovala možnost, že budete mít svůj osobní prostor, ale i když tu možnost měl, mou ruku neshodil, neodtáhl se, nedal mi nijak najevo, že s tím nesouhlasí a já se za boha nemohl soustředit na nic jiného, když mi to v hlavě šrotovalo o sto šest. Psali jsem si často, nejednou mi ve vtipu složil kompliment, zval mě na různé akce, kecali jsme, smáli se a já jen přemýšlel, jestli to pro něj znamená to samé, co pro mě. Protože čím delší dobu jsem s ním trávil, tím obtíženější pro mě bylo vnímat ho jako kámoše. Navíc jsem byl svědkem mnoha příležitostí, kdy za ním přišly nějaké holky s očividným zájmem a on je vždycky slušně ale rázně odmítl. Proč asi? Holku neměl, o tom jsme mluvili snad tisíckrát, takže kde byl háček? Sledoval jsem jeho tvář, jak si mě jeho oči prohlíží, jak se ke mě důvěrně naklonil, olízl si ty smyslné rty.. 
"Jasně, vypadal jsi, že toho máš dost.." moc mi nešlo tvářit se, že to mezi námi zrovna nejiskří jako o život. Nebyla tohle ideální příležitost? Hele zase možná jsem byl Anděl, ale rozhodně jsem za sebou už měl pár zážitků, takže jsem se rozhodl, že nejjednodušší bude tu situaci rozseknout. Teď a tady. 
Pootočil jsem hlavu a střetl se s jeho pohledem, byl jsem od něj sotva pár centimetrů, světla byla tlumená a hudba v pozadí, Cause I'm damned if I do ya.. Damned if I don't. Díval se mi do očí, usmál se a já prostě přestal přemýšlet, zapomněl na všechny logické argumenty, ignoroval všechny své obavy a místo toho překonal těch pár centimetrů, moje ruka se dotkla jeho tváře, něžně, ale sebejistě, když se mé rty dotkly těch jeho a já ho nedočkavě políbil. Srdce mi bušilo, ale zachoval jsem si chladnou hlavu, nedal najevo tu nervozitu, kterou to ve mě vyvolalo, zatímco jsem jazykem mazlivě přešel po jeho spodním rtu. Zavřel jsem oči a užíval si tu chvíli, chuť těch rtů, které jsem chtěl líbat už tak zatraceně dlouho. Nešel jsem do toho nijak nedočkavě, ale zase dal svým chováním jasně najevo, co k němu cítím, protože jsem rozhodně nehodlal dělat, že to byl omyl. Když jsem se od něj odtáhl, pořád jsem se držel těsně v blízkosti jeho tváře a dlaň stále nechával na jeho tváři. Bylo milosrdné přítmí, nikdo si nás nevšímal, ale já svůj pohled směřoval jen na jedinou osobu. Ty modré oči mě bázlivě sledovaly, viděl jsem, jak nad tím přemýšlí, že mu zatím nedošlo, co jsem vlastně udělal. Nevinně zamrkal a já se naklonil ještě jednou, vychutnával si jeho rty, ten sladký první polibek, to, jak se jeho klepající se ruka dotkla mého hrudníku. Pomalu jsem se odtáhl a palcem přejel po jeho spodním rtu, lehce se usmál, uvnitř mojí hlavy explodoval příval pocitů, fakt jsem to udělal? Ale on nasucho polkl a provinile si skousl spodní ret. 
"Maty, počkej!" jeho překvapený pohled se změnil na zděšený, zvedl jsem ruku, ale zůstala viset ve vzduchu, když se otočil a aniž by řekl jediné slovo, zmizel v davu pištějících holek. Chvíli jsem tam jen tak stál a díval se za ním, protože ne, fakt jsem tuhle reakci nečekal. Možná homofobní nadávky, možná odstrčení, ale to, co bylo v jeho pohledu,.. Konečně jsem se pohnul, prodíral se davem ke vchodu, ze kterého zmizel, vyběhl až na ulici a prudce se otočil doleva i doprava, ale nikde jsem ho neviděl. Srdce mi bušilo, ale tentokrát to bylo kvůli něčemu docela jinému. Vytáhl jsem mobil a začal narychlo psát smsku, tolik jsem toužil mu to vysvětlit, nechápal, co jsem udělal špatně. Fakt! Ale to bylo vedlejší, v hlavě jsem měl ten pohled plný výčitek a konečně si začínal připouštět možné následky.
"Do prdele.." 

Sledoval jsem dění v klubu, možná mi skončila šichta u vchodu, ale zábava teprve začínala, když se ta princátka se zpožděním dobrých třicet minut konečně objevila. K dobru jim musím přičíst, že ačkoliv jejich hudba nebyla úplně můj šálek kávy, dalo se to poslouchat. A s pohledem na ty holky, které se svíjely a div jim nelezly na pódiu, to vypadalo i na slušný kšeft pro Patrika. Výhra pro všechny. Tedy pro skoro všechny. 
Sotva se od baru ztratil Štěpán s Matym, nemohl jsem ovládnout ten škodolibý úsměv, který se rozšiřoval stále víc a víc směrem k Filipovi, který trochu zaraženě sledoval odcházející dvojici. Jasně, pořád se usmíval a vypadal až k uzoufání perfektně, ale já v tom jeho pohledu poznal všechno. "Dámy a pánové, toto je historický okamžik. Někdo právě odmítl velkého Filipa Antla!" usmál jsem se na něj, když na mě otočil hlavu s tím naštvaným pohledem, ale já se jen víc ušklíbl. Copa, o lochu se vtipkovat může, ale teď jsem ti šlápl na kuří oko? Možná jsem měl brzdit, ale já jsem popravdě nechtěl! Co si budeme, ono se vážně nestávalo často, že by ho někdo odmítl, tenhle jeho výraz, už tisíckrát jsem viděl ten úsměv, po kterém šli všichni v jeho okolí do kolen, možná jsem ho uměl uzemnit a nesednul si z něj na prdel, ale nebylo pochyb, že Filip vždycky dostane, co chce. A právě proto jsem se teď tak bavil, aniž bych s ním měl slitování. Místo toho jsem se jen naklonil blíž k němu a škodolibě mrknul. "Sere tě, že chce tvýho malýho bráchu? Víš co kámo, karma je svině!" 
S potutelným úsměvem jsem sledoval, jak naštvaně odchází, to fakt nebylo poprvé, co jsem ho urazil a nepochyboval jsem, že si brzo za Štěpána najde náhradu, ale bavil jsem se a to mi ke štěstí stačilo. Nebudeme si taky vyprávět, že jsem z toho neměl dětinskou radost z prostého důvodu - no jo, i mě se ten hnědovlásek s vážným pohledem dost líbil a nebylo to jen proto, s jakou samozřejmostí poslal tu Antlovic princezničku do hajzlu. Něco v něm bylo a mě to dost bavilo! 
"Jdu na jedno.." kývl jsem na Patrika, který s úšklebkem sledoval naši výměnu názorů a odebral se před klub, kde jsem si v klidu zapálil. Sice se mohlo i uvnitř, ale já chtěl chvíli klidu, venku trochu foukalo a rozhodně to bylo po tom vedru a řevu dole příjemné. Sedl jsem si na obrubník vedle vchodu a sledoval namodralý kouř, když se ze dveří vyřítil malý světlovlásek a já jen s pozvednutým obočím sledoval, jak se zděšeně rozhlíží a pak nasedá do žlutého auta, které zjevně k jeho štěstí projíždělo kolem. Copak, že by si šel Filip schladit žáhu na malém bratrovi? O tom jsem pochyboval, Maty měl tu hubu taky prořízlou, rozhodně by neutekl s tímhle výrazem. Vysvětlení se objevilo jen o chvíli později, když ven vyběhl i tmavovlásek a rozhlédl se kolem.  
"Jestli hledáš malýho Antla, odjel před chvilkou taxíkem a jestli velkýho, šel někam do šaten, tak asi šuká s jednou z těch brigádnic. Nebo s oběma, u Filipa nikdy nevíš.." potáhl jsem, típnul cigáro a vstal, ale místo dovnitř jsem zamířil ke Štěpánovi. Můj výraz zvážněl, když jsem mu pohlédl do tváře. "Hej, jsi úplně bílej, stalo se něco?"