Bar & noční klub Spicy

Ehm, ehm, jako vážně? Vážně jsem právě ohmatával vysekané břišáky jiného kluka a vlastně se mi to celkem líbilo? Co celkem líbilo, nemohl jsem zastavit všechny ty pocity, to vzrušení, zrychleně bijící srdce ani vzrůstající těsno v kalhotách jen díky těm pár dotekům těm pohledům, těm slovům.. Cítil jsem, jak chci víc, jak se sám prsty dotýkám té hladké kůže, jezdím po jednotlivých svalech, pokračuju výš a.. Nejspíš jsem nechápal, co vlastně dělám, ale možná mi to bylo i jedno. Protože pardón, ale neviděl jsem žádnou ženskou, no co si budeme, ani chlapa, co by měl takhle brutální sexappeal! Stačilo jen pár jeho slov, pár letmých doteků a já měl v hlavě jen jedinou, jedinou věc, nad kterou by mě nejspíš nikdy nenapadlo přemýšlet, ale teď jsem toho měl naprosto plnou hlavu. Neodtahoval jsem se, ne, když se jeho pevné ruce umístily pod mým zadkem a já jsem si to nakrásno seděl přímo na šéfíkovo stolu. A jo, nejspíš by mě měl trápit ten fakt, že zatímco nahoře probíhá policejní zátah a já jsem stále ještě v pracovní době!, pravděpodobně se chystám si to tady rozdat s tímhle zatraceně sexy hnědovláskem. Neměl mě někdo třeba varovat, než jsem sem přišel? Ale úkol zněl jasně, měl jsem ho ošetřit a to jsem přece vlastně celou dobu dělal. Nebo ne? Zatraceně, jeho provokativní úsměv, ta jeho blízkost, vůně, co mě obklopila a já jí okamžitě propadl stejně jako těm drzým otevřeným očím. Nepřemýšlel, ne, z hlavy se mi vykouřilo naprosto všechno racionální ve chvíli, kdy překonal tu vzdálenost a provokativně sevřel můj ret. Nepřemýšlel jsem, to jsem nikdy moc nedělal, když jsem se věcem vrhal střemhlav a prostě doufal, že nějak dopadnou. Řídil jsem se emocemi v tu chvíli, kdy jsem je cítil a teď, když jsem očima klouzal po jeho tváři, rtech, jsem nechtěl nic jiného než tohle. To já tentokrát bez žádného zaváhání znovu překonal tu kratičkou vzdálenost a jazykem jemně objel ranku na jeho rtu, pokračoval dál, opečovával něžně jeho ústa, zatímco jsem si nenásilně razil cestu jazykem dovnitř, samozřejmě s ohledem na pacienta. Mé ruce dávno klouzaly níž, když jsem se odtáhl a s přivřenýma očima pronesl.
"Hm, bolí to i tady?" Lehce jsem se ušklíbl, když jsem dlaň usídlil těsně nad lemem jeho kalhot, pak se sklonil a místo lehce olízl a tenkou kůži stiskl mezi zuby. S lehkou výzvou jsem zvedl pohled a zadíval se mu do očí. Netušil jsem, co dělám, ale rozhodně mě to bavilo. Vzrušovalo mě to  neznámo, vzrušoval mě on sám a já se přistihl, že chci víc.

Usmál jsem se, bylo tak sladké jak se mu všechny myšlenky zrcadlily ve tváři tak jasně a čistě a já věděl, že tenhle kluk je totálně v prdeli a líbilo se mi to, líbilo se mi, že si nehraje na netykavku a prostě tomu jde naproti, protože byl drzým, ale tím nevinně naivním způsobem, který jsem, jak je asi očividné z mé preference partnerů, měl asi hodně rád! Nebránil se, neodtahoval, i když v jeho chování, gestech i pohledech byla patrná ta nejistota, očividně nad tím nechtěl moc přemýšlet, když se v tom pohledu kromě zmatku zračila i touha, tak očividná a jasná, že to bylo vážně úsměvné! Pousmál jsem se, jasně, že jsem mu hodlal splnit všechna přání, která mu na očích uvidím, jsem přece hotový miláček!
Potutelně jsem se ušklíbl do jeho rtů, když se tentokrát naklonil ke mě on a polibek mi vrátil, byl sladký v tom svém něžném, pomalém počínání, i když jeho ruka byla proklatě nízko a já věděl, na co myslí. A rozhodně nezastíral, že nemyslím už dávno na to samé. A to nemluvím o tom, kdy se jeho jazyk dotkl té citlivé kůže a já tiše sykl, wau, tak i tohle štěně umělo překvapit! Rozhodně jsem mu přičetl body za tu zvědavost, protože se zdálo, že sex s ním bude stejně hravý a provokující, jako celá ta jeho sladká tvářička. Moje ruce se znovu usídlily na jeho zadku, ale tentokrát dost důrazně, když jsem ho k sobě prudce přitáhl vklíněn mezi jeho stehna a dal mu tvrdě pocítit důsledky jeho jednání, když jsem se klínem otřel o ten jeho. A ne, nebylo překvapivé, že jeho kalhoty byly v těchto místech nebezpečně těsné. Rukou jsem putoval po jeho stehně a vpil se do jeho úst v nedočkavém a rozhodně odvážnějším polibku právě ve chvíli, kdy jsem v dlani stiskl jasně patrnou vybouleninu. Chtěl si hrát? Fajn, protože v těhle hrách jsem králem já! Bůh ví, že kdybych věděl, jak málo času mi zbývá, na hry bych se z vysoka vysral a rovnou ho ohnul!  
Slyšel jsem nějaké hlasy, někoho hledaly, ale pochytil jsem jen Patrikovo nasranou odpověď nejspíš ho šuká na mém stole, debil. Ušklíbl jsem se a takhle víš, že tě tvý kamarádi znají! Dveře se prudce rozrazily a v nich stál jeden z těžkooděnců a nepříjemně mi připomínal, že vlastně nahoře se asi odehrává nějaká jiná pohádka. A jako jo, nadšenej jsem z tohohle vyrušení fakt nebyl! Můj pohled mu celkem jasně dával najevo, že bych byl rád, kdyby okamžitě zmizel a já si tady to štěně mohl hezky vychutnat, ale jak se zdálo, moje tajná přání neměla být naplněna! 
"Michal Bauer? Chci všechny zaměstnance nahoře, hned!" vyštěkl, když si dostatečně doprohlédl pozici, ze které jsem svého oblíbeného zaměstnance tohohle podniku odmítal pustit a mě došlo, že sranda skončila a jen si táhle povzdechl. A dodělávat si to jako budu sám nebo..? "Ty ses s někým porval?!"
Zatímco Michal spěšně seskakoval ze stolu, já se na policajta naivně usmál. "Narazil jsem do dveří." odvětil jsem bez přemýšlení, protože jsem možná byl hovado, ale neměl jsem v úmyslu dostat Dominika do průseru jen proto, že si myslel, že jsem mu ošukal bráchu, což jsem vlastně udělal, takže asi fifty fifty? Na policajtův přimhouřený pohled jsem se jen znovu sladce usmál. "Několikrát."
Protože ten černej hrobník odmítal opustit místnost evidentně bez Michala v podpaží, také jsem se s kyselým ksichtem narovnal a hodil na sebe své oblečení. Evidentně byl čas vypadnout. A já už věděl, že zpět do hotelu to nebude. To ale neznamenalo, že když procházel hnědovlásek kolem mě, nevyužil jsem situace a prostě ho chytil za paži a přitáhl k sobě. Sklonil jsem hlavu, znovu vdechl tu jemnou citronovou vůni a drze zašeptal do jeho ucha: "Doufám, že si to budeš v hlavě přehrávat pořád dokola a dokola, protože příště už si to vezmu úplně všechno.." 
S tím jsem ho pustil, jen se na něj hravě usmál a pak prošel kolem policajta ven, pryč z baru, pryč z tohohle města, státu, protože jsem si potřeboval vyčistit hlavu a co si budem, ten byznys se taky sám neudělá. 
Přesun

Chvíli jsem jen stál a díval se na neonový nápis Spicy nad známým vchodem, jako bych ho nikdy neviděl. Upřímně se mi to tak v tu chvíli nejspíš jevilo, protože kulantně řečeno, byl jsem totálně mimo. Nechápal jsem, proč stojím zrovna tady, proč po všem tom toulání se prázdnými, vylidněnými ulicemi moje kroky skončily zrovna u jeho podniku, ale ve skutečnosti jsem moc dobře věděl, proč tu stojím, protože to jeho jsem měl plnou hlavu od té doby, co jsem z baru odešel, jeho jsem vídal ve snech, nad ním jsem přemýšlel, když jsem se uspokojoval v tichu hluboké noci a nepomáhalo to, nešlo to. Moje tělo bylo jako v křeči, napjaté, plné očekávání, plné touhy, které se mu nedostávalo a to nebylo rozpoložení, které bych si přál. Dejme tomu, že ani ta situace s Erikem a Dannym mi rozhodně nepomohla, protože právě Erik byl ten, do jehož náruče bych se vrátil a on by mi dal zapomenout. Jenže když jsem ho s hnědovláskem viděl, když jsem viděl ten Dannyho smutný výraz, když jsem si uvědomoval, co mezi nimi pomalu vzniká, ať si to Erik tak vehementně nechtěl přiznat, bylo mi úzko, dusil jsem se a zajíkal tím pocitem prázdnoty a samoty. Vždycky jsem byl jinej než ostatní, vždycky všechno prožíval jinak než moje okolí a jediný, kdo to chápal, kdo to akceptoval, byl Erik. Nebál jsem se, že přijdu o jeho náklonost, že na mě zapomene, kdy bude ve vztahu. Jen jsem věděl, že sám budu chtít udržet tu hranici jinde, protože jsem mu to nechtěl zkazit. Protože jsem věřil na lásku a vždycky doufal, že i on si tu svojí najde. 
Otevřel jsem dveře a vešel do ztichlého baru. Možná mě to překvapilo, ale nezastavilo, když jsem po schodech scházel do spodní místnosti, když jsem vdechoval tu vůni alkoholu a cigaret a cítil se zvláštně opojen. Viděl jsem ho hned, jeho mohutná postava za barovou deskou, ta aura, která se kolem něj vznášela a já věděl, věděl, že tohle už není Patrik, kterého jsem znal na začátku. Byl to Patrik, který mi dá to, co chci. 
Neřekl jsem žádný pozdrav, neptal se, neprovokoval, když jsem se prostě posadil na barovou stoličku proti němu a opřel se lokty o nalakované dřevo. Moje skelné oči ho pozorovaly, možná jsem byl mimo, sjetý něčím, co tráva rozhodně nebyla, ale nechtěl jsem myslet, nechtěl si připouštět svoje pocity a zároveň je chtěl prožít všechny co nejbolestivěji. Těžko se to vysvětluje, já byl prostě vždycky jinej, ale s tím už jsem se tak nějak smířil. Dýchal jsem klidně, moje mysl byla tak mimo a přitom naprosto čistá, jak jsem si prohlížel tu známou ostře řezanou tvář. V té mé bylo jediné, vepsané to, co po něm chci, bez přikrášlování, bez provokací a her, dneska ne, dneska jsem byl někdo jiný, někdo pečlivě schovaný tam uvnitř, někdo mnohem temnější a zvrácenější. 
"Dáš si? Vypadáš, že potřebuješ zapomenout stejně jako já.." z kapsy jsem vytáhl jointa, nečekal na odpověď, nečekal na souhlas nebo odmítnutí, prostě si jen zapálil a dlouze potáhl, polykal ten sladký kouř hluboko do sebe, aniž bych odtrhl pohled od toho obličeje. Žádné hry, žádné svádění, v mém pohledu se odráželo jen cosi tvrdého a zlomeného a já to chtěl dostat pryč.

S nacvičeným úsměvem jsem vyprovodil jednoho z policajtů ven, který mi naprosto jasně oznamoval, že jestli se ve Spicy ještě jednou najdou podpultové drogy, můžu se s tímhle místem rozloučit. Jen jsem tiše kývnul, ale dost rázně za ním zatřískl dveře, když jsem potom nasupeně odpochodoval zpátky do setmělého baru, jehož desku i alkohol vystavený ve skříňce za ním osvětlovaly jen jemné světlé led pásky. Promnul jsem si spánky, dnešní večer už nemohl dopadnout hůř. Sralo se všechno, všechno od začátku do konce. Nejenom, že jsem sledoval porozházené židle, nemluvě o jedné, ze které zbyli jen trčící kusy dřeva jak ji jeden Slávista ohnul o druhého Sparťana. Ale do toho to kilo kokainu, co se našlo u nebohého zjevně ale ne tak nevinného Dominikova ztraceného bratra. A jako třešnička na dortu ten Filipovo zakrvácený obličej. Jindy bych se nejspíš bavil na tom, že mu konečně někdo ten zasraně perfektní obličej zmaloval, ale dneska ne, dneska jsem neměl náladu na to řešit Dominikovo rodinné dramata, neměl jsem ani náladu na Filipovo dětinské a nesmyslné hry. Protože zatímco ti dva si tam láskyplně vyměňovali názory, mě tady šlo o všechno. Jasně, nebylo by tak těžké mě o tohle připravit vzhledem k mé pestré minulosti. Bylo jedno jak dlouho jsem se udržel střízlivý, jak dlouho jsem měl čistý rejstřík a čistou hlavu. Jednou problém, vždycky problém. Tak proč se snažit? Proč držet ty démony zamčené, když je to stejně k ničemu?
Ignoroval jsem mobil, co mi vibroval v kapse, neměl jsem na to náladu, na ty starostlivé otázky, na ty další sladké řeči. Nechtěl a nemohl jsem to zvednout ani odpovídat, když jsem prostě vibrující telefon vzal a hodil ho přes celou místnost. Nikdo tady nebyl, nikdo, kdo by mohl soudit moje výbuchy, když jsem zaťatou pěstí udeřil do kamenné desky. Dominika jsem poslal domů vychladnout a zaměstnance i brigádníky se domů dospat, protože strávit večer výslechem nebo nic příjemného pro žádného z nich a mohl jsem být rád, jestli se mi vůbec někdo po tomhle fiasku vrátí. Jediná má záchrana byl dnešní koncert, ale neměl jsem náladu ani chuť ho provozovat, přetvařovat se, snažit se znovu a znovu zvednout ze všech těch hoven, když jsem čím dál tím častěji zjišťoval, že to nemá smysl. Že všechno moje přesvědčení prostě a jednoduše nedává smysl.
Snad proto jsem se narovnal, otevřel ty naleštěné vitríny a otevřel si jednu z těch nejdražších whisky. Sledoval jsem zlatavou tekutinu pomalu ale jistě naplňovat řezanou sklenku. Sevřel jsem ji v dlaních, převaloval tekutinu uvnitř ze strany na stranu. Balancoval jsem, pořád a stále, zvažoval pro a proti, bojoval sám se sebou a se svými démony, kteří dnešní večer křičeli, tak moc, tak zatraceně moc a já chtěl klid. Snad i proto jsem roztřesenou ruku se sklenkou donesl k ústům, ale než jsem stihl zmařit deset let střízlivosti, objevil se on. Zvedl jsem k blonďákovi oči a nespustil je ani ve chvíli, kdy si sedl přímo přede mě. Nadechl jsem se, vdechl tu sladkou omamnou vůni trávy, sledoval kouř, co vdechl do plic a přemýšlel nad tím, jak mu tuhle svobodu závidím a jak ho za ni stejně tak nenávidím. Protože od doby, co mi přišel do života, jsem měl pocit, že jenom balancuju. Že kdykoliv je poblíž, nořím se hloubš a hloubš, všechny ty výčitky, všechna ta vina odplouvá s každou další myšlenkou na to, co by ty sladké rty mohly dělat.
Nic jsem neřekl, když jsem se zapřel o bar z druhé strany a naklonil se k němu, tak nebezpečně blízko. V jeho očích už nebyla ta hravost ani provokace, ale stejně tak i v mých chyběla ta nejistota a váhavost. Ne, už jsem byl na konci, už jsem nemohl dál, chtěl jsem taky tu svobodu, chtěl vypustit to zvíře, strhnout ty zámky a zapomenout.. Zvedl jsem ruku a dlaň položil na jeho tvář, abych prsty nadzvedl bradu. S úšklebkem jsem pohledem sjel na ruličku v jeho prstech, stačilo to pár vteřin, párkrát zalétnout očima zpět k jeho tváři a k jointu v jeho rukou, abych mu ho vytrhl, sám potáhl, hluboko, hluboko do sebe vdechoval to všechno a spolu s tím spaloval všechny ty hradby, ty přesvědčení, co jsem hluboko v sobě vybudoval. Sklonil jsem se ještě dál, abych prsty přitáhl jeho obličej ke svému a prostě a jednoduše ho políbil. Bez ptaní, bez vytáček, bez nejistoty nebo toho pocitu, že bych ho chtěl pokořit nebo potrestat jako minule. Ne, když jsem nechal kouř proklouznout z mých pootevřených rtů do těch jeho, věděl jsem, že je pozdě. Že už necouvnu, že toho mám dost. A že chci zkusit všechnu tu svobodu, rozkoš, naplnit tu touhu po tomhle padlém andělovi až do dna, vzít si ho kousek po kousku, tak moc, dokud nebudu mít dost. A já věděl, že to se jen tak nestane.

Moje oči ho nepřestávaly pozorovat, ani na minutu jsem neodtrhl oči od jeho tváře, jen ji sledoval a prohlížel si každičký detail, jako bych ho viděl poprvé. Možná to tak bylo, možná jsem vážně prvně viděl toho Patrika, kterého jsem vůbec neznal, toho, který se celou dobu skrýval uvnitř a já ho tak obsedantně toužil dostat ven. Nevím, nevím proč jsem tolik toužil překročit ty hranice, proč jsem ignoroval ta varování, proč jsem ho dráždil tak dlouho, aniž bych skutečně věděl, co mě čeká. Jenže to bylo nejspíš ono. Já to chtěl. Chtěl jsem to neznámo, chtěl jsem toho kluka, kterého nikdo jiný nevidí a ani nemůže, sobecky ho chtěl jen sám pro sebe, protože možná jsem měl ten sladký obličej a nevinný pohled, ale rozhodně jsem měl zkažené a temné nitro. 
Nechal jsem ho, aby si vzal jointa a jen pozoroval, jak zkušeně potáhl, jen jsem se pousmál, věděl jsem, že tohle rozhodně není poprvé, co má trávu v ruce, i když se celou dobu tvářil tak nevinně. Nechápal jsem to, ale popravdě jsem se nehodlal ptát, bylo mi to jedno, nechtěl jsem znát ty důvody, já prostě jen chtěl toho Patrika, kterého tak urputně skrýval uvnitř. A když se na mě podíval, věděl jsem, že právě teď jsem ho dostal. Nechal jsem se políbit a ten polibek byl jiný, úplně jiný než jakýkoliv, který jsem si drze kradl, který si ode mě sobecky bral, ne, tohle bylo o něčem jiném, o zvědavosti, o uvolnění, o prchlivosti a touze a já mu ho prostě oplácel, nedržel se zpět, nechtěl, neuměl, vždycky jsem takový byl, až příliš otevřený, až příliš volnomyšlenkářský a věděl, že mě za to všichni soudí, ale bylo mi to fuk, měl jsem Erika a to stačilo. Ale tenhle pocit byl nový. Bylo to, jako by si tímhle polibkem bral všechnu mou nezávislost, jako by ten polibek otevřel nějaké zavřené dveře uvnitř něj a já to nedokázal popsat, jen cítit. 
Odtrhl jsem se a zůstal jen chvíli s pohledem upřeným do té neznámé tváře, zvedl ruku a prostě se ho dotkl, prsty s překvapivou něžností a fascinací někoho v naprosto jiném vesmíru, mapoval tu jemnou tvář, prohlížel si ji zblízka, vnímal všechny ty drobné detaily, kterých jsem si nikdy nevšiml, maličké jizvičky těsně nad obočím, pihy na levé tváři, jemných vrásek kolem jeho očí, nevydržel jsem to, když jsem se znovu sklonil a tentokrát se do jeho úst vpíjel sám, ne drze, ne provokativně, nebyla to hra, nebyla to soutěž, bylo to objevování všeho, co mi nikdy nechtěl dát a teď se z nějakého důvodu přestal bránit. 
Sklouzl jsem ze stoličky a prostě bar obešel jen proto, abych se k němu znovu přiblížil, nechtěl jsem mezi sebou a jím žádné hranice nebo bariéry, potřeboval jsem jeho tělo cítit naprosto ve všech detailech a neomezovat se ničím, vůbec ničím, když se mé ruce zvedly a přejely po černé košili, zvedl jsem hlavu a pohlédl mu do očí, když jsem začal bez zaváhání jednotlivé knoflíky rozepínat, jako bych čekal, že mě každou chvíli zastaví, odstrčí, že mi zase jen dává naději a v poslední chvíli to ukončí, ale jeho pohled byl jiný a já už nemohl čekat. Vzal jsem do dlaní jeho ruku a dlouze potáhl z jointa v jeho prstech, volnou rukou si ho za krk přitáhl k sobě a tentokrát jsem mu já nasládlý kouř vydechl do rtů, když jsem ho znovu a znovu líbal, rukama putoval pomalu po té horké kůži, užíval si každý dotek, teplo a vůni jeho těla, která mi stoupala do hlavy stejně jako ta tráva, byl jsem omámený a nebylo to jen těma sračkama, byl to on, on, který mi zatemňoval mysl a nutil mě dělat zkratovitá rozhodnutí, on, který mě dováděl k šílenství tím odmítáním, on, kterého jsem měl plnou hlavu a ukazoval mu to v tom zoufalém pohledu, který doslova prosil o jeho pozornost, o jeho polibky, doteky, blízkost a péči, chtěl jsem ho, tolik jsem ho chtěl a celé mé tělo mu to dávalo jasně najevo. 
Odtrhl jsem se od jeho úst, detailními polibky pokračoval po hraně čelisti na bradu, kousl ho do krku a pak jazykem zabloudil na rozložitou hruď a vytrénované břicho, pomalu, mučivě, jako bych sám sebe připravoval na to, že mě zase bude trýznit odmítáním, že mi zase dá jen ochutnat, ale na poslední chvíli couvne. Patriku, cos mi to udělal.. Vzal jsem jeho ruku a položil ji na svá záda, moje tělo se k němu nedočkavě tisklo a já už neskrýval nic, vůbec nic z toho, co jsem cítil. Protože to nejspíš už stejně dávno věděl..

Něco bylo jinak. Nebylo to jen mnou, bylo to i jím. Tím modrým pohledem, který postrádal tu hravost, tu provokaci. Ne, tohle byl pohled chtivý, leč lehce zoufalý. Věděl jsem ale přesně, jak se cítí. Znal jsem to. Znal jsem to každou zasranou vteřinu, kdy jsem cítil jen neskutečnou bezmoc a zoufalství z toho, že si to nemůžu vzít. Že se musím kontrolovat, že si to musím neustále odpírat. Zvládnul jsem chlast, zvládnul jsem drogy, ale z nějakého zvláštního nepopsatelného důvodu jsem nezvládl jeho. Nezvládl jsem si to odpírat, nedokázal kontrolovat sám sebe, v jeho přítomnosti jsem povoloval všechny ty zábrany, rozpoutával všechna ta pouta, bořil ty nekonečné hradby zákazů. Bylo to špatné, tak zatraceně špatné, šlo to proti všemu, co jsem si slíbil. Co jsem si slíbil ve chvíli, kdy jsem po těch neúprosných měsících viděl normální bílé světlo a slíbil sám sobě, že se k tomu už nevrátím. A přesto jsem to dělal znovu. Dneska ale bylo něco jinak. Dneska jsem nesouzněl s tím zoufalým pohledem, s těmi letmými a něžnými doteky, kdy mapoval mou tvář a vzápětí mé tělo. Necítil jsem ten nekonečný rozkol, nechtěl jsem před tím utíkat. Ne, když jsem se poddal všem těm dotekům, sledoval jeho ruce, co putovaly po mém těle a nechal se. Nechal se, neodstrkoval ho, to má ruka na jeho bedrech naopak jen zvýšila ten tlak, když jsem si ho přitáhl ještě blíž. Chtěl jsem ho cítit víc, chtěl a musel a odmítal už si hrát na nedostupného. I já chtěl zoufale moc ochutnat tu porcelánovou kůži, cítil to pnutí, cítil tu nedočkavost, která ze mě sálala s každým jeho dalším dotekem.
Nevydržel jsem to, když jsem se sehnul, vložil dlaně pod jeho zadek a jedním pohybem ho vysadil na barovou desku. Tentokrát to ale nebylo kvůli nějkým hrám, kvůli nějakému mučení nebo honění si ega. Ne, možná to bylo trávou, ale má mysl tentokrát nebyla na pochybách, netopil jsem se, nehádal se. Má hlava byla naopak lehká a prázdná. Naprosto prázdná. Všechny ty hlasy utichly, když jsem si detailně prohlížel jeho tvář a věděl, věděl, že dneska pošlu všechna ta pravidla do hajzlu. Snad i proto jsem jednou dlaní stisknul jeho zadek a druhou mu vjel do světlých vlasů, za které jsem zatáhl a donutil ho zaklonit hlavu. Jen proto abych se sklonil a jazykem ochutnával tu napjatou kůži. Kousal, sál, opečovával a zároveň týral, hrál si, mučil a zároveň nedočkavě postupoval níž, k ohybu trička, zpět nahoru, k ochu do kterého jsem hravě kousnul, vsál jeho lalůček a pak jemně fouknul.
"Vezmu si to. Protože tě chci, už dlouho, moc dlouho.." Tichá prosba co až příliš neseděla k tomu varovnému pohledu, ale byla to pravda. Potřeboval jsem ho, ne proto, abych ukojil tu spalující touhu, ale taky proto, protože jsem se s ním cítil tak, jako už dlouhá léta ne. Svobodně. Svobodně, když jsem se oddálil, rukou mu vjel pod světlé tričko , laskal tu jemnou horkou kůži, cítil tu přitažlivost, to napětí, co se nedalo snést a přetáhnul mu tričko přes hlavu. A pak znovu vyhledal jeho rty. Polibky byly dravé, žádostivé, ne hravé, chtěl jsem to hned, chtěl jsem to rychle a zároveň ne zoufale, protože jsem věděl, že to nebude naposledy. Že pokud si ho teď vezmu, nebudu mít dost. Že nebudu moct přestat.

Možná jsem se měl ptát, možná mě mělo víc zajímat, proč se jeho postoj najednou změnil, ale já nechtěl, nechtěl, když jsem si ho rukama znovu přitahoval k sobě, když jsem zavzdychal ve chvíli, kdy se jeho rty dotkly mého ucha. Přišlo mi, jako by se mého těla roky nikdo nedotkl, bylo tak napjaté a citlivé na každý jeho dotek, tohle se mi nepodobalo a já z toho byl jen víc zmatený. Prošukal jsem noc už tolikrát, s tolika lidmi, jejichž tváře mi splývaly, s tolika, kteří mě odmítali, ale pak žadonili o víc, uměl jsem v tom chodit, uměl vyhrávat, ale tohle.. tohle bylo prostě jiné a já si nemohl pomoct, když jsem vnímal, jak mě zatáhl za vlasy a bolest se mísila se slastí, jak jsem přivřel oči a nechal ho, nechal, ať se mě dotýká, ať tiskne mezi zuby mou napjatou kůži, ať ji laská i trýzní, protože mi přišlo, že každou chvíli mě jeho doteky spálí. 
Vnímal jsem jeho horký dech, jeho slova i pohled a jen mu to oplácel tím odevzdaným, tím nedočkavým a zároveň svazujícím pohledem, nechápal jsem to, něco mi bral, nějak mě k sobě přitahoval, poutal a já se mu chtěl odevzdat. Zvedl jsem ruce a poslušně si nechal tričko stáhnout, oplácel mu ty pohledy, i když jsem v jeho očích už víc nedokázal číst. Ale nevadilo mi to. Jen jsem se pousmál, naopak, přitahovalo mě to k němu snad možná ještě víc! 
"Vezmi si všechno.." zašeptal jsem do jeho rtů, když jsem horkými dlaněmi přejel přes ten dokonale vyrýsovaný hrudník a pak vklouzl na jeho paže a stáhl mu košili z širokých ramen. Možná mě to mělo děsit, možná jsem se měl držet zpátky, ale já to neuměl a nechtěl, možná byl připravený na bolest, na další zklamání, ale to mě neodrazovalo od toho, aby se mé tělo k němu žádostivě tisklo. Možná jsem byl blázen, ale já prostě vždycky rád riskoval a byl připraven přijímat to špatné, jestli mi na oplátku byl ochotný něco dát nazpět. Putoval jsem po těch silných pažích, zatraceně jak mě vzrušovalo jeho tělo, jak moc jsem chtěl, aby mě tyhle ruce tiskly k té pevné desce, jak moc jsem toužil, aby pevně stiskly mé hrdlo, zatímco bude tvrdě přirážet. Měl jsem to v hlavě vždycky jinak, ale nestyděl se za to. Můj pohled byl jasný, já nebyl zvyklý něco skrývat a každým dalším pohybem, pohledem, dotekem i polibkem jsem mu jen dával stále více a více najevo, že jsem mu už nadobro propadl a může si se mnou dělat, co bude chtít. Moje ruce sklouzly níž a já bez jediného zaváhání povolil knoflík na těch proklatě úzkých džínách a a zajel rukou dovnitř. Vysvobodit jeho mužství mi trvalo jen sekundu, nepředstíral jsem nic, když jsem se na něj žádostivě díval, když jsem se odtrhl od jeho rtů jen proto, abych pootevřel ústa a nechal sliny, aby dopadaly na špičku jeho penisu. Byl tvrdý, ale stejně jsem po něm začal rychle přejíždět pevnou dlaní, z mého počínání mohl vyčíst jediné - že už jsem dávno ztrácel zábrany a prostě chtěl, ať splní to, co mi slíbil. Moje oči se zvedly a nebylo v nich nic nevinného nebo sladkého, byla v nich jen všechna ta zhýralost a sobecká touha. Nepřestával jsem ho honit, když jsem roztáhl nohy a vyzývavě si volnou rukou rozepl vlastní kalhoty. Olízl jsem si rty a jen se opřel o lokty, když jsem před ním zůstal v téhle vyzývavé, ale naprosto odevzdané pozici. Protože už jsme víc nemohl. Můj hlas byl ochraptělý, ale pevný. "Úplně všechno.."

Jako kdybych se na to díval úplně novýma očima, nechápal, absolutně nechápal, jak jsem to mohl vydržet. Jak jsem to mohl odmítat tak dlouho, jak jsem mohl odmítat jeho. Možná jsem to nedával znát tak lehce, ale byl jsem z něj vyvedený z míry. Jestli si myslel, že já mám situaci pod kontrolou, tak opakem byla pravda. Možná jsem necítil vinu, ne, výčitky ty dávno vzaly za své, už v tu chvíli, co překročil dnes večer práh tohohle baru. Bylo mi totiž srdečně fuk jestli někdo přijde, jestli nás někdo načapá, nehodlal jsem to ukončovat, nehodlal couvat. Protože doprdele viděli jste ho? Měl to pevně v rukách protože v tuhle chvíli, ve chvíli kdy v rukou promnul mé už tak dost tvrdé mužství, jsem věděl, že by dostal naprosto všechno, co by chtěl. Stačil mi jeden pohled do těch sobeckých očí a já ztrácel naprosto veškeré sebeovládání. Ztrácel, když jsem přivřenýma hladovýma očima sledoval, jak si rozepnul vlastní kalhoty, poslouchal jeho slova, mohl snad být ještě víc sexy? Protože jsem nikoho takového nikdy nepotkal a že i pod mýma rukama jich prošlo mnoho. V jeho očích jsem četl toho tolik a hodlal si to vzít. Vzít a neohlížet se zpět. Jedním krokem jsem se k němu přiblížil, byl jsem to já, kdo mu kalhoty stáhl ještě o kus níž, kdo ho vzal tvrdě za boky a s trhnutím si ho po desce stolu přitáhl ještě o kus blíž. Jen o takový kousek, když jsem nasměroval svou chloubu a bez zaváhání pronikl do jeho těla. Ne, rozhodně jsem na něj nebral ohledy, protože veškerou krev jsem měl rozhodně v jiných partiích než v hlavě a sebekontrola vzala už dávno vale. "Fuck.." Vydechl jsem, když jsem pustil jeho boky,, jednu ruku obmotal kolem jeho krku a přitáhl si ho blíž. Chtěl jsem vidět ten pohled, chtěl jsem cítit jeho zrychlený dech, chtěl jsem to všechno, když jsem se na něj natiskl celým tělem. Cítil jsem, že je pode mnou drobný, drobný a přesto jsem stále dookola v hlavě slyšel ten sexy ochraptělý hlas a nemohl, nemohl přestat, když jsem začal rovnou zběsile přirážet. Jeho tělo bylo horké, úzké a já chtěl víc. Bylo to lepší, lepší než kdykoliv, když jsem si to představoval. Kdykoliv, když jsem ve sprše šeptal jeho jméno, když jsem musel se zatnutými zuby spát s Andulou a představoval si jeho sladký obličej co vzdychá moje jméno namísto jejího. Bylo to zhýralé, bylo to špatné, neměl bych to dělat, ale já si nemohl pomoct, když jsem zas a znovu přirážel. Vystupoval z jeho těla a znovu přirážel, jen proto, abych mohl hloubš, abych z toho dostal všechno, co jsem tak zoufale potřeboval. S každým dalším slastným pohybem jsem ale cítil, jak ze mě opadává ten stres, to napětí. Bylo to částečně tou trávou, co utlumila všechny ty ostatní pochyby, i tímhle posraným večerem, tím vším, co způsobilo, že jsem toho měl dost. Že můj život nebyl žádná posraná telenovela se šťastným koncem. Ne, bude to hořkosladké, ale bude to po mém. Už jsem měl toho všeho totiž dost. Těch nesmyslů, které jsem sám sobě i svému okolí navykládal i když uvnitř mě se strhla bouře, lavina, která se dostala ven a která neměla začátku ani konce.

"Ah-hh~" z mého hrdla se vydral táhlý vzdech, když prudce přirazil do mého těla. Slastí, bolestí, netušil jsem, pocity se ve mě zběsile míchaly, ale já je teď nechtěl pochopit, nechtěl si své myšlenky utřídit, přijímal jsem ten chaos, přijímal tu bouři, v sobě, v něm, v celém tohle divokém sexu, který jen odrážel tu nedočkavost, tu chvíli, kdy jsme oba překročili tu pomyslnou hranici a nebylo cesty zpět. Zaklonil jsem hlavu, zalapal po dechu, přišlo mi, že se tím vším dusím, že nemůžu dýchat, ale jeho prsty se obmotaly kolem mého hrdla a on mě donutil se na něj díval. Nic jsem neskrýval, můj pohled byl zamlžený touhou, přivřenýma očima jsem mu opětoval ten pohled a viděl všechen ten chaos v jeho hlavě, tolik mě odmítal, ale teď to bylo pryč, teď si to všechno bral tak rychle a nedočkavě a já ho nechal, nechal, ať přiráží tvrdě a krátce, protože jsem to sám potřeboval, kašlal na romantiku, kašlal na nějaké hry, provokace, drzost, chtěl jsem to jen prožít, každou zasranou minutu, kdy si mě bral a já mu vycházel vstříc.  
"Patri~ku!" moje ruka se obmotala kolem té jeho, když jsem ho donutil ten stiskl zesílit, věděl jsem, že zítra budu mít na krku tmavomodré otisky, věděl, že se zase všichni budou pokradmu dívat, ale bylo mi to srdečně jedno, chtěl jsem víc, bolesti i slasti, splývalo mi to v jedno, když jsem mu nehty zaryl do hřbetu ruky, ale nepustil ji, ani ji nestáhl ze svého hrdla. Obmotal jsem mu nohy kolem basu a prohnul se, vypjal proti jeho tělu, aby měl lepší přístup, aby si mohl vzít všechno, úplně všechno, protože jsem to tak chtěl, nekompromisní, tvrdé a bezcitné, chtěl jsem si prožít všechny ty pocity, které ve mě vyvolával, protože jsem vždycky byl zatracenej masochista a tohle mě prostě vzrušovalo! Díval jsem se na něj, neklopil ten pohled, který přijímal všechny ty pocity, které se v něm odehrávaly, který ho nechával, aby si na mě vybil tu frustraci. Nebudeme si zase hrát na chudáka, když jsem jednou rukou sklouzl na jeho zadek, zatímco tou druhou jsem si ho za krk přitáhl k sobě jen proto, abych mu mohl trhavě sténat naprosto nekontrolovatelně do ucha. Protože to jsi chtěl, ne? Tohle jsi celou dobu chtěl a já ho nehodlal připravit o jediný důkaz toho, že mě dovádí k šílenství a že chci víc, mnohem, mnohem víc! 
Odstrčil jsem ho od sebe jen proto, abych sklouzl z desky na zem, roztřesené nohy mě moc dobře nenesly, ale ani nemusely, protože jsem neměl v úmyslu nikam odcházet. Naopak, otočil jsem se a položil se hrudníkem i nahým břichem zpátky na stůl, nechal ho užít si ten výhled, ten kus provokatéra ve mě prostě byl, nedělejme si iluze. 
"Patriku.." zamumlal jsem prosebně, když jsem pootočil hlavu a jen si zkousl spodní ret a natáhl k němu ruku, vzal tu jeho a položil si ji na hlavu, sevřel své prsty kolem jeho, dokud v nich nestiskl prameny mých vlasů, položil jeho druhou ruku na své boky a tvrdě stiskl, pootočil hlavu a jen ho vyzýval, vyzýval tím lascivním pohledem, aby neváhal, aby pokračoval, aby mi toho pocitu, toho sladkého opojného pocitu dal mnohem, mnohem víc. "Ještě.. víc."

Sledoval jsem ho, jeho ruku, co tiskla tu mou, jen abych poslušně zesílil ten stisk, tolik, abych ho nutil lapat po dechu a přitom poslouchat ten ochraptělý hlas, co do okola říkal moje jméno a já cítil všechno to napětí, všechen ten tlak, co se mi valil do hlavy, ten zrychlený puls, kdy jsem já sám lapal po dechu a nebylo to cizí dlaní, ale jen těmi zrádnými ústy, které říkali mé jméno tím nejerotičtějším způsobem, který jsem si kdy dokázal představit. Doprdele, věděl jsem, že po tomhle nic nebude jako dřív. Věděl jsem, že po tomhle si ho vezmu znovu a znovu a budu to chtít, bude mi fuk kolikrát, bude mi fuk jak dlouho, dokud bude dokola říkat moje jméno, sledovat mě tím chtivým pohledem a přivádět mě k vrcholu už jen tím. Byl ztělesněné pokušení, jeho zrádné rty, jeho zrádná slova, všechny ty pohledy a gesta. Namotával jsem se, ztrácel se v něm a přitom nacházel. Protože jsem zjišťoval, že když se nemusím krotit, když nemusím přemýšlet, když si to můžu vzít stejně tvrdě jako on, to všechno byl pocit svobody, byl to klíč k odemknutí všech těch zábran a já si ho ochotně vzal. Ochotně si ho bral a odmítal myslet na následky. Možná si tím ten život poseru. Ale já si až bolestně uvědomoval, že byl doteď jen jednou velkou lží. Lží kterou jsem si neustále nalhával, chlácholil se jí. A ne, nechtěl jsem jí ublížit, nechtěl, protože jsem věděl, že budu tím největším hovadem. Ale zároveň už odmítal říkat ne. Odmítal si oddalovat to potěšení, které mi to horké tělo dávalo.
A pak se oddálil, na chvíli zmizela jeho horkost a já se přistihl, že se zamračením sleduju jeho počínání. Až bolestně jsem cítil to tepání v klíně a potřeboval, nutně potřeboval ho zase cítit. Ta nedočkavost se mi ve tváři mihla ale jen krátce, dokud se nepoložil na desku stolu a já jako hypnotizovaný dělal všechno tak, jak mi to ochotně ukazoval. Všechno, do každičkého detailu, kdy jsem cítil jemné prameny prokluzovat mi mezi prsty, ale namísto toho, abych je polaskal, jsem je bolestně sevřel a znovu mu hlavu zvrátil. Znovu, když jsem mu stejně tvrdě zaryl nehty do boků. A ano, chvíli jsem ho trápil i já, když jsem si prohlížel ten výstavní poklad, prohlížel jsem si ho v téhle zatraceně sexy pozici, cítil, že se ze mě vypařilo naprosto všechno, rozum vzal za své a zbyl jen surový chtíč a touha po tomhle padlém andělovi. Tolik zvrhlosti v té nevinné kráse a já se jím nechal pohltit, tím pohledem, těmi pohyby. A tak jsem i já několikrát tvrdým mužstvím přejel po jeho vstupu, jen proto, abych se lehce pousmál jeho stejně nedočkavému pohledu a pak přirazil. Zas a znovu, užíval si jeho tělo, užíval si hloubku přírazů. Cítil jsem tu slast, cítil to při každém přírazu, když jsem trhl jeho hlavou dozadu, sklonil se a dalším drzým kousancem počastoval jeho už tak citlivý krk. Věděl jsem, že to nezvládnu, že nedokážu moc dlouho odolávat jemu, tomu tělo, co se mi vybízelo, co mi vycházelo vstříc, těm pohledům, které mě přiváděli k nepříčetnosti. Snad i proto jsem pustil jeho vlasy, rukou zabloudil do jeho klíně a začal ho zpracovávat ve stejně zbesilém tempu jako přírazy, které jsem dopřával jeho tělu a které mi způsobovaly doslova mžitky před očima. Bylo to surové, chtivé, zhýralé a naprosto špatné. Ale v tuhle chvíli to bylo správné. Bylo to všechno, co jsem chtěl a po čem jsem toužil. Po něm.

Pousmál jsem se, sakra, bylo to lepší, než jsem si představoval, tak zvrhlé, lačné a rychlé, zároveň jsem ale věděl, že tímhle bylo prolomené všechno, úplně všechno a on mi to dá znovu, znovu podlehne, znovu se mu poddám a já věděl, věděl jsem, že si od něj vezmu úplně všechno, rychle, pomalu, toužebně i líně, romanticky i drsně, ve všech pozicích, v každé poloze, v kteroukoliv denní dobu přijdu, bude to stejné, nebudu se držet zpátky a on taky ne. Nebylo třeba těch her, věděl jsem, že teď to není o provokaci, ale jen o sexu, o té živočišné touze, o tom napětí a tlaku, který musel prostě zmizet. Hry? Ale neboj se, i tuhle svojí stránku ti milerád ukážu! 
Trhavě jsem se nadechl, když mi bolestivě zaklonil hlavu, když ve svých dlaních svíral prameny mých vlasů a já jen sténal, sténal slastí, protože tohle bylo ono, takhle jsem to chtěl, takhle jsem to dokázal prožít se vším všudy, když se jeho nehty bolestivě zatínaly do mé kůže a já věděl, věděl, že to chce stejně nedočkavě jako já. Chtěl jsem vidět, vnímat a cítit všechny ty drobné detaily, vědět, že jsem mu to způsobil já, že kvůli mě přichází o rozum, protože tak jsem to měl já, byl šílený z toho, že se mě konečně dotýká a upřímně kdyby tu chvíli, kdy se jen otíral o můj zadek, protahoval ještě chvíli, bez zábran bych prosil, protože jsem neuměl nic hrát, ne v takovou chvíli, kdy mé tělo i má mysl byly v jiném vesmíru, kdy všechno utichlo a křičelo zároveň, kdy to bolelo a zároveň to bylo tak neskutečně sladké. Zatínal jsem si nehty bolestivě do dlaní, potřeboval jsem tomu utéct, tomu pocit, který se nebezpečně rozléval do celého mého těla a já to nedokázal kontrolovat, když jsem jen pootevřenými ústy znovu a znovu prosil, znovu volal jeho jméno, znovu a znovu tiskl v dlaních tvrdou desku, když si pohrával s mým krkem, sakra, já bych se snad fakt udělal jenom z toho. 
Vycházel jsem mu vstříc, ty přírazy se staly ještě kratšími, intenzivnějšími a prudšími, jak definitivně přicházel o rozum stejně jako já, když jsem se jen zapřel o desku a vnímal, jak si mě bere zepředu i zezadu a věděl, věděl že ten balanc, hrana, na které jsem se nacházel, za chvilku skončí. 
Nebránil jsem se tomu, když jsem mu potřísnil ruku horkou tekutinou, přijímal, když se udělal hluboko do mě a já místo toho, abych ho od sebe odstrčil, jsem jen zůstal v jeho objetí, tiskl jeho ruku k sobě, se zavřenýma očima, na špičkách, jak jsem se tělem tiskl k němu, zběsile dýchal a jen se snažil zase najít pevnou půdu pod nohama. Moje hlava byla prázdná, úplně prázdná a mé nitro klidné. Bouře byla pryč a já teď jen vnímal tu vůni a uklidňující teplo. 
"Jsi.. v pořádku?" můj hlas byl ochraptělý tím dlouhým sténáním, prosbami i spíláním, unaveně jsem pootevřel oči a zadíval se na něj, v tom pohledu nebyly výčitky, plané sliby ani výsměch. Byly jen otevřené a podivně klidné, úplně se z nich vytratila ta temnota, kterou zase na chvíli dokázal zahnat. Bylo to směšné, ale bylo to tak. Teď jsem tu nevinnost hrát nemusel, teď jsem se na něj prostě jen naivně díval a toužil znát odpovědi na své otázky.

Snažil jsem se uklidnit zrychlený dech, užíval si tu chvíli, tu chvíli ticha ve kterém jsem vnímal jen jeho a svoje prudce bijící srdce, vychutnával si tu chvíli splynutí, tu chvíli prázdna, ten slastný pocit opojení, který nechával mé tělo příjemně uvolněné, zbavené všeho toho stresu a napětí. Bylo to přesně to, co jsem dneska potřeboval a byl jsem si naprosto jistý, že to budu chtít znovu. Držel jsem ho ještě chvíli, pevně, ačkoliv jsem nemusel, protože jsem měl pocit, že pokud ho pustím, na vratkých nohou se neudrží. Uvědomil jsem si, jak byl oproti mě drobný a neodolal jsem, abych si ho znovu krátce neprohlédnul. Přitahoval mě, vším, čím byl a to měla pro mě být červená vlajka, ten varovný prapor, že bych se měl zase hezky vrátit zpátky, držet si odstup. Ale já nemohl, nemohl, když jsem od něj odstoupil a střetl se s tím světlým pohledem. Tím, ve kterém bylo rázem něco úplně jiného než ta zkaženost. Ne, skutečně tam byla jistým způsobem něha, nevinnost, naivita, všechna ta andělská sladkost která teď tak hezky ladila s tím sladkým obličejem. Ale já věděl, že je v něm kousek temnoty. A nebál jsem se jí. Nebál, protože ač to bylo zvláštní, rozuměl jsem jí. Rozuměl jsem jí a přijímal jí, protože jsem si ji v sobě nesl zrovna tak.
Ignoroval jsem jeho otázku, když jsem na sebe naházel oblečení a prohrabával se několika šuplíky než jsem vytáhl krabičku cigaret, otevřel ji, jednu vytáhl a druhou mu nabídl, než jsem ruku stáhl a roztřesenými prsty si zapálil. Nekouřil jsem přes deset let a přesto mi pocit nikotinu, který jsem horlivě vtahoval do plic dával stejný pocit jako dřív. Ten pocit ukojené závislosti, jako kdybych ji celou dobu zadržoval a přesto nikdy neodešla. A tak jsem vdechoval tmavý kouř do plic a rozhlížel se kolem než jsem se pohledem vrátil k jeho tváři.
"Náročný den.." Pokrčil jsem rameny a rukou mávnul na setmělý lokál, kde se stále ještě na zemi váleli rozbité stoličky, rozlitý alkohol a nejrůznější bordel po policejním zátahu. Pak jsem pohled stáhnul zpátky, všiml si nalité skleničky whisky, chvíli sledoval tmavou tekutinu ve skleničce, která ještě stále ležela kousek za barem, natáhl se pro ní a bez jakýchkoliv zábran ji do sebe vyklopil. Protože už na tom stejně nezáleželo, na ničem z toho. Už jsem se nechtěl omezovat, už jsem nechtěl si odpírat všechno, protože to stejně nemělo smysl. Nedělalo mě to šťastnějším. Ne, šťastnějším mě dělal ten pocit svobody, ten pocit, který jsem cítil, když jsem pevně svíral Jakubovo lačné tělo a věděl jsem, že ten pocit budu chtít čím dál víc.
Přetočil jsem na blonďáka pohled, stačil krok, jeden krok, kdy jsem se znovu ocitl v jeho bezprostřední blízkosti. Vdechoval jeho vůni, opojnou, známou, sladkou a zároveň dráždivou a vychutnával si jí, než jsem k němu upřel pohled. Nevěděl jsem, co jsem chtěl říct, když jsem sledoval ty naivní oči, ale to zdlouhavé ticho prořízl zvuk vibrujícího telefonu na kterém se objevovalo víc a víc zoufalých i výhružných zpráv a několik set nepřijatých hovorů. Krátce jsem si povzdechl, bylo už brzo ráno a mě čekal večer další náročný koncert na který musel být klub připraven, protože zátah nebo ne, muselo to tu šlapat a já jsem si nemohl dovolit se z toho složit. Protože kdyby nepřišel, skutečně by se tak málem stalo. Krátce jsem si povzdechl, otočil se, natáhl se pro koženou bundu, hodil klíče i mobil do kapsy a rozhodl se jít alespoň na pár hodin prospat. A i když jsem to chtěl ignorovat, stále ještě jsem měl snoubenku a musel jít dál žít tenhle svůj rádoby perfektní život. To opojení vyprchávalo spolu s tou těžkou realitou, která na mě dopadávala čím dál víc.
"Normálně můžeš odejít, stejně sem už jdou uklízečky.." Podotkl jsem s pokrčením ramen. Chtěl jsem to ignorovat, chtěl jsem dělat, že šlo jen o živočišnou touhu, chtěl jsem dělat, že jde jen o sex, že s ním nechci mluvit o jeho životě, nechci mluvit ani o svém. Ale já si jen povzdechl a zavrtěl hlavou, když jsem se zase prudce otočil zpátky. Když jsem ho vzal za bradu, nadzvedl ji, díval se mu zblízka do těch světlých očí a pak se sklonil a spojil našem rty. Líbal jsem ho mělce, jemně, ale přesto neodolal, abych ho prohloubil a vnikl do těch horkých sladkých úst i jazykem. Ne, neodolal jsem, abych si nehrál, nemazlil se, nelaskal a nekousal a přesto se donutil odpojit, přesto si dovolil se odpojit, když jsem mu palcem přejel po pootevřených rtech.
"Musím jít, Jakube. Ale přijď večer.." Neusmál jsem se vřele a široce, jak jsem měl ve zvyku, ne, nezatvářil jsem se nijak, když jsem pustil jeho obličej, otočil se a odcházel. Protože kdybych to neudělal, vzal bych si ho znovu a znovu.

Bylo to zvláštní. Protože doposud jsem přesně dokázal říct, na co myslí, co chce říct, ale neříká, co chce udělat, ale drží se zpátky. Jenže teď.. teď jsem mu nerozuměl. Vůbec jsem ho nechápal a nedokázal v něm číst. Držel mě v náručí, pevně, tak pevně a najednou byl zase stejně chladný a odtažitý. A já nejen, že jsem nerozuměl jemu, já přestával rozumět i sám sobě. Šlo vždycky jen o jedno, prostě si dobře zašukat a konec, nezajímalo mě, jaké pocity z toho ti kluci mají, nezajímalo mě, co si myslí, jestli je něco trápí, proč se v jejich tvářích zrcadlí zrovna tyhle emoce. Bylo mi to jedno. Sobecky jsem si vzal, co jsem chtěl, uspokojil hlasy ve své hlavě, ty zhýralé touhy a prostě je odkopnul, všechny, vypakoval je ze svého života bez známky zájmu, jenže Patrik.. 
Neuměl jsem to vysvětlit, neuměl vysvětlit ten zklamaný výraz, když byl znovu odtažitý, když se hodlal tvářit, že se nic nestalo. Nechtěl jsem to tak? Nepřál si, aby mě už neotravovali, aby zapomněli moje jméno a mou tvář? Tak proč mě teď zraňovalo, že to přesně dělá? Nic jsem neřekl, nedal to nijak najevo, ale něco nebylo tak, jak jsem to chtěl. Něco bylo špatně, prostě jsem asi chtěl.. víc? Po tom všem čekání, po tom snažení,.. možná jsem prostě jen potřeboval čas, abych se vzpamatoval. Ale mě skutečně zajímalo, co se děje. Protože i když jsem o něm dohromady nic nevěděl, nějak jsem cítil, že mi rozumí, že se na mě dívá pořád stejně, i když viděl všechny stránky mé temné duše. Neodsoudil mě. Možná byl chladný a odtažitý, ale to nebylo kvůli těm zvrácenostem uvnitř mého nitra, že ne..? Proč jsem tolik toužil zjistit ty odpovědi, to vědět nechtějte. 
Nic jsem neřekl, jen se oblékl a prostě kývl hlavou, já přece nechtěl vztah, nechtěl po něm, aby mi sliboval hory doly, nechtěl závazky ani nehynoucí lásku, tak proč jsem tak vzdorovitě pohodil hlavou, když se díval na ten mobil? Proč jsem měl nutkání mu ho sebrat, hodit ho do dřezu na nádobí a srát na celej zkurvenej svět? Sakra, stačilo by slovo a dal bych ti znovu a znovu.. 
"Už jdu.." odvětil jsem tvrdošíjně, kdoví proč mě to rozčilovalo, normálně mi to bylo jedno, co říkají, čím vyhrožují, co slibují a nabízí, jen jsem se bezstarostně smál a prostě zmizel, abych šel dospat noc v Erikovo posteli, ale teď.. teď jsem na Erika nemyslel. Ne, když se otočil a vzal mě za bradu, když jsem se zadíval do jeho očí, když mě políbil tak jemně, až mě to vyvedlo z míry. Cos tím sakra chtěl říct, Patriku? Proč jsi mi nemohl dát jasnou odpověď! Znovu a znovu jsem se namotával a neměl, vůbec to neměl pod kontrolou, když jsem mu ten polibek oplácel místo toho, abych ho od sebe odstrčil, abych si zase vzal zpátky svou nezávislost, ale tak už to prostě nebylo. Myslel jsem, že sex bude stačit, ale pořád jsem tě měl plnou hlavu. Díval jsem se, jak odchází a věděl, věděl, že už nic nebude jako dřív. 
Přesun

"Ehm.. ne, to nejsem já. Já jsem barman. Andy je támhle. Jsme dvojčata." ztuhlý úsměv na mých rtech a chabě zvednutá ruka, kterou jsem ukazoval k pódiu, kde Adam zrovna něco řešil se zvukařem, byly jen neklamným důkazem toho, že jestli se mě do prdele ještě jeden člověk zeptá, jestli jsem ten slavný raper a můžou se se mnou vyfotit, ujede mi ruka a místo vodky jim do toho drinku naleju okenu! Tak ty vole jste blbý?! Fakt myslíte, že by tu ten slavný raper dělal pingla?! Nechápu, fakt nechápu! Jestli ještě jednomu člověku budu muset vysvětlovat, že já nejsem ten slavný raper, ale podprůměrný hokejista, sežeru všechny kandovaný třešně! 
A to mi to na začátku přišlo jako výborná náhoda - já měl službu a Andy koncert v mém baru! Dvě mouchy jednou ranou, stihnu koncert a ještě si u toho vydělám, naprosto dokonalý večer.. jenže! Jenže hned jak se první nadržené fanynky nahrnuly do lokálu, věděl jsem, že tohle bude kolosální průser. Prvních deset jsem nějak vydýchal, ale u dvacáté už jsem neudržel ten úsměv na rtech! A šéf nikde! Jenom strohá sms, že řeší ten zátah a přijde později! Moje kolegyně Sandra se Stelou se prsily před mým bratrem, který jim dával dost okatě najevo, že o jejich pohlaví nejeví zájem, ale jak se zdálo, žádné holce v dosahu dvaceti metrů to bylo fuk, takže místo poklidné směny to bylo jako scéna z hororu! 
"Ty vole.. nemůžeš si na čelo nechat vytetovat Andy?! Jsi raper, bylo by to v klidu a já bych nemusel každý buchtě v okolí vysvětlovat, že jsem jenom podprůměrné mladší dvojče!" hudroval jsem, sotva se Adamův zadek dotkl stoličky. S protáhlým ksichtem jsem mu tam teda přihrál jedno vychlazený, ale pak jsem si vzpomněl a můj teatrální výraz se vmžiku změnil na naprosto nadšený. 
"Jo a víš, kdo byl dneska u nás v bytě?!" že jsem jeho byt prohlásil za náš už asi nikoho nepřekvapovalo a navíc to nebylo podstatné. I kdyby nakrásně chtěl odpovídat, moje huba byla zase rychlejší, když jsem bouchl do pultu a nadšeně vykřikl: "THGam! Chápeš to?! THGam a NickName měli u nás v bytě zpicha! Škoda, že jsem si neudělal fotku.. ale dal jsem si to do stories, kluci tomu nechtějí věřit! Znáš víc známých lidí? Netušil jsem, že jsi taková hvězda!" zatímco jsem leštil skleničky, skenoval jsem ho pohledem. Alespoň k něčemu mi bylo, že můj brácha byl nějaká podělaná stár a všechny třináctky v místnosti ho hltaly pohledem.

Ignoroval jsem všechny ty pohledy, když jsem si po dlouhé hodině kontrolování všeho a všech konečně sedl za bar. Ty pohledy, když jsem si stáhl kapuci z obličeje a zvedl pohled abych se setkal s tím stejným. Naše podoba nás oba nechávala chladným, vždyť jsme to vídali celý život, ale zjevně to rajcovalo téměř většinu osazenstva lokálu, které k nám upíraly naprosto zvrhlé pohledy a jistě si říkali, že rozdat si to s náma oběma by nejspíš byla zábava. Většinu dam jsem zklamal už dávno, má orientace byla všeho všudy známa i přesto, že jsem svými texty nerapoval o klukách. Ale žádné z nich to nevadilo a mě byly všechny jedno zrovna tak.
Krátce jsem pohled upřel na Míšovu tvář, klasicky něco mlel a já ho vlastně stejně moc nevnímal, když jsem si z baru drze ukořistil blok kam se obvykle psaly objednávky spolu s propiskou a začal na něj psát narychlo načmáraný text.
Větve jsou prázdný, netušíme, čí je to vina
Pocity, že nemá život smysl, jak když jdeš z dobrýho filmu z kina
Neuměl jsem nikdy psát na pokyn nebo povel, moje hudba vznikala z mých pocitů, které se mi ve tváři odrážely málokdy. A tak jsem psal když to přišlo, a to bylo teď, úryvky textu, co se mi míhali hlavou zatímco se barem rozléhal křik a bratrova slova. Zvedl jsem k němu pohled až ve chvíli, kdy jsem tužku odložil a blok schoval do kapsy. Nejspíš bych klasicky protočil očima, ale namísto toho jsem se lehce ušklíbl, když jsem si uvědomil, že je Míša skutečně ze všech těch fiflen dost frustrovanej!
"Možná to můžeš otočit ve svůj prospěch a aspoň si s některou z nich užít.. Věř mi, že by přežili i ty nešikovný ruce a zamilovaný pohledy" Pokrčil jsem rameny, nebyl bych to já, abych do mladšího bratra nerýpal, nepřišlo mi na tom totiž nic zvláštního, ani probírat jeho vztahy nebo ostatní. Sakra, sdíleli jsme spolu nočník, tak pro nás máloco bylo tabu. Nebo alespoň pro mě. Nevyjadřoval jsem se k návštěvě THGam ani ke slávě svého spolubydlícího, protože mi to bylo jedno. Nick platil, dokázalo se s ním rozumně domluvit, a to koho si domů vodí nebo kolik má sledujících na Twitchi, mi bylo u zadku. Proto jsem bratrovo nadšení nijak nesdílel, když jsem protočil očima a loknul si z přihraného půllitru. Přemýšlel jsem nad tím, jestli mi přítomnost Michala v bytě vadí, jestli mi vadí jeho přítomnost na mém koncertu, když jsem doteď vehementně odmítal jeho prosby o to, aby mě mohl slyšet hrát. Nechtěl jsem ho do svého života, nechtěl jsem nikoho z nich, ne proto, protože bych je neměl rád, ale protože jejich přítomnost bolela. Vidět jeho tvář přinášelo tolik nostalgie, mluvit s ním bylo přirozené, nemohl jsem si nepřiznat, že jsem rád, že ho vidím. Ale stejně tak jsem si v jeho přítomnosti častěji vzpomínal i na něj. A to bolelo. Odešel jsem odtamtud, odešel a chtěl zapomenout, abych hořce zjišťoval, že se mi to stále nepodařilo. Měl jsem svého bratra i rodinu rád, nebyla to jejich vina. Nebyla jejich vina, že už věci nemohli být jako dřív, nebyla vina mého bratra, že jsem se s ním nechtěl smát, nechtěl věci vracet do doby kde byly.. protože jsem si nebyl jistý, jestli bych to ještě dokázal. Moje srdce bylo zlomené a pošlapané na tisíc kousků. A já ho jen sotva sbíral zpátky.

"Nepodceňuj ho, vždyť na něm můžou holky oči nechat!" vložit se bez pozvání do cizího rozhovoru? Ale no tak, tahle dvojčata přece nebyla cizí a už dávno jsem si ověřil, že jejich styl humoru je skoro stejný jako ten můj, takže jsem se nebál, že by se některý z nich urazil, když jsem se na Michala zářivě usmál a mávl mu na pozdrav, přece jen jsem ho neviděl už hezkých pár měsíců, zatímco Andyho jsem jen skoro bratrsky poplácal po zádech a zabral místo vedle něj.
"Míšo, jak to jde na Spartě? Koukal jsem, že jsi sice ve čtvrtý lajně, ale jsi v plusovejch bodech!" jestli jste čekali, že u nedělního oběda s tátou probíráme árie z Rusalky, tak ne. Myslím, že tak trochu ve skrytu duše chtěl mít ze syna nadějného sportovce a tak jsme alespoń chodili na hokej nebo fotbal. Zatímco mladší z Bauerů, kterého jsem poznal jen kvůli jmenovce na černé upnuté košili, která zjevně rozptylovala pozornost dvou blondýnek u baru, se pýřil nadšením, já svůj pohled přetočil na toho staršího a mému srdci bližšího Bauera, do jehož pullitru jsem narazil tím svým, který mi tak ochotně Míša podával. 
"Rád tě zase vidím, konečně jsi se uráčil taky vylézt na pódium?" pousmál jsem se, z nějakého důvodu ačkoliv jsme toho moc společného neměli a povahou jsem byl rozhodně blíž k jeho bráchovi, jsem si s tímhle klukem vždycky skvěle rozuměl. Od prvního beatu, který jsem mu poslal a on z něj vyčaroval skvělou pecku, jsem ho měl rád. A tak jsem samozřejmě zrovna tady nemohl chybět! 
Přesto ale, přiznávám, jsem sotva po tom, co jsem do sebe na ex hodil půlku sklenky, stočil svůj pohled od dvojčat směrem do místnosti. Zběžný pohled, hledal jsem ty nezkrotné kudrny, ten stoický pohled, tu láskyplnou otrávenost v jeho gestech, pozoroval jsem nejprve dveře, pak hodinky. Měl ještě deset minut, ale já nemohl skrýt tu nervozitu, která se projevovala tím obsedantním vyťukáváním rytmu o desku baru. Všiml jsem si toho zdviženého obočí na Andyho tváři a chtěl, hrozně jsem chtěl mu to všechno vyklopit, jenže.. jenže! Jak jsem byl ráno sebevědomý a rozhodný, přes den se mi to stačilo všechno uležet a já v tuhle chvíli netušil, jak mám zase takovouhle situaci zvládnout! Jak se asi Erik bude tvářit, když jim ho představím jako svého přítele? Nebo jim to mám říct teď a dodat, že se o tom nemají zmiňovat? Mám mu dát pusu až přijde? Nebo dělat, že jsme kámoši? Jak ho znám, nebude dělat nic,.. jenže to jsem zase nechtěl já! Určitě bude dělat, že mě vlastně vůbec nezná, ale to zas jako bohužel! I když kde byla ta hranice, co jsem si mohl dovolit? Meh, to jsou pořád problémy tohleto! 
Vjel jsem si rukou do vlasů, jako vážně, odkdy já mám problémy s takovými věcmi? Odkdy jsem nervózní z toho, že mám někomu představovat svou přítelkyni? Popravdě bylo mi totálně putna, že je Erik kluk, to nehrálo roli a já se za to vůbec nestyděl, problém nebylo jeho pohlaví ani reakce mých kamarádů. Problém byl Erik! Takže místo mluvení jsem tam poslal i druhou půlku piva a teatrálně si povzdychl, než jsem nešťastně nezvedl znovu hlavu, abych se zahleděl ke dveřím. Minuty odtikávaly a já stále nevěděl, co budu dělat, až se objeví ve dveřích, i když ono to bylo asi jedno. Až se, nebo spíš jestli, se tam objeví, stejně to každej pozná na sto honů, protože se nejspíš rozzářím štěstím jako stowatová žárovka!

Nebyl bych to já, kdybych se nějakou náhodou nedozvěděl o téhle párty, na kterou mě mimochodem žádný z mých rádoby přátel nepozval, nevetřel se sem a prostě se rozhodl pozvat sám! A tak jsem si to štrádoval rovnou sem s širokým úsměvem který jsem věnoval valnému obecenstvu dam i mužů ve frontě, o tom, kdo na mě zírá mi bylo celkem fuk. Protáhl jsem se kolem děsivě vyhlížejícího vyhazovače s tím, že znám hlavní hvězdu programu, která si mimochodem na to, že se bar nebezpečně plnil stále vysedávala na baru. Prostě jsem si to přes ty hloučky lidí prorazil cestu až ke svým známým ke kterým se upírala hromada pohledů a vůbec jsem se jim nedivil. Jeden z nich byl totiž sexy hnědovlásek se záviděníhodným chraplákem a tím děsně dark cool pohledem a ty ruce? Damn, nutno říct, že jsem se Andymu do posteli vtíral už několikrát, ale na to jak byl děsně hot byl teda hotová Elza a ani s mými nejlepšími gesty to nevyšlo. Hvězdu večera jsem znal přes Dannyho, protože s ním pracoval na pár peckách a choreografii k Andyho nejznámějšímu hitu sestavoval kdo? Hm? A že vycvičit ty dámy na podpatkách byla panečku poctivá fuška! Můj pohled ale stejně skončil tak jako vždy na vysokém hnědovláskovi, neodolal jsem, abych si jazykem nepřejel přes rty a provokativně se do nich nekousl nehledě na to, že to mého zaměstnavatele nechávalo dokonale v klidu, protože co si budeme, na tyhle signály byl hrozný poleno. Vytáhl jsem mobil z kapsy, natočil kameru na sebe a začal krátké natáčení.
"Už jste ve Spicy na té pecce? Doraž a možná potkáš i lvlDK a mou maličkost.." Objal jsem oba kluky kolem ramen a pak kameru vypnul, načež jsem se naprosto neomaleně neposadil na volnou židličku vedle Dannyho, ale prostě a jednoduše se mu obkročmo posadil na klín. Než jsem se ale začal věnovat té perfektně řezané tváři, přetočil jsem pohled vedle. "Hej kluci, dík moc za pozvání. Mimochodem Andy, nikdy ses nezmínil, že máš dvojče.." Zvědavě jsem modrým pohledem pozoroval naprosto identického hnědovláska a lehce se pousmál, když mi hlavou bleskl naprosto famózní nápad. "A je stejně netečnej jako ty nebo by se dal překecat? Ta košile je podle mě na něm až moc zbytečná.." Nikdy jsem se netajil tím, že bych uměl držet takt nebo rád neříkal nahlas věci, které by druhé mohli přivézt do rozpaků. Naopak, líbilo se mi to, strhávalo to na mě pozornost a to já rád. Nakonec jsem ale svůj pohled přeci jen přesídlil na svého oblíbence, ušklíbl se, když jsem se mu v klíně zhoupl do prvních rytmů Chainsmokers vyhrávajících z reproduktoru. Naklonil jsem se trochu blíž, vnímal tu známou vůni a neodolal, abych prsty nevjel pod lem trička a drze přejel po té hladké horké kůži. Prsty jsem ale vyndal, když jsem si všiml jeho napnutých ramen a s přivřenými oči detailně pozoroval tvář svého naprosto brutálního a rozhodně ne nijak tajného crushe a něco na ní bylo jinak.. Upřímně,bylo mi fuk, že nás u toho vidí celý klub. Teatrálně jsem si povzdychl, jako už tolikrát nad tím, jaká škoda, že si tohle nechával jen pro holky a dál masíroval napnutá ramena. "Ale Danny, nemusíš být z Andyho tak nervózní, pokud se neopije ještě před začátkem, určitě to neposere. Uvolni se trochu.." Dělal jsem to často, často mu seděl na klíně, často ho oblejzal a využíval jeho přítomnosti, protože lvlDK pro mě byl můj král a nezměnil to ani fakt jeho orientace.

Ani já nečekal tu brutálně dlouhou frontu, jako sorry, ale šukám s majitelem, tak si snad taky můžu užít nějaká privilegia, ne?! Taky tím vyhazovačem nebyl nikdo jiný než Dominik, který se na mě sice díval dost nespokojeně, ale nakonec mlaskl a pustil mě dovnitř s tím miloučkým úsměvem. Tak tak, dneska jsem měl svou sladkou a milou povahu, žádný sráčství ani drzost se nekonaly, byl jsem hotovej anděl, když jsem sestoupil schody a pohledem okamžitě zabloudil k baru, ale k mému zklamání se tam vysoký hnědovlásek nenacházel. Povzdechl jsem si, přece jen i kdyby tu byl, nejspíš by na mě neměl čas, protože bar byl natřískaný k prasknutí a konec konců, já tu byl hlavně jako morální opora mého nejlepšího přítele. 
Když už mluvíme o něm, zběžný pohled z ochozu mi prozradil, že tu ještě není. Jednak jsem měl doslova radar na jeho vyhledávání, přece jen šílenou párty jsem s ním zažil už tisíckrát a i když jsem ty týpky ojížděl na záchodech, stejně jsem si ho pak vždycky zase našel, jednak jsem pohledem našel asi nejžhavější skupinku v místnosti a má životní láska v ní nebyla. Pousmál jsem se, šel bych, i kdyby mi k tomu nedal důvod, konec konců prostě chtěl, abych tu byl a to mi stačilo, ale já tam cítil ten podtón proč chce, abych tu byl zrovna dnešní večer. Bylo to kvůli Dannymu. Respektive jeho kamarádům, kterým nechtěl čelit sám. Nechápejte to špatně, kdyby to byl kdokoliv jiný, neměl by s tím problém, byl sice můj malý asociálek, co mnohem radši zevlil doma s kytarou, ale na druhou stranu v sobě měl toho kluka z pódia, který se uměl bavit. Jenže tohle bylo něco, co ho vždycky děsilo. Protože když měl poznávat jeho kámoše, bylo to vážné a uvědomoval jsem si to zrovna tak já jako on. Ať Erik chtěl nebo ne, zabředával do vztahu s tímhle namakaným heterákem hlouběji a hlouběji. A já chtěl být u toho. 
Místo obhlížení terénu jsem si to rovnou namířil k baru. Za normálních okolností bych si nejdříve vyhlídl toho nejnamakanějšího blbečka, pak bych ho ošukal ve skladu a teprve potom bych šel čelit emocionálním krizím, ale dneska ne. Dneska jsem na svého svalnatého poloboha musel počkat. Ale upřímně, to čekání mi vůbec nevadilo. 
"Myslím, že je nervózní spíš z toho, že by ho mohla vidět jeho drahá polovička, co Danny?" místo na toho hnědovláska, který rajtoval Dannymu v klíně, jsem spíš koukal na to, že místo toho, aby ho ze sebe sundal s tím červenajícím se záchvatem paniky, se na něj prostě jen odevzdaně usmívá. Hou hou hou, tady mi fakt něco nehrálo! Sladce jsem na něj zamrkal, i když v mých očích bylo tiché varování. Neslíbil jsem snad, že jestli Erikovi ublížíš, vyřídím si to s tebou sám? Nicméně prozatím jsem zasahovat nehodlal, jen jsem Dannyho tím pohledem jasně upozorňoval, že ho napráším jen jak Erik strčí nos do dveří! Ne proto, že bych byl bonzák, ale protože já ho možná mohl ojebávat a s Erikem si to rozdávat za jeho zády, ale nehodlal jsem připustit, aby on to samé dělal Erikovi. Toliko k mé andělské auře.. Ačkoliv si Erik možná ještě nehodlal připustit, že tenhle DJ pro něj znamená víc, než je ochotný přiznat, já už věděl své. A srdce mu můžu lámat jedině já! 
"Jsem Kuba." pousmál jsem se zlověstně na toho drzouna, co lezl po klukovi mojí nejky, ačkoliv jsem pochyboval, že si ze mě bude něco dělat. A navíc mi byl povědomí! Znal jsem ho odněkud? Pohled z něj jsem ale přesunul na dalšího člena této sexy skupinky, na kterého jsem se už zcela andělsky usmál. "Ty jsi Andy! Zbožňuju tvoje texty, ten sexy chraplák.." zcela nepokrytě jsem si ho prohlížel, rozhodně jsem neskrýval, že jsem jeho top fanynka, však taky to tričko s jeho obličejem bylo naprosto jasné a ten podpis na kozách ten mluvil za vše. Neskrýval jsem ten pohled, kterým jsem si ho zcela evidentně prohlížel, upřímně nebýt tu Patrik, měl bych svého favorita na ošukání a jo, ten tvůj chladnej výraz byl vážně něco, co bych chtěl pokořit, ale takhle jsem jen přesunul svůj pohled na posledního člena skupiny, na kterého jsem jen dvakrát zamrkal. 
"Páni, to je hustý.." ještě chvíli jsem si je oba prohlížel, z mého pohledu bylo naprosto patrné, že já rozhodně patřím do té skupinky lidí, kteří si představují, jaké by to bylo šukat s dvojčaty, ještě tak rozkošnými, ovšem nakonec jsem svou sexuchtivou stránku potlačil, když mi došlo, že stojí za barem. "Ty jsi ten nový barman! Už chápu, proč měli včera tolik kšeftů.. Patrik tu ještě není?" jen co jsem vyslovil jeho jméno, jako by se svět kolem mě rozpil v jednolitou šmouhu, protože v tuhle chvíli se mi všechno vrátilo, vůně tohohle baru, tvrdá deska, jeho pevné ruce, vzdechy,.. zatraceně, kde jsi?!

Nebudu lhát, když jsem mávnutím pozdravil vysokého tmavovláska, který mě chtěl pustit přednostně, a já byl celkem rád, protože jsem se vyhnul několika trapným objímačkám, prosbám o vyfocení a o ty dívčí záchvaty, že je tady i The Unbreakable, ne, že bychom byli známější než dnešní interpret, ale zjevně jsme na Spicy udělali dojem. Kývnul jsem na něj a ztratil se v baru, upřímně, nechtěl jsem sem jít. Ne kvůli tomu davu, ani kvůli svému pohodlí, protože jsem miloval netflix a chill stejně jako nekončící šílené párty. Ale teď jsem byl nervózní z úplně jiného důvodu, i přesto, že jsem měl ruce zaražené v úzkých džínách, ve vlasech vpletený Kubův černobílý šátek pro štěstí a na tváři ten naučený lhostejný výraz. Tak tohle mi bylo všechno, jen ne lhostejné. Nikdy jsem tohle nezažil, ten pocit nejistoty, byl jsem odjakživa trémista, ale tohle bylo jiné. Nevěděl jsem, proč jsem sem vůbec chodil, proč jsem tohle všechno dělal, ztrácel se v tom, utápěl, byl jsem to já, kdo dneska pozoroval ubíhající čas a představoval si, jaké to bude, až sem přijdu. Až ho uvidím. Těšil jsem se i netěšil zároveň, bál se a moc to řešil. Já, co nikdy neřešil nic.
Pohledem jsem prošel lokál a to, kde se nachází můj "boyfriend", jsem poznal téměř okamžitě už jen z těch toužebných pohledů všeho dámského publika. Pomalým tempem jsem se tam vydal, obrňoval se v duchu před trapnými konverzacemi, před všemi těmi pohledy, věděl jsem, že Dannymu vyjadřování lásky na veřejnosti nedělá problém. Ale mě dělalo.. Přejel jsem pohledem po každém z osazenstva. Tváří se mi na krátko mihla úleva, když se můj pohled střetl s tím modrým. S tím pohledem těch dobře známých očí, které mě vždy ubezpečily, že i kdyby celý svět hořel v plamenech, budeme v pořádku. Přišel, aby mi kryl záda, tak, jako vždycky. A já ho za to bezmezně miloval. Kuba. Můj další pohled padl na hnědovláska jehož album mi Danny v autě pouštěl tak často, že jsem si byl naprosto jistý tím komu na koncertě jsem ačkoliv jsem ho viděl jen na pár fotkách v Dannyho mobilu. Andy. A pak jsem pohledem padl doprostřed, na tu tvář, kterou jsem sice tvrdil, že se mnou nic nedělala, že nehltám ani nevyhledávám jeho pohled a přitom.. přitom namísto toho, abych se díval na něj, díval jsem se na tu pijavici co mu visela přisátá kolem krku. Nic jsem na sobě nedal znát, když jsem se zastavil přímo vedle nich, jen pár čísel od Dannyho s tím drzým hnědovláskem, zvedl jsem ruku a jemně mu poklepal na rameno.
"Dík žes mi zahřál místo, ale myslím, že už to zvládnu sám.." Můj pohled se zabodl do těch modrých světlých očí, které na mě chvíli nechápavě zíraly, pak se přimhouřily a měřily si mě, ale já neustoupil. Nevěděl jsem, co se stalo, proč jsem to nenechal být, proč jsem si nesedl vedle Kuby a nedělal, že ho neznám, že mi je to jedno. Netušil jsem, proč se ve mě zvedla vlna všech těch emocí, když jsem viděl, jak se mu někdo, někdo jiný než já, houpe na klíně. Nikdy jsem nežárlil, bylo mi to jedno, protože žárlivost znamenaly emoce a emoce nevedly k ničemu dobrému, ale teď? Odvrátil jsem zrak od hnědovláska a zvedl pohled, kde jsem se střetl s tím posledním. Danny.. S tím, co jsem tak moc chtěl i nechtěl a nedokázal popsat, co jsem cítil, naštvanost, vztek, radost, štěstí? Nevím, byl to chaos, zmatek a já marně lapal po dechu a po úniku, ale nebylo cesty ven, pryč od těch světlých očí, pryč od té upřímnosti v nich.

Setřásl jsem další rádoby fanynku, která věděla o fotbalu asi tolik co koza o petrželi a s tím nuceným stoickým klidem zapadl za svým bývalým kapitánem do klubu, místo naštvaných pohledů doprovázen nadšenými výkřiky a kolegiálním plácáním po zádech. Dík moc, stejně to mojí náladu nezlepší! Popravdě? Byl jsem nasranej jak hovno a svým trvale nasraným výrazem se stisknutými čelistmi pevně k sobě, jsem ten jedovatý pohled upíral na toho pitomce vedle sebe, který nadšeně znovu a znovu kecal o sračkách, které mě vůbec netankovaly. Tadeáš. A ten plán byl přitom tak jednoduchej! 
Trénink byl na hovno, Spencer se rozhodl, že z nás vymlátí duši, ani jsem nestíhal řvát na nováčky, protože jsem měl sám co dělat, abych ty jeho nekonečný sprinty udýchal. No dobrá, nevadí! Místo toho, abych si ulevil ošukáním Anděla, jsem musel na poradu s asistenty a trenérem, kde mi tadyhle pan Pokorný, který byl kdoví proč vychechtaný jak lečo oznámil, že slyšel od kluků, že jdu večer na koncert NĚJAKÝHO rapera a že jde se mnou. Ne jestli může, prostě že jde! V šatně už samozřejmě nikdo nebyl, takže místo šukání jsem měl vykecanou díru v hlavě a místo pohodového koncertu mého oblíbence, na kterého jsem běhával motivovanej jak hovado na pásu a vidiny sbalení nějakého rozkošného blonďáka, jsem měl za prdelí tuhle osinu! A to nemluvím o tom, že už po cestě mi do cesty neustále strkal nějakou nánu, prý že mám evidentně blbou náladu a potřebuju si dobře zašukat. Potřebuju! Ale rozhodně ne s nějakou Lelou Ceterovou do hajzlu! 
Zamířil jsem rovnou k baru, tenhle večer byl noční můra, ne sedmé nebe, jak jsem si to vykresloval, protože jsem věděl, jak to dopadne, jak to dopadne vždycky, když jde se mnou, nabalí celou skupinku blonďatých slepic a já pak musím vymýšlet stále vynalézavější způsoby, jak nafingovat sex, aniž bych se těch holek, které mi zvedaly péro asi jako pohled na bochník chleba, musel vůbec dotýkat. Dík moc, Tadeáši, fakt, jsi kámoš! 
Mávl jsem na barmana, zatraceně, nebyl mi nějaký povědomý? Jako jo, vypadal přesně jako můj oblíbený raper a popravdě jo, byl dost sladkej, ale ne, Alexi, tady ti pšenka nepokvete, protože sotva jsem si objednal hned dvojitého panáka, Tadeáš už mi představoval vyvinutou zrzku, která mi říkala, že vždycky milovala fotbal a jsem stejně sexy jako Ronaldo. Tak dík, fakt! Můj otrávený pohled se rozeběhl po lokálu, odmítal jsem poslouchat Pokorného chvástání o jeho bývalé kariéře, protože dneska jsem neměl nervy a mohl bych mu říct, co si o té jeho kariéře myslím, ale to jsem ještě netušil, na kom se můj pohled tak šokovaně zasekne. 
Erik. Zatraceně, ten kluk byl snad ještě hezčí než posledně, ten jeho výraz, sakra, krev se mi téměř okamžitě hrnula do rozkroku, když jsem si vybavil ten netečný výraz, tu sebestřednost, to sebevědomí, se kterým stál před  šatnou a prostě se na mě jenom díval tím šukatelným pohledem. No do prdele, to je všechna vesmírná energie proti mě? Loknul jsem si vodky, ale pohled jsem z hnědovláska nespouštěl. Měl jsem arzenál svých pravidel, kterých jsem se skálopevně držel a to první z nich bylo nikdy se netahat s klukama v Tadeášově přítomnosti. Jenže tady jsme mluvili o něm.. o mé nemesis, o klukovi, nad představou jeho obličeje jsem se ukájel ještě týdny po tom sexu, který byl nejspíš nejdivočejší v mém životě. Možná, kdybych Tadeáše zabavil nějakou fakt lacinou štětkou, dokázal bych ho zatáhnout někam na hajzl a potom.. 
"Dámy a to jste věděly, že tohle je můj bývalý kapitán? Je to hotová sparťanský legenda, mnohem úspěšnější než já!" zatímco jsem do hloučku obdivovatelek přistrkoval další a další, aby mého neoblíbeného spoluhráče zabavily, nespouštěl jsem z něj pohled. Protože jsem chtěl, hodně jsem chtěl pokračování!

Jako popravdě? Tohle začínala být dobrá telenovela a co na ní bylo nejzajímavější? Že její hlavní hvězdou byl můj nejlepší kámoš! Upřímně, já zůstal zírat s hubou otevřenou dokořán, když si to nakráčel k tomu cápkovi a prostě přede všemi v podstatě oznámil, že Danny je jeho. Protože ty vole, Erik se chová žárlivě a majetnicky? Čekal jsem, že spíš já budu mít debilní kecy, abych situaci nějak zachránil a Erik bude sedět vedle s ledovým klidem a dělat, že tam Danny vlastně vůbec není, ale tohle.. to jsem nečekal, fakt nečekal! Pohledem jsem těkal mezi ním, Dannym a tím hnědovláskem na jeho klíně, protože popravdě jeho výraz byl dost nevraživý, ale to i ten Erikův. On se teda jako obvykle tvářil kysele jak okurka, na tom nic divného nebylo, ale tohle jeho chování bylo svým způsobem.. roztomilé! Neberte to špatně, já věděl, že Erik je roztomilost sama, jenom se to zarputile snaží zakrývat, ale teď.. Zajímalo by mě, jestli mu vůbec docházelo, co vypustil z pusy nahlas a jaké to bude mít následky. Protože i takové nechápavé poleno jako Danny tohle muselo pochopit a mě bylo jasné, že to bude mít následky! Protože na tohle jsi čekal, ne? Co jsi tomu mému chladnému princátku udělal, že se chová jako ukázková žárlivá přítelkyně? 
Udělal jsem těch pár kroků, bez zaváhání obmotal Erikovi zezadu ruce kolem ramen a přitáhl si ho k sobě, naprosto přirozeně a beze studu, když jsem se naklonil a chvíli si užíval pusinkování jeho tváře. Možná jsem se měl držet zpátky, možná jsem neměl provokovat, ale k čertu já se držel zpět! Jindy bych ho už dávno líbal, tak klídek jo! 
"Neříkal jsem to? Promiň kámo, ale myslím, že nemáš šanci vyhrát.." můj pohled směřoval na toho hnědovláska, který se ještě stále neměl k tomu Dannymu z klína slézt. Nebylo to nijak útočné, naopak, já se docela bavil a usmíval, upřímně kdyby nebyl tak malej, rozhodně bych do něj šel, líbil se mi a evidentně to s tím zadkem uměl, ale to byl asi ten problém, protože zadek jsem obvykle nastavoval já, takže to asi nepřicházelo v úvahu. I když za ty provokace bych možná i udělal výjimku. Ačkoliv nalijme si čistého vína, pohled Dannyho už dávno nebyl na něm, ale jako přikovaný vázanej na Erika, div mu už neklečel u nohou, jak zbožně na něj koukal. Zasmál bych se, Eriku, to sis fakt našel takový oddaný štěně? Zrovna ty, král ve výběru hovad, si najde takhle sladkýho a zamilovanýho přítele! Jenže to byl možná ten paradox, který Dannyho odlišoval od všech těch před ním. On se totiž nepodobal nikomu, s kým si to Erik doposud rozdával. 
Zase ale nebudeme dělat, že jsem byl ten nejlepší kámoš, který si nerýpne do vlastního! Sklouzl jsem rukou níž a zcela beze studu vjel pod lem bílé mikiny, kde jsem ruku nechal, když jsem Erika objal kolem pasu a položil si hlavu na jeho rameno. "Zlato, nechci nic říkat, ale máš na sobě merch špatnýho zpěváka.." sladký hlásek, když jsem se mazlil s jeho uchem a v něm ta jasná provokace, protože já si moc dobře všiml, čí mikinu máš na sobě. A protože já ho znal a znal jsem ho až zatraceně dobře, věděl jsem, že tahle mikina z jeho skříně není. "I když pokud jde o tvou oblíbenou hudbu, lvlDK je topka, ne?" tiché zasmání, jojo, uměl jsem být stejný sráč na cizí jako na něj, ale nemohl jsem to nechat být, nemohl, když jsem viděl ten jeho sladký výraz, protože Erik, který tahá oblečení svého kluka, kluka jehož jméno na těch hadrech má a ještě si vymezuje své území naprosto veřejně s tím ošukáníhodným výrazem, je top strop! Danny, jak já ti závidím! Nebudeme si přece nalhávat, že všichni nevíme, jak tahle vaše rádoby hádka skončí.. "Nemrač se tak, budeš mít vrásky. Ale to naštvání si nech, usmiřovací sex je prý nejlepší.. doufám, že mi pak všechno povyprávíš.." to už jsem šeptal, byla to slova určená pouze Erikovi, dokud jsem od něj neodstoupil, poslední sladké doteky a jemné polibky, než jsem se vrátil zpět ke svému drinku. 
"Andy, nechci nic říkat, ale neměl bys už pomalu začít?" 

"Máš se?" Zcela nepokrytě jsem si plácnul a potřásl rukou s některými svými spoluhráči nebo ex spoluhráči, které jsem potkal za svou působnost ve Spartě a kteří se dnes hodlali rozvalovat ve Spicy. Rozdával jsem na strany široké úsměvy, cítil ten adrenalin kolující mi žilami a lhal bych, kdybych neřekl, že část mé dobré nálady nepramenila i z toho nebudutěchtítošukat pohledu pana doktora. Protože já věděl, že ten zatvrzelý výraz jednou zlomím, čistě jen proto abych si ukrojil své sladké vítězství za ten teror, který mi hodlal provádět. Odmítal jsem věřit tomu, že by jeho léčba mohla dopadnout nějak úspěšně, a tak jsem se rozhodl ho při té soukromé rehabilitaci zkusit rozptýlit něčím zajímavějším. Ale na mé dobré náladě skutečně neměl Vojta podíl ani z poloviny, leda tak ten kalíšek léků, co jsem zpucoval ještě před tréninkem a pár si jich zobnul ještě před chvílí na záchodech. Bylo mi jasné, že je to dočasné, že mám pár hodin, pár slastných hodin než to opojení vyprchá a na mě spadne zase ta realita těžká jako zkurvenej kámen a mrdne mě s ním pěkně do hlavy. Ale to tomu Tadeášovi, co si s úsměvem objednal dvojitého panáka a obklopil se spoustou krásných a jednoduchých žen bylo skutečně u zadku! Přetočil jsem pohled kapitána, který se tvářil jako kdyby mu někdo zabodnul kolík do zadku i přesto, že jsem mu nechal tuhle jasnou top desítku! Vůbec neocenil to, jak jsem byl ohleduplný a myslel na něj. Když se mě nějaká pohledná kudrnatá tmavovláska ptala, jestli znám dnešního rapera, já jen pokrčil rameny. Skutečně jsem ho neznal, ale nechat si ujít možnost sjet se, někoho ošukat, zabavit se a ještě nemuset jet do Spicy po svých? Nebudeme lhát, od doby, co mi před půl rokem zabavili řidičák se mé sladké sportovní autíčko jen válelo v předražené garáži. A když jsem se dozvěděl, kam má můj oblíbený černovlásek namířeno, nemohl jsem přece říct ne! "No tak kámo, uvolni se trochu, chápu, že dneska byl Spencer trochu jak osina v zadku, ale není on takovej pořád?" Zavrtěl jsem hlavou a přitáhl si tmavovlásku blíž do klína, zatímco jsem jí šeptal všechny ty zvrhlosti do ucha.
Olízl jsem si rty, kopl do sebe panáka a porozhlédnul se po lokálu. Speciálně jsem pohledem mířil na místo, kam se upíral pohled mého spoluhráče, protože jsem nechápal, na co tam zírá, nevím, nejspíš kolem prošla nějaká topka a nebo prostě se jen nudí. Tak či tak mi to bylo fuk, dokud se můj pohled nezabodl do blonďáka jehož platinové vlasy jsem nemohl přehlédnout. A už vůbec ne ten zatraceně sexy úšklebek, ještě teď jsem cítil jeho šikovné prsty, rty a úzké tělo, všechny ty provokace a damn, ta holka vůbec neměla tušení, že jí vlastně ušetřil práci! Neodolal jsem, abych ho nesjel pohledem a přemýšlel, jestli by to po té tmavovlásce nebyla lepší varianta.

Zatímco jsem pozoroval tvář svého prince, která se mi zdála jiná než kdy jindy, víc zádumčivá, zatímco jsem prsty putoval po jeho širokých ramenech. Věděl jsem, že je z toho nervózní, ale že mě nechává už jen proto, protože jsem to prostě dělal ze zvyku. Protože jsem se pořád ještě nevzdal naděje na to, abych tuhle sexy tvářičku nepřesvědčil, že by to s klukem nemuselo bejt zase tak špatný. Ale ten kluk byl tak tvrdohlavej a zabedněnej a vlastně i hrozně hodnej, že to prostě nešlo. Nejspíš bych se přes Dannyho naklonil, něco si objednal nebo do jednoho z nich radostí vlastní rýpnul, ale to by mě neměl zarazit blonďák, jehož jméno ani obličej mi nic neříkal a drze si sednul hned na bar vedle nás. Nejspíš bych si ho nevšímal, ačkoliv mi nemohl ujít jeho jiskřící oči a ten andělský pohled u kterého jsem si byl téměř jist, že není zase tak andělský. Protože jsem ho používal taky.. A nejspíš bych se mu i představil, kdyby nepronesl něco o cituji "drahé polovičce" a já naprosto šokovaně přetočil tvář zpátky k hnědovláskovi.
"Danny! Ty jsi zadanej? No konečně, doufám, že to není zase jako Andrea, jako nebyla špatná, nic proti, byla sladká, ale jako sorry, hrozně ale hrozně blbá.." Okomentoval jsem to a znovu zkoumal tvář, která ale tentokrát začala být snad ještě nervóznější, což se normálně vůbec nestávalo. Nikdy holky tolik neřešil, měl vztah, občas je bral mezi nás, ale jinak byl v klidu, ale teď? Co to bylo za topku, že i tebe, toho věčného pohodáře nenechala v klidu? Vážně, začínal jsem být zvědavý!
"Tak kde ji schováváš? Víš, že ti ji s Andym musíme vždycky nejdřív zkritizovat.." Věnoval jsem mu pobavený úsměv, ale než jsem se nadál, všiml jsem si, že Danny už dávno neupírá pohled na mě, ale na někoho za mými zády. Přetočil jsem pohled na hnědovláska a zkoumavě si ho měřil pohledem, ale rozhodně jsem se z klína svého oblíbence nezvedal. Ani po jeho výhružném tónu. Prohlížel jsem si tu tvář těch jemných rysů, tak perfektní, až jsem i já sám pochyboval, že bych do něj hned nešel, ale ten lhostejný výraz.. Zamračil jsem se a nespokojeně mlaskl a přetočil pohled na Dannyho, který k mému překvapení pořád ještě mlčel a dokonce ani nic nevyvracel! Byl jsem naprosto šokovaný, když jsem si dával dvě a dvě dohromady a nedokázal věřit, že z mého heterosexuála je najednou.. A že jsem to nezlomil ke všemu já. Ještě chvíli jsem se Dannymu houpal na klíně, a pak zvedl pohled, protože jsem si všiml blonďáka, co se neznámému vinul kolem pasu a nevypadalo to, že by hnědovláska ten fakt nějak rozhodil. Snad i proto jsem si říkal, že mě z mého místa jen tak nezvedne, když dělá to samé ne? Chvíli jsem ho odhadoval, propaloval pohledem, nenechal se rozhodit tím stoickým klidem, ten postoj, ten výraz, ty pohledy lidí, co na sebe kolem strhával a některé až příliš dlouho..  a provokativně naklonil hlavu na stranu.
“Promiň, nevypadáš jako wifey materiál. Spíš jako ten typ na ty temný namakaný hovada. Není divu, že tě ten kapitán Sparty z druhé poloviny baru tak intenzivně sleduje, další ze zhrzených milenců?” Pokrčil jsem zcela nevinně rameny. Nebyl jsem hlupák abych si nevšiml toho upřeného pohledu, co nám vysoký tmavovlásek věnoval od jeho příchodu. Nešlo mi o to, že bych si Dannyho nárokoval, rád jsem ho škádlil a provokoval, ale znal jsem typy jako on, sám jsem jedním z nich byl a jen nechtěl, aby mému sladkému DJovi někdo jen tak motal hlavu.
Protože pokud na něj Danny takhle zbožně zíral, mohlo to znamenat jediné.
Nakonec jsem se přeci jen uráčil zvednout svoje skvostné pozadí z vyhřátého místa. Poplácal Andyho po rameni, že už má tahle drama queen nejvyšší čas a objednal si Daikiri. S drinkem jsem pak mrknul na osazenstvo baru.
“Víte jak, radši twerkuju než rozjímám, tak..” Lehce jsem se pousmál, drink exnul a ztratil se v davu, kde jsem se nechal pohltit další z písniček než nastoupí tvrdý rap a rozhodně se nijak neostýchal tím zadkem hýbat nebo drze velmi velmi blízko netancovat s hloučkem pipin uprostřed parketu, protože takový už jsem byl. A nebylo to jen tím, že jsem už dlouhou dobu cítil v zádech ten temný pohled. A byl si naprosto jistý, komu patří.

Dnešní večer byl prostě.. wtf?! Těkal jsem pohledem mezi Erikem a Sebíkem tak dokonale konsternovaný, že jsem vlastně nedělal vůbec nic. Seby takovej prostě byl, přesně tohle dělal od první chvíle, kdy jsem hrál na kytaru a on prostě spontánně tančil. Líbil se mi od první chvíle, dokonale mi rozuměl, cítil jsem z každého jeho pohybu, že hudbu prožívá stejně jako já, že ji cítí každou buňkou těla a to mě tehdy dostalo. Dokázal jsem s ním mluvit hodiny a hodiny a neměl dost, smál se, miloval tu jeho bezprostřednost a jo, když si prvně sednul na můj klín, byl jsem z toho vyplesklej jak lečo, ale když to dělal znovu a znovu stále dokola a nenechal se odradit ani mým věčným váhavým odmítáním, nějak jsem to přijmul, přijal jsem to, že nemá žádné hranice, že mi leze na klín, že si bez dovolení bere moje oblečení, že mě objímá a šeptá mi nemravné návrhy do ucha, já to nějak vůbec nebral špatně nebo sexuálně, nebral, dokud jsem ho neměl na klíně a nestřetl se s těma chladnýma očima kluka, který mě naopak dokázal dostat jediným pohledem. Sakra Eriku, vždyť jsem z tebe v prdeli i bez toho, aby ses choval tak.. vážně jsi to pronesl nahlas? 
Zamrkal jsem na něj, ne, nezdálo se mi to. Vážně jsi teď nahlas přiznal, že patříš ke mě? Pohledem jsem sklouzl níž a znovu zamrkal, jako bych netušil, která bije. Popravdě ne, netušil. Má na sobě mojí mikinu. Jakože mojí mojí. Na veřejnosti. Uprostřed klubu. Uprostřed kroužku mých kamarádů. No a do toho jeden z těch nejlepších kámošů, které jsem mě, pronesl to.. sakra cože?! Můj pohled následoval ten jeho až ke druhé straně baru, kde stáli fotbalisti a kolem nich hlouček vřískajících holek. 
"To je ten kapitán, jak jsi od něj chtěl ten autogr-" můj prst zůstal viset ve vzduchu, když jsem se zaseknul uprostřed věty a nějak mi seplo, že jsem celou, celou tu dobu byl fakt totálně mimo. Zvedl jsem pohled a nedokázal potlačit ten pohled zhrzeného štěněte, když jsem se ublíženě podíval na Erika. "Ty a on.. sakra, já jsem naivní blbec, co..?"
Vstal jsem a nervózně si otřel dlaně do kalhot. Tohle bylo.. divný. Divný a já přemýšlel, co mám dělat. Byl jsem rád, hrozně rád, že je tady, že se ke mě hlásí, že žárlí, nebo jsem si to alespoň chtěl myslet, na druhou stranu jsem nebyl takovej pitomec, abych si neuměl dát dvě a dvě dohromady. Bylo to tehdy, když jsem na tebe čekal u stadionu, nebo ne? Nebudu přece říkat, že mě to nenaštvalo, neranilo. Já se kvůli tobě trápil celé týdny a ty jsi mezi tím.. jenže na druhou stranu.. tohle byl Erik. Přesně tohle byl Erik a já.. mělo mě to překvapovat? Neměl jsem tohle čekat? Asi mě to mělo trápit, ale já.. Říkal mi to, nelhal mi, nebalamutil mě. Nebyl se mnou. Znovu mě napadalo, jestli mu mám věřit, jestli i tohle zkousnu jako to s Kubou. Kdyby mě podvedl, kdyby mi lhal.. jenže on se tímhle nikdy netajil, sám mi to řekl. Mohl jsem teda být vůbec naštvaný? A mohl jsem nebýt..?
"Emm to je Erik. My spolu chodíme. Tak nějak." zvedl jsem pohled a střetl se s tím Andyho. Netuším proč, asi prostě proto, že byl můj nejlepší kámoš, jsem tak nějak potřeboval jeho uznání. I když to bylo řečeno jako sranda, Seby měl pravdu. Stejně jsem vždycky dal na jeho a Adamův názor. A tak jsem i teď s napětím očekával jeho soud, protože upřímně.. celý tohle bylo divný! Seby mi twerkuje na klíně, Erik žárlí, Kuba jako obvykle dává najevo, že si s Erikem může dělat co chce, kapitán Sparty čumí, jako by chtěl Erika ohnout nejlépe hned teď. Jo, taková normální představovačka vašeho novýho kluka! Poškrábal jsem se ve vlasech a ukázal na hnědovláska, který jako obvykle zatím neřekl ani slovo. I když jeho soudu jsem se bál ze všech nejvíc. "To je Andy, skládám mu beaty, píše skvělý texty, ale to už asi víš. A to je Míša, jeho mladší brácha, dvojče.. ale to sis asi všiml taky." olízl jsem si suché rty, proč jsem byl tolik nervózní? To se mi vůbec nepodobalo, vůbec. Nakonec jsem sebral odvahu a ukázal do davu, kde Seby předváděl orgastickou show s nějakým vysokým blonďatým maníkem. Jak jinak. "A tamten, tak to je Seby, můj tanečník. Tanečník, jenom tančeník! Ne můj, nic spolu nemáme! Teda někdy mi sedí na klíně, ale víš jak.." panebože Danieli drž už radši klapačku, fakt! Znovu jsem se poškrábal ve vlasech, co to se mnou sakra dělal.. proč jsem tomu nerozuměl? Proč jsem byl najednou tak nejistý, tak ztracený? Já tohle neřešil, nikdy jsem nebyl tak mimo jako když stál, nic neříkal a jen se na mě díval. Netušil jsem, na co myslí. Je naštvaný? Nebo je mu to fuk? Proč jsem chtěl, aby ta reakce byla žárlivost? Možná proto, protože to, co jsem cítil já při pohledu na vysokého fotbalistu, žárlivost byla. Měl Seby pravdu? Byl vážně na tyhle týpky? Protože jsem nechápal, nechápal jak si potom mohl vybrat mě. Povzdechl jsem si, proč měníš všechno, čím jsem si byl jistej.. Jenže když jsem zvedl pohled, když jsem se na tebe díval, zatímco jsi pohledem ani neuhnul, zatímco jsem cítil v zádech ten temný pohled, ten pohled, který mě provokoval, já.. já nemohl dělat, že to zvládám. Protože kvůli tobě nic nedávalo smysl.
Neřekl jsem ani slovo, když jsem k němu přistoupil, když se mé ruce zvedly a bez zaváhání vklouzly pod tu mikinu, která mu tak zatraceně slušela a já chtěl, chtěl, aby ji už nikdy nesundal. Přitáhl jsem ho k sobě, svět kolem mě utichl, stejně jsem se mohl soustředit jen na tebe. Sklonil jsem se, mé rty se dotkly těch jeho, možná jsem chtěl jenom nevinný polibek, ale když jsem v zádech cítil ten pohled, když jsem ucítil tu známou vůni, ze které se mi zatmívalo před očima, prostě jsem věděl, že dneska pravidla poslouchat nebudu. Skousl jsem jeho spodní ret, potáhl a drze vklouzl dovnitř, nemohl jsem si pomoct, když jsem se přel s jeho jazykem a bylo mi jedno, kdo se dívá, kdo to zjistí. Prohloubil jsem ten polibek, zase úplně ztracený ztracený v tobě, v těch pocitech, kterým jsem nerozuměl, ale přijímal jsem je a chtěl víc, víc než jsem v tuhle chvíli mohl dostat. Odtrhl jsem se od jeho rtů, ale neuhnul, neodstoupil, jen zvedl tu hlavu a pronikavý pohled oplatil tomu sparťanskému náfukovi, který si snad myslel, že mu ho dám. Nikdy jsem nebyl ten typ, co by dělal ramena, co by vyhrožoval, ale tenhle pohled byl jasný - Erik byl můj a já se odmítal dělit! Oči jsem znovu sklopil a střetl se s tím světlým pohledem, který mě dokázal znervóznit a zároveň vzrušit v jediném okamžiku. "Jsem rád, že jsi přišel."  

Znovu jsem se napil, ale chuť toho drinku jsem vůbec nevnímal. Ani hudbu, kouř z cigaret, cizí těla, která se neustále dotýkala mých paží, ne, nevnímal jsem nic z toho, protože můj pohled se prostě a jednoduše upíral k němu. Věděl jsem, že o mě dávno ví. Věděl jsem, že tohle všechno dělá schválně. Ty jeho provokace.. nesnášel, totálně jsem je nesnášel. Nesnášel a přitom jsem ten pohled nemohl odtrhnout. Nechtěl. Strhával na sebe pozornost, lákal ty pohledy, doteky. Lákal ty lidi kolem sebe a já.. já byl mezi nimi. Už dávno jsem vzdal tu snahu, snahu sám sobě si nalhat, že je mi lhostejný. Že mi na něm nezáleží. Protože jsem ho tolikrát odmítl, tolikrát vyhodil, tolikrát ho od sebe odstrčil a pak nastal večer jako tenhle, večer, kdy jsem sledoval jeho stories a nemohl odolat, nemohl dělat, že je mi jedno co a s kým tu bude dělat. A tak jsem byl tady, schovaný ve stínech beze snahy se družit, poslouchat hudbu nebo chlastat, protože i když jsem si to nechtěl přiznat, jediný důvod, proč jsem tu byl, byl on. 
Když ho vysoký blonďák chytil za zadek, nevydržel jsem to. Odložil jsem sklenici na bar a prostě se rozešel, nepřemýšlel, nedal najevo ve tváři jedinou emoci, naštvání, vztek, radost, žárlivost, nic z toho, co se ve mě mísilo a já to odmítal řešit. Kolikrát jsem si řekl, že to nemá smysl? Že nemůže být v mém životě, že ho tam nechci, že je to nebezpečné.. Tak proč jsem stál vedle něj, proč jsem tomu blonďákovi tiskl varovně ruku, kterou se ho dotýkal, protože..
"Nesahat." můj hlas byl tvrdý a bezbarvý. Nebyla to výhružka, nebyl to rozkaz. Byl to prostě ten hlas, který nepřipouštěl námitky, který mu dával jasně najevo, že se dotýká něčeho, co jsem považoval za své, i když jsem věděl, že nad ránem budu s pochybami a lhostejností odcházet. Ruku toho vysokého blonďáka jsem pustil a místo ní popadl za ruku Sebastiana. I když ne, že by v tom stisku bylo cokoliv něžnějšího nebo laskavějšího. To rozhodně ne. 
Neřekl jsem ani slovo, jen se na něj podíval, můj pohled byl chladný a netečný, ale to, jak jsem ho za sebou táhl přeplněným barem, mě prozrazovalo. Protože jsem tomu zase podléhal, i když jsem si tolikrát řekl, že už to víckrát neudělám. Jenže ten pohled, ta tvář, na kterou jsem nemohl zapomenout.. Ne, prostě jsem se s tím odmítal smířit a věděl, že dnešní noc zase poruším mnohá ze svých pravidel. Protože když šlo o něj, stejně si vždycky udělal, co chtěl. 
Přesun