Bar & noční klub Spicy

Radost, euforie, nadšení, naprostý chaos a křik. To vše v jednom, všechny emoce, co se mi promítaly ve tváři. Skákal jsem, běhal, křičel, dělal všechno. Nakláněl se přes pódium, mrkal na dámy, v popředí, u jiných dokonce vzal jejich nataženou dlaň abych se zase odtáhnul. Prsty hbitě běhaly po strunách, zatímco jsem zpíval posledních pár slov závěrečné písně.
"Well I just wanna be bad enough for you.." Usmál jsem se, uklonil, poděkoval, pustil mikrofon, zvedl ruku na pozdrav a zmizel vzadu. Cestou do šatny jsem ale vyhledal blonďákovo pohled a věnoval mu široký úsměv. V něm bylo všechno, všechno, co se mi odráželo v očích. Všechny emoce, všechny pocity, všechen ten bordel, kterej byl ale naprosto skvělej, vděčnost, cejtil jsem se vysoko, lítal nahoře a věděl jsem, že jen můj nejlepší kámoš bude beze slov přesně vědět na co myslím. Proto jsem kývnul když jsem hlavou a pohledem naznačil, že se sejdeme na baru. Potřeboval jsem nutně drink.
Zmizel jsem v šatně, jednak proto, abych se uklidnil a jednak proto, abych se rozhodl, jestli si pro dnešní večer vyberu jako zábavu blondcku s umělýma kozama nebo tmavovlásku s plnými rty a lačným pohledem. Zatímco jsem hltal colu z plechovky, všiml jsem si, že ze zrcadla naproti mě mě nepozoruje jen můj vlastní odraz. Krátce jsem se usmál, pobaveně.
"Netušil jsem, že Filip Antl bude moje nejvěrnější fanynka. Jdeš si pro podpis?" Je pravda, že byl ten poslední, koho bych tu čekal, ale rozhodně mi to nevadilo. Hodil jsem plechovku do koše, zvedl se, ale nezamířil hned k němu. Ne, cestou jsem si sundal kytaru, odhodil koženou bundu stranou, protáhl si ztuhlá ramena a upravil v černý šátek ve vlasech. Pak jsem si olízl rty a nijak se netajil tím, že si nezvanou návštěvu zcela nepokrytě prohlížím. To triko, co naprosto přesně obkreslovalo všechny ty svaly, sjel jsem níž, ke kalhotám a putoval zpět k jeho tváři, kde jsem si kromě toho pobaveného pohledu všiml i jeho rtů, co svírali něco, o čem jsem byl přesvědčen, že je moje. Věnoval jsem mu úšklebek, když jsem se zastavil před ním a bez větších okolků prsty putoval přes to upnuté tričko, přes paže, níž, až jsem naprosto drze vnikl pod lem trička, co stejně dávalo na odiv téměř všechno. Putoval jsem po linii břišních svalů a vnímal jeho horkou kůži. Díval jsem se mu do očí, když jsem se k němu přiblížil a mezi zuby sevřel konec bílého lízátka. Obemkl jsem ho rty, olízl jazykem a znovu se poodtáhl. "Hm, myslím, že je tu něco, co mi dlužíš.." Podotknul jsem napůl nezaujatě, ale to se v mých očích neodráželo, ne v jeho přítomnosti. Rty jsem se přesunul k jeho uchu a s žádným skrytým podtextem zavrněl. "Přeskočíme tuhle nudnou předehru a nebudeme si hrát na to, že nepřemýšlíš nad tím, jak mě narazíš na ty dveře za tebou.." Krátce jsem se rty dotknul jeho ucha a nehty zaryl do jemné kůže nad lemem jeho kalhot. Bylo mi jedno, co tady dělá, proč je v tomhle baru, nezajímalo mě to. Bylo mi jedno, že tím porušujeme naše nepsané pravidla. Věděl jsem, proč je tady, teď, v téhle šatně a to mi stačilo. K čertu s holkama, co jistě čekaly nadrženě před šatnou, protože jsem měl jeho. Rád jsem si vybíral, moc rád a jeho bych si vybral vždycky, protože to uměl nejlíp. A on to věděl. "Protože přesně to chci.." Odtáhnul jsem se, zaklonil hlavu a pozoroval ty modré oči, aniž bych mu dal najevo něco víc, na vzdechy si bude muset počkat až později.

"I když by se dalo říct, že v jistých ohledech jsem tvůj fanoušek, podepisuj se těm holkám na kozy, ale já si vezmu něco lepšího.." odvětil jsem s úsměvem, když se jeho ruce dotkly mého těla a já pocítil vzrušení. Nechápal, jak to ten kluk dělá, vzal jsem si ho už tolikrát a neměl dost, ne, cítil jsem snad každou buňku v těle, když se konečky prstů dotýkal mého břicha a já se jen usmál, arogantně, sobecky, ale spokojeně, protože jsem věděl, že je jedno, kolikrát to bude, stejně budu chtít znovu a znovu. Měl jsem obsesi na ten pohled, kterým říkal úplně všechno. Miloval ten způsob, kterým si drze říkal o víc, ten hlas, který se nestyděl prosit ani šeptat všechny ty zvrácené představy, které jsem mu milerád hodlal dopřát, zvlášť proto, že jeho a mé pojetí sexuality bylo na stejné vlně. Neměl jsem v hlavě Štěpána, Dominika, Matyho, Patrika, žádné holky, nikoho, byl tak perfektní, jak si sobecky dokázal získat mou pozornost pro sebe jen tím pohledem a dotekem na mé kůži, rty na mém uchu. 
"Už ti někdo řekl, že jsi celkem perverzní?" posměšný tón, zatím jsem nic nedělal, nechal ho, ať se mě dotýká, ať provokuje, i když mi stačilo málo. Uměl to se mnou, už dávno našel všechna ta místa, která mě přiváděla do extáze a já to chtěl, ten jeho chladný, nezaujatý přístup, vítal jsem, že o něm vůbec nic nevím a on mi to nechce říkat, užíval si, že je to celé o sexu, jen o sexu a ničem jiném, nemusel se zabývat hloupými city nebo závazky. Olízl jsem si rty, jeho ruka těsně nad mýma kalhotama, nemusel jsem se tvářit, že jediné, na co myslím, je až se ta šikovná ruka posune níž a přivede mě na vrchol, ne. Protože i z jeho pohledu jsem mohl číst, co chce. Kdyby mi to sobecky už dávno neřekl. 
Vzal jsem obě jeho ruce do své jedné, dva rychlé kroky, než jsem ho bez zjevné snahy o nějaké něžnosti otočil a hrudníkem nenarazil na dveře. Pousmál jsem se, věděl, že se mu to líbí. Natiskl jsem se k němu, i přes džíny musel cítit mé vzrušení, když jsem se mu zcela bez ostychu otřel pánví o ten perfektní zadek a jen rukou zabloudil na vybouleninu v jeho kalhotech. Jednou rukou jsem vyndal lízátko ze své pusy a vložil ho do té jeho. Třeba se pak přestane tvářit jakože mu ho dlužím a začne si všímat taky trochu mě. Pustil jsem papírovou tyčinku a dlaní zajel pod tmavé tričko, které mu sice slušeno, ale úplně zabíjelo potenciál všech těch svalů, co měl na břiše a hrudníku a které jsem právě laskal bříšky prstů. Jak se zdálo, moc trpělivosti jsem dneska neměl, protože jsem nespokojeně mlaskl a následně mu to tričko prostě sundal a odhodil do místnosti. Chtěl jsem víc. Přitáhl ho k sobě, objal zezadu kolem pasu, provokativně pomalu začal rozepínat knoflík na těch kahotech, které mě dováděly k šílenství a jen zamumlal do kůže na jeho krku: "A mě se to fakt líbí.." 

Cítil jsem doteky na pažích, ramenou, zádech, obdivné poklepy i vlezlá pohlazení, spousta holek se na mě usmívala, kousala si rty, svůdně natáčela vlasy na prst, ale já se jen usmál a dál si razil cestu davem. Bylo by nemístné své fanynky odpálkovat tím, že mnohem víc bych si v posteli užil s jejich bratry než s nimi. Ale tak už to bylo. Občas jsem s holkama spal, ale málokterá dokázala naplnit mé zvrhlé představy tak jako nějakej namakanej týpek vzadu na záchodech. To byla realita, se kterou jsem se smířil a šel jí vstříc, když jsem se místo na ječící fanynky díval po nějakém fešném hovadu, které by ukojilo mou touhu pro dnešní noc. Srdce mi divoce bylo, adrenalinem, nadšením, euforii a uspokojením. Vždycky jsem byl tak trochu extrovert, který si užíval, měl rád pozornost, takže nebylo divu, že všechny koncerty jsem si užíval jako by to mělo být naposledy. Nemohl jsem jinak, když jsem vkročil na stage, ozářilo mě ostré světlo reflektorů, ohlušil křik lidí a pak se objevil on, Erik, kterého jsem neznal, který nebyl v ničem ani trochu podobný mému netečnému nejlepšímu kámošovi, který tam dělal show, provokoval a drze si kradl všechnu pozornost pro sebe, ale mohl jsem mu to mít za zlé? Nemohl, když jsem ho žral přesně jako ty náctileté pipiny pod pódiem! Tím víc, že kdykoliv se na mě otočil, kdykoliv zazpíval slova, která byla o mě a o něm, vybavily se mi ty okamžiky, znovu jsem ho prosil, aby mi dal víc, znovu do mě přirážel a já mu vzdychal do ucha, znovu mi říkal Jakube tím šukacím způsobem a já se tomu nemohl a ani nechtěl bránit. 
Razil jsem si cestu davem k baru, hlavu v oblacích, ten spokojený úsměv, představa, jak splní svůj slib z té rychlosprchy, sakra, cítil jsem, jak tvrdnu jen z toho, co všechno by se s tím šátkem dalo udělat. Usmál jsem se na týpka, který mi se smíchem oznamoval, že jeho holka z nás měla snad orgasmus, škoda, ten by zrovna nebyl k zahození! Líbila se mi ta atmosféra, klub byl mnohem víc na úrovni než ty pajzly, kde jsme začínali! Cítil jsem se hrdý, hrdý na to, co jsme dokázali a kam jsme se dostali, ale upřímně všechny mravné myšlenky mě opustily, když jsem se konečně protlačil k baru a uviděl ho. OMG! Ještě jednou jsem si ho prohlédl a olízl si rty, sakra, není tu najednou nějak vedro? Uvědomil jsem si, že se mě na něco ptá, ale já zvládl jen zírat na ty namakaný ruce nasoukaný v příliš těsným tričku. V hlavě jsem měl okamžitě představu, jak mě těma rukama drsně svírá za boky a.. 
"Eeeeee..." se smíchem zopakoval, co si dám a já zavrtěl hlavou. "Rum. S kolou. Teda kolu s rumem." blekotal jsem, zatímco hnědovlasý barman se znovu zasmál a v ruce zručně roztočil shaker. Pootočil jsem hlavu, Erik se někde v davu už dávno ztratil a já místo dlouhého přemýšlení vylezl na stoličku u baru a bez zábran vysokého barmana sledoval. Možná se na mě někdo snažil mluvit, ale já se ani nesnažil skrýt fakt, jak nedočkavě si ho prohlížím. Přesně můj typ. Vysoký, snědý, s drzým úsměvem a vymakaným tělem, možná ses na mě tak sladce usmíval, ale měl jsem dost zkušeností, abych to poznal. Sráče, kterého ses snažil maskovat milým chováním, ale ty oči, které byly příliš sebevědomé na to, aby uhnuly mému pohledu, tě prozrazovaly. Olízl jsem si rty, ale stále ho doslova svlékal pohledem. Protože jsem se už dávno rozhodl, že tenhle chlap bude dneska můj. 
"Páni, šikovný ruce. Napadá mě spoustu situací, kde by toho šlo využít.." podotkl jsem s neurčitým úsměvem, když mi podával skleničku a já se dotkl jeho ruky, jakože rádoby omylem? Stále jsem se na něj díval přivřenýma očima, tím pohledem, který uměl říct mnoho. Vyndal jsem z kapsy plechovou krabičku a jointa, nesnažil jsem se to skrýt, když jsem si přímo na baru zapálil a vdechl nedočkavě kouř hluboko do svého nitra. Prostě to k tomu patřilo, věděl jsem, že právě to, jak ruličku provokativně převaluju v puse, sleduješ, že by stačilo pár prásků, aby všechny ty pochyby a zábrany ze tvé hlavy zmizely. Zvedl jsem hlavu a upřel pohled do těch očí, které mě překvapeně sledovaly. Ten pohled jsem znal, to něco, co ses tak umně snažil skrýt, ale já věděl, na co myslíš. "Nebudeš mít třeba.. pauzu? Stačila by nějaká.." vyfoukl jsem kouř nosem, snad instinktivně se naklonil přes bar a sjel pohledem od té pohledné tváře, přes vypracovaný trup až k lemu černých kalhot. Sakra. Stiskl jsem mezi zuby spodní ret a zvedl oči zpět k jeho tváři. "..rychlovka."

S úsměvem jsem sledoval končící show a skupinu, co se pomalu odebrala pryč z pódia. Až na ten málem počáteční infarkt a pár poblitých slečen na záchodcích jsem večer mohl uzavřít spokojeně a zhodnotit jako jeden z těch povedenějších. Rozhodně jsem tušil, že The Unbreakable tady nehráli naposled o čemž mě přesvědčilo jen množství prodaných Cosmopolitanů. Pohledem jsem zhodnotil hodiny, naklonil se k počítači, ztlumil světla a pustil do éteru jeden z dance playlistů, aby se after párty mohla rozjet ve velkém stylu.
Pak jsem si prohrábl tmavé vlasy a potáhl za tmavé tričko, ten večer byl náročný, cítil jsem ztuhlost v nohou, co mě doslova nutili si na chvíli sednout a oddechnout, ale já to jen dál a dál hnal do extrémů, jako snad každý večer. Protože když jsem neměl fitko, potřeboval jsem do postele padnout vyčerpáním jinak, abych zahnal démony, co se jinak nebezpečně plížily ven, když jsem se až moc pohroužil do myšlenek a nenechavých vzpomínek. Sledoval jsem blonďáka, který na mě zíral a vůbec nevnímal, na co se ptám. Věnoval jsem bubeníkovi široký pobavený úsměv a přihrál mu tam jedno Cuba Libre s pěknou dávkou ledu po té žhavé show, co tam nahoře jistě způsobili. Alespoň pro mě to totiž rozhodně takhle hot působilo. Neunikl mi ten letmý dotek i jeho skousnutý ret, ale myslel jsem si, že to rozhodně nebylo mířené na mě. Nebo si alespoň snažil si to nepřipouštět. Napil jsem se z flašky vody, co ležela za mnou a div jsem se jí nezakuckal, když jsem si přehrával slova blonďáka zas a znova. No do prdele, fakt byly mířené na mě! Což mi jen potvrdil ten pohled, který mi věnoval. Upřený, s naprosto jasným úmyslem, když mi pohledem přejížděl po těle. Byl jsem na tyhle pohledy zvyklý, denno denně se je snažil ignorovat, ale s ním. S ním ne. Ne, když jsem se zády opřel o bar a se založenýma rukama na hrudi ho pozoroval. Naklonil jsem zvědavě hlavu na stranu a s úsměvem sledoval, co z něj vypadne dalšího. Protože mě to zajímalo. Nevěděl jsem proč, proč, když se na mě dívá takhle, cítím něco, co jsem už dlouho necítil. To vzrušení, to mravenčení, ten hluboko pohřbený chtíč. Chtěl jsem ho ignorovat, musel jsem, hlava byla jasná, za to tělo si dělalo, co chtělo, když jsem se odlepil a přešel blíž k barové desce, která mě od tohohle anděla s prořízlou pusou oddělovala. Krátce jsem se ušklíbl, ten pohled, jeho slova, probouzela ve mě něco, co jsem nechtěl probudit. Možná mě to mělo vyděsit, mělo, měl jsem se sbalit a vypadnout, ale já namísto toho sledoval, jak si zapálil a přitom, jak jsem se přes pult nahnul blíž, abych si ho prohlédl víc zblízka, jsem vdechl štiplavý nasládlý kouř, co ve mě probudil až moc vzpomínek, těch radostných i těch bolestných. Chtěl jsem si od něj vzít, cítil touhu ochutnat tu chuť z jeho rtů, bylo by to tak jednoduché, otevřít flašku, zhulit se, vyprázdnit si hlavu. Konečně nebýt tak věčně spoután všemi pravidly, které jsem si sám nastavil. Všemi těmi pouty, kterými jsem se pevně svázal. No tak, vezmi si ho. Rychlovka.. Slyšel jsem ten hlas ve své hlavě tak jasně a krátce se na blonďáka pousmál. I přes to, jak moc mě to děsilo. To, jak se mi zběsile rozbušilo srdce.
"Hezká show.." Pokynul jsem směrem ke stagi za ním, abych mu dal najevo, že vím, kdo je. Přejel jsem ho tmavým pohledem. "Myslím, že bych vás sem mohl pozvat znovu na pokračování.. Pokud ovšem dorazíte včas" Ušklíbl jsem se. Vážně, vážně jsem chtěl přistoupit na jeho hru, hypnotizovaně jsem pohledem přecházel od jeho rtů k těm světlým očím. Sakra, blonďák byl naprosto můj typ, miloval jsem ty, co si bez okolků šli pro to, co chtěli. Líbilo se mi jeho sebevědomí. A jindy, jindy bych skutečně práskl se vším a vzal si ho klidně hned za rohem. Líbila se mi představa, že by jeho rty sténaly moje jméno, že by zakláněl hlavu a vzdychal a já.. Shit. Uvědomil jsem si, že se přes ten bar nakláním nebezpečně blízko. Bylo to jen představa, závan minulosti. Jo, byly doby, kdy jsem si bral jemu podobné, holky, kluky, všechny dohromady, probouzel se v cizích postelích s cizími lidmi a bylo mi to jedno. Ale ne teď. Oči mi potemněly, když jsem se odtáhnul a houknul na Sandru vedle sebe. Pak jsem se vrátil zpátky k blonďákovi.
"Končím právě teď." Hodil jsem černou utěrku na stůl vedle. "Musím za ženou a nakrmit pár velmi protivných koček než mi nachčijou do bot" Vážně Patriku, za kočkama a ženou? Kdyby tady byl Dominik, pravděpodobně by smíchy spadl ze židle a zadusil se celým půllitrem. Dal by mi to sežrat tak jako nikdy, ale Dominik tu naštěstí nebyl a já skutečně musel jít. Jasně, Anička byla zvyklá, že se za ní vracím nad ránem, nebyla to novinka. Nemusel jsem spěchat. Ale věděl jsem, že pokud zůstanu s blonďákem moc dlouho, budu mít pak dost velký problém. Přece jen jsem se na něj ale otočil, naposledy si ho prohlédl, to, co jsem zahodil a ani nevěděl kvůli čemu vlastně a pronesl. "Moc to nepřežeň, Jakube" Jo, znal jsem jeho jméno. Zjistil jsem si ho ve chvíli, kdy jsem si ho na pódiu všiml. Protože už tehdy jsem z něj nemohl spustit oči, protože už tehdy jsem věděl, že ho z hlavy nedostanu. Frustrovaně jsem vydechl a se sebezapřením mě vlastním se otočil, potřeboval jsem na vzduch, potřeboval jsem pryč. A rozhodně udělat něco s tím pnutím v kalhotách, co mi ty jeho oči způsobily dřív, než dorazím domů.
Přesun

Znovu jsem vytáhl mobil a snad po sté psal další zprávu, jak zoufalec. Nechápal jsem to, nechápal, co se stalo, co jsem udělal špatně. Myslel jsem si, že to chce. Ten jeho pohled, ty jeho letmé doteky a pak. Co se stalo Maty? Potřeboval jsem vysvětlení, odpovědi na otázky, co se mi zuřivě bouřily v hlavě a já je potřeboval umlčet. Před očima jsem měl pořád jeho obličej, na rtech cítil jeho chuť, ale nebyla sladká, naopak, chutnala hořce. Hořce, protože jsem si myslel, že tentokrát by to mohlo být jiné. Zamilovával jsem se až moc rychle, až moc rychle propadal lidem, co o to nestáli. Byl jsem na to zvyklý, vždycky jít po někom nebo něčem, co nemohlo být moje. Mohl jsem mít spoustu holek, ale ty já nechtěl a to, co jsem chtěl, vždycky dopadlo špatně. Fakt zoufalý, Štěpáne, fakt. Měl bych se probrat, měl bych si tu facku do tváře pořádně pamatovat, až zase si příště budu myslet, že líbat kluka u kterého si ani nejsem jistej, že to chce, je dobrej nápad. Protože se to potom vždycky nějak posere. Asi jsem prostě byl jen od našich zvyklej na pohádky se šťastným koncem a ne na realitu. Nejspíš jsem v tomhle byl prostě staromódní. Nakonec jsem s povzdechem telefon schoval do kapsy a frustrovaně si vjel rukou do vlasů. Nervózně jsem přešlápl, až tak, že jsem si ani nevšiml tmavovláska, co se ke mě přiblížil. Jeho mohutné postavy jsem si všiml až ve chvíli, kdy se přede mnou tyčil ve své obdivuhodné výšce. Sledoval jsem jeho mohutná široká ramena, jeho tvář, která narozdíl od všech ostatních nebyla výsměšná, jak jsem čekal, ale překvapivě vážná a starostlivá, jak se jen starost mohla u někoho jako on projevovat. Sledoval jsem překvapeně jeho tmavé oči, těkal pohledem, chvíli se v nich ztrácel, chvíli nechtěl odvracet zrak. Znovu jsem se jen nadechl a krátce vydechl.
"Nic se nestalo, jsem v pohodě.." Zabručel jsem, když jsem od něj zrak odvrátil a strčil ruce do kapes.  Chvíli jsem přemýšlel, že se seberu a odejjdu zpátky do baru, nejspíš se zpít a přestat si v hlavě dokola přehrávat, co se mohlo posrat a kdy se to tak podělalo, ale namísto toho jsem setrvával tady venku. Studený vítr mi milosrdně olizoval tvář a donutil mě se uklidnit, stejně jako jeho pohled, který jsem znovu vyhledal. Nevěděl jsem proč, ale nějakým zvláštním záhadným způsobem mě přítomnost tmavovláska uklidňovala.
"Do háje s Antlovýma." Vztekle jsem nakopl kamínek před sebou. "Jsou s nimi vždycky jen problémy, co? Jeden dává falešný naděje a divný signály a druhej je namachrovaný hovado, co si myslí, že mu všichni padnou k nohám, alespoň po tom, co jsem viděl a slyšel" Myslel jsem si, že alespoň jednoho z nich znám, ale uvědomil jsem si, že neznám ani jednoho a vlastně, proč mu to vůbec povídám? Nakonec jsem jen zavrtěl hlavou. "Promiň, neřeš to. Určitě musím teď vypadat jako jedna z těch holek, co si opilý vylejval zlomený srdíčko, na to musíš bejt zvyklej" Tentokrát jsem se už pousmál a natáhl k němu ruku. "Ještě jsme se pořádně nepředstavili. Jsem Štěpán Anděl. A ty Dominik..? Jsi tu často?" Nevím, potřeboval jsem řešit něco jiného než tohle drama.

Netušil jsem, co se stalo, když se ke mě přes ten bar naklonil, takže hezká show říkáš? Měl jsem ho jasnýho, evidentně i on mě pozoroval, takže když se potom zničehonic odtáhl a na všechny moje ultimátní techniky řekl prostě jenom žena, kočky, zdarec, zůstal jsem tam sedět jako opařený a jen sledoval, jak se ta jiskra z jeho očí vytrácí. Nechápal jsem to, byl jsem si jistý, že je přesně takovej, jak jsem si ho představoval. Naučil jsem se v lidech číst, dostal párkrát přes držku od rádoby heteráků, takže jsem v tom uměl chodit a vždycky si vybral ty, kteří si to chtěli nebo nechtěli přiznat, ale šli, zatraceně vždycky šli, nemusel jsem se ani moc snažit, ale on se jen pousmál a konec, žádná naděje, žádná satisfakce. Olízl jsem si rty, moc to nepřežeň Jakube, zatraceně, proč musel říct mé jméno tímhle způsobem? Nesnášel jsem to a jenom Erik ho uměl vyslovit tím výjimečným způsobem. Erik a evidentně barman, kterému jsem nestál ani za to, aby se mi představil!
"Za ženou jo.." sledoval jsem jeho rozložitá záda dokud nezmizel vzadu a jen se pro sebe zamračil. Nešlo ani tak o to, že jsem nedostal to, co jsem chtěl, jasně, byl jsem sice sebestřednej debil, ale jindy bych nad tím prostě mávnul rukou a našel si někoho jiného. Ale z nějakého důvodu jsem nemohl zapomenout na ten pohled, na ty oči, které říkaly něco docela jiného než jeho pusa. Jeho slova totiž možná byla chladná, ale všechna jeho gesta, výrazy, to, jak se ke mě nakláněl, jak si mě bez okolků prohlížel.. proč jsem mu tu pózu prostě nevěřil? Vzal jsem do ruky skleničku, na jeden zátah ji do sebe obrátil a do pusy si strčil zmrzlý čtvereček. "Neboj se, pokračování bude.." 
Položil jsem na stůl peníze, netrpělivě dohulil a seskočil ze stoličky, obrátil se a vydal se směrem k šatně. Jindy bych si objednal drink, pořádně se zhulil a šel tancovat, bez přemýšlení bych propařil noc, ale teď jsem neměl náladu. Měl jsem hlavu plnou pocitů a potřeboval se s tím někomu svěřit. A bylo samozřejmě naprosto jasné, za kým jsem mohl v tomhle stavu jít! 
"Eriku? Proč jsi mi neřekl, že je tu tak sexy barman? Sakra, ani jsem nezjistil, jak se jmenuje, totálně mě zazdil.. ale kámo, s tím si zašukám!" rozrazil jsem dveře šatny klasicky jako velká voda, rozhodně jsem si nepotrpěl na slušné vychování a sakra, vždyť jsem mu pravidelně lezl i do koupelny, takže i kdyby tu byl třeba nahý, neviděl bych nic, co už jsem neviděl, takže mě to nijak netrápilo, ale tentokrát jsem zjistil, že můj hnědovlasý frontmen není sám. Když mi pak došlo, kdo má ruku v jeho kalhotech, jen jsem frustrovaně zaúpěl. Deja vu? To tady všichni musí šukat kromě mě?! "Neeee, děláte si fakt už prdel?! Zkoušeli jste se třeba někdy zamknout?!" neznervózňoval mě fakt, že jsem je evidentně načapal inflagranti, ne, mě srala jediná věc! Chtěl jsem si postěžovat na život, trochu se opít a hlavně si vyléčit zlomené srdíčko v jeho náručí, ale tam už bylo značně plno! Protočil jsem panenkami a otočil se k odchodu. "Skvělý, tak já se půjdu ožrat a vyprávět svý problémy servírkám jako největší zoufalec, protože můj nejlepší kámoš na mě sere! A nemysli si, že jsem na tu sprchu zapomněl!" šermoval jsem výhružně prstem, ne, fakt jsem nebyl naštvaný, jen frustrovaný, nadržený a zhrzený, protože mě někdo neodmítl už pěknou řádku měsíců, takže moje sebevědomí dostalo facku a já se prostě někdy choval jako děcko.

Pokýval jsem hlavou, když mi oznámil, že je v pohodě. V pohodě rozhodně nebyl, ale nebyl jsem ten typ, co by ho přemlouval nebo nutil mi to říct, takže jsme jen chvíli mlčeli, než z něj k mému překvapení vypadlo, kde je problém. Ušklíbl jsem se, svěřovat se zrovna mě, chudák, byl asi zoufalý! Já ale vždycky nebyl jen sebestředný hovado, takže jsem místo výsměchu jen vyndal krabičku a zapálil si další, po chvilce váhání zvedl ruku a nabídl mu taky. Sice vypadal jako nezkažený chlapeček, ale zároveň bylo znát, že by se potřeboval trochu uklidnit. A já bohužel moc lepších způsobů neznal. 
"Svatá pravda.." odvětil jsem s úšklebkem, když tak parádně zhodnotil Antlovic famílii, no bavil jsem se. "Filip je namachrovaný hovado, co mu bohužel většina k těm nohám fakt padá, proto si hraje na takovýho kreténa, ale když ho poznáš blíž, no.. tak je furt namachrovanej debil." ušklíbl jsem se a potáhl. "Ale Maty je hodnej kluk. Někdy trochu jak malý děcko bažící po pozornosti, ale co bys chtěl, odkoukal to od Filipa. Každopádně nevím, o jaký naděje a signály se jedná, ale dej tomu čas, na rozdíl od Filipa má svědomí, přijde sám." neměl jsem v plánu ho planě utěšovat a slepovat zlomené srdíčko, ale měl jsem své zkušenosti a věděl, že i když i Maty se umí chovat jako rozmazlenej sráč, umí taky přiznat chybu a z toho, co jsem dnes večer viděl, bylo rozhodně jasný, že mu na hnědovláskovi záleží. I tak jsem se na té telenovele ale docela bavil! 
"Anděl?" pozvedl jsem obočí, když se mi představil a jen se pobaveně ušklíbl. "To sedí.." natáhl jsem ruku a stiskl tu jeho. "Jsem Dominik Staněk, dělám tu vyhazovače a bydlím nad barem, takže jsem tu víceméně pořád.." obvykle jsem zase úplně sdílný nebyl, ale nějak mi to nevadilo, když se na mě díval těma plachýma očima. Vypadal jako hodnej, slušnej kluk, vyspělej, se srovnanýma věcma v hlavě, kterej si nemusel hrát na něco, co nebyl a to jsem oceňoval. Možná i proto jsem to byl já, kdo se začal vyptávat, což u mě nebylo obvyklé už vůbec. Ale prostě mě docela zajímal a nebylo to jen proto, že ta jeho tvářička byla vskutku andělská! "Maty je tu docela pravidelně, ale tebe jsem tu ještě neviděl. Přestěhoval ses?" 

Chyběl mi. Jasně, může to znít jako nějaká laciná hláška nějaký zamilovaný školačky z béčkovýho filmu, která si sice hraje na to, že sex zezadu za vlásky bez lásky je pro ní top, ale přitom po noci po svém tajném bad boyovi touží. Hm, to rozhodně můj případ nebyl. Ale pravdou bylo, že jsem skutečně byl já ten, kdo byl jeho fanynka. Jo, nebyl jsem někdo, kdo by si nedokázal přiznat, že mu chyběl nebo to snad nedokázal říct jemu, ale při našem posledním přerušeném sexu jsem prostě musel uznat, že jsem si tohle představoval víckrát než by bylo zdrávo. Ten jeho sebevědomý pohled, pohyby, naprosto jasné, přesné, bez špetky nervozity nebo studu. A to jsem měl rád. Jak věděl, co říct, kam se dívat, kam poslat své nenechavé ruce a horké rty. Snad proto jsem se krátce drze pousmál a přehodil si lízátko v ústech. Nemohl jsem zapřít vzrušení, co mnou projelo, když se jeho ruce téměř hladově rozběhli po mém hrudníku a já odklonil hlavu na stranu, abych mu víc odhalil krk, po kterém jeho rty drze přejížděly. Nechal jsem ho a nebránil se, když jsem mu vpletl prsty do vlasů a přitáhl si ho blíž. Pravděpodobně to bude rychlovka zezadu, ale ani to mi nevadilo, když se jednalo o Filipa. Chtěl jsem si svůj zasloužený, dlouho odpíraný sex s ním užít, ale byly to mé oči, co zabloudily k otevřeným dveřím a do překvapené, naštvané a frustrované tváře blonďáka. Věděl jsem, co se mu honí hlavou aniž by otevřel pusu. Na mou obranu, já vážně netušil, že Filip dorazí! Nebyl bych to já, kdo by se v téhle pozici, s rozepnutými kalhotami a bez trička zoufale se tisknoucí k tělu za mnou, krátce zasmál. Než jsem svou tvář otočil na Filipa, co stále setrvávala tak blízko mé a věnoval mu drzý, provokativní úšklebek, když jsem si z úst vytáhl lízátko a vyhledal jeho rty. Nechtěl jsem si jeho ústa dobývat ani podmaňovat, jen jsem lehce jazykem polaskal jeho spodní ret, pak potáhl a zkousnul. Pokud se dobře díval a protože mě dobře znal, věděl, že ten úsměv, co jsem mu věnoval, znamenal příslib něčeho lepšího. V očích mi spiklenecky jiskřilo, když jsem svůj pohled přetočil na blonďáka a bez velkého tlaku jemně odsunul Filipovo ruce z mého těla. Nejspíš bych se měl stydět, něco na sebe naházet, znovu Filipa poprosit aby odešel a šel se s kámošem opít na bar. Ale proč bych to proboha dělal? Proč teď, když jsem věděl, že hranice mě a mého nejlepšího kamaráda jsou značně posunuté, téměř nulové a já si byl plně vědom příslibu, který jsem mu před pár hodinami věnoval. Došel jsem k němu, zastavil se těsně u něj a bez okolků si ho prohlížel od shora dolů. Načež jsem bez váhání dlaní jedné ruky vklouznul pod jeho růžovou mikinu, jeho horké tělo jí vycházelo vstříc, když jsem mikinu vyhrnul s jasným účelem, ukázat trochu víc té nahé kůže, mezi prsty promnul jednu z jeho bradavek a přitom jen stále s úsměvem pozoroval jeho nasraný výraz. Jednu ruku jsem měl stále položenou drze na jeho hrudi a druhou jsem si vyndal lízátko z pusy. Byl jsem blízko, tak blízko, že jsem cítil jeho dech odrážející se od mé tváře. "Věřil bys, že mě Filip právě nazval celkem perverzním?  Myslím, že bys mohl nesouhlasit. Ještě nic neviděl." Podotknul jsem a po očku se podíval na svého opuštěného milence. Který ale vůbec nemusel přijít k újmě, protože jsem se hodlal se svým nejlepším kamarádem podělit o tuhle topku. Protože jestli byl někdo, kdo by unesl mě i jeho, byl to zrovna on. A nepochyboval jsem o tom, že si to užije a že to rozhodně nebude něco, co by nikdy nedělal. Vložil jsem lízátko do Kubovo pootevřených úst, kterými mi chtěl jistě něco důležitého sdělit. Prsty jsem mu nadzvedl bradu, díval se do těch světlých očí a pak mu hlavu odklonil na stranu. Rty a jazykem jsem mu přejel po krku, sledoval, jak se napjal, jak moc dobře jsem využil toho, že jsem věděl, že je na tohle místo tak háklivý. Pak jsem se odtáhl, lízátko vytáhl a drze a hladově ho políbil. Tentokrát jsem se nedržel zpátky, když jsem jazykem vešel do jeho horkých úst, olízl ten jeho po celé délce, přel se s ním, když se dle mého očekávání do polibku sám přidal. Přivlastňoval jsem si jeho ústa, chutnala po rumu a kole, po nasládlé trávě, než jsem se po chvilce odtáhl a vrátil si lízátko zpátky do svých úst.
"Mrzí mě, že tě ten barman tak drze odmítl. Myslíš, že bychom ti to mohli vynahradit?" Mrkl jsem za sebe, na Filipa, který měl na sobě pořád ještě to zatraceně upnuté tričko a olízl si rty, hotová cudná panna ze mě byla. Kecám, prostě jsem Kubu chytil za ruku a bez okolků táhnul přímo za ním. Měl jsem mu co vynahrazovat, že jsem ho takhle drze opustil v nejlepším, ale věřil jsem, že výhled neměl nejhorší. Sledoval jsem ty modré oči, o kterých jsem si byl jistý, že mě celou dobu pozorovaly a znovu se usmál, drze, provokativně, když jsem se dlaní ledabyle otřel o jeho velmi vzrušený klín. "Filip nebude proti.. nebo?" Zamumlal jsem, když jsem tentokrát začal já rozepínat jednotlivé knoflíčky na jeho kalhotách a znovu si přehodil lízátko v ústech. Stejně tak jsem věděl, že se na mě dívá i blonďák a pokud jsem se nemýlil, byl Filip na jeho seznamu stále na vysokých příčkách.

Nad slovy o Matym jsem se jen krátce smutně pousmál. Zmíňka o něm bolela, bolela víc, než jsem si byl ochotný připustit. Možná za mnou přijde, možná to zkusíme vyřešit. Jen jsem tušil, že to nedopadne tak, jak bych doufal. Ale jak jsem už řekl, myslím, že černovlásek hysterických dam zažil už hodně a já rozhodně nehodlal hrát nějakého zhrzeného milence. Možná že doma sežeru čokošku a budu nasraně kontrolovat Matyho instáč, ale ne teď. Teď jsem ho chtěl vyhnat z hlavy. Přejel jsem pohledem k nabízené krabičce, krátce zaváhal, zítra mě trenér na tréninku požene bičem, normálně jsem to nedělal, ale srát na to. Jednu jsem si vzal a nechal si od něj zapálit, než jsem potáhnul a vdechl vítaný dehet do plic a vyfouknul kouř nosem. Krátce jsem se zasmál, když jsem si vzpomněl.. "Jo, přestěhoval.." Pokýval jsem hlavou a pak se na něj otočil, abych mu vyjasnil, proč jsem se zasmál jak idiot něčemu, co jsem neřekl ani nahlas. "Praha je super, tam odkud jsem já, z vesnice, kde je největší terno nedělní mše a těhotná Zuzana v Coopu, bych se teď nejspíš schovával s cigárem za seníkem a doufal, že nechytne a nebo že mě místní drbny nenahlásí našim za špatné chování. Naposledy to fakt chytlo a já doma musel měsíc kydat hnůj. Tady? Tady je můj největší problém rozmazlený Antl a chrápající spolubydlící" Uvolnil jsem se. Cítil, jak na chvíli to napětí opadává, když jsem si dřepl na obrubník před klubem a znovu krátce potáhl. Znovu jsem k tmavovláskovi zvedl pohled. "Hraju fotbal, dostal jsem místo ve Spartě, v áčkách za muže. Ale abych si mohl čutat, jak tomu moc rád říká táta, musel jsem k tomu taky studovat a dokázat našim, že mám v hlavě víc než jen cinkající opici. Protože fotbalista, to víš, to se u nás na vesnici nenosí, tam okresní přebor za párek hraje každej. Ale takovej inženýr, to je panečku.." Naznačil jsem dlaní a našpulenými rty přesný výraz mého otce, když pokyvoval, že tohle je přesně dle jeho gusta. "To je panečku terno. A tak jsem tady. Matyho jsem poznal ve škole. Kromě týmu nagelovaných fotbalistů nikoho neznám, tak to byla příjemná změna.." Hořce jsem se při slově příjemná ušklíbl. Nakonec jsem ale jen zavrtěl hlavou. "Taky už bych chtěl bydlet sám a bejt finančně a celkově nezávislej. A s bytem nad barem máš navíc neomezenej přístup k tajným zásobám" Krátce jsem se usmál, ale nechtěl jsem ho nějak urazit nebo snad nazvat alkoholikem.
"Tak jen doufám, že si mě neodškrtneš jako dalšího zoufalce pro dnešní večer.." Tiše jsem si povzdechl a prohrábnul vlasy. Cítil jsem, jak se do mě dala zima, když jsem ven vyběhl jen v triku, ale ani chlad mě nevyhnal zpátky. Nevím, co bych tam dole dělal, protože konverzace s Dominikem venku byla příjemná a nenucená a já spíš přemýšlel, že mám taky nejvyšší čas vyrazit domů.

Jako trochu mě to vyvedlo z míry, ale ne zas natolik, abych byl proti. Když se Erikova ruka ztratila pod mou mikinou, ani jsem se nepohnul, necuknul, nezatvářil se překvapeně, mohl mi dělat, co si zamanul a moc dobře to věděl, takže jsem se možná tvářil nasraně, ale šlo mu to až příliš dobře na to, aby mi to vydrželo. Jeho vzrušující polibek, fakt jsme se od té první noci od sebe nemohli odtrhnout a mě vzrušovalo, že to nejsem jen já, kdo je neustále přitahován k němu, ale že i jindy chladný Erik překračuje tu hranici přátelství, která pro nás dva ale rozhodně nic neznamenala. Neváhal jsem, přivřel oči a jazykem se přel s tím jeho, vychutnával si to a bylo by mi fuk, kdyby na to koukal celej klub. Asi jsem byl zvrhlej a perverzní, ale upřímně mě spíš vzrušoval ten pohled, který jsem cítil v zádech, když jsem věděl, že se Filip dívá. 
"Perverzní..? Já bych preferoval spíš zkaženej. Nebo zvrhlej.. Nebo obojí.." zamumlal jsem mu do rtů, už mi docházelo, kam tohle směřuje a to, že Filip zhnuseně neodcházel ani neměl žádné hloupé poznámky mě jen utvrzovalo v domněnce, že už to nejspíš pochopil taky. A souhlasí. Očima jsem sledoval Erika, vážně se chce podělit? Olízl jsem si rty, věděl moc dobře, že na Filipa mám crush od první chvíle, kdy se s tím výserským úsměvem objevil neohlášeně na Matyho párty. Mlel jsem o něm v jednom kuse ještě dávno před tím, než jsem zjistil, že už si moje představy Erik naplno užívá a nevadilo mi to, záviděl jsem mu, ale zároveň jsem si užíval, že si užívá s no.1 mého šukajího seznamu, jenže tohle bylo jiné. Pousmál jsem se, můj nejlepší kámoš, který se mnou celý život sdílí úplně všechno, dokonce i svého tajného milence! Zkuste ho potom nemilovat ještě víc! 
Ocitl jsem se ve Filipově bezprostřední blízkosti a zkřivil rty do úšklebku, když mi jedním dechem prozradil jméno barmana, nazval ho hovadem jako by sám byl nějaký svatoušek a potvrdil, že dneska v noci si místo fešného barmana užiju dvojnásobně. Doslova. 
Nechal jsem ho, když se prsty dotkl mé tváře, bez zaváhání, s takovou sebejistotou, až jsem cítil pevnou látku narvaných džínů. Tak to bylo hodně dobrý. Palcem vnikl do mých úst, vypadal u toho tak nevinně, ale já věděl, na co myslí a byl jsem to já, kdo jazykem objel jeho palec, kdo mu tím jediným výrazem dal najevo, co všechno bych tím jazykem rád ochutnal. Nemusel jsem čekat dlouho, když se jeho rty přiblížili a on mě políbil, tvrdě, krátce, ale s takovou intenzitou, až jsem přivřel oči. Takový to je líbat se s Filipem Antlem? Fuck, hulení a alkohol mi stoupali do hlavy, ale já věděl, že se mi nemotá jen z toho. Nechal jsem se vysvléknout, cítil, jak mi stávají chloupky na citlivé kůži, když bez zábran prozkoumával moje tělo a mě už jen to samotné pomyšlení, co bude následovat, vystřelovalo do extáze. Sakra, Ježíšek přišel letos dřív, protože tihle dva byli na mém vánočním seznamu! 
Zvedl jsem hlavu a střetl se s Erikovo pohledem, jeho oči mě pobaveně sledovaly, vyzývaly, on mě znal, věděl kdo jsem a já poznal, že chce, abych to ukázal i světlovláskovi. Olízl jsem si rty a jen se na něj provokativně usmál, show? Jo, to by mi určitě šlo. 
"Dívej se a dívej se pozorně.." pootočil jsem hlavu k Filipovi, v mém chování nebylo nic nevinného ani zdrženlivého, možná si s knoflíkem mých kalhot hrál idol z mých vlhkých snů, ale já nebyl žádná cudná panna, se kterou by to seklo. Protože i já měl své představy a hodlal si je sobecky všechny splnit. To já putoval dlaněmi po Erikově těle, já mu nehtem dělal prostředkem hrudníku rudý škrábanec, sklonil se a jazykem polaskal jeho lalůček, vsál a zkousl ho mezi zuby, zatímco se moje ruka neodvratně dostala k jeho rozepnutým džínům a bez zaváhání vklouzla dovnitř. Osvobodil jsem jeho vztyčenou chloubu a provokativně pomalu ji začal rukou zpracovávat, palcem mu laskal špičku a hrál si, bavilo mě provokovat. Naprosto cíleně jsem se pánví otíral ve Filipově tvrdnoucím rozkroku, když jsem se skláněl a vlhkými polibky putoval přes hnědovláskův krk, kde jsem zanechával otisky zubů níž, obemkl jsem ústy jeho bradavku, hravě stiskl a následně jazykem opečovával. Hlavu jsem měl prázdnou, nemyslel, neplánoval, necítil stud ani výčitky. Ne, v mé hlavě byl jen neukojitelný chtíč, vzrušení, které narůstalo čím dál tím víc. Takže když jsem se odtáhl a klesl na kolena, v mém výrazu bylo jediné - zvrhlá touha dostat všechno! 
Pokračoval jsem ve zpracovávání Erikovy chlouby, olízl špičku jako lízátko, objel ji jazykem, ale jen zrychlil pumpování pravačky, zatímco jsem volnou rukou potáhl i za Filipovy kalhoty a světlo světa spatřilo i jeho mužství. Zvedl jsem hlavu a s potutelným úsměvem jsem se kousl do rtu, když jsem ho olízl provokativně pomalu po celé délce. Perverzní? To slovo zdaleka nemohlo vystihnout tuhle situaci!

S pobaveným úšklebkem jsem sledoval, jak si to cigáro nakonec přece jen bere, i když jsem viděl ty pochyby. Líbil se mi, byl nějak nezkažený, i když žádné mimino. Dalo se s ním normálně mluvit, což bylo na Matyho kámoše a kopačku v jednom obdivuhodné! Moc jsem nad tím nepřemýšlel, když jsem si sedal na obrubník vedle něj a sledoval se zaujetím jeho tvář, když se rozmluvil a já jen s překvapením zjišťoval, že máme dost společného. 
"Říkal jsem si to, nemluvíš jako tyhle pražský fajnovky. Taky jsem z vesnice, přesně chápu o čem mluvíš. Kradl jsem dědovi ručně balený cigára a prodával je ve škole, všichni jsme z toho akorát blili, ale byl jsem hvězda. Když to zjistila babi, donutila mě půl roku chodit do nedělní školy. Výběr knih dost jednotvárnej, ale koláčky měli fajn.." pobaveně jsem se usmál, úplně jsem si ho uměl představit, dokonale mi na vesnici zapadal, jako že ne, že by vypadal jako nějakej buran, ale taky bylo vidět, že měšťák není. Možná i ta naivní otevřenost, s jakou se mnou mluvil, o něčem vypovídala, ale já byl rád. Bylo to něco úplně jiného než týpci, na které jsem byl zvyklý. A pro jednou mě bavilo nebýt pořád jen sarkastický, i když to prosakovalo každým coulem. 
"Fakt? Hmm respekt! Tak to možná začnu chodit, párkrát jsem to zkusil, ale ty pražský princezny nic nevydrží, věřil bys, že některý z nich tam pijou vodu?" zavrtěl jsem hlavou, já byl z té naší prdele zvyklý na sprosté nadávky, neustálé rady trenérovi, vychlazenou dvanáctku a chlastání, u nás se totiž zapíjela výhra ale prohra dvakrát tolik. Když jsem pak seděl na těch fajnových sedačkých pražských stadionů a sledoval lidi, pro které byl důležitější stánek s hranolkami než hra, přešla mě chuť. Kvůli jednomu sladkému Andělovi bych tomu ale dal ještě jednu šanci.. Když zmínil okresní přebor, jen jsem se rádoby uraženě ohradil. "No dovol, díváš se na levé křídlo FC Slovan Zaječov. No je pravda, že kdyby chlapi nežrali furt jen klobásy a pivo, možná by zvládli běhat dýl jak dvacet minut." fakt jsem netušil, proč mu to tady vyprávím, ale nějak mi seděl, zdálo se mi, že mi rozumí a můžu s ním řešit věci, za které by se mi Patrik s Filipem vysmáli, protože oni prostě žili v diametrálně jiných světech. Štěpán byl obyčejnej kluk z vesnice jako já, nebo alespoň já v době, kdy jsem ještě žil jakž takž normální život.   
"Takže já tu kazím budoucího pana inženýra, hmmm.. no, alespoň si můžu připadat, že si huntuju plíce, jak tomu ráda říká zase moje babi, v intelektuálním prostředí. Co si tak pamatuju, Maty dělal architekturu? Takže děláš to samé?" pootočil jsem k němu hlavu, konečně dávalo smysl, kde se s malým Antlem potkal, i když jsem do tohohle tématu moc rýpat nechtěl, docela mě to zajímalo. Takhle vzdělaná kopačka, se kterou se dá normálně mluvit? S trochou nadsázky můžeme mluvit o zázraku! 
Když ale nadhodil téma samostatnosti a finanční nezávislosti, já se začal tak smát, až jsem se zakuckal kouřem. Rozhodně to ale nebyl ten rozkošný smích, kterým se smál on, ne, ten můj byl ironický jak sviň. Zvedl jsem k němu hlavu a bez okolků mu pohlédl do očí. "Ten byt je Patrika a nechává mě tam bydlet prakticky zadarmo, taky mi dal tu práci. Kvůli minulosti se cítí povinnej mi pomáhat, známe se od základky. Pěkná snůška keců. Popravdě bez něj bych byl v pěkný prdeli, do nedávna jsem seděl a kdyby mě nezaměstnal, no, asi už nejsem ani samostatnej ani finančně nezávislej jako spíš bezdomovec s dalšíma problémama. Takže se mu to snažím splatit, jak se dá, když ne penězma, tak alespoň výpomocí v baru, s autem a tak. Vděčím mu za hodně. Jemu i Filipovi." neuhnul jsem pohledem a rozhodně mu nevyprávěl nějaké lži o krásném životě. Hrdej jsem na to nebyl, ale chtěl bejt upřímnej a když jsem byl takovej hrdina, že jsem dělal všechny ty věci, co mě do lochu dostaly, hodlal jsem bejt taky hrdina, kterej se k tomu přizná. Jen jsem se pousmál, chvíli mlčel a dal mu čas, úplně bych chápal, kdyby se teď zvednul a odešel, rozhodně na mě nebylo nic obdivuhodnýho, ale nehodlal jsem s ním hrát žádnou hru a dělat, že jsem někdo jinej. Protože jsem měl hodně špatných vlastností, ale lhář jsem nebyl a nebudu! Sundal jsem si mikinu, moc dobře si všiml, jak klepe kosu a přehodil mu jí přes ramena. Nic to neznamenalo, ale neviděl jsem důvod, proč občas neudělat nějaké dobré gesto. Znovu jsem se na něj podíval a lehkovážně se zakřenil. "Takže v klidu, jestli je tu někdo zoufalec, určitě vyhrávám." 

Mohl jsem se jen velmi pobaveně usmát, když jsem pohledem těkal z Filipa a blonďáka, který, dle očekávání, se rozhodně nenechal ničím zahanbit. Ne, věděl jsem, že když tohle navrhnu, necouvne ani jeden z nich. Na to byli oba dva až moc velký sebestřední sráči. Věřím, že spousta lidí by si zděšením zakrývala oči, ale to se rozhodně nedělo u mě a Kuby. Uznávám, že náš vztah byl téměř vrcholem zvrhlosti, ale byli jsme to my a jen my dva rozhodovali o tom, co už je pro nás moc a co naopak málo. A já musel uznat, že mě blonďák i přes ty roky nepřestával překvapovat stejně jako jen utvrzovat v tom, že jsme přesně tam, kde máme být. A já nemohl jeho očím a jeho rtům odolat, nemohl, ač jsem mohl chtít sebevíc. Pobavený a lehce vítězoslavný úsměv, který jsem věnoval Filipovi a nemohl si ho odpustit, když si mě přitáhl blíž mi moc dlouho na rtech nevydržel, když se blonďák sklonil a začal dělat věci, při kterých jsem zakláněl hlavu, otevíral ústa, neodolal jsem a pohled stočil dolů, abych se na něj mohl dívat. Protože rozhodně bylo na co se koukat. Mé tělo, tak jako vždy, mu automaticky vycházelo vstříc, dožadovalo víc pozornosti, víc jeho doteků. A taky jsem to hodlal dostat, ať už od jednoho z nich nebo od obou. I já měl představy, které zoufale chtěly být naplněny od chvíle, co nás Kuba přistihl napoprvé.
Byl jsem to já, kdo ve chvíli, kdy se Kubovo šikovné ústa věnovala Filipovi, také svezl na všechny čtyři. Všechno jsme dělali společně, no ne? S pohledem, který říkal vše, jsem se přiblížil k Jakubovi a spolu s tím, jak jeho jazyk kroužil kolem Filipovo špičky, jsem se rozhodl mu vypomoct a cestu sám zopakovat. Díval jsem se přitom do Kubovo očí, s tím, jak jsme oba postupovali pomalu nahoru a dolů, s tím, jak jsme sály a kousali a přitom se ústy občas dotkly jeden druhého. Vzrušovalo mě to, sledovat ho, byl to úplně jiný druh uspokojení a já se přistihl, že ani tohle mi nestačí. Ne, nestačí, když jsem si přitáhl Jakuba blíž a zas a znovu se ztratil v jeho horkých rtech. Rozhodl jsem se, že když už jsem tohle všechno začal, taky si můžu kecat do toho, jak to bude probíhat. A věděl jsem, že mě, alespoň na malou chvíli Filip nechá. Nechá, protože věděl, že všechno, co udělám, se mu bude líbit, dělal jsem to přece jen pro něj, ne? Vždycky to tak bylo, ať to byla rychlovka nebo jsme prošukali noc, ať už jsem přišel se sebe perverznějším nápadem, vždycky jen čekal, jeho pohled mě pozoroval, samolibě, a nechal mě experimentovat a zkoušet všechno, po čem má i jeho zvrácená mysl prahla. A to já na tom miloval, že to bylo vždycky jen o tom jednom. A právě proto jsem u něj porušil své pravidlo jednou a dost, protože u něj si nešlo říct dost.
Nenechavými prsty jsem nadzvedl blonďákovu bradu a donutil ho se zvednout. Stejně tak jsem se rozhodl, že přece tady nebude chudák Filip nečinně stát, takže jsem ho letmo nasměroval k židli před velkým zrcadlem, na kterou jsem ho nechal se čelem posadit. Jasně, mohl být nevrlý, že jsem přerušil show u jeho nohou, ale hodlal jsem mu to vynahradit. Díval jsem se s úsměvem Kubovi do očí a sám mu stáhnul kalhoty. Nemusel jsem nic říkat, když jsem si olízl rty a podíval se na Filipa. Nemusel, když jsem si všiml, že se blonďák sám obkročmo posadil na Filipa, co tak měl výhled na to luxusní pozadí, které jsem já sám vždy rád obdivoval. Možná jsem je mohl nechat být a jen se dívat, ale já se namísto toho jen obmotal dlaň kolem blonďákova krku a sklonil se pro další vášnivý a chtivý polibek. Pokračoval jsem polibky kolem hrany jeho čelisti, k uchu a znovu zpátky, kde jsem drze kousal, sál a opečovával jeho rty. Drze jsem se na něj usmíval a spolu s tím se má druhá ruka ztratila v jeho klíně a táhle začala zpracovávat i jeho, aby chudák o nic nepřišel.

Moc jsem nezvládal přemýšlet a ta tráva za to pro jednou nemohla, ale když začal Filip pronikat do mého těla, zaklonil jsem hlavu a hlasitě zasténal. Protože se mi právě plnil jeden z mých dlouholetých snů, jakkoliv ujetě to mohlo znít! Bylo to dobré, lepší než moje představy, když si mě bral tak provokativně pomalu, zatínal mi prsty do kůže, jako by dávno pochopil, jak tvrdě to mám rád. Upřímně ne, že bych se snažil hrát si na neviňátko, jak jsem to míval ve zvyku, ostatně o Filipovi bylo dobře známo, že šuká s kde kým, takže jsem nemusel hrát toho nezkaženého chlapečka jen pro dobrý pocit toho, kdo mě zrovna šukal a myslel si, jakej je borec. Protože Filip si to myslet nemusel, on prostě topka byl! Jenže moje představy se s realitou rozcházely v jediném bodě a to byl hnědovlásek, který mě svým jednáním vystřeloval raketovou rychlostí do vesmíru.
Když jsem hlavu znovu sklonil, no, spíše byl donucen Erikovo prsty na mém krku, zadíval jsem se zakaleným pohledem do jeho očí, ne, ten sen nebyl ani zdaleka tak dobrý jako to, jak do mě světlovlásek pronikal a Erikova ruka mě laskala na mém bolestivě naběhlém mužství. Pohled jsem neodtrhl, oplácel mu polibky, lísal a mazlil se s ním, protože jsem jeho doteky miloval, miloval tu vůni, známou, uklidňující, která se mísila s ostrou Filipovo kolínskou, která dráždila mé smysly. V mém pohledu bylo všechno, nikdy jsem mu neuměl lhát a teď tam kromě chtíče a touhy bylo i něco jiného, říkejme tomu třeba vděk, nebo nějaký zvrhlá forma lásky, kterou jsem k němu cítil a neuměl ji popsat právě za to, že jsem pro něj byl vždycky na prvním místě, stejně jako on bude vždycky nejdůležitější pro mě. Jeho rty a doteky, zatímco Filip tvrdě přirážel, sakra! Bylo to zvrhlé a zkažené a naprosto perfektní! 
Neprotestoval jsem, když ze mě Filip vystoupil, bezmyšlenkovitě se nechal dostrkat ke stolu a oddaně se na něj položil, zvláště pak, když mi Filip poslal Erika do bezprostřední blízkosti a já mu obtočil ruce kolem ramen, vpletl mu je nedočkavě do vlasů a líbal ho, jako bych se nemohl odtrhnout, tolik jsem po nich toužil, tolik mě vzrušovaly, že jsem si nemohl pomoc. 
"Eri~ku.." starý známý ochraptělý hlas, který naprosto přesně kopíroval mé pocity. V mém pohledu bylo už dávno jasně vidět, že všechno sebeovládání, pokud jsem někdy vůbec nějaké měl, šlo hezky rychle do kytek a já teď jednal prostě jen instinktivně, jen vyhledával větší a větší slast. Cítil Filipovy prsty na svém hrudníku, olízl si rty a svou ruku nasměroval mezi mě a Erika, kde jsem vzal do dlaní mou i jeho chloubu a začal je zpracovávat v rytmu Filipových přírazů, zatímco druhou ruku jsem měl drze položenou na hnědovláskově pozadí, abych tak umožnil Filipovi lepší přístup. Ani pro mě to nebyla první trojka, ale rozhodně byla první na mém top seznamu! Moje number 1 a nejlepší kámoš, který měl svou vlastní speciální kategorii. Možná vážně skončím v pekle, ale po tomhle mi to bylo srdečně jedno!

Když jsem viděl blonďáka vcházet do dveří a v hlavě se mi zrodil tenhle ďábelský plán, tušil jsem, že to bude dobrý. Znal jsem oba, hladového a sobeckého hnědovláska i provokativního blonďáka, co mě dostával do nebe už jen tím pohledem. Znal jsem je oba moc dobře a věděl, že když to zkombinuju, může to bejt celkem zábava. Netušil jsem ale, jak moc se budu plést. Nebyla to zábava, bylo to mnohem víc. Bavil jsem se, ale zároveň se ztrácel a znovu objevoval v jejich ústech, v jejích dotecích. Vzdal jsem iniciativu, protože mi bylo jasné, že tady není potřeba. Není, když jsem se předklonil, za sebou znovu cítil pevné vypracované tělo Filipa, který si bez váhání bral všechno a donutil mě přivřít oči a v prstech pevně a tvrdě sevřít boky Jakuba položeného na stole přede mnou. Díval jsem se do jeho tváře ve které se jasně zračilo vzrušení a uvědomoval si, že ho nejspíš nikdy nebudu mít dost. Ať už šlo o tenhle večer nebo kterýkoliv další. Odtrhl jsem se od jeho rtů a tentokrát se tělem natiskl na hnědovláska, jehož rty zanechávaly na mém krku zajímavé tmavorudé skvrnky. Jeho tempo, vražedně rychlé, neutichající spolu s blonďákovou rukou v mém klíně. Shit. Kdy jsem se ocitl uprostřed? Otočil jsem k hnědovláskovi hlavu, tak těsně, že jsem se rty málem dotýkal těch jeho, cítil jeho dech odrážející se od mé tváře, jeho vzrušení, jeho vůni a skousnul si spodní ret načež jsem ústa pootevřel a táhle mu zasténal do rtů. Pak jsem se otočil a podíval na blonďáka před sebou, co právě vyslovil mé jméno tím způsobem, co mě dostal napoprvé, napodruhé a dostane i potisícé. Byly to právě steny mého jména z Jakubovo úst co donutili i mě, někoho, kdo je věčně nad věcí, kompletně ztratit hlavu i kontrolu. Věděl jsem, že začínám mít dost, že i na mě dolehlo všechno to vzrušení, že balancuju nad okrajem. Proto jsem vystřídal Jakubovo ruku na jeho mužství a nechal se tím plně pohltit. Pár dalších stenů, pár dalších hladových polibků s mým nejlepším přítelem, pár přírazů a cítil jsem, že jsem na vrcholu a dál už nemůžu. Ne, když blonďákovo i mé břicho ve stejné chvíli potřísnila bílá tekutina a stejně tak jsem i po pár posledních přírazech cítil, že na svém vrcholu je i hnědovlásek za mnou. Chvíli jsem tam jen stál, opřený mezi Kubovo nohama, než mě přítomnost hnědovláska opustila, já se otočil a s pohledem na Filipa si spokojeně olízl prsty. V hlavě jsem měl prázdno, prázdno a přitom jsem se cítil naprosto spokojeně. Tenhle večer nemohl skončit lépe, perfektní koncert zakončen ještě perfektnějším sexem.
"Myslím, že by ses mohl stavovat častěji.." Pronesl jsem zálibně a pousmál se, zatímco jsem si oblékl trenky spolu s kalhotami a opřel se zády o stůl. Svůj pohled jsem naposledy věnoval na vypracovaný hrudník staršího Antla a vychutnával si ho, protože mi bylo jasné, že ho zase nějakou dobu neuvidím. Celý já, i přesto, že jsem zrychleně dýchal a stále to nějak zpracovával, ve tváři se mi usídlil ten klasický nic neříkající výraz. Stejným úsměvem jsem potom střelil po blonďákovi, který se stále ještě nahý spokojeně uvelebil vedle mě. "Věděl jsem jen o jedné osobě, co by zvládla tuhle zvrácenost. A rozhodně jsem věděl, že nezklameš, Filipe.." Olízl jsem si rty na kterých jsem stále ještě cítil chuť jich obou. Bylo to skvělé, bylo to jiné, bylo to perfektní. A myslím, že se Filip určitě ještě někdy vrátí. Bylo mi jasné, že ne pro nás oba. Ale pro jednoho z nás určitě. Jestli jsem doufal, že to budu já? Možná. Ale stejně tak by mi nevadilo, kdyby to tentokrát nebyla má postel, kterou by chodil zahřívat. Kecám, do postele si beru jen Jakuba. Nedokážu to popsat, nejspíš ani nechci, dopřál jsem svému kámoši to nejlepší a hodlal v tom i pokračovat.

Překvapeně jsem k Dominikovi vzhlédl, když řekl, že je taky z vesnice a pak se jen pousmál, protože to ve finále vlastně dávalo naprosto perfektní smysl. Protože jen někdo z prdelákova by mohl mít pusu tak prořízlou a říkat všechno bez obalu. Myslel jsem si teda, že já jsem upřímnej, ale bylo mi jasné, že oproti němu jsem slabej odvar. Líbilo se mi to, čím dál víc, když jsem tady s ním seděl a vedl naprosto otevřenej, normální a příjemnej rozhovor. Což bych ve chvíli, kdy se do mě na baru jeho tmavé oči zabodly, rozhodně nikdy neřekl!  Tehdy vypadal, že je spíš otrávenej partou puberťáků a já se mu ve finále vlastně vůbec nedivil. Snášet tohle celej večer muselo bejt fakt na hlavu nehledě na to, že mi bylo jasné, že se ho půlka z těch pipin musí snažit dostat do postele. Prohlížel jsem si ho víc, jeho ostré rysy ve tváři, vlasy, co se na konečcích kroutily, oči, co byly jasné a měli jste pocit, že vám vidí až na dno duše. Líbil se mi.
Nemohl jsem se přestat smát jeho vyprávění, když jsem típnul cigáro o chodník a nedopalek odhodil nedaleko. Jo, i za to by mě paní Kropáčková hnala přes půlku vesnice kdyby to nedej bože viděla! Chtěl jsem se s ním bavit o tom, že se nemusí bát, že i já na popud otce ten okresní fotbal taky hrál a byl na to v tu dobu taky pyšnej, ale pak se ironicky zasmál a já pochopil, že jsem asi pronesl něco, co jsem říkat nemusel. Neuhnul jsem ale pohledem, jak nejspíš očekával, když se na mě tak upřímně díval. Ne, naopak, čelil jsem mu a s hlavou nakloněnou na stranu znovu zkoumal jeho tvář. Vypadal trochu jako potížista nebudu lhát, ale kdo jsem byl já abych ho soudil za to, co dělal. Neměl jsem předsudky, jak si ostatní mohli myslet, naopak, pohrdal jsem jimi a to z jednoho prostého důvodu.
"Za co?" Vypadlo ze mě jen, ne nijak vyděšeně, ale zvědavě, holt jsem mluvil tak jak mi pusa narostla a to znamenalo, že jsem se ptal na věci, co se nejspíš drží jako společenské tajemství. Nakonec jsem jen zavrtěl hlavou. "Promiň, nemusíš mi to říkat. Chtěl jsem jenom říct, že jestli si myslíš, že tě teď kvůli tomu odsoudím a zařadím do škatulky nebezpečí, tak tě nejspíš zklamu. Mluvíš s člověkem, co studuje architekturu, pochází z vesnice, která snad ani není na mapě, hraje fotbal, takže si o něm každá blondýna myslí, že je k mání a že má v hlavě piliny a ještě ke všemu ty dámy musím zklamat, protože nejsem jenom inteligentní fotbalista, ale ještě ke všemu mě to, co má mezi nohama vlastně vůbec nezajímá, protože preferuju to druhý pohlaví. Víš, jak je těžký bejt teplej fotbalista, kterej ještě ani většinu času nechápe jejich debilní vtipy?" Otočil jsem k němu tvář a zasmál se. "Nikdy jsem se tím moc netajil, nebudu to skrývat jen proto, protože chci dělat to, co mě baví. Asi nedokážu pochopit čím sis musel projít a jaký to muselo bejt. Chtěl jsem jen říct, že nesnáším předsudky, protože ty nikoho nedefinují. Díky, že jsi mi to řekl" Dokončil jsem svůj proslov a přitáhl si jeho mikinu blíž k tělu. Okamžitě mě zahřála a já se letmo pousmál, když mě obklopila jeho vůně. To, že byla trochu od kouře mi vadilo asi nejmíň, přitahovala mě máta a peprmint, ostrá, přesně jako on. Upřel jsem k němu světlé oči. "Tos nemusel.. Ale děkuju." Podíval jsem se na hodinky na předloktí, které na mě blikly a ukázali mi tu nekřesťanskou hodinu. Moc jsem se těšil na ten nasraný pohled Alexe, až mě nechá se v tom kouři, co jsem si teď hezky vlil do plic, pár kolečky navíc vykoupat. Protože to dělal moc rád.

Bez jakékoliv snahy se alespoň posadit jsem vydýchával ten zážitek, sledoval Filipa, který slízal všechno z mého břicha a jen přemýšlel, jak moc top to na stupnici od 1 do 10 bylo. Tak.. 14? Konečně jsem se uráčil se pohnout, ale jen jsem se posadil a lísavě si tvář otřel o Erika, vnímal jeho vůni, do které se mísila ta Filipova, i když už u něj dávno nebyl. Líbilo se mi to a jen to podporovalo to prázdno, co jsem v hlavě měl. Všechny smysly teď jako by byly otupělé a já se cítil unavený, unavený a naprosto klidný. 
Zvedl jsem hlavu a podíval se na Filipa, jen si provokativně olízl rty a pousmál se, sráč jeden zasranej, bylo mi jasné, že se Patrikovi půjde pochlubit, ale nevadilo mi to. Možná mě odmítl, ale já neměl v plánu to vzdát. Nevylučoval jsem možnost, že bych si to někdy s Filipem rozdal znovu, rozhodně bych se nebránil ani opakování téhle divoké trojky, ale já nebyl zrovna dvakrát stabilní typ a věděl jsem, že dokud nedostanu, co chci, nebudu to moct z hlavy vyhnat. A tak jsem věděl, že v tomhle baru rozhodně nejsem naposledy. 
"Fakt má péro ze zlata.." poznamenal jsem, sotva se za starším Antlem zavřely dveře, ještě mu tak zvedat ego, to by potřeboval. Místo toho jsem svou dlaní putoval po Erikově břiše a hrudníku, něžně se prsty mazlil s jeho kůží, nenásilně, nevtíravě, neplánoval jsem druhé kolo, jen jsem prostě a jednoduše neměl dost. Prsty jsem přejel po hraně jeho čelisti a palcem obrátil jeho tvář k sobě, když jsem se rty líně dotkl těch jeho. "Dneska jsi byl perfektní, na stagi i tady.. miluju, když mi plníš přání, jsi moje zasraná sudička z pohádky." pousmál jsem se mu do rtů a pak ho políbil pořádně, hluboce, mazlivě a pomalu, vychutnával si to, moc dobře si vědom faktu, že zatímco s Filipem se nepolíbil za celou dobu ani jedno, mě polibky zahrnoval celou dobu, znovu jsem cítil to výstavní postavení, které v jeho životě zaujímám a užíval si to. Užíval si jeho. Místo sladkého rozjímání jsem ale nakonec vstal, konečně na sebe nestydatě natáhl oblečení a od dveří se na něj drze usmál. "Tak pojď, že jsi byl tak hodnej a půjčil mi svojí hračku, co kdybych ti udělal svoje vyhlášené palačinky a zahřál ti postel? Vždyť víš, tu, do které si nikoho jiného nepustíš." mrkl jsem na něj s úšklebkem a rozešel se domů, jo, samozřejmě jsem myslel jeho byt, ale to už vám asi musí být jasné. 
Přesun

Sledoval jsem, jak se Filip vytrácí z místnosti. Odešel a přesto ho tady pořád bylo plno. Líbilo se mi na něm právě to, že namísto toho, aby to nějak dál řešil nebo chladně odešel a dělal, že se to nestalo, to prostě vzal tak, jak to je. A to z něj dělalo snad ještě nebezpečnější hovado. Dál se s námi bavil, dál provokoval, když se můj prst na kratičkou chvíli ocitl v jeho ústech a já věděl, že až přijde znovu, znovu mu podlehnu.
Cítil jsem blonďákovo prsty, kterými jemně přejížděl po mém jako obvykle nahém hrudníku. Nechal jsem ho, aby mi otočil hlavu a přitom ho pozoroval výrazem, ve kterém se nezračilo nic a vlastně úplně všechno. Nechápal jsem to, ale jen jeho jsem nechal tohle dělat. Žádná holka, žádnej kluk, nikomu jsem nikdy nedovolil to, co jemu. To, s jakou lehkostí opečovával a mazlil se s mými rty a já se přidal, když jsem mu prsty vpletl do bílých vlasů. "Co bych pro svého nejlepšího kámoše neudělal.." Pokrčil jsem ledabyle rameny, když se vzdálil, ale ta pochvala mě přeci jen potěšila. "Dneska jsme to dali skvěle.. Všechno." Prohodil jsem a znovu se pobaveně ušklíbl, když jsem se rozhlédl po šatně a našel svoje tričko na druhé straně místnosti, kam ho Filip odhodil. Nasadil jsem si ho na sebe a rozešel se pryč za blonďákem plně si vědom jeho narážek na to, jaké má privilegia. Byl to on, kdo se tam mohl válet jakkoliv dlouho chtěl a mě to nebylo příjemné. Prožil se mnou toho tolik, že jsem jen u něj dokázal překonat ten strach z toho, že odejde, že mě opustí, že mi zmizí z života. Protože jsem se snažil ho ze svého života vypudit tolikrát, že mi dokázal, že za to stojí. "Jsem hotovej, to by bydlo. Pustíme si k tomu další Oppenheimera nebo Barbie?" Na tváři se mi usídlil ten typický úsměv, když jsem se drkotal ven směrem k té naší ojeté dodávce a domů.
Přesun

Překvapeně jsem k němu zvedl oči, když jsem si plně uvědomil, co mi říká. Ne, že je teplej nebyla ta věc, která z mého obličeje jako mávnutím kouzelného proutku odčarovala ten ignoranský úšklebek. Byl to fakt, že tenhle skoro teenager, kuře, které na mě koukalo těma plachýma očima, dovedlo bez problémů z pusy vypustit něco tak dospělého a hlubokého, že jsem prostě fakt neměl slov. Fakt mě nepřestával udivovat a mě docházelo, že to není jen ta sladká tvářička, kterou mě začíná namotávat. S Patrikem jsem dokázal řešit spoustu věcí a bral ho jako nejlepšího kámoše, ale to neměnilo nic na faktu, že byl rich kid, který nikdy nemohlo plně pochopit moje problémy. Filip sice v jistých věcech byl víc nohama na zemi, ale naše rozhovory měli k běžným problémům daleko, mnohem častěji jsme se prostě uráželi. Nechápal jsem, jak je možný, že jsem s tímhle klukem strávil sotva pár minut a věděl, že mu můžu říct úplně cokoliv, aniž by mě za to odsoudil. Věřil jsem mu, nebyla to jen planá slova, která tak často říkali lidi s těmi falešnými úsměvy a já věděl, co si myslí. Ne, on mi zpříma koukal do očí a já věděl, že mě respektuje za to, že s ním jednám na rovinu a jen doufal, že ví, že i já si ho za to vážím. 
Nakonec jsem si jen povzdechl a rukou si zajel do rozčepýřených vlasů. "Jsem dealer. A skoro jsem zabil chlapa, co mlátil mojí mámu." neuhnul jsem pohledem, jak jsem řekl, hrdost v mém pohledu nebyla, ale ani lítost. Nedělal jsem vždycky pěkný věci, ale když už jsem něco dělal, stál jsem si za tím. Jen jsem se pousmál, ne, nevysmíval jsem se jemu ani ničemu, co jsem udělal. Jen jsem nechápal, že to tady vyprávím úplně cizímu klukovi a přijde mi to naprosto v pohodě. 
"Musíš to mít v klubu těžký.." poznamenal jsem následně s jistou účastí v hlase. Já nebyl zrovna otevřenej gay, i když jsem spal s klukama i holkama, ale nikdy jsem se nedefinoval jako jedno nebo druhý, někdy šlo o chtíč, někdy o lásku, ale bylo to o člověku, ne o hloupých škatulkách. "Takže předpokládám, že Matyho nebereš jako kámoše a tam dole.. jsi mu to řekl?" možná mi do toho nic nebylo, ale probírali jsme sex, basu a orientace, netušil jsem, kde je ta hranice slušnosti! Navíc mi přišlo, že z toho, co říkal, byl právě Maty ten, se kterým mohl normálně mluvit a možná by to, že se to nějak podělalo, chtěl s někým probrat? Rozhodně jsem se necejtil na to dávat mu rady do života, i když to, že malej Antl se mi moc teplej nezdá a na velkýho by si měl dát velkej pozor by mu asi někdo říct měl? Netušil jsem, jen prostě cítil, že si v mnoha věcech budeme rozumět. 
Všiml jsem si, že se dívá na hodinky a jen si konečně uvědomil, že tu vysedávám už dlouho a že jsem pořád ještě v práci. "Hele, nechci tě zdržovat, klidně jdi." nehodlal jsem z toho dělat osudový setkání, ale nakonec jsem se přece jen trochu ošil a dodal. "Ale když budeš chtít, víš, kde bydlím. Stav se." nic víc, nic míň, nepotrpěl jsem si na kecy kolem, ale to už asi věděl.

Sledoval jsem jeho povzdech i další vlnu upřímnosti, co se mu linula z pusy. Ale v jeho očích už nebyla ta ostražitost, která tam byla celý večer předtím. Čekal, doslova jen čekal na to, až začnu říkat všechno, co nejspíš slyšel už tisíckrát. A já to neudělal. Nevím, jestli jsem si tím vysloužil respekt týpka jako je on, ale pokud mu to dovolilo na chvíli přestat bejt tak obezřetnej, byl jsem za to radši než za respekt. Na to proč seděl jsem jen kývnul, mohl jsem říct, že mě to mrzí, ale to bych tím změnil? Ohledně klubu jsem mávnul rukou, jo, dávali mi to všichni dost sežrat a to ani neviděl výraz mámy, když jsem jim řekl, že si Ivanu vedle od mlejna nevezmu ani za sto krav, protože mě to prostě nebere. Bylo to na hodiny vysvětlování a dlouhých nekonečných rozhovorů, hodně pláče a hodně objímání, ale naši byli vždycky chápaví a snažili se, abych prostě byl tím, kým jsem chtěl být. Ať už to bylo cokoliv.
"Není to lehký. Dávají mi to denně dost sežrat, ale naštěstí jsem celkem dobrej, takže dokud nosím body, nechávají mě bejt. Horší to bude kdybych chtěl někam přestoupit, ale to už holt si musím vyřešit.." Každý jsme měli svoje problémy, no ne? Věděl jsem o jednom nejmenovaném fotbalistovi, který to skrýval a myslel si, že tím ty problémy zmizí. Ale jen si to zhoršoval a svou frustraci si dost často vylejval na mě. A já s tím bohužel nemohl nic dělat protože na to abych ho prásknul jsem prostě byl moc hodnej kluk. Když začal mluvit o Matym, vzhlédl jsem. Netušil jsem, že své zlomené srdce přeci jen budu vykládat vyhazovači. Ale bylo mi s ním příjemně, snad i proto jsem kývnul.
"Nejspíš ho tak neberu jen já. Myslel jsem si, že on to má stejně, ale podle toho úprku před chvílí bych řekl, že jsem se prostě jen zas a znovu spletl.." Vjel jsem si rukou do vlasů, bolelo to, pořád to bylo děsně čerstvý, ale jeho přítomnost to zlehčovala. Pak jsem se na Dominika pousmál, když řekl, že mě nechce zdržovat.
"Šel jsem sem stejně jen kvůli Matymu, ale nakonec z toho není tak špatnej večer.." Zvednul jsem se a oprášil si zadek. "Zítra mám v sedm trénink, což mi dává až zoufale málo času na trochu spánku.." Vytočil jsem číslo na taxíka a pak se ještě otočil na černovláska,
"Rád jsem tě poznal, Dominiku. Vím, kde tě najdu.." Pohledem jsem přešel k bytu nad barem, mrknul na něj a ztratil se v noci.
Přesun

I když se dneska nekonala žádná akce, rozhodně se nedalo mluvit o tom, že by uvnitř bylo prázdno. Líbilo se mi to, všechna ta světla, hudba, vůně, házelo to ten správný vibe, když jsem procházel skrze tančící lidi k baru. Ne, já dneska nepřišel tančit, hulit, chlastat nebo balit nějaké namakané gumy, já se nevracel na stejná místa, nesetkával se s těmi samými lidmi, byl jsem jako vítr, který nikdy nikde nevydržel dlouho a musel zase o dům dál, ale zároveň jsem neměl rád, když jsem nedostal, co jsem chtěl. Nebyl jsem jako Filip, který šel přes mrtvoly a zároveň jsem ani nebyl jako Erik, který by striktně dodržoval to jednoduché pravidlo jednou a dost. Já si prostě nelámal hlavu ničím, ale hnědovlasého barmana jsem od toho koncertu z té hlavy nedokázal dostat a věděl, že dokud neochutnám, dokud si to všechno sobecky nevezmu pro sebe, nebudu mít klid. A právě proto jsem byl tady. 
Sledoval jsem ho zpovzdálí, byl nejspíš ještě hezčí, než jsem si ho pamatoval. Líbilo se mi sledovat ho při práci, jak se nakláněl přes bar a jemně natáčel hlavu, aby slyšel objednávky rozjařených dívek, jak jim věnoval ten sladký, leč povrchní úsměv, jeho ruce byly šikovné, dělal jim show, lákal je k sobě a já naprosto rozuměl tomu, proč k němu upírají oči, protože jsem se na něj díval stejně, i když na rozdíl od těch naivních husiček já viděl dál, hlouběji do hnědovláskova nitra. Možná jsi se snažil tvářit jako sladký anděl, ale to jsi nebyl, o tom jsem byl skálopevně přesvědčený a nebylo to jen proto, jak se občas dokázal drze ušklíbnout. 
Konečně jsem se hnul z místa, posadil se na stoličku u baru a jen ho sledoval. To černé tričko mu slušelo, rukávy důvěrně obepínaly jeho svaly na pažích i širokém hrudníku, vlasy se mu ledabyle vlnily kolem očí a on si je tím roztomilým gestem v pravidelných intervalech odhazoval z čela. Byl hezký, až otravně hezký a to nemluvím o tom, jak nenásilně a přitom drze dokázal mluvil s lidmi kolem sebe. Přesně věděl, jak se nevinně usmát na tu plachou hnědovlásku, i jak ostrou hláškou flirtovat s její provokující kamarádkou. Měl všechno a právě proto jsem ho musel mít. Protože byl zasraně perfektní! 
"Ahoj Patriku. Pokračování?" v mém hlase nebyla nervozita ani očekávání, byl naprosto klidný a sebejistý, jako bych ho znal celé věky, ačkoliv smutnou pravdou zůstávalo, že jsem jeho jméno ani vědět neměl. Ale koho tohle trápí? Upřel jsem na něj pohled, neuhnul očima, když se mi zadíval do tváře a jen se lehce pousmál. Věděl jsem, že jsi nezapomněl, nemusel jsem se znovu představovat. Místo toho jsem jen bradou kývl na ceduli za ním, kde byly akční koktejly pro dnešní večer. 
"Mmm dal bych si sex on the beach.. sex in the car, sex in the toilets.. Mmm je mi to jedno, vyber si." nespouštěl jsem z něj pohled, nesnažil se hrát, že jsem sem nepřišel jen kvůli tomu, nestaral se o to, jestli to někdo slyšel, jestli na mě ty holky vrhají nenávistné pohledy, protože jsem si hnědovláskovu pozornost kradl drze pro sebe. Byl jsem sobec a neměl jsem s tím problém. Ale to ty taky ne, že..? Naklonil jsem se přes bar a jen čekal, čekal, jestli si to konečně přiznáš a nebo budeme dál hrát tuhle hru, protože pravidla jsem uměl dokonale a nakonec stejně vyhraju!

Byla pravda, že jsem za posledních pár dní bral v baru víc a víc směn. Anička sice nadávala, já se ale vymlouval na to, že mi vypadli brigádníci a musím to vzít za ně, ale pravdou bylo, že brigádníci byli, že kdybych chtěl, mohl bych hodit nohy nahoru a nedělat nic. A nebudu si nalhávat, že jsem nebyl raději tady, mezi lidmi, ve víru hudby, užíval si sobecky pozornost těch dívek i kluků, bylo mi to fuk, než abych byl doma s ní. Sakra, takhle to být nemělo. Takhle to bylo špatné a já to věděl. Věděl, ale od jisté doby jsem nedokázal jen sedět vedle ní na sedačce a dívat se na ty přitroublé seriály. Už mě nebavilo věčně čistit kočičince a poslouchat o nejnovějších drbech Kláry odvedle z účtárny. Nebavilo mě se na každé večeři fotit na Instáč a předstírat, že máme perfektní život a vztah. Protože to od perfektního mělo dost daleko. Ale to jsem jí prostě nemohl říct. Tak jsem se radši dál a dál vrhal do práce, dál se trýznil jejich lačnými pohledy, množstvím zakázané alkoholu a vlastně všeho, co jsem nesměl mít. Stejně tak jako jeho. Blonďák, co se s tím sebejistým úsměvem objevil na barové stoličce byl předmětem mých vlhkých snů už od toho koncertu, kdy se na mě jeho oči hladově upřely. Odolával jsem tomuhle denně, ale u něj, ne, u něj jsem si prostě nemohl pomoct. Nevěděl jsem proč, byl hezký, ale takových bylo spoustu, ale nejspíš něco v jeho vystupování, ta sebejistota, ta přidrzlost, kdy jsem měl chuť mu zaklonit hlavu, narazit ho někam na zeď a vzít si to. A on to věděl. Ať jsem dělal, že mě to nezajímá, že mě to nechává chladným, věděl jsem, že ví, že lžu. Že mě má přečteného a moc dobře ví, co se mnou dělá, co se mi honí hlavou. Když jsem naposled utekl z baru a pak si Anču vzal hned v předsíni, když mi s rozespalým výrazem šla dát pusu na přivítanou, marně jsem si představoval její steny za jeho, její tělo za to jeho, když jsem ji otočil a hladově si ji vzal, protože jsem ze sebe potřeboval dostat tu frustraci, ten hlad. A zatímco se ona ke mě v posteli tulila s tím, jak je šťastná a jak to bylo skvělý, já čuměl do stropu a přemýšlel nad tebou, Jakube.
Postavil jsem před něj rum s kolou jako posledně, namísto sexu on the beach, o který žádal nežádal. Stejně jako jsem se snažil dát najevo, že mě nijak nevykolejilo, že zná moje jméno. Ale opak byl pravdou. Prohlédl jsem si ho a krátce se pousmál.
“Nejspíš tě nikdo nenaučil, že ne, znamená ne..” Sakra, vždyť jsem tomu nevěřil ani já sám. Bylo to tady zpátky, ta drzost, ta hravost, to vzrušení, co jsem necítil roky a zoufale po něm prahnul. Cítil se živý. Skutečně živý. A to bylo až moc nebezpečné. Napil jsem se z minerálky vedle sebe a snažil se ledem zchladit sám sebe a své myšlenky, co se toulaly všude možně, když jsem pohledem lačně klouzal po jeho těle a vnímal detaily, které mi minule utekly.
“Tak která z těch kvočen ti řekla, kdo jsem? Dominik nebo Filip? Tipuju to na Filipa vzhledem k tomu jak dobře si rozumí s tvým kamarádem..” Pousmál jsem se a opřel se lokty o bar, i já věděl spoustu věcí. V mém klubu se máloco utají. A to, jak se hnědovlásek ztratil v šatně mi smutně oznámil téměř celý ženský personál. Byl blízko, tak blízko, když se mi na rtech usídlil další úsměv. Měl jsem se otočit a odejít. Ale já nemohl, nemohl a nechtěl. A na nevinné konverzaci přece nic není.. ne? Ne! Podíval jsem se nad hlavu, zavíračka bude za dvě hodiny. Jestli tady zůstane celou dobu, netušil jsem, jak skálopevné bude muset mé odhodlání být.

Pousmál jsem se, rozhodně nebyl tak chladný jako minule a já si jen znovu uvědomoval, že jsem ho odhadl správně. Koukalo mu to z očí, drzost, ta chuť provokovat, nemohl to skrýt, i když se o to tolik snažil. Hodlal jsem mu ale dát najevo, že tuhle hru znám. 
"Spoustu jich říkalo ne." napil jsem se ze sklenky, kterou mi donesl, brčkem a teď z jeho konce špičkou jazyka slízával zbylé kapky. Vůbec to nemělo podtext, když jsem se naklonil ještě blíž, olízl si rty a jen se sladce usmál. "Ale pak to vždycky skončilo jako ano, ano, ještě, víc.." můj hlas se ztišil, spíš jsem už jen lačně šeptal, přesně tím tónem, který hraničil se sténáním. Bavilo mě si s ním hrát, provokovat, když jsem hned získal, co jsem chtěl, bylo to krátké a lačné, ale když jsem o to musel bojovat, dostávalo se mi to pod kůži. 
Znovu jsem se oddálil, moc dobře si všiml toho, jak dvojice holek, které před chvilkou s Patrikem flirtovala, jen překvapeně čumí na zvrat situace. Protože já se rozhodně nesnažil držet zpátky. "Filip, ale byla to náhoda, nevěděl jsem, že tam šuká s Erikem." pokrčil jsem rameny, moc servítky jsem si nebral, ale nebyla tohle informace, kterou už stejně věděl? Pohlédl jsem na něj zvědavě, zajímalo by mě, jestli taky věděl, že i já se tam tehdy zdržel až příliš dlouho. Ale i kdyby jo, rozhodně bych nezapíral, stejně za to mohl on, kdyby mě tehdy ohnul, nemusel bych si to rozdávat s jeho kámošem. I když co si budem, zážitek nezapomenutelnej! 
"Takže co za výmluvu zkusíš dneska? To s tou ženou je ohraný, oba jsme věděli, že kdybys zůstal, to jméno bys mi řekl sám, abych ti ho mohl sténat do ucha.." naprosto cíleně jsem znovu a znovu překračoval tu hranici, jeho osobní zónu, znovu a znovu drze vnikal do jeho prostoru, jen aby věděl, že já to vím všechno, že mu vidím na očích, že myslí na to samé co já, že přemýšlí nad zavírací dobou a oba jsme věděli proč. Akorát jsem stále nechápal, proč tomu stále vzdoruje. Věděl jsem, byl jsem si jistý, že mě chce. Takže kde byl problém? I kdyby to s tou ženou byla nakrásně pravda, já jí žalovat nepůjdu. Zkoumavě jsem si ho prohlížel, uvědomoval si, že zatímco na Filipovi jsem vždycky obdivoval tu sladkou tvářičku a jeho bezbřehé sebevědomí, k Patrikovi mě přitahovalo něco docela jiného. Byly to jeho oči, pohled, který se tolik nehodil k tomu slušnému klukovi, za kterého se vydával a já měl nekonečnou touhu zjistit víc, zničit tu dobře nacvičenou pózu a vidět to, co tyhle holky nikdy neuvidí. Chtěl jsem zbořit ty hranice a vzít si všechno. Naklonil jsem se přes bar, vzal jeho ruku do své a led, kterým si přejížděl po snědé kůži a provokoval tak mou představivost na nejvyšší úroveň, jsem si drze z jeho ruky ukradl rovnou do úst. Absolutně mi nevadilo, jak jsem se rty otřel o jeho prsty, jak jsem se jich dotkl jazykem, nepřestal jsem se na něj dívat a neuhnul zpět. "Nebo mi budeš tvrdit, že u všech lidí tady si i po týdnu pamatuješ objednávku?"  prozrazovalo tě to, možná ses choval nenuceně, ale přemýšlel jsi nade mnou, ale to i já tě měl plnou hlavu. V mém pohledu byla prostě jen výzva. Stačilo by slovo a udělal bych, co by chtěl.