Korunní 7

Cesta byla tichá a já nepromluvil jen proto, že jsem věděl, že bych začal mít debilní otázky, na které jsem sice chtěl znát odpověď, ale tak nějak tušil, že by Erikovou reakcí bylo jen protočení očí. Fakt se se mnou teď vyspí? Kdo bude kde? Mám navodit atmosféru nebo ho přirazit hned na dveře? Byl jsem trochu zmatený, s holkama mi to šlo snadno, nějaká se mi líbila, povídali jsme si, zjistil jsem, že si sedíme a pozval jí domů, víno, hudba a pomalá předehra na gauči, než jsem ji vzal do ložnice a bylo. Jenže s Erikem to bylo jiný, úplně jiný. Ten jeho pohled, proč mi přišlo, že tohle rozhodně nedělá poprvé? Nějak jsem tušil, že pouštět mu tklivý songy a ptát se na jeho život v obýváku není to, co čeká. A upřímně, většinu cesty jsem šel pár kroků před ním, protože kdykoliv jsem se na něj podíval, měl jsem plnou hlavu všeho toho z výtahu, znovu slyšel jeho slova, viděl ten pohled, který se nepodobal ničemu, co mi zatím předvedl, cítil jeho vůni, jazyk na mé kůži, ten polibek.. Jiskření, které v tu chvíli proběhlo, jsem neznal. Nebyl typ, co by si někoho narazil na jednu noc, já od toho prostě čekal víc, ale u něj jsem se z nějakého důvodu nemohl držet a i když mě znervózňoval, současně jsem pociťoval touhu s jakou jsem se nikdy nesetkal. 
Budova byla temná, protože kromě dvou bytů tu byly jen kanceláře a v těch v tuhle hodinu už samozřejmě nikdo nebyl. Nájemce z vedlejšího bytu nebyl doma, to jsem věděl, protože jsem chodil krmit Oskara a Miu, jeho zlaté rybky. Asi proto jsem se nemohl trefit do zámku, protože to pomyšlení, že budeme znovu úplně sami, mě děsilo. Děsilo a vzrušovalo. 
Cesta po schodech, snad prvně jsem fakt litoval, že v té staré továrně není výtah, protože díky hnědovláskovi už nejspíš na tyhle věci nikdy nebudu nahlížet stejně! Otevřel jsem dveře a pustil ho do bytu. 
"Pojď dál. Dáš si něco k pití nebo tak..?" odkašlal jsem si, fakt jsem netušil, jak to mezi dvěma kluky chodí a už vůbec ne, jak to chodí s někým, jako je Erik. Asi nikoho nepřekvapí, že můj typ byly malé sladké hnědovlásky, které se hezky usmívaly a byly hodně ukecané. Erik s nimi měl možná společný ten sladký obličej, tím to končilo. Kdyby byl holka, nejspíš bych do něj nikdy nešel, ale takhle.. 
Rozsvítil jsem tlumené světlo a vydal se do útrob bytu, nebyl moc velký, ale hodně vysoký a docela chaotický, nebyl jsem sice úplně bordelář, ale všude se válely papíry s notami, texty, náčrtky, hudební nástroje a hlavně cédéčka. Střešním oknem dovnitř pronikalo světlo měsíce a hvězd, úplná romantika, až na to, že Erik mi přišel romantický asi jako pařez, takže zatímco většina holek se okamžitě rozplývala, on místo toho beze slov prostě šel a prohlížel si byt. Bylo trochu divné ho tu mít, sledovat, jak se dívá na mé věci a já každou chvíli čekal nějakou sarkastickou poznámku nebo urážku, maximálně protočení očima. Nenápadně jsem z dosahu uklízel trička s velkýma obrázkama holek z anime a rozečtené mangy, kdoví proč jsem nechtěl, aby si myslel, že jsem dětinské pako a bezcílně se toulal od jednoho kusu nábytku k druhému, jako fakt ve svých letech budu nervózní jak na prvním rande?! Možná i proto jsem se k tomu prostě postavil čelem. 
"Hele upřímně, nemám tušení, co mám teď dělat. S holkama je to jednoduchý, ale mám takový pocit, že vyprávět ti o tom, že máš oči jako hvězdy a jestli to bolelo, když jsi spadl z nebe, jednu mi natáhneš, takže.." projel jsem si prsty vlasy, ale místo toho utíkání prostě pohodil hlavou, já nebyl typ, který by neuměl spolknout hrdost, byl jsem nezkušený, ale zvědavý a ta moje klidná povaha se zase jednou projevila. Hodil jsem to za hlavu, nehodlal se tím trápit a hrát si na něco, co nejsem. Jednou byl tady a já to bral prostě tak, že kdyby nechtěl, nešel by do toho, takže no stress. Přestal jsem myslet a nechal tomu volný průběh, hodlal to prostě vzít přirozeně a dělat to, co budu chtít, jak to budu cítit a vnímat, instinktivně, jako jsem to dělal s hudbou. Místo toho jsem k němu udělal těch pár kroků, když jsem byl znovu v jeho blízkosti, cítil jsem, jak mé srdce začíná znovu zrychleně bít a to jsem se ho ještě ani nedotkl. Zvedl ke mě oči a já se mu do nich  zahleděl, netušil, co je na něm tak jiné, co ho odlišuje, ale i když se mi lehce třásla ruka, znovu jsem se jen ušklíbl a prsty přejel po jeho krku, nechal tam svou dlaň a jen mu palcem zaklonil hlavu, aby se na mě díval. Sklonil jsem se, chtěl jsem ho políbit, ale neudělal jsem to, jen zůstal kousek od jeho tváře, dost blízko na to, aby se můj dech odrážel od jeho tváře. Palcem jsem přejel po jeho spodním rtu, znovu si vybavil okamžik, kdy se moje prsty ocitly v jeho ústech a trhavě se nadechl. Prohlížel jsem si zvědavě jeho obličej, byl vážně hezký. V mé tváři nebyl úsměv, jen zvědavost. Zvědavost a odlesky touhy, touhy dostat od něj víc. "Ukážeš mi, jak na to, abys nezapomněl ty na mě..?"

S rukama v kapsách od roztrhaných tmavých džín jsem vešel do bytu, jestli se něčemu takovému dalo říkat byt. Zatímco on lítal z jedné strany na druhou a uklizel cosi co mi bylo šumák, neodolal jsem abych si neprohlížel sbírku nejrůznějších hudebních alb, techniku a množství hudebních nástrojů. Nikdy jsem to nedělal, nechtěl jsem o nich nic znát, nechtěl vědět kdo jsou, co je trápí ani jak se jmenuje jejich máma. Nic co by zavánělo závazkem jsem nehledal a anonymita perfektně splňovala všechno, co jsem potřeboval. Ale tady jsem neodolal, ne, když na mě doslova všechno křičelo o pozornost. Sice jsem se tvářil laxně, ale neodolal, abych se prsty nedotkl černé elektrické kytary pověšené  uprostřed obýváku. Ruku jsem stáhnul zpátky, když ke mě přišly rázné kroky, ne snad nijak stydlivě, že jsem mu sahal na věci, ale protože mě zajímalo, co chce udělat. Ignoroval jsem jeho proslov předtím, ale když mi prsty nadzvedl bradu, nemohl jsem jeho slova preslechnout, ne, když se v jeho očích odrážela touha. Krátce jsem se ušklíbl. Sladké. Rozhodně jsem ho ale nechtěl nechat udělat to, na co myslí jistě od chvíle kdy se jeho obličej přiblížil těsně mému a v jeho očích tančilo cosi, co mě donutilo si je prohlédnout důkladněji spolu s jeho tváří. Trvalo to jen chvíli než jsem ho dostrkal až k sedačce za ním. Co na to říct, tohle bude zajimavé. A já se přistihl, že se těším. Těším na to zjistit, jak moc to chce. Protože já se rozhodně nehodlal držet zpátky.
Jakmile zapadl do sedačky, téměř okamžitě jsem se obkročmo usídlil na jeho klíně. Abych na to nezapomněl? Malém bych se zasmál, tohle jsem neznal. Neznal, protože Filip prostě věděl, co dělat, neptal se, bral si. Kuba patřil mezi krále provokace a já byl jen loutkou v jeho hrátkách. S holkama jsem to neřešil a většinou si to vzal do svých rukou. Ale teď? Vážně se mě ptal co má dělat?
Sledoval jsem jeho tvář, krk, svalnatý hrudník co se nepravidelně zvedal pod tím upnutým trikem a pokračoval až k lemu kalhot. Krátce jsem si povzdechl a pro tentokrát neprotočil očima. Měl štěstí, že jsem měl pro tetování slabost a že byl tak hezký. Líbil se mi vždycky, sice mě štval s tím věčným optimismem, ale líbil se mi. Zase si nemyslete, že jsem kdo ví jaká fanynka.
Jednou rukou jsem mu vpletl prsty do vlasů a zatáhl, abych se sklonil a rty a jazykem polaskal křivku tetování, co se mu po odhaleném krku vinula. Mířil jsem dál, jemně ho kousnul do přechodu ramene a krku a znovu zvedl pohled.
“Bejt s holkou i klukem je v podstatě to samý. Jde jen o doteky..” Pustil jsem jeho vlasy, vzal jeho ruce, přejel si s nimi po stehnech a umístil je na svém pozadí. Olizl jsem si rty. “A vzrušení..” Zhoupnul jsem se mu v klíně a ušklíbl se, když jsem zjistil, že tam dole to rozhodně vypadá zajímavě. “A o zacházení. Celkem jsi to odhadl, hvezdy a růže oželím.” Přiblížil jsem se a vdechl jeho vůni. Bavilo mě sledovat jeho obličej pokaždé, co jsem se zhoupnul, přiblížil nebo vyšel pánví proti němu. Vnímal jsem, že mě poslouchá. Což bylo zvláštní, nikdy jsem to nikomu nemusel říkat, a tak jsem se rozhodl mu to ukázat.
“Chci všechno a chci to hned. Takže přeskočíme tu část s těma hvězdičkama a odmítáním. Vezmi si to, co chceš bez žádných zábran, zkoušej, experimentuj.. Protože já se držet zpátky nebudu” Pronesl jsem u jeho ucha a hravě ho do něj kousl, zatímco mé ruce už dávno překonaly přezku na jeho kalhotách. Zvedl jsem se, ale jen proto, abych se umístil mezi jeho nohama. Napadlo mě, že by se mohl bránit, ale spíš mi přišlo, že by se mu hodilo se uvolnit. A já tak moc toužil po tom vidět jeho vzrušený výraz!
Pár pohyby jsem mu stáhnul boxerky dolů a jen se pousmál, kdyz jsem si všiml jak moc je můj rival obdařen. Jak jsem řekl, hodlal jsem si vzít všechno, a proto jsem ho bez žádných dalších pohledů nebo ujišťování hravě olizl, objel špičku, znovu přejel jazykem po celé délce a pak ho pohltil celého. Pomalu jsem hýbal hlavou nahoru a dolú, ale neopominal ho průběžně sát, laskat a opečovávat. Nechtěl jsem ho udělat, jen vydráždit. Protože beru zpátky, hrát si s nevinnými hetero mě začínalo víc než bavit!

"Aha, tak předehru asi vynecháme.." zahlásil jsem napůl překvapeně, napůl ironicky, když jsem se ocitl na sedačce s ním na klíně. Obvykle jsem to byl já, kdo určoval, jak bude situace probíhat, holky, které se mi líbily, byly nesmělé a sladké, jemné, slušné, rozhodně ne vyzývavé. A pak tu byl Erik. To pomalé tempo, gradace, stupňování atmosféry, ta cesta na vrchol, ne, přeskočil úplně všechno, když mě donutil zaklonit hlavu a polibky se věnoval mému krku. Polibky, vždycky jsou takhle agresivní? Dá se tomu ještě říkat polibky? Byl jako zjevení, obrat o sto osmdesát stupňů, z toho kluka, který mi vždycky přišel až moc znuděný na to, aby mě alespoň pořádně pozdravil k někomu, kdo vzal moje ruce a bez jediného zaváhání s nimi po stehnech doputoval na svůj zadek. Tohle se celou dobu skrývalo za tou tvou sladkou tvářičkou? Neměl jsem rád laciné holky, ty, které se mi na koncertech podbízely, měly až moc hluboké výstřihy a krátké sukně, které se na mě usmívaly z příliš zmalovaného obličeje. Ale žádná, žádná se vyzývavostí nedokázala vyrovnat hnědovláskovi, který ale neměnil ten pohled, který zůstával tak netečný a nad věcí, až mě to rozčilovalo. On nebyl laciný, byl neskutečně sexy. Poslouchal jsem ho, vnímal jeho slova i pohyby, a že to co předváděl v mém klíně mě teda fakt nenechávalo chladným. Nechápal jsem to, já se zjevně ani nepřibližoval jeho obvyklému výběru a on do mojí volby taky zrovna dvakrát nezapadal, ale když jsem ho měl tak blízko, když mi do ucha beze studu oznámil, že se nebude držet zpátky,.. nemohl jsem to prostě ignorovat. 
Ocitl se mezi mýma nohama a já jen překvapeně zamrkal, všechno to na mě bylo až moc rychlé. Ne, že bych si to neužíval, jen toho na mě bylo najednou nějak moc. Mé oči ho upřeně sledovaly, možná jsem se měl stydět a radši je zavřít, ale to nešlo. Byl sexy, to, co předváděl, bylo až moc smyslné na to, abych to mohl jen tak ignorovat, abych se mohl tvářit, že z toho nejsem totálně v hajzlu. Bral to jako hru, viděl jsem to na něm, že mě provokuje, zkouší, ale nemohl jsem jinak než mu položit dlaň na hlavu, zatímco ta moje se zvrátila dozadu a já slastně vydechl. Byl v tom dobrý, až příliš dobrý, abych si mohl namlouvat, že to dělá poprvé. Zajímalo by mě, jak tohle dávají ostatní, protože mě přišlo, že tou hlavou pohne ještě jednou, ještě jednou se špička jeho jazyka v tom dráždivém gestu dotkne mojí špičky, ještě jednou ke mě zvedne ten škodolibý pohled a udělám se mu do pusy raz dva! Nechápal a nechtěl jsem to tak, proč bych z toho dělal pětiminutovou záležitost, když jsem si ho mohl užívat třeba celou noc? Chtěl jsem vědět víc, víc o tom pohledu, víc o tom těle, chtěl jsem slyšet jeho hlas, vidět jeho výraz, sakra, jak moc jsem chtěl, aby se místo té netečnosti tvářit jinak? Vezmi si to.. jeho slova rezonovala mou myslí, bylo by tak snadné tomu podlehnout, nechat ho, ať to prostě udělá po svém, ale já nechtěl. Sklonil jsem hlavu, přivřel oči a jemně, ale důrazně ho donutil přestat, neusmíval jsem se, na to jsem měl až moc práce s tím sebezapřením. Vezmi si to. Zkoušej. Experimentuj.. bez zábran...
Vytáhl jsem ho na nohy a sám vstal, už jsem se neptal, neujišťoval se, že můžu, protože už mi bylo jasné, že kdybych se zeptal, odmítne. Ale neřekl sám, že si můžu dělat, co chci? Možná byl zvyklý prostě si to nemilosrdně vzít, ale to nebyl můj styl. Já nebyl žádné sexuální hovado, já chtěl city, chtěl jsem si to užít ne si to bezhlavě vzít a zapomenout. Byl tady, se mnou, v mém bytě, takže ať chtěl nebo ne, bude to po mém! Ruce jsem tentokrát bez větších okolků umístil na jeho zadek, možná v hlavě vypísknul jako třináctiletá puberťačka, ale udržel jsem u toho pokerface, když jsem ho bez větší námahy zvedl do vzduchu a donutil ho obmotat mi nohy kolem pasu. Byl překvapivě lehký, nikdy mě nenapadlo nad tím přemýšlet, to jen teď, když jsem ho nesl nahoru po schodech, jsem poznával jeho tělo z jiné stránky než doposud. Nehodlal jsem to dělat na gauči, nechtěl tomu dávat ten laciný odér jednorázovky, nechtěl dělat, že se to nikdy nestalo, nechtěl se ráno tvářit, že ho neznám. Nebyl jsem dítě, které by se stydělo, které by od toho utíkalo. Jestli tu chtěl být, jestli chtěl být se mnou, taky k tomu můžu něco říct, ne? 
Pustil jsem ho do postele, naklonil hlavu a jen ho pozoroval, bylo zvláštní mít ho tu, nikdy, nikdy bych si nepomyslel, že se tohle někdy stane. Olízl jsem si rty, stále tak úplně nechápal, co se děje, ale cítil jsem vzrušení, cítil jsem touhu, chtěl jsem víc a to mi stačilo, morální zásady, přesvědčení, orientace, vždycky jsem rád experimentoval, překračoval ty hranice a bořil tabu, v hudbě, v životě, takže tohle nebude výjimka. Jestli jsem měl zažít svůj první sex s klukem, no tak fajn, nebudu z toho dělat tragédii a nebudu litovat! 
Vrátil jsem se k němu, neměl jsem tušení, co dělám, protože k holkám jsem si spoustu věcí nedovolil, byl spíš ten milý a něžný, ale z Erika vyzařovalo něco, co mě nutilo ho brát jinak. Možná to, že byl kluk, možná ten jeho tvrdý pohled v očích, možná proto, že jsem ho prostě znal, ale moje myšlenky se ubíraly jiným směrem než obvykle. Chytil jsem jeho ruce a bez přemýšlení mu je zvedl nad hlavu, nepouštěl je, když jsem se vklínil mezi jeho nohy a otřel se pánví o jeho chloubu. Bylo divné nad tím přemýšlet, ale když jsem to cítil, když jsem si uvědomil, že i on je vzrušený, nepřišlo mi na tom nic hrozného ani nechutného. Naopak. Přistihl jsem se, že chci víc. Sklonil jsem hlavu, taky jsem měl chuť objevovat jeho tělo, když jsem se rty mazlivě dotkl jeho krku a jemně po něm přešel. Jazykem jsem ochutnával napjatou kůži, nikam jsem nespěchal, nebyl jsem rychlý a nedočkavý, spíš detailní a zvědavý. Neodolal jsem, abych to jedno místečko nevzal mezi zuby a stiskl, než jsem otisk zubů polaskal jazykem. Pokračoval jsem výš, hranu čelisti posel drobnými polibky, špičkou jazyka si hrál s jeho uchem, než jsem lalůček vsál a hravě zkousl mezi zuby. Netušil jsem, co si o tom myslí a nebylo mi to jedno, jak by se mohlo zdát, prostě jsem věděl, že zrovna Erik mi nebude váhat sarkasticky oznámit, že něco dělám špatně. Pousmál jsem se, byl tak jiný, vůbec nezapadal do ničeho, čím jsem se obklopoval, a přesto to byl on, kdo si mě namotával každým pohledem. Odtrhl jsem se od jeho ucha a drobnými polibky se dostal k jeho ústům. Neušlo mi, jak uhnul ve chvíli, kdy to vypadalo, že ho políbím a i teď se mi zdálo, že se rozhodně netváří nadšeně. Nechápal jsem to, polibky pro mě byly tak důležité, tak vábivé a vzrušující, miloval jsem to, vzrušovalo mě to, neuměl jsem si představit sex bez polibků a možná proto jsem teď obě jeho ruce chytil do své jedné, abych mohl ukazováčkem a palcem chytit jeho tvář, ne nijak násilně ale dost pevně na to, aby znovu nemohl uhnout. Neřekl jsi, že si to mám vzít bez zábran? Ignoroval jsem jeho pohled a místo toho olízl jeho spodní ret, slabě kousl a potáhl k sobě, opečovával to poškozené místečko, hrál si a bavil se, než jsem ho donutil ústa otevřít a vklouzl jazykem dovnitř, propátrával, škádlil jeho jazyk, objel jeho zuby a znovu se vrátil, nebral jsem si jeho ústa nijak drsně nebo rychle, ne, mě bavilo ho škádlit, provokovat, proč bych mu taky nemohl udělat nějaký ten sladký naschvál? Ačkoliv uznávám, že čím déle jsem si bral jeho polibky, tím hladovější a hlubší se ten polibek stával. Protože jsem vnímal jeho vůni, čistou, opojnou, teplo jeho těla, jeho dýchání a chtěl prostě víc. Pustil jsem jeho ruce i tvář a místo toho se rozhodl stáhnout mu tričko. Protože ochutnávat jen jeho rty mi přestávalo stačit.

Ani jsem nevěděl jak a ocitl se v jeho posteli. Jeho posteli. Sakra. Takhle to dopadnout nemělo. Svádělo to k romantice, svádělo to k něžnostem a na ty já zvyklý nebyl. Nemohl jsem říct, že jsem je neměl rád, jen jsem je nikdy nepoznal. Holkám jsem je nedával, protože jsem věděl, že pak se jim v hlavě rozezní ty svatební zvony a to bylo to poslední, co bych chtěl. A s kluky? Jednorázovky na záchodech, Filipovo drsné ruce, co si mě braly hladově a jasně a Kuba.. Jen ten měl právo tohle dělat. Takhle si přivlastňovat má ústa a stejně to nikdy nedělal takhle. Líbal mě průběžně, protože ho to bavilo, moc dobře jsem si uvědomoval, že ho baví právě to, že je jediný, komu to dovolím. Protože i přesto, že mě líbal, věděl jsem, že to nic nezmění. Že náš vztah zůstane stejný. Ale teď? Byl jsem zmatený. Takhle to rozhodně pokračovat nemělo. To tempo, hravé a neúprosně pomalé. Tak pomalé, že dávalo prostor fantazii, dávalo prostor nenechavým myšlenkám, na které jsem rozhodně nechtěl myslet. Chtěl jsem uhnout, chtěl jsem převzít iniciativu a ukázat mu, že tyhle něžnosti by si měl nechat pro ty křehké fanynky. Ale byly to jeho rty vůči kterým jsem se tak zoufale moc snažil zůstat netečný, neprohlubovat je, neopětovat je. Přistihl jsem se, že mé tělo snad napjatě očekává každý jeho polibek, že ho pozoruju se zatajeným dechem, že ho div neprosím o víc. Snažil jsem se to nedat najevo, tohle jsem nebyl já, takhle jsem to prostě nechtěl a nedělal. Ale nešlo to zastavit. Nešlo, protože nejhorší na tom bylo, že jsem se přistihl, že mu vycházím vstříc. Že jsou to mé rty, co kloužou po jeho, můj jazyk, co přejíždí po jeho, mé rty, které se těch jeho nemůžou nabažit. Že mě vzrušuje ten pocit že nevím, co udělá. Protože to nejspíš nevěděl ani on. Bavilo mě, jak to celé objevuje znovu, poprvé. Ale přesto jsem překvapeně k němu vzhlédl a zamračil se. Nechápal jsem, co se mnou dělá. Měl by si sundat kalhoty a rovnou to dokončit i kdybych ho k tomu měl nasměrovat šipkami. Protože takhle jsem to přece chtěl, takhle jsem to dělal. A měl jsem takové tušení, že si se mnou hraje. Že to schválně prodlužuje, že mě mučí těmi pomalými pohyby a já jen frustrovaně vydechl. Vážně nebyl tak nevinný jak se zdál a já začínal pochybovat o tom, že překecat ho k sexu nebyl úplně dobrý nápad. I přesto, že damn.. to jeho tělo, oči, rty, úsměv, všechno bylo tak zatraceně hot a já věděl, že ho prostě musím dostat.
Olízl jsem si rty a pousmál se, když mi konečně stáhnul dolů i tričko. Rozhodně jsem v tom ale nehodlal být sám, proto jsem i já sám prsty zabloudil pod jeho triko a zkoumal napjatou horkou kůži pod ním. I já jsem mu tričko stáhnul a naprosto bez ostychu pohledem přejížděl po každém centimetru. A pak jsem se rozhodl. Fajn, chtěl to pomalu, můžu mu ukázat, jak mučivě pomalé to může být. Rozhodl jsem se hrát jeho hru, když jsem se vyhoupnul do sedu, rty tak blízko jeho hrudníku, že jsem jazykem přejížděl po hrudi, prsních svalech, klouzal jemnými polibky a na mě příliš něžnými kousanci níž a zastavil se u jeho bradavky, kterou jsem jazykem krouživě objel, jemně vsál a fouknul. Pak jsem k němu vzhlédl a pousmál se.
"Na tvoje poprvé to není špatný" Nemohl jsem si ty provokace odpustit, to bych nebyl já, aby zapomněl, že nejsem něžná a křehká duše a že ho můžu provokovat naprosto stejně jako on mě. Bořil má tabu a mě se to nelíbilo. Nelíbilo? Tak proč jsem cítil pnutí v kalhotách? Proč jsem sledoval jeho rty a v mysli si je zakazoval? Nikdy jsem po nich netoužil, ale po těch jemných polibcích jsem se přistihl, že bych je chtěl ochutnat zas. A znovu.

Užíval jsem si to mnohem víc, než jak jsem si to celé vlastně představoval, i když na to naštěstí nebylo tolik prostoru, protože ještě před půl hodinou jsem ani netušil, že Erik ke mě chová i jakékoliv jiné pocity kromě nasranosti a to už vůbec nemluvím o tom, že ještě před tou půlhodinkou jsem byl stoprocentní heterák. Když si teď ale hnědovláskův jazyk pohrával s tím mým, když jsem vnímal, jak se jeho tělo napjalo, ale místo toho, aby mě znovu odstrčil, ten polibek jen prohloubil, moje představy se vytrácely, měnily, překrucovaly a prohlubovaly a já chtěl víc, objevit jeho tělo, podmaňovat si ty horké rty, ztratit se v dotecích, které pro mě byly tak neznámé. Nebyl jsem ten zapřísáhlý typ, který by s klukem do postele nikdy nešel a kdyby jo, tak jen na tajňáka a na zapřenou, ne, já nikdy nepřemýšlel nad nějakou orientací, přitahovaly mě lidi, jejich tváře, smích, povahy, ale až doposud jsem prostě nepoznal nic z toho, co mi tu teď předváděl. 
Zamračil se a já mu odpověděl jen pokřiveným úsměvem, už dávno jsem si všiml, že moje cesta se mu z nějakého důvodu nelíbí a celou dobu jen čekal, kdy mě s tím pošle do hajzlu, ale on se sice mračil a všechno, ale prostě mě nechal, nechal, ať to udělám po svém. A nebudu lhát, já té jeho bezdůvodné slabosti dost zneužíval. Užíval jsem si to i jindy, ale s ním jsem měl neodbytnou touhu ho prostě provokovat, jen tak, protože mi přišlo roztomilé, jak je celý nesvůj a ten jeho zamračený obličej se mi líbil, protože i když se mračil, chtěl to stejně jako já, o tom jsem byl skálopevně přesvědčený. A to mi dávalo jistotu. Nepotřeboval jsem si dokazovat ego, nehodlal si nic sobecky vzít a ádios, já chtěl, aby to cítil stejně jako já, aby to vnímal stejně intenzivně a opojně, aby to rozvibrovalo každou buňku v jeho těle, protože přesně to se mnou dělal, naprosto si mě namotával a já se nemohl a asi ani nechtěl bránit. 
Chtěl jsem si ho pořádně prohlédnout, ale nedal mi možnost, když i on mě vysvlékl z horního dílu oblečení a bez zaváhání si mě prohlížel. Líbilo se mi to, nedržel se zpátky a dával jasně najevo, co chce, nestyděl se ani neváhal a něco v tom jeho sebejistém chování bylo v naprostém kontrastu s tím sladkým váháním, když jsem si od něj drze kradl před chvílí polibky. Fakt jsem ho nechápal, absolutně netušil, co si myslí, ale chtěl jsem to zjistit, chtěl to pochopit a zjistit o něm víc. Nechal jsem ho, aby se dotýkal mého těla, asi jsem se měl cítit trapně, že jen ten dotek jeho štíhlých prstů se mnou hází jak s pubertální třináctkou, ale nemohl jsem si pomoct, jeho pohled, kolikrát už tohle udělal? Chtěl jsem se zeptat a přitom věděl, že nechci znát odpověď. Protože bylo očividné, že jeho poprvé to nebude a z nějakého důvodu mě to štvalo. Z nějakého důvodu jsem ho chtěl mít sám pro sebe. Ale na rozdíl od něj, já tyhle pocity přijímal s naprostou přirozeností. Nikdy jsem si nic nezakazoval a neodpíral, neexistovala pravidla, co chtělo srdce, to jsem mu dal. A moje srdce teď divoce bušilo, když se jeho rty dotýkaly mé kůže, když jazykem a kousanci postupoval skrze můj hrudník a pak dráždil moje bradavky, nemyslím, že jsem tohle někdy zažil a teď se jen hlasitě nadechl a nespouštěl z něj pohled. Stačilo fakt tak málo, abych ztrácel pevnou půdu pod nohama? 
"Od tebe to beru jako kompliment.." to už jsem mu ale mumlal do rtů, na které jsem ho znovu líbal, prostě jsem si nemohl pomoct, když se jeho pohled střetl s mým, cítil jsem pnutí, touhu, horkost a musel, prostě si to musel vzít, dělal to schválně, já to moc dobře věděl a stejně jsem mu dával přesně to co chtěl, ukazoval mu všechny své slabiny, protože jsem se tomu nemohl bránit, tak jsem mu to vracel alespoň těmi polibky, které už nebyly pomalé ani jemné, protože moje touha rostla a já cítil tu sladkou frustraci, ten pocit, že jeho nikdy tak úplně nedostanu, že ho nikdy tak úplně nezkrotím a to mě štvalo a vzrušovalo zároveň. 
Rukama jsem sjel na jeho stehna, už v tom byla patrná daleko větší jistota, než když si dole na sedačce moje ruce na pozadí nasměroval sám, mazlil jsem se s každou částí jeho těla, když jsem ho otočil, opřel se o pelest postele a usadil si ho na klín. Ten výhled se mi líbil, když se polonahý nacházel nade mnou a já si ho mohl zvědavě prohlížet. Naklonil jsem se, ale tentokrát drzými polibky putoval po jeho krku na hrudník, jen jsem učenlivě opakoval jeho cestičku, nepřemýšlel nad tím, co vlastně dělám, prostě jsem jen potřeboval cítit víc jeho kůže, víc té vůně ve své těsné blízkosti, ústy pomalu přejížděl po hladké pokožce a vsál jeho bradavku, než jsem ji stiskl mezi zuby a opatrně potáhl. Vnímal jsem jeho zdvihající se hrudník, tlukot jeho srdce, ale nezastavil jsem se a místo toho pokračoval dál, donutil ho se zaklonit a překvapivě tvrdě zkousl citlivou kůži těsně nad lemem jeho kalhot. Možná mě to mělo děsit, možná jsem měl víc přemýšlet, nahodit zpátečku, uvědomit si, co vlastně dělám, ale já jsem nechtěl. Nechtěl jsem si to odepírat, když jsem roztřesenou rukou přejel po vyboulenině na jeho kalhotech a se vzrušeným zaváháním ho začal vysvlékat z kalhot.

Nikdy bych netušil, že přesně tyhle jemné, ale naprosto jasné doteky se mnou můžou dělat tohle. Že mu nebudu chtít okamžitě vlézt na klín jako před chvílí a vzít si to, ale naopak, že budu chtít sledovat každý jeho pohled, všechny reakce jeho těla na mé doteky, kterými jsem se ho mohl dotýkat jen já, přesně takhle a poprvé. Nevzrušovala mě ani tak myšlenka toho, že jsem jeho první sexuální zážitek s klukem. Ne, o tom to nebylo. Byl to jen jeho přístup. Kolikrát jsem mu chtěl odseknout, že nejsem žádná z jeho křehkých holek v posteli, a přitom jsem pokaždé mlčel. Mlčel a užíval si to. To, když se jeho prsty rozběhly zkoumavě po mé kůži. Jindy mě to otravovalo, to, když ty holky zkoušely, co se mi líbí a co ne a já je ve většině případů musel prostě přetočit a umlčet. Ale teď? Jen jsem ho přivřenýma očima sledoval a naprosto nechápal, proč se mé tělo automaticky vypíná proti němu, proč chce víc, proč já chci víc. Na chvíli jsem ignoroval v hlavě ty vytyčené a jasné hranice. Žádné líbání, žádné jemné doteky. Jen si to vzít a zapomenout. Nevázat se, nepřemýšlet. Tenhle večer jsem chtěl jen trochu zpestření, zábavy a rozhodně jsem nestál o myšlenky, které se mi honily hlavou při pohledu na tu velmi pěknou tvář a výstavní tělo, na kterém jsem s přehledem mohl pozorovat jednotlivé linie všech svalů. Uvědomoval jsem si, že to není tak, že by mi tohle pomalé tempo bylo proti srsti. Jen jsem se bál. Příliš doteků a jemností vedlo k romantice. Romantika k lásce. A láska k záhubě. Nevěřil jsem na lásku. V mém světě neexistovala a pokud ano, nikdy by podle mě nevydržela. Vždy ji něco muselo pokroutit, zlomit, zničit. Když vyprchal chtíč a růžové brýle, co zůstalo? Nic. Kdyby láska existovala, nemusel by ten zlomený malý kluk denně sedět v předsíni, sledovat ty tmavé dveře a doufat. Doufat, že láska přeci jen existuje.
Cítil jsem tu vlnu vzrušení, cítil jsem to napětí, jeho i mé vlastní, tu energii co mezi námi proudila a byla přesně to, co jsem v druhých hledal, co jsem si od nich chtěl vzít. To jiskření při pohledu na jeho rty a polonahé tělo. Sledoval jsem jeho ruku, co se téměř nejistě dotkla mého vzrušení a musel se lehce ušklíbnout, vážně se mnou tenhle heterák dělal takové divy? Chtěl jsem to, chtěl jsem to moc. Chtěl jsem jeho, vidět jeho tvář, tu věčně vysmátou zkřivenou slastí. A sám jsem toho měl dost, ty jemné doteky to jen gradovaly, byly snad téměř mučivé. A tak jsem se nechal zbavit kalhot a sám mu oplatil to samé, když jsem povolil pár knoflíků stejně jako předtím a vysvlékl i jeho. Všiml jsem si, že se mu v očích mísí zvědavost, vzrušení, chtíč i váhavost. Jasně, chápu, muselo to pro něj bejt divný. A možná jsem na něj nemusel brát ohledy, jako jsem to obvykle dělával, ale tentokrát jsem se rozhodl jinak. Věděl jsem, že jsem stejně porušil téměř všechno, co jsem si doposud stanovil. Ale byl to jen tenhle večer, těch pár zbývajících prchavých momentů než odejdu a už se znovu nevrátím. Už znovu nepropadnu těm rádoby nevinným očím, těm pevným rukám ani horkým rtům.
Znovu jsem se sám sebe ptal, co pro mě znamená slovo milovat? Protože tohle bylo milování, tohle nebyl dravý chtivý sex. Tohle znělo jinak. A mě to vadilo. Štvalo mě to, frustrovalo a zároveň jsem to chtěl víc. Prahl jsem po jeho dotecích snad právě proto, protože jsem si je tak často odpíral a zakazoval. Milovat. Miloval jsem ve svém životě jen jednoho člověka. Jasně, měl jsem Kubu. Měl jsem svou spřízněnou duši, kterému jsem tyhle doteky dovolil, kterému bych dovolil naprosto všechno, miloval jsem ho jiným způsobem. Byl můj nejlepší přítel, neměli jsme hranice, neměli jsme tabu. Byl v mém životě už tak dlouho a nikdy neodešel. Miloval jsem ho, ale ne takhle. Nechtěl jsem ho nikdy vlastnit. Nežárlil jsem na všechny jeho milence, nežárlil, když mi popisoval do koho je zase zamilovaný, když mi popisoval žhavé detaily a přitom se prsty dotýkal mého těla. Ne, měl svůj život. Ale v tom mém měl a bude mít vždycky místo. Naklonil jsem hlavu na stranu a olízl si rty, zatímco jsem se znovu přistihl, jak se nebezpečně nakláním až k těm jeho. Co to se mnou bylo? Proč jsem chtěl, aby jeho prsty se mazlily s mým tělem stejně jako jeho rty? Ty rty které jsem si pro tento večer přál vlastnit. Přál si je podmanit, přál si, aby byl tenhle večer jen můj. Asi je na čase to ukončit, protože tohle se mi přestávalo líbit.
Chtěl jsem zahnat pocity a pochyby ve své hlavě, chtěl jsem vyhnat z hlavy ten jeho výraz, damn. Proto jsem vzal jeho chloubu, nadzvedl se a jemně ji nasměroval do sebe. Věděl jsem, že snad chudák u toho i přestal dýchat! A proto jsem se posměvačně neušklíbl, ani nepronesl žádnou poznámku, jen jsem překonal tu krátkou vzdálenost a znovu ho políbil. Ukořistil si jeho rty pro sebe, v dravém, leč pomalém polibku spolu s kterým jsem ho nechal do sebe proniknout a pomalu dosedl. Chtěl jsem ať vnímá jen ty pocity, přesně ty slastné pocity, co zaplavily celé mé tělo, když jsem se znovu nadzvedl a lehce mu vzdychl do pootevřených úst. Svou rukou jsem zabloudil do svého klína a začal se spolu s jemnými pohyby zpracovávat. Potřeboval jsem si vyprázdnit hlavu, potřeboval jsem ze sebe oklepat tu touhu a chtíč, kterou ve mě tenhle večer vyvolal. Protože ač jsem se snažil sám sebe přesvědčit, že to takhle nechci, dělal jsem přesný opak.

Nevím, nevím jak mám tohle celé zhodnotit. Byl jsem ten pohodář, co nikdy nic neřešil a jen si užíval, celý sex bral prostě jako další level, smál se při něm, toužil po dotecích a polibcích, po vzájemné přitažlivosti, po citech. A pak tu byl Erik. Neznám slova, která by dokázala vyjádřit to, jak naplňoval mou mysl do posledního místečka, jak uhranutě jsem k němu upíral pohled, jak jsem se nedokázal odtrhnout. Co mi to dělal? Vůbec jsem ho nechápal, jeho pohled, jeho nevole a přitom dělal přesný opak! Pochyboval jsem, že mi chce prostě udělat radost, takový Erik nebyl, ale zároveň jsem z něj cítil nejistotu, ačkoliv každý jeho pohyb byl perfektně promyšlený, měl mě dostat na kolena, měl mě donutit chtít ho ještě víc, ale to nemusel, protože už dávno mě měl totálně ve své moci. Bylo to divné, ale ne proto, že bych si to rozdával s klukem, ale protože to byl on, protože se to nepodobalo ničemu, co jsem doposud prožil, protože on byl tak jiný než kdokoliv, koho jsem poznal. Lákalo mě to, vědět víc, pochopit ho, být mu blíž, protože sice jsme si to možná právě rozdávali, ale mě přišlo, že je mi vzdálený na tisíce kilometrů. A já nechtěl. Proč se tolik bránil? Tolik, když mi vzápětí dal všechno, po čem jsem toužil? Byl jsem zmatený a vzrušený, dobře věděl, že na tenhle zážitek nebudu moct jen tak zapomenout, že na něj nebudu moct už nikdy koukat stejně. 
Konečně jsem ho vysvlékl a on mě, nestyděl jsem se, to jsem v povaze neměl, ani jsem si nepřipadal divně, že mám nahého borce na klíně, vůbec jsem o tom nepřemýšlel takhle, protože upřímně v tuhle chvíli jsem si nedokázal vybavit tvář žádné holky ani cokoliv, co by jen vzdáleně bylo takhle šíleně vzrušující jako on, když se nadzvedl a já prvně ochutnal, jaké to je vzít si ho. I když ve skutečnosti si spíš sebejistě bral on mě. Skutečně jsem zadržel dech, sakra, co to se mnou dělal? Nebyl jsem nepolíbený panic, ale přišel jsem si přesně jako nerd ze všech teenagerovských romanťáren, který nakonec skončí s královnou plesu! A místo posměšků, místo toho klasického Erika, který by se mi vysmál, že to nějak moc prožívám, to byl on, kdo se ke mě naklonil a políbil mě. Zatraceně, co mi to jen děláš?! Moje hlava byla plná, plná jeho, jeho vůně, chuti jeho rtů, toho slastného pocitu, když se nadzvedl a pohnul proti mě a já mu toužebně vzdychl do rtů. Mohl si se mnou dělat, co chtěl a moc dobře to věděl, upřímně jsem nechápal jak jsem se na něj tolik let mohl dívat jako na obyčejného kluka. Sledoval jsem ho, nebyl jsem tak nezkažený, abych si neužil tu chvíli prohlédnout si ho, prohlédnout si ten akt, jak mé mužství mizelo v jeho těle, jak sklouzl rukou a v tom obscénním gestu se začal pomalu zpracovávat, cítil tu touhu, chtíč, který jsem nikdy necítil, nával adrenalinu, ty myšlenky, že to takhle pomalu prostě nevydržím. Potlačil jsem tu touhu prostě ho chytit za boky a tvrdě přirazit, fakt ve mě probouzel tyhle divoké pudy jen tím, jak vzdychl, jak přivřel oči. Nějak jsem věděl, že po téhle noci už nikdy nic nebude tak, jako dřív. 
Zvedl jsem ruku a putoval s ní od jeho krční páteře dolů, ukazováčkem přejel přes každý jeden obratel až k tomu perfektně klenutému pozadí, tou rukou jsem zabloudil pod něj a pomohl mu se nadzvednout. Druhou ruku jsem položil na vnitřní stranu jeho stehna, pomalu se sunul k jeho tělu, dokud jsem jemně neodstrčil jeho ruku a tentokrát vcelku sebejistě sevřel v dlani jeho chloubu a začal ji zpracovávat. Nepřemýšlel jsem nad tím, že mám prvně v ruce něčí péro, bylo mi to jedno, prostě jsem jen chtěl slyšet víc těch vzdechů, vidět v jeho tváři víc toho hladu. Chtěl jsem, aby cítil to, co já, to co mi dával, když dosedal proti mé pánvi a dováděl mě tím k šílenství. Pohnul jsem se proti němu a vydechl, bylo to dobré, lepší než cokoliv, co jsem kdy zažil a já cítil, jak mi z hlavy odcházejí poslední myšlenky, poslední váhání. To se mi nestávalo, chtíč nade mnou nepřebíral kontrolu a mě to děsilo a vzrušovalo zároveň, když jsem dlaň z pod jeho zadku přesunul na jeho bedra, nadzvedl ho a prostě bez zaváhání položil znovu na záda. Přirazil jsem proti jeho tělu, tvrdě a nedočkavě, protože jsem to chtěl cítit víc, to divoké jiskření, nějaké pravěké pudy, kvůli kterým jsem nevydržel být milý a něžný jako vždycky, protože jsem tím celým byl vyprovokovaný na maximum. Volnou ruku jsem zvedl k jeho tváři, palcem přešel jeho rty a jen ho se zvláštním, zastřeným pohledem vsunul dovnitř jeho úst, bylo to vzrušující, přesně tímhle mě v tom výtahu dostal a teď, když jsem si ho bral a znovu se na to díval, to bylo prostě top! Chytil jsem ho nedočkavě pod bradou, donutil ho zaklonit hlavu a líbal ho, rychle a nedočkavě, stejně tak, jako jsem si bral jeho tělo. Protože ani já nedokázal být imunní vůči něčemu tak eroticky smyslnému, jako byl Erik s tím podmanivým pohledem, kterého jsem si mohl bez zábran vychutnat.

Cítil jsem tu změnu. Cítil jsem tu nedočkavost, co se najednou objevila v jeho dotecích, v jeho polibcích, v jeho očích. Protože jsem to měl stejně. I já toho měl nad hlavu, i já balancoval, i já chtěl tak moc, tak moc jsem si to chtěl všechno vzít. Věděl jsem, že ztrácí kontrolu. Ztrácel jsem ji i já sám. Teda, ne, že bych někdy nějakou měl. Ne, dával jsem najevo, když se mi něco líbí i když něco ne. Věděl jsem moc dobře pro co si tenhle večer jdu, jen jsem nečekal tenhle vývoj. A možná právě proto jsem ho znovu neodstrčil, když mě zády povalil zpátky do polštářů a vyhledal moje rty. Ne, měl jsem ho odstrčit, ale já nechtěl, nechtěl, protože jsem věděl, že si to ve skrytu duše užívám. Užívám si to, jak se ten sladký a nevinný Danny mění v tohle zvíře. Snad i proto jsem se neubránil, když jsem se mu jemně zasmál do rtů, pobaveně. Snad bych i něco řekl, neodpustil si tu poznámku, ale nemohl jsem, když tempo neúprosně zrychlil, když si mě bral tak hladově, až to ostře kontrastovalo s tím pomalým rozjezdem předtím. Dlaněmi jsem mu jezdil po zádech, přejížděl po jednotlivých svalech prsty, zatínal je do nich, zakláněl hlavu, vzdychal mu do rtů, které jsem vyhledával zas a znovu. Zas a znovu, protože mě přitahovaly, lákaly, chtěl jsem je ochutnat, prostě musel, přestal přemýšlet nad tím proč a prostě to dělal. Ruce jsem nakonec umístil na jeho silných pažích, co mi mé tělo braly hladově a tam je i nechal s tím, jak jsem se k němu tiskl, vycházel mu vstříc. Bylo to zvláštní, celý tenhle sex, celý tenhle večer. Až jsem si musel připustit, že nechci, aby tak rychle skončil, ale zároveň si nepřál nic víc, než utišit všechny tyhle myšlenky, všechny ty doteky a pohledy, které mi věnoval a které jsem nechápal. Chtěl jsem sladké vysvobození, konejšivý pocit prázdnoty. Snad i proto jsem rty znovu sjel na jeho krk, znovu mu zaryl nehty do paží, věděl jsem, že sám je na hranici. Na hranici, kterou jsme zanedlouho oba překročili, když jsem slastně vydechl a s potěšením sledoval jeho výraz uspokojení se kterým mě zanedlouho následoval do tohohle příjemného nebe. Neodpustil jsem si to a zas a znovu se vracel k jeho tváři, nechal se držet v jeho náruči. Měl jsem se odtáhnout, pronést něco o tom, že na heteráka bych to ohodnotil všemi deseti bludišťáky, ale nakonec jsem se rozhodl mlčet. Neudělal jsem nic, když mě ještě jednou políbil, povalil na bok a obmotal mi ruce kolem pasu. Když jsem mu chtěl ruce odtáhnout a něco mu říct, rozloučit se, sebrat si svoje věci, neohlédnout se a už se k tomu nikdy znovu nevracet. Ale namísto toho jsem jen otevřel pusu a když jsem natočil tvář, zjistil jsem, že můj sladký heterák vytuhnul a vesele si chrní přitisklý na mé rameno. Chtěl jsem se z jeho náruče vymotat, ale bylo to příjemné, jeho tělo hřálo, jeho dech mě šimral na zádech a já..
XXX
Shit. Probudil jsem se, pohled upřel na oblohu, co se rýsovala za okny, měl pravdu, naprostá romanťárna, spoustu hvězdiček, měsíček, no prostě scéna jak z romantického.. počkat. Odtáhl jsem jeho ruce ze svého těla a vymotal se z jeho náruče. Jeho teplo mi okamžitě začalo chybět, ale přesto jsem potichu sbíral svoje svršky a nenechal se tím nijak rozhodit. Takhle by to nešlo, tohle jsem nedělal, nikdy. Jakože nikdy nikdy. A přesto jsem se přistihl, že jsem při odchodu sledoval jeho spící tvář. Přistihl jsem se, že nad ním přemýšlím. Ne jako zamilovanej školák, nebyl jsem zamilovanej, po jedný noci rozhodně ne a navíc tohle slovo v mém slovníku prostě nebylo. Ale rozhodně jsem věděl, že je něco špatně. Že se chci vrátit. Že chci znovu cítit jeho rty na svých. Že to není jen o chtíči. Že chci totiž vědět víc o tom, kdo je Daniel Kraus. Chci znát příběhy všech těch nástrojů v místnosti, chci ho vidět, jak jeho dlouhé prsty přejíždí po strunách. Ne. Ne, takhle by to nešlo. Nikdy jsem o nich nechtěl nic znát, zakládal jsem si na tom, aby to bylo jen o sexu. A taky, že bylo. Proto jsem tvář odvrátil a z bytu se vytratil. Protože jsem se bál toho, co by se stalo, kdybych tam zůstal.
Přesun

Vešel jsem do bytu, jako obyčejně byla celá budova v naprostém tichu a obvykle mi to vyhovovalo, měl jsem to ticho rád a užíval si ho, ale teď mi doléhalo do uší jako hlasitý řev, protože díky němu jsem slyšel ty kroky, vnímal, jak dýchá. Znovu byl u mě v bytě a já se neubránil myšlenkám na to, jak to skončilo naposledy. Nebyl jsem ten typ, co by tomu přikládal nějak velkou váhu a měl jsem ve svých prioritách i důležitější věci, ale sakra, to byl asi nejlepší sex, jaký jsem kdy měl! Ošil jsem se, pořád jsem v zádech cítil jeho ostrý pohled a znervózňovalo mě to, on mě znervózňoval, protože jsem ho prostě totálně nechápal, vůbec nebyl schopný říct, o co mu jde, co můžu čekat. Byl divoký jako řeka a já se jen bál, že mě strhne sebou a utopí. 
Ze sedačky jsem přesunul pohled do kuchyně a takticky zvolil pro toto jednání raději oddělené židle a jídelní stůl, přece jen dost na tom, že ho mám znovu v bytě, nemusím ještě celou dobu přemýšlet nad tím, co mi na té sedačce dělal a že by stačilo málo, až příliš málo, abych tu vzdálenost překonal a znovu to ochutnal. Nebyl jsem na tohle zvyklý, jako jasně, měl jsem vztahy a byly vášnivé, ale tohle bylo.. jiné. Erik byl jiný. Chladný a přitom spalující, laxní a přitom tak intenzivní, nad věcí a přitom tak poddajný. Byl plný paradoxů, plný otázek a mě to lákalo, hrozně mě lákalo ho poznat, zjistit o něm víc, proniknout dál za tu masku nacvičených výrazů. Protože jsem věděl, že uvnitř se skrývá něco jiného a zoufale chtěl vědět, co to je. 
"Dáš si něco..?" posadil se ke stolu a já tam chvíli stál, ztracený uprostřed vlastní kuchyně, protože jsem si s ním pořád přišel jako malej kluk, jako by mě ten pohled pořád hodnotil a já pořád prohrával. Tak nějak jsem tušil, že i já u něj vybočuju z řady, že nejsem ten typ, s kým by normálně trávil čas. Byla to jen domněnka, kromě Kuby jsem nikoho z lidí kolem něj neznal, ale nemusel jsem bejt extra génius, abych v tom znuděném vzdychnutí nepostřehl, že mi sere na meduňkový čaj a mám se vyžvejknout! 
Vyndal jsem z ledničky dvě plechovky piva, jednu položil před něj a sedl si na židli naproti němu. V pozadí hodiny otravně odtikávaly minuty, kdy jsem mlčel a radši do sebe obrátil obsah plechovky, protože jsem si uvědomoval, že se celou dobu soustředím na cesty, jak s ním znovu mluvit, ale vůbec ne na to, co mu chci vlastně říct. Protože co jsem si vlastně myslel? V mojí hlavě byl chaos, děsnej bordel a každý další pohled na něj ho jen víc a víc stupňoval. Ty pocity mě možná děsily, ale zároveň jsem nebyl zvyklý před nimi utíkat. Celý život jsem razil heslo, že se nemám za co stydět, jestli jsem schopný žít sám se sebou, takže jsem odmítal dělat, že jsem borec, co má všechno s přehledem pod kontrolou, protože tak to nebylo. Děsilo mě, co jsem cítil, co jsem cítil k němu, protože to bylo intenzivní, mnohem silnější, než jsem si představoval, dokud neseděl uprostřed mého bytu a já neměl znovu hlavu plnou jeho vůně, toho pronikavého pohledu, toho způsobu, jak si špičkou jazyka navlhčil rty, jak se jeho dlouhé řasy pomalu zvedaly a odhalovaly ty nevinné oči. 
"Proč jsi odešel? Myslel jsem, myslel jsem, že.." projel jsem si zoufale prsty vlasy, co jsem si myslel? Ono klíčové bylo, že v jeho přítomnosti jsem právě myslet vůbec nemohl. Nebyla to výčitka, já to jen chtěl pochopit, když jsem k němu znovu zvedl pohled. "Mohl jsi zavolat, mohl jsi něco říct.. jestli to bylo fakt tak příšerný, tak to chápu a všechno, ale.." pokrčil jsem rameny, věděl, že zním jako totální magor, který si ho sem tak sebevědomě odveze, aniž by věděl, co má vlastně na srdci, ale tohle všechno přesně jen odráželo to, jak jsem se s ním cítil. Nic totiž nedávalo smysl. "Eriku, fakt chceš dělat, že se to nestalo?" olízl jsem si rty a konečně se mu podíval do očí, možná zmateně, ale odhodlaně. "Protože já ne."

Nevěděl jsem, proč jsem s ním šel. Proč jsme to prostě už dávno neuzavřeli na tom parkovišti. Mohl jsem se mu vyhnout, mohl ignorovat jeho žádost, mohl se na to celé prostě vykašlat. Ale zas takový sráč jsem nebyl. Možná jsem nefungoval jako všichni ostatní, ale věděl jsem, že tohle musím vyřešit rozumně. Nebo jsem to možná chtěl prodlužovat? Možná mě bavilo sledovat jeho pohled, který se sice snažil být odtažitý a rázný, ale jeho tělo ho zrazovalo. Ta nervozita s jakou po bytě procházel, s jakou jeho oči těkaly všude možně jen ne ke mě. Co tě tak znervózňovalo? Přistihl jsem se, že bych to chtěl vědět. Že bych chtěl vědět, jestli jen přemýšlíš nad tím, že by sis to celé zopakoval? Nespouštěl jsem z něj pohled. Možná jsem tím rentgenovým pohledem chtěl jen zamaskovat vlastní nejistotu, která mě v jeho přítomnosti pohlcovala. I mě se při příchodu do tohohle bytu vrátily vzpomínky. Vzpomínky na to, jak jsem propadl těmhle rtům, jak jsem se nechal líbat a ty polibky hladově oplácel. Jak jsem propadl těm něžnostem, těm dlaním, co mé tělo mapovali mučivě detailně a přemýšlel, že bych chtěl, aby to udělal znovu. A to bylo špatně. Bylo špatně si s pohledem do té roztomilé tváře představovat, že bych chtěl znovu zjistit, co dokáže. Co s ním dokážou mé doteky udělat, kdy znovu ztratí ty zábrany, znovu se bavit tím, jak objevuje celý tenhle nový svět a že jsem věděl, že by bylo spoustu věcí, co bych mu ještě mohl ukázat. Měl jsem se cítit špatně? Špatně za to, že hned po tom, co jsem si to rozdal s fotbalistou jsem byl v bytě někoho dalšího? Ne, pro mě to nic neznamenalo. Ale to, že jsem tady s ním byl, to už něco znamenalo. A to bylo špatně. Všechno to bylo špatně. Všechny mé zrádné myšlenky, každé naklonění hlavy, každá chvíle, kdy se naše pohledy střetly a já nedokázal ignorovat to jiskření, nedokázal ignorovat ty pocity, co mě zaplavily. Necítil jsem vůči hnědovláskovi lásku, ale cítil jsem, že bych to chtěl zkusit znovu. A už jenom ta myšlenka nepřicházela v úvahu. Ač to mohlo být lákavé jak chtělo.
Naklonil jsem hlavu na stranu a poslouchal ho. Viděl to zmatení, ten chaos, co se uvnitř něj odehrával a uvědomoval si, že mu nemůžu dát to, co chce. Prostě nemůžu. Nečekal jsem to. Nečekal jsem, že v tom bude vidět něco víc než bylo. Čekal jsem, že zrovna on, to, že to byl jeho první sex s klukem.. Čekal jsem, že bude zapírat, že se z tohohle experimentu oklepe, bude to brát jako vtipnou vzpomínku a vrátí se k céčkovým kozám a hezkému kulatému pozadí nějaké zrzky. Znovu jsem ho probodl pohledem, chvíli jsem mlčel, nechal jeho otázku viset ve vzduchu.
"Líbilo se mi to" Pronesl jsem k tomu, co se stalo. K tomu sexu, co byl až moc dobrej na to, abych mu dokázal o tom lhát. A já nikdy nelhal. Ne, ten sex byl skvělej, rád jsem na něj vzpomínal, na ty jeho oči, co měly ten zvláštní lesk, na jeho blažený výraz.. Nebezpečné Eriku, tohle bylo až příliš nebezpečné. A až příliš zvláštní, intimní a špatné. Nelíbilo se mi, že je tak blízko, že jsem s ním v jedné místnosti a že to musím řešit. Ne proto, protože bych se cítil trapně nebo nepatřičně, ale protože to ve mě vzbuzovalo příliš mnoho emocí. Emoce znamenaly problémy, jen by to ukazovalo, že to pro mě něco znamenalo. Ale to nebyla pravda. Neznamenalo. Nemohlo.
"Stalo se to. Vyspali jsme se spolu. Užili si skvělej sex. Ale tím to skončilo. Neodpovídal jsem ti, protože jsem ti k tomu neměl co říct." Pohrával jsem si s poloprázdnou plechovkou piva v ruce, krátce pohled sklopil, zamyslel se, ale znovu ho rozhodně zvedl.  
"Já tohle nedělám. Nehledám vztah, nechci vztah, nikdy jsem ho neměl. To, co se stalo, byla jednorázovka. Chtěl jsem to, tys to chtěl. Nesliboval jsem ti nic víc, nechtěl snídani do postele ani společné ráno. Proto jsem odešel." Pravda, možná bolestivá, možná tě zklamala, ale bylo to tak. Bylo to tak, protože to pro mě nic neznamenalo. Tak proč jsem to říkal tak naštvaně? Proč to vzbuzovalo tyhle protichůdné pocity? Ne, ten večer ve mě něco probudil. A mě se vůbec nelíbilo, kam tahle debata směřuje. Bezvýznamný sex, sledoval jsem jeho pohled, nedělej, že jsi to nikdy neudělal. Sledoval jsem jeho pohled, cos čekal? Co jsi od toho čekal, Danny? Protože já ti nemohl dát víc.

Pozoroval jsem ho, možná se netvářil moc jinak než obvykle, ale já vnímal, že je mu to nepříjemné, celý tenhle rozhovor bytostně odmítal a teď mi dával najevo, že být tu je to poslední, o co stojí. Možná mě potěšilo, že to nebylo o tom, že bych v tom sexu byl takové dřevo, ale upřímně zbytek jeho slov mi radost neudělal. Respektive jsem neudržel poker face a prostě se zatvářil ublíženě, když mi tak chladně dával najevo, že jsem pro něj nebyl nic jiného než jednorázovka, že zatímco já si nad ním lámal hlavu déle jak týden, pro něj to vůbec nic neznamenalo. A možná jsem se hodlal chovat jako děcko, ale to zamračení v mé tváři bylo opravdové, štvalo mě jeho chování a štvalo mě, že mě to tak štve! Protože jsem z nějakého důvodu chtěl, aby to pro něj taky znamenalo něco víc! Přestaly se mi třást ruce, když jsem se na něj naštvaně podíval, já se tu div nehroutím a on k tomu nemá co říct?!
„A já? Já k tomu nic říct nemůžu?“ Chvíli bylo ticho, když jsem pozoroval jeho tvář, pořád tak laxní a nezúčastněnou, tu, kterou jsem tolik chtěl vidět a teď mě rozčilovala, protože se v ní neodráželo nic z toho, co jsem chtěl vidět. Nic, žádná emoce. „Je fakt něco tak špatnýho na snídani a společným ránu? Zabilo by tě, kdybys mě vzbudil a řekl mi to do očí, místo abys mě ignoroval a já ti musel neustále volat jak největší zoufalec?“ možná mě znervózňoval, možná jsem v jeho blízkosti netušil, co se sebou, ale zároveň mě vytáčel, vytáčel a já chtěl víc, chtěl jsem od tebe prostě víc!
Vydechl jsem a zhroutil se do židle, co jsem měl dělat? Měl jsem mávnout rukou a nechat ho jít, přijmout to, co říkal a ignorovat to? Měl jsem na tebe zapomenout? Jenže já nemohl, nechtěl! Nechtěl se vzdát, ne, když jsem cítil to mravenčení, to vzrušení, a to jsem se ho ani nedotýkal! Zvedl jsem hlavu a podíval se na něj, naprosto seriózně a vážně, chtěl jsem, aby pochopil, že pro mě to jenom úlet nebo experiment nebyl. „Hele sorry, ale já zase nedělám tohle. Jednorázovky mě.. unavují. Já do toho nešel s tím, že si užiju a zapomenu, že se budu tvářit, že se nic nestalo, já to ani neumím.“ Proč jsem to tak řešil, proč? Ani mě neznal, já neznal jeho, tak o co mi šlo? Neměl jsem nouzi o holky, mohl si najít nějakou milou a sladkou, ale jak bych mohl, jak bych po tomhle divokém hnědovláskovi, který naprosto ovládal mou mysl, mohl být nějakou tuctovou naivkou? Nehodil se ke mně, vůbec se ke mně nehodil a přitom mě k sobě táhnul jako magnet a já nemohl a nechtěl odolávat.
„Já do toho šel proto, že jsi mě možná vždycky odmítal a tvářil se, že mě nesnášíš, ale něco mě na tobě přitahovalo a nebylo to jen fyzicky, do tý chvíle ve výtahu jsem tak nad tebou vůbec nepřemýšlel, ale prostě jsem to chtěl jenom pochopit, tebe pochopit, zjistit o tobě víc.“ Nehodlal jsem si hrát na tvrďáka, nehodlal dělat, že to mám pod kontrolou, když to nebyla ani trochu pravda. Byl jsem zmatený, ale nebál jsem se mluvit o tom, co cítím, ne, když mi na tom záleželo, za svoje slova jsem se nestyděl. Natáhl jsem ruku, možná se ho fakt chtěl dotknout, ale nakonec jsem se váhavě zastavil a položil ji na stůl jen kousíček od té jeho. „Já.. mám teď v hlavě chaos, nemůžu nad tebou přestat myslet a ani nechci. Možná jsem naivní, ale já to bez citů neumím. Nechci, aby to byla jen jedna noc. Chci víc.“

Má tvář možná zůstávala netečná, ale za to ta jeho vůbec. V ní jsem si dokázal číst jak v otevřené knize, všechny ty emoce, co se v ní střídaly a já je sledoval, sledoval jedni za druhou. Ublížení z mých slov, vážně sis myslel, že by to mohlo být něco víc? Chtěl jsi společnou snídani, zajít na brunch a pak si hluboce povídat o svých pocitech? Lehce jsem se ušklíbl, zatímco mluvil a já z něj nespouštěl zrak. To naštvání, co se tam objevilo, ta zlost a zmatek. Nelíbilo se ti, co říkám. Nelíbilo, ale mě se zase nelíbilo to, co říkal on. Nechtěl jsem to poslouchat, nechtěl, protože všechno co říkal ve mě jen probouzelo víc a víc chaosu. Protože jsem nad jeho slovy přemýšlel, přemýšlel a nechtěl. Viděl jsem spoustu krásných tváří, výstavních těl, mou postelí prošlo spoustu lidí, kteří byli zvláštní, jiní. Tak proč jsem se v myšlenkách vracel zrovna k téhle tváři? Co na tobě bylo, že jsem se k tomu nemohl otočit zády? Mlčel jsem, dlouho jsem mlčel a jen ho propaloval pohledem. Klouzal pohledem po jeho tváři, po tom, jak se jeho tělo svezlo na židli, po jeho ruce, co se váhavě zvedla a kterou položil tak blízko té mé. Neříkej to. Nechtěj víc. Nedělej to.. Možná jsem se tvářil, že to se mnou nic nedělá, ale nemohl jsem zastavit to chvění uvnitř sebe, ten strach, že pronese něco, čeho bude litovat. Tu paniku z toho kam tohle směřuje. Úzkost z toho, že pronese něco, čím nás oba zatratí. I já jsem to cítil, cítil jsem to, co jsem si myslel, že neexistuje. To neviditelné vlákno, co mě k němu táhlo. Co mě nutilo tady zůstat sedět, nezvednout se a neotočit se k tomu zády jako jsem to dělal se všemi ostatními. Měl jsem se mu vysmát, měl jsem prásknout dveřmi ale já namísto toho jen seděl a do nekonečna sledoval jeho tvář, rty, co říkaly věci, které jsem zoufale chtěl umlčet. Protože nebyly pravdivé. Protože to bylo jen poblouznění. Kolikrát jsem už tohle zažil? Bylo jich spoustu Danny. Spoustu těch, co prolévaly slzy, když jsem se vytrácel z jejich postele, spoustu z nich, co chtěli naivně spasit toho ztraceného prince a pak jim nezbylo nic než jen zlomené srdce. Žádné z nich jsem nic nesliboval. Žádné a ani tobě. Nerozuměl jsem tomu. Neměl jsem ho za někoho, kdo by to tolik řešil, kdo by to tolik chtěl. Nechápal jsem, proč se chce vracet. Jeho doteky byly něžné, jeho gesta jistě romantická, jeho rty sladké a opojné, ale stále ještě pořád opatrné. A přesně to jsem nechtěl. Přesně to jsem si do života přinést nemohl. Jistě, bylo spoustu výjimek jako Filip, kterým jsem dovolil přijít a vzít si to znovu. Ale jen proto, protože to nic neznamenalo. Protože šlo o ukojení pudů, ukojení hladu a chtíče, protože přesně věděl, co chci a já nemusel nic vysvětlovat.
"Znovu. Nic jsem ti neslíbil, Danny." I na mé tváři se konečně něco projevilo. Byl jsem naštvaný. Naštvaný z jeho slov. Z těch slov, co se mi dostávaly pod kůži, hluboko, přelézaly ty hradby, co jsem si vytyčil. Slibovali něco, co neexistovalo, co ani nemohlo být. A i přesto jsem se přistihl, že bych to možná chtěl zkusit. Že bych chtěl zjistit jaké to je se vedle někoho probouzet, mapovat ve spánku jeho tvář, cítit něco víc než jen to nekonečné prázdno. Ale bylo to naivní a hloupé. A já nebyl hlupák. Nikdy bych to nepřiznal, ale bál jsem se. Bál jsem se těch pocitů, které ve mě probouzel, toho tichého hlasu, co chtěl, tak moc chtěl zjistit, co těmi slovy o jedné noci navíc myslí. Cítil jsem to, to spojení, to souznění které jsem neměl s nikým jiným kromě Kuby a nemohl to ignorovat. Ale rozhodně jsem se o to mohl pokusit, když jsem znovu zvedal ty hradby, když jsem se zase obrnil všemi těmi štíty a dokola si opakoval, že tohle není cesta pro mě.
Zvedl jsem se, prudce a nečekaně, ale ne nijak zlostně. Ne, když židle zavrzala po podlaze a já překonal pár kroky vzdálenost, co nás od sebe dělila. Posadil jsem se na stůl vedle něho. Cítil jsem jeho blízkost, jeho vůni. Nesnažil jsem se bránit tomu jiskření, té přitažlivosti. Bránil jsem se těm pocitům, které jeho slova vyvolávala, těm pocitům, co vůči mě choval a neměl chovat. Nesměl. Přetočil jsem na něj pohled.  
"Nikdy jsem vztah neměl, neumím to. Nedokážu říct, jestli bych ho chtěl nebo ne. Ale rozhodně vím, že do toho nechci tahat city. Máš pravdu, mohl jsem ti to říct, mohl jsem tě vzbudit a probrat to, ukončit to rozumně" Mé oči ho propalovaly, chtěl jsem zjistit, zjistit všechno, co se mu honí hlavou a donutit ho na ty myšlenky zapomenout. Tehdy jsem to podělal. Podělal, protože jsem chtěl, aby přišel znovu. V tu noc, co jsem odcházel, jsem se chtěl jednou vrátit. A to byla chyba.
"Ale můžu ti dát víc.." Lehce jsem se pousmál, když jsem se sklonil, sklonil nebezpečně blízko. Tak blízko, že jsem viděl, jak se na mě ty naštvané hnědé oči upírají. Svá pravidla jsem už párkrát porušil a ta sladká tvář by si rozhodně výjimku zasloužila. "Víc nocí jako byla tamta.." Myslel jsem to vážně, když jsem si jazykem přejel po rty a nevinně zkousl ten spodní. Ale taky moc dobře věděl, že by chtěl něco jiného než to, co mu nabízím. Ale to nešlo. To nešlo a jediný způsob, jak přestat o tom mluvit, bylo donutit ho myslet na něco jiného. Na to, co nepochybně chtěl. Protože pokud jsem to cítil já, pokud jsem to chtěl já, musel i on.

Nic jsem ti neslíbil.. Znělo to hořce. Proč jsem si přišel jako malej kluk, kterej dostával poučení, protože něco nepochopil? Proč jsem cítil tu beznaděj, proč jsem to vůbec tolik řešil. Já nechtěl, nechtěl jsem u toho dělat drama, brečet a fňukat, chtěl jsem se k tomu postavit jako chlap, ale já prostě nebyl to hovado, nebyl jsem ten sráč, který by ho ohnul přes stůl a pak se tvářil, že ho neznám, nebyl a nechtěl být. Neviděl jsem v tom smysl, nechápal, proč by to někdo chtěl. Jak osamělé to celé muselo být? Možná jsem fakt byl naivní trouba, ale já toužil po sexu, ale i všem ostatním, o tom, že místo trapného loučení ho přitáhnu k sobě a usnu s tváří zabořenou do jeho vlasů, že si s ním prostě pustím po náročném dni nějakou komedii, že si dáme playko a pokecáme o čemkoliv, co nás napadne. Díval jsem se na něj a věděl, že jsem, jsem úplně mimo a chci po něm něco, co mi asi nemůže dát. Ale to neznamenalo, že jsem se s tím dokázal smířit. Protože já byl beran a neuměl prohrávat. 
Sledoval jsem, jak vstal a přešel ke mě, povzdechl si, proč mi tohle dělal. Věděl jsem, že mě má naprosto přečteného, že to poznal, že moc dobře ví, co se mnou jeho blízkost dělá. Možná jsem se nad tím snažil nepřemýšlet, ale nemohl jsem ignorovat své vzrušení, když byl tak blízko, když se ke mě naklonil, když si zkousl ten ret a já chtěl, tolik jsem to po něm chtěl zopakovat. Nemohl jsem myslet, nemohl, když byl tak blízko, když mě obklopovala jeho vůně. Cos to se mnou dělal, Eriku? Nebyl jsem na tohle zvyklý, to jiskření mezi námi, nikdy jsem v sobě neměl tolik touhy a chtíče, jako když seděl naproti mě na stole, když se na mě dívaly ty oči, když mi ty rty nabízely, že si ho můžu vzít, že nad tím nemusím přemýšlet, že stačí natáhnout ruku. 
Zvedl jsem se, tím jediným krokem překonal tu vzdálenost mezi námi a naklonil se k němu, položil ruce vedle jeho boků a uvěznil ho tak ve svém sevření, sklonil hlavu, rty se sotva patrně dotkl jeho ucha. Nadechl jsem se, vdechl tu omamnou vůni, vnímal horkost jeho těla. Před očima jsem to měl všechno znovu, jeho doteky, to lačné tělo, přivřený pohled, hlasité vzdechy i ty rty, které mě líbaly se stejnou náruživostí, jakou jsem se já vpíjel do nich. Skoro jsem se ho ani nedotkl, a přesto jsem byl vzrušený, vzrušený a nadržený, naštvaný a frustrovaný. Zavřel jsem oči, jak snadné by to bylo, zapomenout, jenom se ztratit v jeho pohledu, jen ho nechat, ať ty ruce zaměstnají mou mysl a uspokojí pudy. Olízl jsem si rty a zašeptal mu do ucha. 
"Chci víc tamtěch nocí.. jenže já chci i ta rána. Chci vědět, že tu budeš, až se probudím, chci vědět, že mi zvedneš telefon, když ti budu volat." odtáhl jsem se a pohlédl mu tvrdě do očí, v mém pohledu byla jen zlost, jen zlost, protože jsem věděl o co mu jde. A přišlo mi to nefér. "Tohle už nedělej.." 
Odtáhl jsem se, vrátil se za tu neviditelnou hranici, udržel se a nevzal si to, i když v mojí hlavě blikaly všechny kontrolky, i když to bylo to jediné, na co jsem mohl myslet. Pár kroků, odstoupil jsem od něj, zády se opřel o kuchyňskou linku a pevně sevřel mezi prsty mramorovou desku. Zavřel jsem oči a chvíli mlčel, nejspíš vydýchával to vzrušení a přesvědčoval se, že odmítnout možná poslední šanci na to znovu s ním spát, nebyla největší chyba mého života. Protože to byl Erik a nikdo neřekl, že na mě teď neukáže prostředníček a neodejde. 
Promnul jsem si rukama spánky a ještě jednou vzdychl, trochu frustrovaně, trochu nadrženě a trochu smířlivě. "Fajn, co takhle kompromis?" zvedl jsem hlavu z dlaní a podíval se na něj. "Takový.. experiment." olízl jsem si rty a trochu nervózně zabubnoval prsty do desky. "Za dva měsíce mám koncert v O2 Aréně. Ptali se mě, jestli si chci vybrat předskokany a já řekl The Unbreakable. Mám to potvrdit za měsíc. Chci, aby to ten měsíc bylo po mém." pohodil jsem hlavou a snažil se nasadit trochu drsnější výraz, nebo alespoň nepůsobit tak, že naprosto očekávám, že mě pošle do hajzlu s tímhle debilním nápadem. Ale já v tom viděl šanci. Chtěl jsem věřit, že to může vyjít. 
"Ten měsíc spolu budeme chodit na zkoušku, takovej beta test, nic to nebude znamenat a když budeš souhlasit, tak zařídím, že tam budete. Když to po tom měsíci nevyjde, půjdeme si každý svou cestou a já přijmu to, co chceš ty." můj hlas byl mnohem sebevědomější, než na co jsem se cítil. Protože nejen, že jsem se rozhodl vyjednávat s Erikem o chození, ještě jsem dával ultimáta! Jestli mě nepošle do prdele hned, tak snad už nikdy!

Neuhnul jsem, když se zvedl a přiblížil ke mě. Neuhnul, když se sklonil a já v tu chvíli věděl, že ho mám téměř v hrsti. Že by stačilo tak málo a všechny ty hlouposti, co se mu míhali hlavou, bych ho donutil zapomenout. Vždyť vlastně dvě noci vlastně pojem jednorázovka úplně mažou, tak by si neměl na co stěžovat! Zvedl pohled, díval se na mě rázně a jasně a já mu pohled oplácel. Propaloval jsem ho pohledem když byl tak blízko, mohl bych ho stáhnout k sobě, mohl bych překonat tu vzdálenost, ale já nedělal nic, nechal to na něm, nechal to jiskření proudit, nechal ho pocítit ten chtíč, tu touhu, co jsem cítil i já. A nebyla to jen touha po tom uspokojit ty základní pudy, byla to jiná touha. Touha po tom cítit znovu jeho prsty jemně mapovat mé tělo, nechat mě těmi detailními doteky dostat do neskutečných výšin, cítil jsem to vzrušení a nechtěl to. Chtěl to zastavit. Chtěl si to jen sobecky znovu vzít. Neuměl jsem problémy řešit jinak, zatímco on je řešil emocemi já je řešil sexem. Řešil jsem je doteky, řešil jsem je vzdechy a vyhovovalo mi to. To, jak se jejich jména s prožitým orgasmem ztrácejí a já je zapomínám a už se k nim nevracím. Ale k tomu jeho ano. A já nevěděl proč. Pozoroval jsem, jak se vzdálil a na jeho lehkou výhružku se jen pobaveně ušklíbl, sklonil se, prohrábl si rukou vlasy a znovu oči zvedl.  Znovu jsem ho pozoroval, toho hnědovláska zmítaného vlastním chtíčem a pobaveně si přejel jazykem přes zuby.
Mlčel a já přemýšlel, že bych tohle divadlo ukončil a nejspíš se zvednul a odešel. Tak jak jsem to měl udělat už dávno. Už dávno jsem mu měl říct sbohem, zavřít před tím vším dveře a ne tady sedět a přemýšlet nad významem jeho slov.
A pak začal mluvit. S dalším a dalším slovem jsem se přestal tvářit tak laxně a nezúčastněně, přestal se tvářit tak pobaveně. Zvažoval jsem jeho nabídku, zvažoval a nedal na sobě znát překvapení ani znechucení, ani jedno z toho jsem totiž necítil. Ne, jeho slova vyvolala spoustu otázek, spoustu emocí. Nutila mě balancovat nad tím, co bych chtěl a co jsem si zakázal. Ale bylo to moc lákavé, moc lákavé na to, abych to odmítl i přesto, že to bytostně šlo proti všemu v co jsem věřil. Mlčel jsem, mlčel a jen ho zkoumavě sledoval. Myslel to vážně? Myslel vážně ten "experiment"? Ale no tak, oba jsme věděli, že to nebude experiment ale vztah a to, že se to pojmenuje jinak můj odpor k téhle věci nijak nezmírní. Přemýšlel jsem, přemýšlel, co je silnější. Jestli to, že vztah nechci protože nikdy nekončí dobře a nebo má touha po tom naši kapelu zviditelnit. Jeho nabídka byla vážná, mohl by to být průlom. Chtěl nás tam dát ještě před tímhle momentem a já tu šanci kvůli své sobeckosti nemohl zahodit. Nemohl, ač to znělo sebešíleněji. Málem bych se i pousmál, protože hnědovlásek mi to nenabízel, hnědovlásek mě tím doslova vydíral, protože moc dobře věděl, co chci a co je pro mě důležité. A já nevěděl, jestli se mi to líbí, to, jak je tvrdohlavý a neústupný a nebo mě to naopak štve.
Myslel jsem si, že je naivní a sladkej, ale skrývalo se v něm víc. Víc, než bych čekal.
"Fajn.." Pronesl jsem po chvilce ticha jako kdybych mluvil o počasí a ne právě souhlasil s něčím takovým. Seskočil ze stolu a postavil se, vrazil ruce do kapes a o krok se k němu přiblížil. Pamatoval jsem si jeho slova o tom, abych to už nedělal, a proto jsem zůstal stát za tou směšnou hranicí co si vůči mě vytyčil a znovu se na něj zadíval. To už mi ale na tváři pohrával lehký úšklebek, když jsem naklonil hlavu na stranu.
"Ale mám pár podmínek. Když tomu chceš říkat experiment, já tomu budu říkat smlouva o věci budoucí.  Nechci tvoje slovo, chci to vidět. Má to být.. kompromis jsi říkal ne?" Zabručel jsem a lehce našpulil rty než jsem zase provokativně pozvedl koutek úst výš.
"Dejme tomu, že to bude po tvém, když splníš pár bodů. Za prvé, jelikož mi pravděpodobně nedovolíš spát s nikým jiným, protože ve vztahu jde přece o věrnost, a já mám sex rád, chci ho s tebou pokaždé, co se uvidíme. Ráno, odpoledne, večer, venku, uvnitř, je mi to fuk, ale mám své potřeby a ty chtějí pozornost" Nedal jsem mu šanci na protest, když jsem plynule pokračoval. Má slova nebyla výmysl, nechtěl jsem ho zahnat do úzkých, myslel jsem to vážně. "Líbání. Asi sis stačil všimnout, že to není má oblíbená aktivita. Takže jí rovnou zatrhneme" Nad tímhle bodem jsem přemýšlel. Nešlo mi ani tak o to líbání, byla to obrana. Obrana proti tomu co se mnou jeho polibky dělaly. Štít, od který zarazí to, že by to mohlo znamenat víc než jen beta test. O další krok jsem se přiblížil, ale pořád dost daleko na to, abych nezasahoval do jeho osobního prostoru, ale balancoval těsně vedle něj. "A za třetí. Jakub. Jistě ho znáš. Máme spolu, dejme tomu, dost zvláštní vztah, kterej se těžko vysvětluje. Je to můj nejlepší přítel už od školky a pokud si bude přát se mnou něco dělat, cokoliv.." Odmlčel jsem se, sledoval jeho reakce, protože z tohohle bodu jsem nehodlal uhnout, nemohl. Kuba pro mě znamenal víc než cokoliv na světě, a to můj budoucí přítel bude muset překousnout. "..dostane to." Krátce jsem se ještě zamyslel než jsem pokrčil rameny a pořád zůstával stát. Mohl jsem ho snadno dráždit, mohl jsem nerespektovat jeho slova a dělat to dál, ale já ho respektoval a dával mu tak najevo, že ta pravidla myslím vážně.
"A to je všechno. Možná mě ještě něco napadne, jako třeba jak moc je pro tebe tabu veřejné osahávání nebo skupinový sex, tím si páry přeci zpestřují svůj sexuální život, ne?" Lehce jsem se pousmál, těmi posledními slovy jsem ho chtěl čistě jen škádlit. Protože jsem chtěl a mohl. A protože mě v tuhle chvíli měl v hrsti mnohem víc než já jeho.

Jako.. jako.. jako já fakt nevím! Slyšel jsem dobře? Fakt řekl to jeho ležérní a laxní fajn? Stál jsem tam a jen na něj překvapeně zíral, to to bylo fakt tak snadné? Jako jo, jeho jsem nikdy moc nechápal a nebyl schopný odhadnout, na co myslí, tentokrát jsem věděl, že nad tím přemýšlí. A kdo ví proč mi to dělalo radost, líbilo se mi, že mě neposlal do hajzlu hned, ale to, že souhlasil? Nejspíš jsem fakt spíš čekal, že se mnou vytře podlahu a možná proto jsem se neubránil tomu stupidnímu úsměvu, který mi hrál na rtech, když jsem se na něj podíval s obočím lehce zdviženým. 
"Smlouva o věci budoucí?" odkašlal jsem si, tentokrát jsem se pobaveně tvářil já. Z nějakého důvodu mi tohle vyjádření přišlo hrozně, ale hrozně roztomilé! Byl jak třináctiletá holka, která nechce tomu cápkovi z vyšší třídy přiznat, že se jí líbí a tak dělá drama queen. Viděl jsem, že to prokoukl, že poznal ten můj záměr prostě neříkat tomu vztah, protože na tohle slovo byl zjevně alergický, ale smlouva o věci budoucí? Tak to jsem s nikým opravdu neuzavíral! "Hmm jasně, zní to romanticky, na naše první výročí to nechám natisknout na trička." nemohl jsem si pomoct, když s tím lehce sarkastickým úšklebkem jsem strčil pohodově ruce do kapes, ačkoliv kdybych věděl, co bude následovat, asi bych se tak rozpustile nesmál. 
Vybalil na mě první pravidlo a já.. já bych asi zčervenal, kdybych tušil, s čím na mě vyrukuje. Pomalu, docela nechápavě jsem na něj zamrkal, vážně řekl.. odkašlal jsem si a snažil se tvářit nad věcí, ale moje vnitřní holka stydlivě brečela v koutě! Kámo,.. já asi nejsem připravenej mluvit o tom tak otevřeně sakra a to jsem myslel, že nemám problém mluvit o čemkoliv! Jenže, jenže když mluvil o sexu, když ta jeho sladká ústa mluvila tak sebejistě o věci, která by mohla být jeho druhým jménem, já se prostě neubránil těm představám, těm fantaziím, které jsem se snažil týden ovládat od té noci, kdy mi dal ochutnat a já věděl, že potřebuju víc, mnohem víc. 
"Venku jako.. jako.." prstem jsem ukázal někam za sebe, kde byla rušná ulice a přece jen se zatvářil trochu stydlivě. Co tím jako myslel? Jak jako venku? Kde venku?! Neuměl jsem si to představit, nebo spíš neměl jsem si to představovat, protože když se mi v hlavě rozjely myšlenky o tom, jak si to s ním rozdám někde ve výtahu, kde to vlastně celé začalo, musel jsem uhnout pohledem, protože jsem si byl jistý, jistý, že to pozná! To, že mám hlavu plnou jeho vzdychající tváře! Snažil jsem se to ovládat, snažil se to brát racionálně, ale moje tělo si dělalo, co chtělo. Vnímal jsem, že stojí v uctivé vzdálenosti, že respektuje mou snahu držet si od něj odstup, protože upřímně jestli tu hranici překročí, můj mozek nejspíš exploduje a krev se mi okamžitě odvalí naprosto jinam, takže když mi teď s ledovým klidem oznamoval, že pokaždé, co se uvidíme, si ho můžu, ba co můžu, musím vzít, upřímně mi dělalo problémy myslet na cokoliv jiného! Znovu jsem zvedl pohled k němu, ale nedokázal potlačit tu chvilkovou stydlivost, ten pohled, který mluvil za vše. "No, teda,.. myslím, že s tím asi nebude problém?" haló, už teď jsem musel stát metr a půl od tebe, abych mohl alespoň artikulovat, fakt mi musíš podmínit, že s tebou mám šukat? Zatraceně, jsi chodící sex, jasně, že to budu dělat! Možná i proto jsem se nakonec trochu vzmužil a zatvářil se taky trochu sebestředně, i když mi to moc nešlo. "Ale já mám taky podmínku. Jak jsi řekl, žádný podvádění. Kdyby se to stalo, chci to vědět, dobře?"
Poslouchal jsem dál, promnul si bradu a následně s naprostou samozřejmostí kývnul hlavou. "Rozhodně ne.." zdálo se, že ať si tu hodlá třeba dupnout nožičkou, tohle byla zase věc, kterou jsem nehodlal akceptovat já a bylo s podivem, že jsem jednal tak rázně, i když před Erikem jsem se svým sebevědomím měl jisté problémy. "Jestli ty chceš sex kdykoliv, já tě chci moct líbat kdykoliv. Ráno, odpoledne, večer, venku, uvnitř.." zvedl jsem oči, jo, fakt jsem tentokrát provokoval já! Ale prostě sorry, tahle možnost neexistuje! Pokrčil jsem rameny a pohlédl na něj, na mé tváři se dokonce objevil lehký úšklebek. Asi jsem riskoval, ale sakra, řekl ano, toho musím využít! "Možná jsi to odmítal, ale tu noc se ti to líbilo. Líbání k sexu patří. Ne, tahle podmínka je pasé." 
Naklonil jsem hlavu na stranu a přemýšlel, proč hraje Kuba nějakou roli v našem vztahu. Znal jsem ho a měl ho docela rád, kromě toho, že na bubny byl naprosto geniální, byl v pohodě, vždycky se na mě smál, dělal vtípky a neměl jsem s ním žádné problémy. Věděl jsem, že jsou si s Erikem hodně blízcí a neměl nic proti tomu, že má nejlepšího kámoše.. ale to slova.. "Emmm zvláštní? Definuj zvláštní vztah." cosplayujete Naruta nebo co? 
Nakonec se mu ale znovu povedlo mě vykolejit tou poslední poznámkou a já znovu, už podruhé, neudržel ten pokerface, když jsem trochu zděšeně zamrkal. "Veřejné os.. co?" jako, s kým jsem to sakra začínal chodit?! Jako já věděl, že Erik nebude cudná panna, už minule mi předvedl, že jeho sexuální hranice jsou teda ale o hodně dál než ty moje, ale tohle bylo něco, co mě fakt trochu zneklidňovalo. A navíc ta poznámka o skupinovém sexu? Znovu jsem si odkašlal a zatvářil se dílem ublíženě, dílem ukřivděně, dílem bezelstně a taky trochu stydlivě. "Emm.. vynasnažím se podávat takové výkony, abys k tomu nikoho jiného nepotřeboval." 
Chvíli jsem tam tiše stál, vnímal tu magickou čáru mezi námi, kterou jsem tam sám nakreslil a teď chtěl, hrozně moc chtěl ji překročit. Nemohl mluvit o sexu jen tak a pak čekat, že toho nebudu mít plnou hlavu. Chtěl jsem se tomu poddat, zapomenout, užít si sladké vítězství.. ale dokud jsem těch pár životaschopných mozkových buněk ještě měl, musel jsem si k tomu taky říct svoje. Protože ve skrytu duše jsem se ho nejspíš trochu bál, ale teď jsem sebevědomě zvedl hlavu a zatvářil se tvrdošíjně. "Teď moje pravidla. Za prvé, nebude to jen o sexu. Budeme někam chodit. Kino, procházka, klidně farmářské trhy, je mi to jedno. Chci o tobě vědět víc. Víc i v jiných oblastech než jen v posteli, myslím.." dodal jsem, bylo mi naprosto jasné, co udělá, úplně jsem cítil, jak protáčí očima! Ale řekl ano a já byl teď až moc v euforii, než abych se bál. Ne, jestli jsem si někdy mohl diktovat podmínky, bylo to teď! I když mě s nima nejspíš pošle do háje. "Za druhé, budeš tu spát. Alespoň třikrát týdně. A zůstaneš, žádný odcházení, až zase budu spát, si laskavě neplánuj." tentokrát jsem já naštvaně našpulil pusu, ne, rozhodně se nebudu probouzet sám, jeho spící tvář bude nejspíš tak rozkošně nevinná, že si budu muset změnit tapetu na mobilu.. "A za třetí.. budeš mi brát telefony, odpovídat na zprávy a budeš se mnou mluvit. Že budu jedinej, kdo posílá gify, s tím se smířím. Ale chci vědět, co si myslíš." tentokrát jsem já udělal ten krok k němu, porušil vlastní pravidlo, když jsem byl znovu tak blízko, i když jsem udržel ty ruce v kapsách a jen se na něj seshora díval. V mých očích nemohlo být nic jiného než upřímnost, prostě možná jsem si hrál na tvrďáka, ale hovado jsem nebyl. Díval jsem se do těch krásných očí a jen se lehce pousmál. "Chci vědět, když bude něco špatně, jasný? Nechci, abys ten měsíc přežil. Chci si ho s tebou užít, Eriku.."  

Cítil jsem lehké zadostiučinění, když mu ten jeho přitroublý úsměv na tváři nezůstal moc dlouho. Pozoroval jsem jeho překvapení, tu krátkou stydlivost, co se mu mihla očima a mě překvapila. Jako tušil jsem, že mluvit o tom takhle otevřeně není něco, co by chtěl dělat, ale netušil jsem, že to pro něj bude až takové. Překvapila, protože jsem si myslel, po všech těch koncertech, po tom, co ty vlhký holky šeptají jeho jméno a mají jeho plakáty na zdech svých růžových pokojíků, že prostě bude.. otrkanější. Neubránil jsem se proto lehkému úšklebku, když chtěl vědět o tom, jestli ho budu podvádět. Sám jsem nevěděl, jestli bych to dělal. Nejspíš ne. Ne, to, co jsem teď chtěl bylo přede mnou. Ale rád jsem porušoval pravidla, nebudu lhát.
Když pak na druhou podmínku řekl razantně to své ne, přimhouřil jsem oči. Jak jako ne? Chtěl jsem mu oponovat s tím, že líbání k sexu patří, takže jak sám řekl, necháme líbání přiřazené jen k téhle činnosti a to ráno, odpoledne vynecháme, ale nakonec jsem neřekl nic. Neřekl, protože mi to nevadilo. Teda, vadilo, ale ne natolik, abych mu odporoval. Ne když jsem si uvědomil, že to je beznadějné, že to je beznadějné, protože jsem si vzpomněl na to, jak držel mou bradu pevně zatímco jeho rty opečovávaly ty mé a chtěl to znovu. Takže jsem možná nic neřekl, ale rozhodně jsem mu to nehodlal dát zadarmo.
A pak chtěl definovat vztah s Kubou. Div bych se nepousmál, protože byl tak naivní, tak stereotypní v těch svých názorech, že by to, co definuju, nikdy slyšet nechtěl. "Šukáme spolu." Pokrčil jsem rameny a čekal hnědovláskovo reakci. "Říkej tomu třeba kamarádi s výhodami, i když to to přesně nevystihuje. Těžko se to vysvětluje někomu kdo.." Odmlčel jsem se a upřel na něj pohled. Snažil se ho definovat, odhadnout. "..kdo stojí o vážnej vztah. Miluju Kubu, ale nemáme mezi sebou nic milostného, tak to u nás nefunguje, ani jeden od toho nechceme nic víc. Ale přitahujeme se, když chceme.." Dal jsem mu chvíli. Chvíli na to, aby to zpracoval. Jakub nebyl hrozba téhle dohody ani tohohle vztahu. Ale do mého života neodmyslitelně patřil, a proto bude patřit i sem. Nekompromisně. A já k němu chtěl být upřímný, jinak jsem to ani neuměl. "Nikdy jsi to nezkoušel? Zvláštní, musíš bejt sen všech ženskejch s tou perfektní tváří a nesmyslně sexy tělem a přitom.." Lehce jsem si přejel jazykem přes rty. Nechápal jsem ho. Nechápal, proč věří v tuhle pohádku se šťastným koncem jak spoustu lidí lásku mylně nazývají.
A pak začal s těmi svými pravidly. Kino? Farmářské trhy? Jako vážně? Dám nenápadně v kině ruku vedle té tvojí a pak si ji jako děsně romanticky propleteme až se dotkneme malíčky? Ale no tak! Možná jsem na to nevypadal, ale neměl jsem tyhle akce rád, nedal jsem chodil do společnosti, nerad dával tyhle věci tak veřejně najevo, ale když jsem sledoval ten neústupný pohled, bylo mi jasné, že ani přes tohle nejede vlak. Tak jsem si jen povzdechl a protočil očima. Pokud si myslí, že mě tím přiměje se nějak otevřít, může si o tom nechat snít. Ale brát mu to nebudu. Takže jsem pak jen lehce kývnul a pozorně sledoval, co za kraviny z něj vypadne příště. Vážně si musí určovat pravidla když sám vlastně navrhl tenhle stupidní experiment?
"Tak to abych si šel sbalit. A nemá se společné bydlení řešit tak minimálně po roce, se schválením rodičů a zakoupením domácího mazlíčka?" Naklonil jsem hlavu na stranu a ironicky se ušklíbl. Jestli čekal, že mu všechno odkývu bez poznámek, pletl by se. Provokoval, překračoval všechno, dělal všechno, co jsem nesnášel a stejně jsem tu stál a řešil tuhle blbost. Dobrovolně. Ale stejně jsem nakonec neprotestoval, jeho byt nebyl moc daleko od školy ani baru, takže se doma budu stavovat po přednáškách, ale stejně.. Třikrát týdně. Třikrát týdně, co mi bude dělat snídaně a budeme usínat v posteli plné růží? Uklidňoval jsem se jen tím, že to nebudu brát vážně. Že si nic z toho nenechám dostat pod kůži. Že je to jen hra za jedním jediným účelem.
"Už jsem ti řekl, že se mi rozbil telefon? Jaká škoda.." Rádoby teatrálně jsem si povzdechl, ale pak viděl ten jeho výraz, viděl, jak se přiblížil a nakonec k němu jen rezignovaně zvedl pohled. "Fajn, pokusím se odepisovat. Stroze a jasně, kde se sejdeme, kdy se uvidíme a tak. Nepotřebuju psát zamilovaný smsky.." Znovu jsem protočil očima. Sledoval jsem, jak se přiblížil a nehnul se. Nešel jsem tomu naproti, nešel, ani když se na mě seshora díval, ani když jsem sledoval linie tetování, co se mu vinula kolem krku, ani když mě ovinula jeho vůně. Ne, možná jsem tohle kolo prohrál, možná jsem dělal, co chtěl. Ale to, jestli přijde, bylo na něm. Teda, myslel si, že je to na něm. Ve skutečnosti jsem věděl, co chce, co chce jeho tělo, i když jeho oči tak zatvrzele tvrdily opak. Chtěl jsem, aby přišel, abych měl pocit, že nad touhle šílenou situací mám alespoň nějakou kontrolu, že to bude on, kdo poruší své zásady. A věděl jsem, že to dřív nebo později udělá.
Jestli si ten měsíc užiju nebo ne, to byla otázka na kterou jsem odpověď neznal. Nechtěl jsem nikoho poznávat, nechtěl jsem se svěřovat, nechtěl dělat ty párové kraviny. Nechtěl. Nechtěl a přitom když jsem tady stál, cítil jsem hluboko uvnitř, že bych možná na krátkou chvíli chtěl vědět, co vztah znamená. Jen proto, abych se mohl utvrdit v tom, že to je přesně to, co nechci. Kousnul jsem se do rtu, protože až tohle vyřešíme, hodlám ho donutit splnit svou první podmínku.

Chvíli jsem ho poslouchal, respektive snažil se o to, protože po tom, co mi naprosto chladnokrevně oznámil to jeho šukáme spolu jako by se nechumelilo, jsem chvíli měl v hlavě jenom opici s činely. Já věděl, že k sobě mají dost blízko.. ale tohle jsem fakt, fakt totálně nečekal! Chvíli jsem mlčel, jen párkrát otevřel pusu jako bych chtěl něco odpovědět, ale nikdy ze sebe nic nedostal, v hlavě mi hučelo a já bojoval s tím důvěřovat mu a cítit se ukřivděně a podvedeně. Upřímně nikdy se mi nic takového nestalo, jako jasně, holka už mě podvedla, ale že by mi naféra ještě před začátkem vztahu řekla, že někoho má, ale jako v klidu, není to ten klasický vztah, to byla novinka. Možná mě to mělo naštvat, možná jsem ho s tím měl poslal do háje, možná jsem se mu měl vysmát, ale prostě byl to Erik a Erik.. byl prostě svůj a já, já s tím neuměl bojovat. Byl jsem na tradiční věci, monogamní vztah, sex v posteli, snídani a kytky k Valentýnu. Jenže Erik byl mým naprostým protipólem, a přestože se mi to všechno bytostně příčilo, snažil jsem se na to nahlížet jeho optikou. Neřekl jsem konec konců já, že to má být kompromis? Pro mě to bylo absurdní, ale z jeho strany byly nejspíš totálně za hranou všechny ty věci, které jsem po něm chtěl já. Bojoval jsem s tím přesvědčením, že moje vnímání vztahů je normální a to jeho pokřivené, na druhou stranu kdo mi dal právo rozhodovat o tom, co je a není v pořádku? Proč se měl on podřizovat mě? 
"Mmmm, teda.. popravdě nevím, co na to říct." vypadlo ze mě nakonec zmateně, byl jsem připravený na dost, ale tohle bylo něco, co jsem si musel promyslet. Ještě jsem nevěděl, jestli jsem schopný se s tím smířit. "Není to přesně definice podvádění?" zvedl jsem pohled a střetl se s jeho pohledem, vnímal, že on to tak nemá, vůbec bere sex úplně jinak než já. Pro něj nic velkého neznamenal, zatímco pro mě to bylo něco soukromého a intimního, co jsem nedělal jen tak s někým. Měl jsem ho za to soudit? Měl se bát? Zlomíš mi srdce, Eriku? Nevěděl jsem, netušil, jestli jsem schopný mávnout rukou a prostě se smířit s tím, že můj přítel si čas od času zašuká se svým nejlepším kámošem, ale nic to neznamená. Nevěděl, jestli jsem schopný tomu věřit. Ale možná od toho byl ten měsíc, ne? Ne jen aby Erik zjistil, co je to mít vztah, ale abych já pochopil, kdo vůbec Erik je. A pak jsem si povzdechl a pokrčil rameny. "Ok, dej mi čas a já se s tím pokusím nějak.. smířit."
Někdy jsem ho fakt nechápal, já byl vždycky ten pohodář, co neměl problém říct spoustu věcí na plnou hubu, ale Erik, to byla jiná liga! Zamrkal jsem a neudržel ten samolibý úsměv, když pokračoval a možná to tak vůbec nemyslel, ale sorry jako, beru si to osobně. "Ne, nezkoušel." odvětil jsem bezelstně, nevěděl, jestli si ze mě dělá prdel, protože jsem nezkušený ucho nebo to myslí vážně, ale fakt jsem se nehodlal stydět za to, že jsem takříkajíc tradičně založený. Místo toho jsem mu věnoval úšklebek, musel jsem si tu chvilku užít. "I když to o perfektní tváři a nesmyslně sexy těle beru jako kompliment, když s někým chodím, nechci se dělit." díval jsem se na něj zpříma, neuhnul a jo, rozhodně mě jeho vnímání mě potěšilo. Asi bych měl radši chtít slyšet něco o svém brilantním talentu nebo ostrém důvtipu, ale s Erikovým fyzickým vnímáním světa jsem tohle bral jako vrcholnou poctu! 
"No jestli chceš, klidně mámě zavolám, určitě by ses jí líbil, ta tvoje sladká tvářička.." znovu ten uštěpačný úsměv, ne, že by teď byl méně děsivý, ale já byl od přírody drzý floutek, co až moc rád provokoval a ani u něj jsem si nemohl pomoct. Naklonil jsem se blíž, stále se ho nedotýkal, ale vnímal to teplo sálající z jeho kůže, to napětí, které jsem věděl, že dlouho neudržím. "Ale v tom případě bychom asi měli počkat i se sexem až po svatbě, ne..?" Jo, jenom já si dovolím s tímhle vyrukovat zrovna na něj. Ale sorry, trochu toho rebelství se počítá! 
Nakonec nastalo ticho, olízl si rty, které jsem doslova hypnotizoval. Tu chvíli jsem si užíval, sladké mučení, kdy všechny ty hádky ustaly, přestali jsme si honit ega, bylo vyřčeno všechno důležité a oběma nám bylo jasné, kam tohle směřuje. Minimálně já nemohl myslet na nic jiného, nic. "Fajn." můj hlas byl tichý, spíš jsem to jen zašeptal, aniž bych odtrhl pohled od té perfektní tváře, tak hebké a jemné, že jsem měl neodolatelné nutkání se jí dotknout bříšky prstů. Nadechl jsem se, cítil, že tohle prostě začíná být problém. Moje mysl už nešeptala, začínala křičet, nedočkavá, hladová po něm. "Takže tím jsou ty právnické věci uzavřené? Smlouva o věci budoucí je platná?" polkl jsem, celý já, když jsem byl nervózní, mluvil jsem nesmysly, ale to bylo jedno, stejně bylo jedno, co říkám, když jsem zvedl ruku a natáhl jí k němu, konečně se do dotkl, jemně, skoro bojácně se dotkl jeho tváře, přejel po té alabastrové kůži až k těm rtům, po kterých jsem přejel palcem, když jsem prsty zkouzl na jeho bradu a zvedl mu tvář k sobě. "Netuším, kdy nabydou platnosti ta tvoje pravidla, ale moje jsou vymahatelná s okamžitou platností. Takže s dovolením.." konečně jsem se pohnul proti němu, překonal těch pár centimetrů a mé rty se dotkly těch jeho, možná bych normálně začal jemně a pomalu, ale já na to neměl, neměl jsem trpělivost se držet zpět, když to bylo to jediné, na co jsem dokázal myslet. Ruku jsem mu vpletl do vlasů, když jsem jazykem pomalu přešel po spodním rtu a vzal ho mezi zuby, než jsem potáhl k sobě. Bylo mi jedno, jak se zase bude tvářit, já to prostě potřeboval, potřeboval to cítit a bylo mi fuk, jestli jsem tuhle nevyřčenou hru prohrával na plné čáře. Protože ty jsi stejně věděl, že jsem z tebe totálně v hajzlu, ne? 
Sklonil jsem se, moje ruce putovaly pod jeho zadek, když jsem ho vyzvedl do vzduchu, otočil a posadil ho na kuchyňskou linku, už jsem neměl sílu si to odpírat, držet si odstup, když moje tělo prahlo po jeho polibcích, dotecích, když jsem se chtěl ztratit v tom pohledu a poslouchat, jak sténá, zatraceně, byl jsem namotaný jak nikdo a bylo mi to vážně, vážně jedno! Jazykem jsem vnikl do jeho úst a pobaveně si pohrával s tím jeho, věděl, jak ho tím rozčiluju a stejně to udělal, propátral ta zapovězená ústa a polibek prohloubil, protože jsem mohl a musel! "Myslím, že do svatby to nevydržím.."

Nechápal jsem to, ale tenhle hnědovlásek byl jedno překvapení za druhým. Čekal jsem, že to s Kubou nezvládne, že tohle mé rozhodnutí bude ten pověstný deal breaker. Že z toho vycouvá, protože jo, chápal jsem, že být ve vztahu s tím, že v něm bude částečně figurovat někdo třetí je těžké sousto. A tak jsem ho pozoroval, při tom, jak mlčel, jak mě odhadoval, jak váhal, zvažoval možnosti. A pak řekl, že se s tím pokusí smířit. To bylo největší překvapení dne. On, ten, co zatvrzele chtěl jen to nudné, stereotypní. Nebo alespoň to, co nudné a stereotypní připadalo mě. Nejspíš nevěděl, do čeho jde, ale to odhodlání a odvaha mě donutilo o něm ještě víc přemýšlet. Měl jsi to vzdát. Měl, ale stejně jsi i přes všechno pokračoval. Nevěděl jsem, jestli z toho mám být naštvaný nebo mít radost.
Něco říkal, nutno říct, že jsem ho přestával poslouchat. Přestával, protože se znovu přiblížil, znovu překonával ty své vytyčené hranice a já se soustředil už jen na jeho blízkost. Na to, co jsem u měl nejlépe. Na to, co jsem znal, co bylo bezpečné, protože jsem v tu chvíli nemusel přemýšlet nad tím, co za ďábelský pakt jsme právě uzavřeli, nemusel myslet na všechny ty pocity, co se mu zračily ve tváři, nemusel se hádat s vlastní myslí a přesvědčovat ji, že to nechci. Že jeho nechci. Ne, mohl jsem si to vzít a utišit to všechno. Alespoň jsem si to myslel, dokud se jeho ruce neocitly pode mnou a nevysadil si mě na linku. Hmm, tentokrát to nebude v posteli? Takže když to je vztah, můžeme to dělat i někde jinde? Spolknul jsem uštěpačnou poznámku a úšklebek, když se sklonil ještě níž a jeho rty si zase drze ukořisťovaly ty mé. Chtěl jsem se tomu bránit, vážně chtěl, ale nemohl jsem si pomoct. Nelíbal mě drsně ani romanticky, ale něco v tom bylo. V tom, kdy jeho jazyk propátrával má ústa a já neodolal, neodolal a vyšel mu vstříc. Neodolal, abych neochutnal jeho rty, abych se nezapojil. Kolikrát ti ještě dovolím překročit všechny ty hranice? Kolik tabu tě ještě nechám zbořit? Bál jsem se, nebudu lhát. Bál jsem se toho všeho, co vztah byl a on ho přímo ztělesňoval. V hlavě se mi rodily děsivé představy na kytky, drahé večeře, hluboké pohledy a vylévání si srdíček. Proto jsem namísto toho prsty zahákl o jeho mikinu a přitáhl si ho ještě o kus blíž, nedočkavě.
Lehce jsem se ušklíbl, když jsem sledoval ty proklaté oči, pozorně a pak si špičkou jazyka hravě přejel přes rty, co chutnaly po něm.  
"Já vím.." Pronesl jsem. Někdo by se mu vysmál, ale já to pronesl klidně, vyzývavě. A pak jen ledabyle pokrčil rameny, ale můj pohled zůstával upřený na jeho tvář. Sakra, přitahoval mě. Až zoufale moc. "Chceš to udělat od chvíle, co jsem sem přišel.." Nic, co by už dávno nevěděl. Jenom si musel chvíli hrát na Irenku než si konečně přiznal, že sex přece jen není nic špatného, ne? Zvedl jsem volnou ruku a prsty kopíroval linie tetování, co se mu táhly kolem krku a ztrácely se pod tmavou mikinou. Bylo to zvláštní, nespěchat, vědět, že si to budu moct vzít kdykoliv znovu. Že si budu moct jednotlivé znaky na jeho těle prozkoumat, znovu a znovu.. A ten pocit byl zvláštní. Děsivý. Vzrušující. Neuměl jsem to popsat, když jsem ruce zase oddálil, abych jimi drze vnikl pod tmavou mikinu s úmyslem mu ji přetáhnout přes hlavu. Chtěl jsem víc. Víc tohohle, víc jeho těla, víc jeho doteků. Nebudu lhát, bavilo mě ho provokovat. Bavilo mě sledovat jeho obličej pokaždé, když jsem pronesl něco, co jeho slušná dušička musela zpracovat. Chtěl jsem ho sladce mučit, potrestat ho za všechny ty pocity, za ten chaos ve své hlavě. Kousek po kousku.. vezmu si to a nebudu přemýšlet nad tím, že to tím neskončí, ale naopak začne.

Že jsem ho chtěl, s tím jsem se už dokázal za ten týden celkem smířit, to nebyla novinka. Ale že ho budu chtít tak moc, to jsem nečekal. Když jsem to překonal, smazal tu hranici a byl v jeho blízkosti, když jsem ho líbal, když jsem viděl ten upřený pohled, ten pohled, který nikdy nesklopil, nikdy se nestyděl, když jsem na své kůži cítil jeho horké doteky, nemohl jsem být nad věcí, nemohl se tvářit, že to mám pod kontrolou, protože to jsem vážně, vážně neměl! Nechápal jsem, co se mnou dělá, neříkám, že jsem před ním neměl vztah a neříkám, že ten sex nebyl vášnivý, ale to co mi předváděl on, ten sexappeal, který vyzařoval z naprosto všeho, co dělal, aniž by se o to nějak snažil, to byla jiná liga, to byl level, který mě odrovnával a já nemohl, nemohl jsem vyhrát. Nikdy jsem tohle necítil, tu fyzickou touhu, tu neustálou potřebu se ho dotýkat. Věděl to, věděl to moc dobře a bavil se nad tím, pro něj jsem byl vážně úplný začátečník, nesmělé ucho, které teprve pronikalo do tajů těchto aktivit a jo, sice jsem spal se spoustou holek, ale jeho nadání odsouvala mé milostné avantýry do hlubin sladkých dětských her. Nechal jsem si stáhnout mikinu, ale hned si ho zase přitáhl blíž, vklínil se mezi jeho nohy, volnou rukou putoval po jeho stehnech, sakra, budu tohohle mít někdy dost? Pořád jsem nějak nechápal, že souhlasil. Že řekl ano. Že tohle můžu dělat kdykoliv budu chtít, že se nemusím bát, co se stane zítra, pozítří. Fakt mi musel říkat, že chce sex pokaždé, co se uvidíme? Upřímně, ona existovala možnost, že bych jeho přítomnost prostě rozdýchal a koukal na Ordinaci? Sakra Eriku, vždyť moc dobře víš, že tě mám plnou hlavu, tak proč mi to děláš pořád těžší a těžší.. 
Sledoval jsem, jak si olízl rty, zatraceně, dělal to schválně, já věděl, že mě provokuje, věděl, že pro něj je to hra, ale já tomu nemohl odolat, nemohl, když byl tak hrozně sexy a já z něj nedokázal spustit oči. Znovu jsem palcem přejel přes ty rty, na to, že se obvykle nelíbal, byla ta ústa až hříšně šikovná. "Chci.." vydechl jsem smířeně, nemělo cenu se s ním přít, viděl mi až na dno duše a já věděl, věděl jsem, že neumím lhát nebo něco skrývat, moje tvář byla vždycky jako otevřená kniha, ale neviděl jsem důvod, proč mu odporovat, proč to schovávat, proč mu nedat najevo, co se mnou dělá? Já se za to nestyděl, neměl jsem potřebu jakkoliv zatajovat fakt, že jsem z něj hotovej, nestyděl se za to, že chci být s ním. Možná jsem si měl hrát na tvrďáka, možná jsem měl dělat, že to se mnou nic nedělá.. ale upřímně já byl vždycky mizerný herec a před ním? To bylo jako když se mi on snažil vyprávět, že nemá rád líbání. Haha! 
Znovu jsem ho políbil a rukama zajel pod jeho mikinu i tričko, ta porcelánová, horká kůže, neměl jsem jí dost, byla až moc lákavá, abych mu dovolil si tu sedět v tom oblečení a tak jsem vzal jeho okraj a přetáhl mu ho přes hlavu. Jak se zdálo, dnes jsem neměl moc trpělivosti, to se mi obvykle nestávalo, vždycky to bylo takové mazlivé a hravé, ale s ním prostě nic nebylo jako obvykle, takže jsem své stereotypy hodil za hlavu a místo toho pokračoval polibky z jeho úst na krk, hrudník i ploché břicho. Možná jsem si ho jednou vzal, ale to pro mě bylo zoufale málo! Vrátil jsem se zpět k jeho tváři, jazykem poškádlil jeho lalůček a pak ho vzal mezi zuby. Moje ruka z jeho stehen sklouzla níž, zabloudila mezi jeho nohy, když jsem přejel vybouleninu na jeho džínech a věnoval mu drzý úsměv. "Ale netvař se, že ty ne.." 

Neubránil jsem se úsměvu, úsměvu, který jsem věnoval do jeho rtů, protože to, co tak slastně vydechl mi jistý pocit vítězství a zadostiučinění přineslo, nebudu lhát. Byl jsem na tyhle hry zvyklý, hrál jsem je často a rád. Často jsem lidi trápil, provokoval, nechal si je to vzít a přitom jsem byl vítězem já. Líbilo se mi, když jsou nesví z mých pohledů, když si myslí, že mají situaci pod kontrolou a přitom vůbec ne. Líbilo se mi pokořovat ta ega a pak si společně užít jen pár dalších prchavých okamžiků uspokojení. Ale teď to bylo jiné. Nechtěl jsem s ním hrát hry, nechtěl, líbil se mi jen ten pocit, ten pocit, co se mu na rozdíl od všech ostatních zračil ve tváři úplně jasně. Ten pocit, že mi propadl. Věděl jsem to, cítil jsem to z jeho pohledů, z jeho doteků, z jeho nejistoty i hladu se kterým si dobýval má ústa. Když jsem to získal, chtěl jsem to zahodit, ukončit. Ale s ním? Chtěl jsem to vidět znovu, chtěl jsem to cítit znovu, ochutnat znovu a vzít si to zas a zas. Protože možná to vypadalo, že mi propadl on, ale pravdou bylo, že jsem se ztratil já sám. Ve chvíli, kdy jsem se znovu vrátil do tohohle bytu..
Zaklonil jsem hlavu, když jeho horká ústa propátrávala horkou kůži na břiše, krku. Cítil jsem to mrazení, ty vibrace, líbilo se mi jeho tempo, líbilo se mi, že to není dravé, že mě nepotřebuje pokořit a dostat na kolena. Ale že je to naopak on kdo se propadává níž a níž s každým dalším polibkem. Fuck.
Zaplavily mě představy, co všechno bych mu mohl ukázat, co všechno bych mu mohl dát a nechtěl skrývat to vzrušení, co se dožadovalo pozornosti v těsných kalhotách. Znovu jsem hlavu narovnal, sjel pohledem k jeho ruce, abych na ni umístil ty své. Ne proto, abych ho odstrčil, já se za své vzrušení nestyděl, jeho slova postrádala smysl, protože já to chtěl. Chtěl jsem ho znovu, ale bez všech těch citů a povídání si okolo. A to pořád nechápal.
Nebyl jsem cudná panna, co vzdychne jen proto, protože jí idol přejel prstem přes kalhotky. Ne, já si povolil knoflík, sjel zipem níž a sebejistě jeho i mou ruku umístil na to samé místo pod lemem tmavých boxerek. Sám jsem víc roztáhl nohy, znovu se kousnul do rtu, provokativně, když jsem se sklonil a i já sám ochutnal chuť jeho těla, zasypával polibky jeho hrudník, razil si jazykem cestu mezi vypracovanými svaly níž a pak znovu zpátky. Než jsem hlavu znovu zvedl a pohled upřel na něj. Ruce jsem ze svého i jeho těla stáhnul, opřel se s nimi za zády a jen ho znovu pozoroval.
"Tak si to vem.." Lehce jsem povytáhl koutek úst, když jsem nabádal někoho, jehož trpělivost už stejně balancovala na hranici. Nutno říct, že ale i ta má, když jsem pohledem sklouzl po jeho vysekaném těle a s naprosto jasným úmyslem se zastavil u lemu jeho kalhot. Ve tváři se mi možná nezračily emoce tak otevřeně jako jemu, ale myslel jsem to jasně.
Potřeboval jsem se ztratit v jeho těle, umlčet ty myšlenky a ty hlasy v mé hlavě. Ty, co na mě křičely, že to je všechno špatně. Že to všechno špatně skončí. A to ono skončí. Nehledal jsem vztah jen proto, protože je ještě horší než vztah na jednu noc. Protože jsem se mohl rozhodnout odejít a nevracet se aniž bych tím někomu ubližoval. Protože vztah na jednu noc měl jasný začátek a konec. Vztah založený na sexu také. Ale vztah který chtěl on ne. Ten vztah končil špatně. Cítil jsem to opojení, cítil jsem, jak mě láká, jak mi zamlžuje mysl, jak mě ta myšlenka na to, že by to mohlo znamenat něco víc láká a sužuje zároveň. Protože to skončí, tohle sladké opojení vyprchá a nezbyde nic. Nic než jen zlomené srdce. A to mé to nebude. Měl jsem své démony, měl jsem trauma z minulosti, co mě strašilo a provázelo každým možným vztahem. A tak jsem se obrnil, tak jsem odcházel, aby mi nikdo nemohl znovu ublížit. Ale jemu jsem to dovolil, dovolil zajít dál. A bál se, bál se, že pokud neodejdu, pokud to neukončím.. Nevydržel jsem to, nevydržel, když jsem si ho znovu za krk přitáhl o kus blíž, když jsem to byl já, kdo vyhledal jeho rty. Chtěl si se líbat, tak jsem ti to hodlal ukázat. Byl jsem to já, kdo polaskal jazykem jeho rty, přejel po mezeře mezi nimi, nechal ho ústa pootevřít, nečekal na souhlas a prostě si ho bral. Nebyl přece teď můj?
Možná jsem se nelíbal, ale nebylo to tak, že bych nechtěl. Stejně tohle mé tabu probořil, tak nebyl důvod, proč si to při sexu nevzít taky. Chtěl jsem se ztratit, ztratit a zapomenout na to, že jsem právě teď.. rozezvoňte zvony.. fakt zadanej. Doprdele.

Pustil jsem ho, ruce jen položil vedle jeho stehen a sklonil hlavu, chvíli jsem potřeboval klid, potřeboval si to srovnat v hlavě, protože se mi zdálo, že exploduje. Eriku, vážně, tohle, tohle mi budeš dělat celou dobu? Čím déle jsem s ním byl, čím víc věcí typu rozepnutí kalhot a to všechno po tom dělal, když tam seděl, vyzývavě roztahoval nohy, díval se na mě tím pohledem a ještě mě vybízel, ať si to vezmu.. já nevím, na tohle jsem prostě nebyl připravenej, věděl, že je takovej, už minule mi to předvedl, ale pořád.. já si to prostě neuměl představit, neuměl se s tím poprat, neuměl se tvářit nad věcí. Děsilo mě, jak intenzivní to celé je, jak mám v ústech sucho a v hlavě prázdno a přitom moje myšlenky křičí a chtějí jedno, jenom to jedno. Nemusel jsem mít věci pod kontrolou, ale tohle bylo.. byl jsem ztracený, ztracený v něm a bolestně si uvědomoval, že i kdybych chtěl, tohle už zastavit nedokážu. Ty pocity, které s každou další minutou jen narůstaly. 
Zvedl jsem hlavu, nic neřekl, jen bez rozmyslu vzal za okraj jeho džínů a i se spodním prádlem mu všechno sundal. Nechtěl a nemohl jsem se držet zpátky, když mi dával každým gestem najevo, že o to nestojí a já už nechtěl, nechtěl být ten hodný kluk, pohodář, kterému na ničem nezáleží, protože jsem ho měl plnou hlavu a bylo mi naprosto jedno, jestli to ví nebo ne, protože pravdou zůstávalo, že jsem chtěl aby to věděl, aby to cítil a vnímal stejně hluboce jako já, protože mě to možná děsilo, ale taky neskutečně vzrušovalo. 
Dlaněmi jsem od kolen putoval po jeho stehnech, neuhnul pohledem ani se nezačervenal, když jsem si ho prohlížel, nestyděl se a i když já docela dost, ta touha, pud, ten pocit, že je můj, že se můžu dívat, byl mnohem silnější než moje přirozená ostýchavost. Chtěl jsem to vidět, vzrušoval mě každý centimetr jeho snědé kůže, ten pohled, jeho ploché břicho i naběhlá chlouba, protože to jen znamenalo, že to chce, že chce mě, takže sorry mami, slušné vychování stranou, teď už jsem nehodlal couvnout. Pokračoval jsem až k jeho bokům, moje doteky byl zvídavé, byl jsem zvědavý, i když jsem věděl, že mi to poklidné tempo dlouho nevydrží. Ne dnes. Ta myšlenka, že si ho budu moct vzít znovu, že to znovu uvidím, že se mu oči budou znovu lesknout jako teď, že jeho kůže bude stejně hladká a horká, že bude znovu dýchat tímhle způsobem.. Rukama jsem zajel pod jeho zadek a prudce ho přitáhl k sobě, znovu ta známá cesta po jeho stehnech, jen abych mu ohnul nohy v koleni a donutil ho obmotat mi je kolem pasu. Jednu ruku jsem opřel v lokni o skříňku za jeho hlavou, zatímco tou druhou jsem si sám rozepl kalhoty a osvobodil své bolestně tvrdé mužství. Nemusel jsem nic říkat, stejně mu bylo jasné, že hlavou už dávno nemyslím, to prostě nešlo, když byl tak blízko, když jsem rukou navedl své vzrušení do jeho těla a pomalu, detailně si ho vzal. Zvedl jsem hlavu, díval se do toho obličeje, nechtěl jsem před tím zavírat oči, nechtěl si to krátce a provinile vzít, chtěl jsem vidět všechno, chtěl jsem se přít s tím pohledem, chtěl jsem vnímat jeho zrychlující se dech, chtěl jsem cítit to horko jeho kůže, když jsem dlaní sklouzl, položil mu jí na bok a pronikl hluboko do jeho těla. Ostře jsem se nadechl, zatraceně, tohle bylo lepší, lepší než cokoliv, co jsem kdy zažil. Sklonil jsem se a jen se rty mazlivě otřel o ty jeho, potřeboval jsem ho cítit, vnímat ho úplně vším, úplně všude, protože jsem to nemohl pobrat hlavou, tak jsem se to snažil pochopit alespoň fyzicky. Byl můj. Úplně. Úplně celý můj. 
Zatáhl jsem zuby docela tvrdě za jeho spodní ret a donutil ho tak ústa otevřít, abych se vpil do jeho rtů, hluboce a majetnicky, dobýval jsem si ta odmítavá ústa, která se mi ale sama otevírala a já věděl, věděl jsem, že chceš víc. Vpletl jsem mu prsty do vlasů a donutil ho zaklonit hlavu, sjel polibky na jeho krku, kousnul a vsál do úst tu jemnou kůži, když jsem se pohnul a nedočkavě přirazil do jeho těla. Mísil se ve mě ten chtíč, pud prostě zavřít oči a šukat ho, dokud nedojdu k vrcholu a zároveň touha si užít každý, každičký pohyb. Přestával jsem myslet a řídil se jenom těmi pocity, neuměl jsem být racionální, neuměl jsem to zkrotit, prostě si to bral, svíral ho za boky a přirážel hluboko, líbal tu horkou kůži, nezavíral jsem před tím oči, zrychloval a znovu mučivě zpomaloval, jak se ve mě všechno mísilo a pralo, ale tak to mělo být, tak jsem to cítil, jen to odráželo všechny ty pocit, které jsem k němu cítil, chtěl všechno hned a přitom jsem si to chtěl všechno užít a neuspěchat, balancovat pod vrcholem a vzápětí přirážet krátce a divoce, protože jsem to už nemohl vydržet. Rozhodl jsem se hodit za hlavu svoje obavy, svou stydlivost i racionální uvažování, protože s ním to nešlo. S ním jsem sám sebe neznal, nepoznával a bylo to asi v pořádku. Měl jsem tolik času na to zjistit, kdo vlastně vedle něj jsem a já se těšil, těšil, že si to všechno vezmu. Stejně jako jsem bez rozmyslu sklonil hlavu a kradl si další a další hladové polibky, protože jsem mohl a musel a myšlení hodlal nechat na pak.

Líbilo se mi to. Líbil se mi ten pohled, co mi dával, všechny ty pocity, co se v něm odehrávaly a já je měl přímo před sebou. Ta jeho otevřenost mě děsila, děsilo mě to, co jsem v nich viděl. Nebyl to jen chtíč, ego, byl sebevědomý, byl sebejistý ale naprosto jiným způsobem než jsem byl zvyklý. Jeho sebevědomí tkvělo v něčem jiném než drsných slovech a neurvalých dotecích. Tkvělo v té upřímnosti, v té pravdě, kterou jsem nechtěl vidět nebo si přiznat zatímco on se jí nebál a já jí viděl tak jasně, toho zalíbení které ve mě měl. Chtěl mě poznat, chtěl se mnou mít upřímný vztah. Nebál se nebo byl naivní, protože následky téhle dohody budou katastrofální. Nemohly být jiné. Ztrácel kontrolu a já cítil ten pocit vítězství který přicházel s každým jeho rychlým přírazem. To vítězství mi ale kradl těmi nekonečnými polibky kterými si podmaňoval má ústa, znovu a znovu, aby mi dal najevo, že jeho pravidla platí stejně jako ta má. A já se tomu nebránil. Nebyl tu nikdo kdo by mě viděl to porušit, kdo by mě viděl, že bořím své hradby pro ty jedny prokleté horké rty, ale přesto jsem se s tím stále pral. Podléhal mu, ale všechno ve mě křičelo, že to nemůžu chtít. Chtěl jsem ty hlasy umlčet, tak moc, když jsem mu dlaněmi vyjel po holých zádech a tvrdě je zatnul do lopatek, až jsem za sebou zanechával malé rudé šrámy. Mučil mě, tempem, které postrádalo smysl a přitom mi dávalo víc než kdyby bylo sebedestruktivní. Bral si mě stejně nenasytně jako detailně a mě nezbývalo nic jiného než se poddat rytmu jeho těla, pohybovat se spolu s ním, tisknout se k němu, pouštět přes rty steny, které bych si dřív ani nepomyslel, že mu budu tak rád říkat. Nebránil jsem se celé té situaci, protože tu jsem znal. Znal jsem ten pocit, kdy jste tak blízko a přitom tak daleko, znal jsem ten pocit lehkosti stejně jako neukojitelného hladu. Nechtěl jsem myslet, nechtěl si to pouštět tak blízko, a proto jsem se nechával líbat, ochutnával horkou kůži jeho krku, sténal mu do ucha, zas a znovu zatínal nehty do těch pevných paží a zad a chtěl víc, chtěl to všechno. Možná byl ostýchavý, ale mnohem víc byl zvědavý a já se neubránil tomu kousnout se do rtu a povytáhnout ten koutek úst výš, když jsem se mu díval do očí, které balancovaly těsně pod vrcholem. A já mu to chtěl dát, chtěl jsem mu dát ochutnat tu hloubku, chtěl jsem mu ukázat, jak sladké to může být, když se přestane ohlížet. A hnědovlásek mi to splňoval. Splňoval, když jsem přemístil jednu ruku z jeho zad do svého klína a začal se zpracovávat ve stejném tempu jako jeho přírazy do mého těla aniž bych uhnul pohledem, aniž bych se zastyděl. Možná mi chtěl pomoct, nejspíš mě chtěl dodělat sám, ale mě tohle nevadilo, ne, to já se díval do těch očí, vzdychal mu do rtů a nenechal ho přestat, přestat s těmi pohyby, přestat s tím si mě brát kousek po kousku. Cítil jsem, jak se jeho tělo, stejně jako to mé napnulo a já se udělal ve stejnou chvíli jako on. Možná jsme tvořili pár, ale jestli čekal romantiku a sladké polibky po sexu, bylo na to na mě nejspíš moc brzo a nebo možná k tomu ani nikdy nedojde. Nechal mě jít, když ze mě vyklouzl a já seskočil z linky zatímco jsem si kouskem kuchyňské utěrky otíral břicho. Věděl jsem, že mě pozoruje, věděl jsem, že sleduje, jestli zmizím, jestli se mu ztratím a zatímco jsem se skutečně otočil a stále ještě nahý odcházel, krátce jsem se k němu pootočil a teatrálně protočil očima. "Jdu jen do sprchy, ložnici najdu. A žádnou ordinaci." Zavrtěl jsem hlavou a rozhodl se mu připomenout, že možná jsme ve vztahu, ale zatím má od normálu daleko. A tak jsem to i hodlal dodržet.
Někdo by si myslel, že jsem ve sprše smýval hříchy dnešního dne, zpytoval svědomí za to, že jsem si to dnes zcela účelně rozdal s černovlasým fotbalistou abych se jen o pár chvil později ocitl ve vztahu a náručí hnědovláska. No, tak to byla velmi mylná myšlenka. Nefungoval jsem tak, nebral jsem tak. Sex pro mě sloužil k ukojení chtíče ale jen s někým, kdo mi za to stál. Možná jsem nechtěl znát jejich jména, ale chtěl jsem si to užít, bavilo mě to napětí, bavilo mě poznávání cizích těl, kdy jim padala ta fasáda zatímco se jejich oči přivíraly a jejich rty přestaly kontrolovat. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem nikdy nepřemýšlel o něčem hlubším. Ale byl jsem přesvědčený o tom, že je zbytečné investovat do něčeho, co nikdy nekončí dobře. Sprchu jsem vypnul, vzal si jeden z ručníků a jal se najít ložnici, která byla neomylně nahoře. Pamatoval jsem si ještě jasně, jak mě do ní odnášel..
Kráčel jsem po schodech a sledoval místnost pod sebou, bylo to zvláštní, otevřený prostor postrádající jakékoliv zdi nebo hranice které by ho nějak limitovaly. Přesně jako hnědovlásek. Možná byl trošku stereotypní v sexu, ale tušil jsem, že málokterá výzva by pro něj znamenala ne. A to už jsem nad ním přemýšlel takhle do hloubky? Shit.
Vystoupal jsem nahoru a stále ještě nahý se opřel zády o pro sklenné zábradlí, zatímco jsem si jednou rukou sušil vlhké vlasy. Zpod mokrých vlasů jsem ledabyle sledoval Dannyho výraz, který mi rozhodně nesměřoval do tváře tolik, jak by chtěl. "Hele.. Půjčíš mi nějaké oblečení?" Jeho pohled možná směřoval jinam, ale stejně tak zase má slova nezněla tak laxně jak bych chtěl, chvilku mi trvalo zformulovat tuhle nehezkou větu. Teď budu co, spát v jeho triku a přemýšlet jestli voní po něm?
Soustředil jsem se na jeho výraz, probodával ho pohledem, věděl jsem, že mu to nedělám jednoduché. Chtěl jsem víc, nechtěl se dívat na film, chtěl jsem si ho vzít. Znovu a znovu, klidně celou noc. Jednak proto, protože mě to k němu táhlo, tak moc, že jsem cítil konečky prstů, co se touží znovu dotknout těch inkoustově černých čar na jeho těle a jednak proto, protože to bylo jednodušší. Byl to paradox, ale já ho chtěl mít u sebe blízko, chtěl jsem se znovu ztratit v jeho rtech i kůži, protože čím blíž byl, tím jednodušeji jsem si dokázal držet odstup. Tím lépe jsem dokázal umlčet ty myšlenky, zahnat tu nervozitu, zahnat ty zvláštní pocity. Dokud budu hladově slíbávat jeho tělo, zvládnu to. Zvládnu to bez toho, abych tomu bezhlavě propadl.

Popravdě nevím, jak jsem se měl cítit, ale v tuhle chvíli bych jeden jediný pocit stejně nemohl vybrat, protože jsem doslova cítil úplně všechno. Sledoval jsem hnědovláska, jak mizí v koupelně a fakt, fakt netušil, co se to tu stalo. Ještě ráno jsem neměl tušení, že ho dneska vůbec potkám a najednou byl u mě v bytě a bez protestů mi oznamoval, že tu zůstane. Upřímně jsem nevěděl, co se sebou a tak jsem udělal to jediné, co pro změnu uklidňovalo mě. Vylezl jsem nahoru do patra, natáhl na sebe černé tepláky, nasadil si sluchátka a zapnul hudbu. Už jako dítě jsem vždycky utíkal od myšlenek k tónům, zavřel oči a jen to vnímal, vzal papír a rychle na něj čmáral noty, snažil se zachytit tu myšlenku, ty pocity, které jsem v sobě cítil. Neuměl jsem s tím pracovat na počkání, moje hudba byla vždycky odrazem mé mysli a mého rozpoložení. Když jsem se cítil veselý, moje hudba byla hravá. Když jsem měl špatnou náladu, byla smutná. A teď? Teď byla neskutečně chaotická. 
Vůbec jsem ho neslyšel přicházet, byl jsem až moc zabraný do psaní, v hlavě jsem měl jasnou představu a musel, musel ji rychle zachytit, než zase zmizí, nevšiml jsem si ho, dokud nepromluvil a já sebou trhl, jako bych zapomněl, že jsem chtěl, aby tu zůstal, koukal na něj nejdřív trochu nechápavě, jako bych tomu vlastně ani moc nevěřil. Rozhodně jsem ale nezapomněl, vždyť všechno, co jsem tak chaoticky házel na papír, bylo jen a jen o něm. A bylo dobře, že jsem si to poznamenal před tím, než jsem zvedl hlavu, protože v tu chvíli, kdy jsem si uvědomil, že se nahý opírá o zábradlí a dívá se na mě s naprostým klidem, se mi z hlavy vykouřilo nejspíš i moje vlastní jméno. Snažil jsem se, tolik jsem se snažil nezírat přesně tam, ale jako sorry, to nešlo, nešlo, když byl zase v mojí ložnici, když se tu producíroval a provokoval a já si přišel jako beznadějná vlhká třináctka, které se na prahu objevil její idol a fakt mě štvalo, jak lehce mě dokáže připravil o slova, aniž by se jen trochu snažil. Nikdy jsem nebyl ten typ, co by potřeboval sex pětkrát denně, jako jo, měl jsem ho rád, ale nebylo to něco, co bych nedokázal ovládat nebo nad čím bych musel stále přemýšlet, ale s ním to bylo prostě úplně jiné. S ním totiž nebylo nic jako obvykle. A on to moc dobře věděl. 
"Jasně. Oblečení. Oblečení bude fajn.." zamumlal jsem, jo kámo, třeba když budeš oblečenej, budu moct říct i souvislou větu! Vstal jsem, pohodil hlavou, s tímhle rozhodně musím něco udělat a otevřel skříň. Chvíli jsem se nešťastně přehraboval haldou věcí na spaní, bože, to jsem fakt takovej nerd?! Nakonec jsem vyndal šedivé tepláky a černé tričko s Narutem, to tmavomodré s velkým nápisem The unbreakable jsem taktně poslal na dno police, aby si náhodou nemyslel, že jsem jeho ujetá fanynka, což jsem stejně byl, ale tak co. Silou vůle jsem se mu pak díval do očí, když jsem mu to složené předával a udržoval si zase ten odstup a jen se snažil tvářit, že je všechno naprosto v cajku. Až na to, že vůbec ne! Co jsem si sakra myslel?! I kdybych ho navlékl do pytle od brambor, neexistovala reálná možnost, že vedle něj prostě usnu! Možná kdybych ho dal do postele a lehnul si na gauč.. 
"Em... máš hlad? Chceš se dívat na film? Playko?" poškrábal jsem se ve vlasech, co je sakra tohle za situaci?! Nebyl jsem nepolíbená chudinka s první přítelkyní, ale většinou to prostě proběhlo jednoduše. Sex, romantika v posteli, polibky, hluboké pohledy, večeře a pak tulení u Deníku Bridget Jones. I mě ale zacukaly koutky při představě, jak mi Erik s kýblem vanilkové zmrzky leží v náručí a komentuje pana Darcyho! Tohle pro mě prostě bylo neprobádané území a já, i když jsem se bál těch jeho odmítavých povzdechů a protáčení očima, jsem zároveń cítil to vzrušení, výzvu, to objevování, co má rád, co ho baví, co mu vykouzlí úsměv na rte- moment, viděl jsem ho vůbec se někdy usmát? 
"Mmmm... můžeš se obléknout? Popravdě když jsi tu takhle tak, no, chovám se jako lobotom a nejsem schopnej udržet myšlenku a to mě trochu znervózňuje, jako by nebylo už normálně těžký s tebou mluvit.." promnul jsem si spánky, klasika já, nikdy se moc nerozmýšlet a prostě vysolit pravdu, bál jsem se přemýšlet nad tím, co si o mě asi myslí, protože jsem upřímně nechápal, totálně nechápal, proč na to přistoupil. Vypadal, že koukat se mnou na telku je to poslední, co si přeje, ale sorry, já se toho prostě nemohl vzdát, nemohl, protože i když to byla výzva, i když jsem netušil, jak tohle dopadne, i když jsem byl nervózní a vyděšený, užíval jsem si to. Užíval jsem si každou minutu, kdy tu byl a ty světlé oči upíral na mě.

Přejížděl jsem pohledem po místnosti, zatímco se můj partner, nebo jak tenhle nesmysl nazvat, horlivě přehraboval haldou věcí ve skříni. Nutno říct, že v ložnici bylo spoustu zajímavých věcí, jasně, nečekal jsem, že by tady měl vystavené erotické pomůcky, ale taky jsem nečekal, že najdu v místnosti věci typu kreslených postaviček, které obklopovali většinu věcí přes deku, figurky na poličkách nebo třeba.. vážně to má i na budíku? Nejspíš bych zvedl obočí a lehce si rýpnul do toho, že bych od něj čekal něco jiného, ale popravdě.. co jsem vlastně od něj čekal? Neznal jsem ho a vlastně ani nechtěl znát. Nechtěl jsem znát příběh všech těhle zvláštních závislostí, nechtěl a nemohl. Protože to by znamenalo si to všechno přiznat a znovu.. já tohle prostě nedělám, dohoda nedohoda. Přetočil jsem pohled zpět na hnědovláska a kupu oblečení co mi podával nataženými dlaněmi. Lehce jsem povytáhl koutek úst, když jsem si všiml, že jeho pohled se snaží zůstat u mých očí, ale stačilo by trochu a skončil by někde úplně jinde. Jako nebudu tvrdit že trápit Dannyho mě nebavilo, celkem mě bavila ta jeho upřímnost, to, jak nedokázal zakrýt tu nervozitu spolu se zvědavostí a vzrušením. A já mu to rozhodně nehodlal nijak ulehčovat. Vzal jsem si od něho oblečení a i přes jeho poznámku o lobotomii jsem se rozhodl s oblékáním nijak nespěchat. Tričko jsem krátce přehodil v rukou, prohlídl si tu další postavičku na něm a tentokrát se neubránil lehce pobavenému pohledu který jsem vyslal jeho směrem. Vážně? Nakonec jsem si ho přeci jen přetáhl přes hlavu. Bylo pohodlné, o kus větší a vonělo po něm. Ale nebyl jsem jako jedna z těch holek, co očuchávají těm klukům věci a pak je tahají nonstop. Tahal jsem je, to jo, ale protože jsem neměl na výběr. 
Rozešel jsem se k menší televizi co stála před postelí, naklonil se ke stolku a zpod něj vytáhl jeden z ovladačů zatímco ten druhý jsem hodil na postel. Pak jsem zvedl pohled k Dannymu, nejspíš by někomu přišlo divné a drzé, že jsem tahal jeho věci bez optání, ale neměl náhodou vztah být o tom, že co je moje je tvoje nebo podobné kraviny? 
Postel jsem obešel a uvelebil se na posteli. Až potom jsem konečně věnoval pozornost svému společníkovi. 
"Hlad nemám, dáme rychlý playko.." Pokrčil jsem rameny, zatímco jsem zapadl do polštářů. Přišel jsem si zvláštně, playko se mi upřímně hrát zas tak moc nechtělo, ale přišla mi to jako nejbezpečnější možnost, jak se vyhnout nějakým deep talkům, ke kterým se jistě Danny chystal a které by vedli k něčemu, co by opravdu vypadalo jako vztah. S Kubou jsem po sexu taky většinou pařil, takže to nebyla žádná novinka a rozhodně to byla lepší varianta než se koukat na nějakej film, jak jsem hnědovláska odhadoval, byl by to Titanik a u scény s obrazem bych nejspíš dostal nějakou něžnou romantickou pusu. A to jsem teda rozhodně pro dnešní večer v plánu neměl. Věděl jsem, že jakoukoliv variantu zvládnu lehce překlopit v sex, ale vzhledem k tomu, že hnědovlásek už tak dost panikařil, rozhodl jsem se ho na chvíli přestat trápit. Na chvíli. 
Zapnul jsem playko, projel hrací knihovnou a zapnul hru, co mi aspoň něco říkala a vzhledem k obrázku na mém tričku byla tématická a jistě ji bude znát. Tuhle dementinu jsme museli pařit s Matesem a já skutečně nechápal, co na tom mají. Naladil jsem si blonďatého bojovníka a líně zapnul free mód. 
Musel jsem uznat, že ačkoliv jsem si nalhával, že o Dannym nic vědět nechci, byly věci, které mi přišly bezpečné a které bych skutečně chtěl vědět, když můj pohled sklouzával skrz zábradlí dolů do dolního patra na kytaru a nejrůznější hudební nástroje, co se tam válely. Nebudu si nalhávat, že jsem mu nezáviděl koncert v o2 aréně, že jsem si tajně nepřál mít teď to, co o on. Ale už dávno vyprchala nevraživost, kterou jsem k němu donedávna choval. A i to mě začínalo děsit. 
"Hraješ na kytaru i další nástroje?" Pronesl jsem ledabyle, zatímco jsem načítal další zápas, protože ten první jsem z nedbalosti prohrál. "Jak si se k tomu vůbec dostal? Snažíme se prorazit heozně dlouho zatímco ty vyprodáváš O2 arénu jakoby nic.." Zajímalo mě to a to by nemělo. Prohrábl jsem si vlasy, protáhl ztuhlá ramena a zatímco si vybíral dalšího protivníka, neubránil jsem se přetočit pohled na postel vedle sebe. Bylo to zvláštní, celá tahle situace, to, že jsem tu zůstal, ale ve skutečnosti, dokud se ke mě netulil, dokud na mě neházel ty pohledy, dokud po mě nechtěl romantický sračky, dokázal jsem to udržet mimo všechno, mimo všechny ty pocity, co jako bouře vířily mým nitrem a já jen stavěl další a další hradby. Protože ve chvíli, kdy jsem vzhlédl k těm hnědým očím, věděl jsem, že na to, co přijde, ty hradby nebudou stačit.