Vrbenská 336

First topic message reminder :



Prostorné 2+kk v centru města. Dřív skutečně vypadalo jako na obrázku, bílá sedačka už ale není bílá ale spíš šedivá, na pár místech propálená, o úklidu taky moc řeč není, po podlaze se válí různé plechovky a plasty, které jednou za čas uklidí nějaká dámská návštěva, která má pocit, že to přeci bude brzy její hnízdečko. Většinu času jsou všude na podlaze různé oblečení, a tak. Prostě studentský být, kde jediné uklizené jsou studijní knížky na které jsem doteď neměl odvahu sáhnout!

"Mmm zdá se mi to nebo.. žárlíš?" olízl jsem si rty, vnímal, jak mi vplétá prsty do vlasů a jen přivřel oči, bylo to tak zatraceně příjemné a já se přistihl, jak se nezvládám tvářit tak vážně a drsně, ne, když jsem očima sklouzl na jeho odhalené břicho a sklonil se, jen abych jazykem poškádlil jeho jemnou kůži a pak hravě kousl a potáhl, než jsem jazykem špičkou zajel do pupíku a věnoval mu nevinný polibek těsně nad lem kalhot. To se mnou dělal. Ztrácel jsem kontrolu a byl ochotný tomu bez zaváhání obětovat cokoliv. Znovu jsem se narovnal, rukama z jeho zad sjel na stehna a lehce si ho vyhoupl do náruče, jednou rukou ho za zadek přidržoval ve vzduchu, tou druhou se opřel o dveře, kam jsem vzápětí opřel i jeho a okamžitě si ukradl jeden z těch polibků, které sice ještě stále byly nevinné, ale nám oběma bylo jasné, jak tohle skončí. Kousl jsem ho provokativně do ucha a v dlaních drze stiskl jeho zadek. Díval jsem se do té tváře, do té sladké, nevinné tváře anděla, jehož drzý úšklebek mi způsoboval prudký nával krve na zcela irelevantní místa. Miloval jsem ty jeho sladce nesmyslné poznámky, ani netušil, jak rád jsem ho viděl s tím šťastný úsměvem. Volnou rukou jsem ho pohladil po tváři a hraně si povzdechl. "I tak budu myslet jen na to, až se konečně zhasnou světla a pak.. sakra, fakt někdo chodí do kina koukat na filmy?" 
Znovu jsem jazykem s úšklebkem poškádlil jeho ucho, ale pak jsem se otočil a i s ním v náruči se rozešel do ložnice, reálně začínalo hrozit, že si ho vezmu ještě v předsíni a takové hovado jsem zase jako nebyl, i když nalijme si čistého vína, když se někdy nečekaně objevil uprostřed noci s tím výrazem, lehce zarudlýma tvářema a leskem v očích, když nemusel říct jediné slovo a já přesně věděl, na co myslí, měl jsem co dělat, abych ho nenarazil na vchodové dveře, ale dneska ne. Dneska jsem si to chtěl užít, vzít si ho kousek po kousku a alespoň na chvíli utišit ty věčné myšlenky, které jsem měl v hlavě pokaždé, když nebyl se mnou. Protože i když tam nebyl, v hlavě jsem byl stejně pořád u něj. 
Pustil jsem ho do postele, s úsměvem si užil tu chvilku, když se s tím smyslným výrazem drze vystavoval v bílých peřinách, ale pak to vzdal, vzdal tu snahu tvářit se, že z něj nejsem úplně mimo, přetáhl jsem si tričko přes hlavu a natáhl se k němu. "Já chtěl romantiku při svíčkách a ty myslíš jen na sex." hraný povzdech, evidentně jsem měl dneska náladu si hrát, takže nebylo překvapivé, že jsem mu ruce přikoval k posteli a pánví se o něj otřel, když jsem špičkou jazyka putoval po břiše a hrudníku výš. Nebudeme si nalhávat, že jsem chtěl, aby si místo večeře vybral tohle, protože sebesladší dezert by mi nevynahradil tu chvíli, kdy přivřel oči, kdy se z toho nevinného anděla měnil v Matyho, který patřil mě, jenom mě, kterého neznali jeho kamarádi, kterého neukazoval ve škole, který se sladce neusmíval na okolo procházející holky. Ne, tenhle pohled plný chtíče a touhy, ten byl můj, jenom můj a já nehodlal připustit, aby ho kdy viděl někdo jiný. Rukama jsem zabloudil na jeho zadek, otočil se a vysadil si ho na klín. S pohledem upřeným do jeho očí jsem mučivě pomalu rozepl knoflíček jeho kalhot jeden za druhým, než jsem ho vysvobodil a nedočkavě jeho mužství nestiskl v dlani. "Pf.. zkazil jsem tě.. ale líbí se mi to, pokračuj.."

Jeho doteky, jeho ústa, jeho pohledy. Nechápal jsem to, to, že si pokaždé vyberu ten chtíč a touhu namísto normálního uvažování. Ale já si nemohl pomoct, kolikrát jsem si řekl, že tentokrát třeba fakt jenom zkoukneme film, zkusíme se třeba nenápadně chytit za ruce, co já vím a nakonec to skončilo vždycky stejně, to, že já byl připoután kabelem od ovladače nějaké hry, ve které jsem se ho marně snažil zase porazit, zatímco on si se zíváním své vítězství užíval a pak se rozhodl proměnit mé naštvané prskání ve velmi chtěné steny. Propadal jsem mu víc a víc a bál se toho, co to pro mě znamená. Vždycky jsem si přál najít někoho takového, komu bezhlavě propadnu, od kterého nebudu utíkat při prvním náznaku nudy, ale nenapadlo, že zrovna tenhle namakaný černovlásek bude splňovat a předcházet všechny mé vlhké sny a touhy. Nenapadlo mě, že to bude tak děsivé a chaotické, jako celý náš vztah ne vztah byl. Nevydržel jsem to, když jsem se sklonil a zase si ukořistil další polibky, zatímco mé ruce putovaly po jeho odhalené hrudi. Nutno říct, že jsem hodlal pokračovat níž a dál, ale to bych za zády nesměl zaslechnout ten známý a pekelně otravný hlas. Div jsem z Thea nespadl na zem, když jsem se teda překotně zvedl a znovu si nasazoval kalhoty. Ne, nebyl jsem rozhodně vyděšený, že mě Filip přistihl, navíc s klukem, do mého sexuálního života mu mohlo bejt houby, ale zase nemusel vidět, co všechno dělám a na čem si ujíždím, že jo! Spíš mě štvalo to, co tady vlastně sakra vůbec dělá, štval mě ten jeho nadřazený a pobavený pohled, štvalo mě, jak si prohlíží Thea naprosto bez známek nějakého pohoršení. Došel jsem až před něj, bylo mi celkem fuk, že je o dost vyšší a zvedl k němu pohled.
"Nechal jsem vyměnit zámky.. No.. že mě to ani nepřekvapuje.." Sjel jsem ho pohledem od shora až dolů a ušklíbl se. Probouzelo se ve mě to děcko, to rozmazlené děcko, kterému museli přijít dát na zadek a já to nesnášel, nesnášel jsem každou jeho návštěvu. Jen matně jsem si vzpomínal na okamžiky, kdy tomu tak nebylo, kdy jsem se na něj těšil. To bylo v době, kdy si před našima nehrál na hodného chlapečka a přitom jsem moc dobře věděl, co dělá, když se nikdo nedívá. Ale tuším, že i kdyby se to naši nakrásno dozvěděli, nejspíš by nad tím mávli rukou. Nad Filipem, tím dokonalým synem, nad tím ano. Ale nad Matyášem, tím nepovedeným? Ne, toho musí stíhat a kontrolovat, jestli náhodou nědělá něco podezřelého. Záviděl jsem mu? Nejspíš. Nejspíš, protože mi byl celý život předhazováno, jak mám být jak Filip, a podívej se, jak mu ten fotbal jde, zatímco ty se tam válíš v blátě, a podívej se, Filip měl tuhle dobu už vyznamenání a bla bla bla.. Časem jsem se naučil ignorovat a zatímco si můj bratr hřál zadek ve vyhřátém Porscheti, já jim musel dokazovat svou hodnotu jinak, když už nebudu ředitelem nějaké jejich firmy. Tak jsem se rozhodl studovat, dokázat jim, že to zvládnu i bez nich. A přesto, dívejme se, kdo mě jde zase seřvat jak malé děcko.. Tududum.
"Hele, tak ať to máme rychle za sebou, dej mi ten svůj proslov o zodpovědnosti, vyřiď mámě a otci, že jím a spím dobře, že si ty známky opravím a ať rozhodně nikam ze Švédska nebo kde to jsou nespěchají" Protočil jsem očima a znovu nespokojeně mlaskl, když můj starší bratr nevypadal, že by se nějak chtěl hnout z místa. Podíval jsem se na zápěstí a poklepal na imaginární hodinky.
"A navíc, nemáš něco lepšího na práci? Třeba zrovna někomu z otcovo akcionářů líbat zadek?" Nevím, proč jsem byl protivný, proč jsem na něj chrlil všechno, co mě napadlo, ačkoliv jsem věděl, že kdyby tohle viděl otec, pošle mě jednosměrnou letenkou pryč. Nejspíš na nějaký tábor pro převýchodu nedokonalých synů. Jo, choval jsem se jako fakan, ale nemohl, nemohl jsem si pomoct. Měl jsem po krk se jemu a otci pořád jen zavděčovat. Nakonec jsem se Filipovi jen znovu zadíval do očí, do těch očí, co byly naprosto stejné jako ty moje a pohled stočil zpátky na Thea. "Theo, Filip, můj otravně dokonalý starší bratr.." Další protočení panenek. Pak jsem se na chvíli zarazil. Měl jsem říct přítel? Sakra měl! Tak proč?"Filipe, tohle je Theo. Ale to už nejspíš stejně dávno víš.." Netušil jsem, jak to dělá, ale vždycky všechno věděl, a co nevěděl, si rychle domyslel nebo zjistil. A vzhledem k tomu, že Theovo obličej zase tak neznámý nebyl, mohl si to rychle domyslet. "Koláček a kafe by sis nedal?" Zabručel jsem otráveně, ale rezignovaně, bylo mi jasné, že i kdybych mu nakrásně ukázal dveře, je to za prvé jeho byt, a za druhé, tak rychle jsem ho ještě nikdy ven nevypakoval.

Díval jsem se na jeho tvář, která byla té mé tak zatraceně podobná. Pokud nás dva někdo viděl, obvykle se neubránil překvapení nad rysy, které jsme spolu jednoznačně sdílely. Maty byl jako menší a mladší verze mě, ale naším fyzickým vzhledem naše podobnost tak nějak končila. Jistě, to spratkovství jsme jistě měli v krvi oba, jen každý jiným způsobem. Jen jsem se usmíval, ale i mě hlavou proběhlo pár vzpomínek na minulost, když nadšeně čekával před domem a okamžitě mi vběhl nadšeně do náručí a přemlouval mě, ať s ním jdu hrát fotbal nebo když jsem ho učil hry na počítači a pak do rána šprtal, protože jsem věnoval svůj čas na učení jemu. Ty doby byly pryč, ani si nepamatuju, kdy naposledy na jeho tváři nebyl v mé přítomnosti tenhle umíněný výraz. Ale jestli se vám zdá, že jsem z toho byl smutný a melancholický, tak ne. Protože od koho myslíte, že se to spratkovství naučil?! "Mumínku, asi jsi mezi tím vším hraním a sraním na školu zapomněl, čí byt tohle je. Jestli se nezačneš chovat trochu vděčně, budeš muset začít těma hýčkanýma ručičkama makat a nebo bydlet s našima v jednom baráku. A oba víme, co to znamená.." 
Prošel jsem kolem něj, moc dobře věděl, že nevyhrožuju, ale podávám fakta. Někdy mě vytáčelo, jak si dovoluje a přitom nemá ani páru o tom, kolik úsilí mě stojí udržet ho v jeho krásném snovém světě! Když jsem se díval, jak bezstarostně se směje se svými kamarády, záviděl jsem mu. Záviděl, že někdy může být neviditelný a postradatelný. Protože to na mě ležela tíha všeho a on si to nikdy neuvědomoval. Došel jsem až černovláskovi a hodil jeden z arzenálu svých pověstných úsměvů.  "Theo, rád tě poznávám. Vždycky rád poznávám bráchovo... kamarády." přimhouřenýma očima jsem sledoval jeho obličej, samozřejmě že mi neuniklo, jak se bratříček zasekl a pozapomněl černovláskovi přihodit ten velevážený titul přítel. Zajímavé. "Jestli ti to nevadí, rád bych si tady s tím nevychovaným spratkem trochu promluvil. O samotě.. Rád tě ale zase uvidím, konec konců kdo by se nechtěl potkat s takovou herní legendou." 
Sledoval jsem, jak si mě černovlásek prohlédl od shora dolů, jeho výraz se nikterak nezměnil, nedalo se v něm lehko číst a to mě docela pobavilo. Fakt bych nečekal, Mates, že si najdeš takovýho borce! Nicméně po tom, co se otočil na bráchu, jeho pohled přece jen zjihl a on se naklonil, aby ho políbil na tvář, načež si posbíral věci a beze slova odešel. No vážně, tak sladké?! Bliju duhu!  
Přešel jsem zpět do kuchyně, neobtěžoval se otočit, protože jsem věděl, že Mates půjde za mnou a zabral místo u stolu. "Zdá se mi, že zapomínáš, kdo zařizuje ten tvůj sladký a pohodový život. Takže tu nejspíš nějakou dobu zůstanu a dohlídnu na tebe, však víš, máma má o tebe strach." hodil jsem nohy na stůl, dílem to byla pravda a máma skutečně měla starost, ale popravdě ne o něj. Spíše o reputaci a fakt, jaká katastrofa by byla, kdyby některý z jejích synů nebyl v něčem nejlepší. Směšný. Ale jestli se ptáte tak ne, nelitoval jsem ho. Místo toho jsem se provokativně usmál a porozhlédl se po bytě. "Koláček si nedám, hlídám si váhu, ale kafe mi uvařit můžeš, buď od tý dobroty.." 

Sledoval jsem, jak se Filip nenuceně hrne k Theovi a ještě ho dokonce vyhazuje! Sice mile, ale vyhazuje z bytu a černovlásek se beze slova sebere a odchází. Měl jsem na jazyku tisíce jedovatých poznámek, byl jsem naštvaný, naštvaný a frustrovaný, ale nemohl jsem říct nic, abych Thea zastavil a abych smazal ten výsměšný pohled z bratrovo tváře. A to mi věřte, to bylo na hovno.
Otevíral jsem pusu, že černovláskovi něco řeknu, když mě políbil na tvář a zmizel z bytu, ale zase jsem se nezmohl na nic. Skvělý, čekám na tohle rande jak na smilování, na to, abych konečně zjistil, jak to mezi sebou máme a jestli vůbec můžeme mít nějaký vztah. Jestli za to Theovi vůbec stojím, mohl to být skvělej večer a skvělej sex, ale ne, Filip si prostě vždycky uměl vybrat nejlepší momenty, skvělý, fakt skvělý.
Oddupal jsem za ním do kuchyně, jasně, věděl jsem, že pokud řekne našim, že se tady flákám, nezůstanu tady ani o den déle, aby mě měli pěkně pod drobnohledem. Někdy, co někdy, dost často jsem jméno Antl nesnášel. Přemýšlel jsem, zvažoval, že možná přistoupím na černovláskovu nabídku a přestěhuju se k němu, stejně je ten jeho byt pro jednoho směšně velký. Akorát tady byl ten problém, že jsem netušil, jak vážný to s tím naším vztahem je, takže nakrámovat se k němu, i přesto, že mi to nabídl s vědomím, že netuším, jestli to je kamarádství s výhodama nebo něco víc. A do toho ten Filipovo výserský výraz, to mi chybělo.
"Neříkej mi tak.." Zabručel jsem. Mumínek, nebylo mi pět. Nebylo mi pět a přesto jsem si dupnul nožičkou a uraženě založil ruce na hrudi, pak ale šel a vážně mu to kafe, leč s nelibostí začal dělat. Ač jsem si to připouštěl nebo ne, Filip měl navrch, to ale neznamenalo, že budu hrát podle jeho pravidel. I kdybych měl uspořádat poslední párty, tak ať to aspoň stojí za to!
"Nejenom, že jsi mi překazil šukání, ale dlužíš mi i kino a další sex.. Čekal jsem na to fakt dlouho" Ne, že bych se chtěl Filipovi svěřovat o svém sexuálním životě, ale byl jsem naštvaný a potřeboval tu frustraci nějak ventilovat. Navíc to, že mě teď viděl s klukem mě,, ač jsem nechtěl, přivádělo lehce do rozpaků, protože jsem netušil, co si o tom myslí. Pak se zmínil, že u mě zůstane. Tak to teda prrr, ne, ne, v žádném případě. Razantně jsem zavrtěl hlavou, když jsem mu tím kafem div nepolil tu směšně drahou košili, ale nakonec jsem jen nasupeně vydechl.
"To si klidně zůstaň, ale příjemné to nebude ani pro jednoho z nás.." Rozhodně jsem mu nehodlal dopřát žádný dovolenkový pobyt. "Budu se učit, vždycky si ty známky zlepším, můžeš si tohle ušetřit, nám oboum.." Protočil jsem panenkami, štvalo mě to. Štvalo mě, jak je to dokonalý syn svého otce a já velmi smutná nepovedená kopie. "Navíc nedělej, že se tady zdržuješ kvůli mě. Vsadím se, že ty nadržený holky v klubu se už velkého Filipa nemůžou dočkat. Jdeš sem jen utrácet našich prachy, nic víc" Zaskřípal jsem zuby a opřel se zády o linku, zatímco jsem ruce z hrudi nesundával. Pak jsem vzal mobil, co ležel vedle do ruky a zuřivě jsem začal psát do chatu s klukama, že jsem vytočenej, protože mě můj milovaný bratr opět poctil naprosto nechtěnou návštěvou. Aspoň, že byl zítra ten koncert, potřeboval jsem upustit páru. Nakonec jsem se jen ušklíbnul. "Tak tu buď jako doma, gauč ti bude určitě dostatečně pohodlný. Nebo si královská prdelka přeje ložnici?"

Div jsem neupouštěl páru z uší při každém slovu, co můj drahý bratr pronesl z té své nevymáchané pusy. Filip byl opravdu zlatíčko, jen co je pravda. Nesnášel jsem, jakým stylem se choval, jak mi řídil život a já musel poslouchat. Musel, protože jsem byl prostě Matyáš, skvrna na perfektním dokonalém životě mých drahých rodičů zatímco Filip byl jejich zářná pýcha. Jo jasně, kdyby věděli, s kolika si to po večerech rozdává, nejspíš by mluvili jinak. A nejspíš taky ne. Nesoudil jsem ho za to, co dělal, když si myslel, že se nikdo nedívá, mě to bylo fuk. Štvalo mě jen to, že v něm všichni ostatní vidí toho perfektně vychovaného a vzorného dědice, zatímco mě se vnitřek zdál celkem dost prohnilý. Vážně, co bych dal za garsonku a fotbal v ošoupaných teniskách poblíž v parku. Ale zase na druhou stranu, jen nerad bych se vzdával své sbírky conversek a pěstěných ruček. Filip měl pravdu, ať už jsem chtěl nebo ne, pokud si chci tohle vyhřáté místo v tomhle bytě udržet, musím se začít chovat.
Hodil jsem po něm utěrku, protože bohužel nebylo poblíž nic těžšího, co by způsobilo větší újmu na tom perfektním obličeji. Sklopil jsem zrak, nechtěl jsem dát najevo, jak mě to zraňuje, jak kuje do živého, jak se trefuje do bolestivých míst, které jsem si neuměl vyřešit a štvalo mě, jak snadno je dokázal prohlédnout. Rozhodně jsem si mu nehodlal tady vylévat srdíčko ani se mu přiznat, že jsem se přeorientoval vlastně celkem dost nedávno a dost mě to děsí. Jediné, co bylo zvláštní bylo to, že mě za to Filip nesoudil, nedíval se pohoršeně, prostě to tak nějak bral. No, ale brát si to od něj, radši jsem nechtěl vědět, jaké úchylky má on sám!
"Tak to abych radši zůstal v pokoji, aby si daná návštěva třeba nespletla pokoj a postel" Pokrčil jsem rameny a ušklíbl se, no tak, sám jsem věděl, jak na tuhle nevinnou tvářičku všechny jeho návštěvy vždycky mile koukají. A on to věděl taky, ne, že bych skutečně někdy uspěl, ale rozhodně jsem se nehodlal nechat celou dobu jen urážet.
Chytil jsem se teatrálně za srdce a protočil očima. "Takže mám čekat nealko džusík s brčkem díky tvé štědrosti?" Tentokrát jsem se pousmál, ačkoliv vtipné mi to nepřišlo, protože on by to byl fakt schopný udělat. Kouknul jsem se na mobil a tentokrát se široce zazubil, přišla mi zpráva od Štěpána, že dorazí a já se jen usmál, fakt jsem se těšil, že bych ho mohl s Theem a všema seznámit, Štěpán byl skvělej, bavilo mě s ním trávit čas. A když nám s Theem nevyšlo to kino, doufal jsem, že by mohl večer dorazit na ten koncert, možná, že kdybych ho všem představil, třeba by ostatní mohli reagovat jako Filip.. třeba bych ho skutečně mohl nazvat přítelem, ať už to bylo jakkoliv děsivé. Vyťukal jsem Theovo číslo a krátce napsal, jestli dorazí. Bez odpovědi.. Dopsal jsem k tomu, že mě mrzí, že nám to Filip překazil a že.. zbytek jsem smazal. Mobil jsem schoval a pak jsem na Filipa jen mávnul, popřál mu ať mu to kafe třeba zkysne a rozešel se do pokoje. Vytáhnul jsem světlé roztrhané džíny, bílé tričko, pak se trochu upravil v koupelně a když jsem vyšel ven, všiml jsem si, že to mám tak tak. Nevěděl jsem, jestli se Filip pořád rozvaluje na gauči a upřímně, poprosit ho o odvoz a kapesné bylo to poslední, k čemu bych dobrovolně svolil, ještě aby mě vozil jak školáka! No to určitě! Proto jsem vyběhl ven a doufal, že to stihnu včas.
Přesun

Táhnul jsem cosi těžkého za sebou a frflal si pod vousy něco o tom, že by tady skutečně mohli zavést výtah. Ztěžka jsem s tím fláknul o parkety v předsíni a jal se vydat do útrob bytu. Hodil jsem batoh na postel a mé tělo ho do milosrdných peřin následovalo. Tenhle týden byl něco naprosto šíleného. A měl jsem k tomu pěknou řádku důvodů. Začal bych tím, že jsem se skutečně musel začít učit. Už jen proto, protože kdybych rupnul z matiky, bylo mi naprosto jasné, že to u Filipa žádným způsobem neukecám. Ne, že bych ho nějak výrazně poslouchal, ale já víceméně nemohl dělat kromě učení nic jiného. Pokaždé, co jsem si zapnul hru s klukama nebo film, přišel můj milovaný bratr za mnou a začal všechno hlasitě komentovat. Až tak, že jsem musel vypnout mikrofon a naštvaně fláknout se sluchátky o zeď, což na Filipovo tváři jen rozšířelo už tak dost velký výserský úsměv. A tak to bylo pokaždé, když se má pozornost chtěla uchýlit k jakékoliv formě prokrastinace, přišel a prostě a jednoznačně mě začal prudit. Jako jo, byly momenty, kdy doma nebyl, neříkám, že tady byl neustále, ale to bylo ve chvíli kdy byli kluci většinou někde v prdeli a já si celkem jasně uvědomoval, že nemám náladu na to s nimi někam ven chodit. A s těmi, za kterými bych ven šel rád, za těmi jsem jít nemohl. Vzal jsem telefon do ruky a přetočil se na záda. Zas a znovu mě strašily nezodpovězené zprávy od Štěpána, kdy poslední přišla v pondělí. A já se neměl k tomu mu odepsat. Co bych mu odepsal? Ne, snažil jsem se to vytěsnit, dělat, že se to nikdy nestalo, zas a znovu jsem jen uhýbal a věděl, že dřív či později mě to doběhne. A pokud už má, vyberu si to později. Snad i kvůli tomu jsem nechodil na přednášky, ale vyžebral si poznámky od Martina a ve školním portále zjišťoval, na jakou zkoušku se přihlásil, abych se z ní rychle odepsal a našel jiný termín, nemohl jsem ho potkat, nešlo to. Frustrovaně jsem si vjel rukou do vlasů, vždycky jsem zprávu rozepsal, ale pak zase smazal, nechtěl jsem s ním mluvit, protože jsem mu to nejspíš nedokázal vysvětlit. Kliknul jsem v mobilu na zprávy od Thea, kde pro změnu jsem tím ignorovaným člověkem byl já. Poslední zpráva byla v sobotu, v den, kdy jsem od něj odcházel. Celý ten večer byl špatný, hrozně špatný a já se jen víc ztrácel ve lžích, co jsem mu den poté nakecal, když jsem odcházel. Když mě jeho černé oči propalovaly, ale nešel za mnou, nevzal si mě, nedotýkal se mě, nedělal nic. Na jednu stranu jsem mu byl vděčný, na druhou stranu jsem z toho byl zmatený a smutný. Smutný, protože mé tělo nechtělo nic jiného než jeho, doslova o jeho pozornost žadonilo. Nerad jsem si přiznával, že mi chybí jeho doteky, že mi chybí jeho pohledy i sarkastické poznámky. Ale bylo dobře, že měl moc práce. Pro jednou jsem to vítal. Vítal, protože jsem si byl jistý, že kdybych se znovu ocitl sám s ním v jedné místnosti, nedokázal bych mu dál lhát. Nedokázal, protože po tom fiasku se Štěpánem jsem si uvědomil, jak moc prahnu po pozornosti, ale ne všech v místnosti, ale jen jeho. Sakra, vždycky jsem chtěl jen jeho, nemohl ho dostat z hlavy, byl všude, doslova všude. Naštvaně jsem vzal telefon a mrsknul s ním na druhou stranu postele než jsem hlavu zabořil do polštáře. Všechno bylo prostě totálně v prdeli! Až na jednu věc. Tu zkoušku z matiky, co jsem včera s přehledem udělal a učebnici zahodil do koše vedle. Mi celej Filip může políbit.
Když jsem se dostatečně uklidnil, znovu jsem přeci jen po mobilu sáhnul. Takhle to dál nešlo, tohle jsem nebyl já. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu, potřeboval to přejít, přenést se přes to všechno a to jsem mohl udělat jen tak, jak se na Matyáše Antla sluší. Proto jsem se zadíval na svůj odraz v zrcadle, porovnal si červené tričko, upravil rozčepýřené vlasy a vydal se do předsíně. Tam jsem nahodil klasický Matyovský provokativní úsměv, vyplázl jazyk a vyfotil si selfie s tím luxusním sudem piva, co se válel za mnou. Pak jsem jen hbitými prsty přidal fotku na Instáč s tím, že se něco chystá aneb #Matyhopárty #beerpong #budetoveliký
S úsměvem jsem příspěvek odeslal a pak rozkliknul skupinový chat s klukama se zprávou.
"V sedm párty u mě. Koukejte zvednout ty svoje líný prdele a dorazit" Věděl jsem, že je ve skupinovém chatu i Theo. Věděl to, ale jemu jsem o párty nepsal. Ne potom, co na moje zprávy o tom, že bych ho rád viděl klasicky házel ignor. Zavrtěl jsem ale hlavou a jal se do útrob bytu. Bylo mi jasné, že jestli tohle Filip uvidí, bude mít další důvod proto mě poslat domů. Ale víte vy co? Už mi to bylo jedno.

Konečně jsem našel správnou ulici, jako pojďme si na rovinu říct, že navigace a já jsme fakt nebyly dobří kámoši, ale tak ty vole, když kráva pořád říká otočte se na severozápad, jak asi to mám udělat, nosit sebou kompas?! Promnul jsem si kořen nosu a vydechl, ještě že jsem byl vždy v klidu a pohodě, protože i tak vyzenovaný člověk jako já neměl daleko k tomu milou Siri poslat švihem proti zdi. Podíval jsem se znovu do chatu, kde Maty psal přesnou adresu. Sice jsem si nebyl jistý, který vchod to přesně je, ale nějak jsem si řekl, že prostě mrknu na zvonky a najdu to, nebo se zeptám nějaké milé babičky, cajk, no stres. Moc jsem nepřemýšlel nad tím, proč tu dneska jsem, nebyl jsem ten typ, co by nad něčím dlouze přemýšlel a hlavně jsem nebyl typ, co by v pátek večer seděl doma u Star dance. Měl jsem rád společnost a chtěl jsem se bavil, nešel jsem se ani ožrat, ani si narazit nějakou bárbí na rychlovku na gauči, prostě jsem jen rád byl mezi lidmi, seznamoval se, bavil a dělal kraviny, v některých ohledech jsem byl prostě děcko. Maty byl v pohodě týpek, netušil jsem, jestli tam budou i jiní kluci z baru, možná Erik s Kubou nebo Štěpán? Rád bych je zase viděl a pokecal, ale bylo mi to fuk, neměl jsem problém prostě dojít za někým úplně cizím a začít se bavit prakticky o čemkoliv, vždycky jsem to se slovy uměl a na každé párty si našel to svoje, takže nervozitou jsem fakt netrpěl. 
Potáhl jsem za tmavě modré tričko, sice byl večer, ale vedro k padnutí! Narazil jsem si snapback víc do čela a povzdechl si, když jsem zamžoural na dlouhý seznam se zvonky a začal v neuspořádané změti příjmení hledat něco podobného Antlovi.

Dorazili jsme před známou bytovku, nešli jsme úplně na čas, ale zase kupodivu ne tak pozdě jako obvykle. Kuba se táhnul někde za mnou a vyprávěl mi o tom, jestli jsem viděl toho týpka v buse, co na ně čuměl a co byl ošukání hodný a s rukama v kapsách se zastavil, abych zaklonil hlavu a sledoval třetí patro kde z balkónových dveří už jasně vyřvávala hudba, typickej Maty. Znali jsme to tady nazpaměť, téměř nonstop jsme se tady scházeli a taky jsme tady už nějakou tu párty zažili. Prohrábl jsem si hnědé vlasy, tentokrát bez šátku a došel k hlavnímu vchodu, kde jsem si prohlédl záda vysokého hnědovláska. Když se rozsvítilo automatické světlo, zjevně už tady stál hodnou domu, že mezitím stačilo zhasnout, prohlédl jsem si ho pořádně. Jeho tvář, co by mi byla tak známá a.. Sotva znatelně jsem nakrčil obočí, když jsem jen nelibě přehodil žvýkačku v ústech, přešel za hnědovláskovo záda a prstem začal jezdit po jednotlivých zvoncích. "Bártová. Jeho máma za mlada, Mates je jen líný hovado, co to pořád ještě neumí přepsat" Prohodil jsem a prstem zazvonil, načež se za chvíli ozval bzučák, který nás pouštěl dovnitř. Podržel jsem dveře a pohledem znovu zhodnotil osobu před sebou. Neuniklo mi, jak mu to modré triko obkresluje linii jeho prsních svalů a ten snapback mu sluší. Ale to by to nesměl být.. "Čau Danny." Prohodil jsem a pohled z něj přetočil na blonďáka, co se mezitím stačil dovalit. V hlavě mi přitom kolovalo spoustu otázek, co ten tady sakra dělal? To Danny pozval celé město nebo co? Ale jelikož jsem byl pořád ještě na úspěšného DJe smrtelně uražen, rozhodl jsem se neptat.

Byl jsem tady snad jednou, když jsme se stavovali pro zapomenutou učebnici, kterou by mu profesorka ájiny otřískala o hlavu, kdyby ji nepřinesl a nakonec jsme stejně na přednášku nešli, protože jsme si místo toho dali pár her, snědli u toho pizzu a popili pár pivek. Nakonec z toho bylo fajn odpoledne. Hořce jsem se ušklíbl, když jsem si adresu i cestu sem pamatoval, ačkoliv jsem tak moc nechtěl, a vzpomínky na to odpoledne bolely stejně tak. Maty se rozhodl se mi vyhýbat, neodepisovat, dělat mrtvého brouka a proto když jsem viděl ten příspevek na Instagramu, musel jsem přijít. Musel jsem přijít a vyřešit to, ať už to řešení je jakékoliv, protože já nebyl typ člověka, co před věcmi utíká. Ať mi to řekne na rovinu, protože takovéhle chování bylo dětinské a já od něj čekal něco víc. Snažil jsem se neutápět v žalu a dookola si nečíst nače zprávy, snažit se mezi řádky vyčíst náznak toho, že jsem se spletl, že jsem někde udělal něco špatně, ale ani tohle nikam nevedlo. Pokud musím dorazit na jeho párty abych ho viděl, tak budiž.
Viděl jsem, že se u bytovky svítí, tak jsem zrychlil krok a doběhl tam, abych nemusel zvonit. Doběhl jsem ve chvíli, kdy odzvonil bzučák a tmavovlásek držel otevřené dveře skupince ostatních. Přejel jsem je pohledem, dvě tváře jsem znal jen z povídání a z pódia a tu další, s tou jsem měl i čest mluvit a dokonce jsem v mezi čase sjel i jeho nové album! A bylo to světový!
Na mé pochmurné tváři to pro dnešek přeci jen vykouzlilo široký úsměv, když jsem se v černé o pár čísel větší mikině, kterou jsem majiteli hodlal po párty vrátit, zastavil a pohledem všechny přelétl. "Čau Danny... a Eriku? Kubo?" Otočil jsem se na ně, když mi věnovali lehce nechápavý výraz. Zasmál jsem se a natááhnul k nim ruku. "Jsem Štěpán, máme s Matym stejný přednášky ve škole. Byl jsem na vašem koncertě, byli jste skvělí! Drugs and Candy si jedu doteď, je to chytlavý!" Nikdy jsem neměl problém s tím mluvit s cizinci a protože jsem o nich toho věděl tolik, o čem ani sami neměli tušení, zase takoví cizinci nebyli. A bylo fajn tam dovnitř nejít a nikoho neznat.

"Mmm měl jsem mu dát svoje číslo. Ale Patrik byl stejně šukatelnější, co myslíš?" zvedl jsem konečně pohled, ani nepostřehl, že už jsme došli ke známé bytovce, odkud jsem už dávno slyšel FLRka, takže nebylo pochyb, ta babka, co na nás neustále bušila koštětem to nebude. Z chodby se linulo světlo a já si konečně uvědomil, že tam Erik už dávno nestojí sám. V mé tváři se objevil pohodový úsměv, když jsem v hnědovláskovi v upnutém tričku poznal našeho oblíbeného rivala. "Danny! Dneska ráno jsem poslouchal to nový album, kámo, respekt!" zazubil jsem se, tak nějak prostě ignoroval fakt, že jsme ho potkali na Matyho párty, ačkoliv jsem si nepamatoval žádnou příležitost, kdy by se tihle dva potkali. Jako obvykle mi to ale bylo víceméně fuk, jen jsem pohledem přejel přes vypracovaný hrudník a zas a znovu proklínal bohy za to, že tenhle výstavní kus je heterák! "Erik si ho jel ještě ve vaně." ušklíbl jsem se, když mě hnědovlásek zpražil pohledem, ale nic jsem si z toho nedělal. Jasně, že jsem věděl, jakou nevraživost můj nejlepší kámoš vůči Dannymu cítí, ale zároveň jsem taky věděl, že když nikdo nekouká, i on si ho rád pustí! Možná jsem těch pár hodin po tom, co nám oznámili, že nás už nepotřebují, protože mají větší hvězdu - lvlDK, taky prskal a vztekal se, ale jako obvykle to z mojí hlavy zmizelo s tím, jak jsem se večer parádně zhulil a ošukal basáka našich předskokanů. Zen. Erik z nějakého důvodu ve své naštvanosti vytrval, ale měl jsem domněnku, že to možná bude spíš tím sexy zadkem! 
Prošel jsem kolem Erika a zmáčkl tlačítko výtahu, když dovnitř vkročil menší hnědovlásek a pozdravil nás. Pozvedl jsem obočí, tak zase jako že bychom se znali a já zapomněl, to by nebyla taková novinka, ale dodal i vysvětlení a mě se rozzářil obličej poznáním. "No jasně, mele o tobě v jednom kuse, neznat ho, myslel bych si, že jsi jeho nová holka." natáhl jsem k němu ruku, asi nebylo třeba se představovat, když už moje jméno znal. "Chodíme taky na fakultu, on na design a já chrápat." doplnil jsem s úsměvem, než se zmínil o naší písničce a já neodolal, abych na Erika nehodil jeden ze svých pokřivených provokativních úšklebků. Nepochyboval jsem, že přesně ví, na co myslím. "No jo, ta je pro nás dost.. osobní." zhodnotil jsem a konečně otevřel dveře výtahu. "Ty hraješ za Spartu, ne? Kdy máte zápas? Už dlouho se chci přijít podívat, ty upnutý dresy jsou sexy!" počkal jsem, až všichni nalezou dovnitř a stiskl tlačítko 3.

Párty se rozjela celkem brzo a v celkem nezastavitelném tempu. Alespoň pro mě. Věděl jsem to, plně si uvědomoval to, že se chovám jako neřízená střela, když jsem s provokativním úsměvem sobě vlastním zdravil jednu slečnu za druhou, dával si pěsti a highfive s dalšíma týpkama, které jsem znal ze školy, z baru, ze všech míst, kam jsem se se svým hlasitým já dostal. Tváře mi postupně začaly splývat, jak jsem do sebe klopil jedno pivo za druhým a neopomněl to zapíjet dalšími loky různých druhů alkoholu, co se zrovna válely na barovém pultu. Vždycky jsem byl výstřední, ale dnes jsem na sebe tu pozornost doslova strhával. Potřeboval jsem to, cítit se zase normálně. Zase být ten starej Maty co nemusel nic řešit, co nebyl středem žádného dramatu, ten Maty předtím, než se vrhl po černovláskovi a všechno bylo najednou skvělý a na hovno zároveň. Točil jsem se v kruhu, dělal od té doby věci, co jsem si nemyslel, že někdy budu a nevadilo mi to, ne, já to vyhledával. Ale teď byly ty černé oči stejně jako nezodpovězené esemesky hnědovláska příčinou, proč jsem se rozhodl je prostě a jednoduše s té hlavy chlastem vytřískat. A jo, bylo to nedospělý a jo, bylo mi to srdečně u zadku!
Když jsem uslyšet zvonek u dveří, s mrknutím na hihňající se koutek mých jistě fanynek jsem se s flaškou vodky vydal ke dveřím. Otevřel jsem a široce rozšířil úsměv, když jsem si všiml, že za nimi stojí hlouček mých oblíbenců.
"No to je dost, že jdete? Doufám, že aspoň nesete nějaký zásoby. Kubo?" Mrknul jsem na bělovláska, který mě přece nikdy nezklamal a pro dnešní večer jsem doufal, že v těch kapsách skrývá i něco zajímavějšího. Nebyl jsem ještě tak na mol, ale to jsem se rozhodně chystal za pár hodin změnit. Pohledem jsem přecházel po Erikovi, zajiskřili mi nadšením i při Dannym, nemohl jsem si to fanouškovství odpustit. "Danny, tys dorazil! Pořád sjíždím Kieho instáč jestli konečně vyjde nějaká ta novinka a nic, tak třeba vidím od tebe aspoň nějakou pecku?" Nadšeně jsem se pousmál a vrhl nevinný úsměv na Erika. Nakonec jsem si všiml posledního účastníka vzadu. Nutno říct, že jsem byl vážně dobrý herec, protože mi ten úsměv zamrzl tak na jednu milisekundu než jsem se vzpamatoval. "Štěpáne.." Kývnul jsem hlavou, ale pohled hned odvrátil, když jsem táhnul Kubu za rukáv a nadšeně ho táhnul k beerpongu a doufal, že mi podrží nohy až půjdu na tu pivní stojku. A taky to bylo co nejdál od těch světlých očí, co mi jistojistě propalovaly záda a já mu nedal šanci mi cokoliv říct.
"Buďte tu jako doma a zkuste mi nevyžrat lednici, dík boyz" Mrknul jsem na ně a zmizel s Kubou v útrobách bytu.

Nejel jsem výtahem, raději jsem stoupal do třetího patra pomalu po schodech, protože jsem stále ještě nebyl plně přesvědčený, že do toho známého bytu chci skutečně vejít. Možná jsem se rozhodl zahájit strategii mám hrozně moc práce a nemám čas, ale to neznamenalo, že jsem většinu svého dne nevyplňoval sledováním Matyho instagramu. Samozřejmě jsem zaregistroval i příspěvek o jeho párty, naštvalo mě to asi ještě víc, jestli to bylo vůbec možné, ale rozhodně jsem neplánoval sem chodit. Nebylo proč, za ten týden jsem nenašel odhodlání ho konfrontovat o samotě, takže nepřicházelo v úvahu, že to udělám před desítkami lidí. Neměl jsem tyhle jeho akce rád, nic mi to neříkalo a s každým dalším dnem, kdy mi Maty posílal sladké smsky, které mi hořkly před očima, jsem jen plynule přecházel z apatie a zklamání v hněv a naštvanost. Fakt hodlal dělat, že se vůbec nic neděje?! 
Měl jsem toho dost a fotka, na které vyplazuje jazyk se sudem piva byla poslední hřebíček do rakve, umínil jsem si, že prostě už to nějak rozseknu, ale když jsem dlouho do noci pořád dokola aktualizoval jeho profil a nic nového nepřibývalo, dostal jsem ten hloupý nápad podívat se na účty jeho kámošů. A pod známou přezdívkou TRX666 jsem našel spoustu fotek, které mé rozbouřené mysli rozhodně dobře neudělali. Fotky, na kterých se blonďák s trávou v puse usmívá, mi byly ukradené, mnohem déle jsem se soustředil na tu, kde MatyistheBest dělá pivní stojku, zatímco ho partička kolem něj povzbuzuje, ale teprve ta poslední, kde všichni sedí na staré známé rozvrzané sedačce, mě přiměla zvednou zadek ze židle, sednout do auta a přece jen si tu udělat zastávku. Kromě TRX666, Sniper123, Carl-boss a lvlDK, totiž v pozadí s nevinným úsměvem postával uživatel Štěpán19. A já moc dobře věděl, kdo to je. 
Šel jsem pomalu, věděl jsem, že je to blbost, že žádné dobré řešení z tohohle prostě nevzejde, ale i tak jsem stoupal, schod po schodu, patro po patře, dokud jsem nestál před těmi oprýskanými dveřmi, dokud jsem nepřekročil práh, hudba mě nepříjemně ohlušovala a zápach trávy se mi okamžitě vsakoval do oblečení. Rozhlédl jsem se, hledal v tom davu povědomou tvář, ale neviděl ho, nenašel toho, koho jsem tolik toužil vidět, i když jsem cítil ještě větší vztek, než když jsem odcházel z domu. Místo toho jsem zaslechl své jméno a podíval se do tváře, která mu byla tolik podobná, ale Maty to nebyl. 
V mé tváři se nepohnul ani sval, když se na mě Filip bezelstně usmál. Neměl jsem náladu se s ním bavit, rozhodně neměl chuť poslouchat ty jeho debilní kecy. Viděl jsem ho teprve podruhé a i tak jsem cítil nepříjemný pocit v zátylku, jako by věděl něco, co já nevím. Tvářil se přátelsky, ale v jeho pohledu bylo něco špatného, jiskření, které neznamenalo nic dobrého. Maty o něm vyprávěl často a já to nebral vážně, znal dost sourozenců, kteří prostě nepřekonali tu rivalitu, ale v něčem nelhal. Filip v sobě měl rozhodně něco, co mě nutilo mít se na pozoru. A vzápětí se má neblahá předtucha ukázala jako pravdivá. 
Pootočil jsem hlavu a střetl se s modrýma očima, těma, které jsem znal jen z fotky, s tou tváří, která se na místo zamračení věnovanému Filipovi na mě přátelsky usmála, s osobou, která psala ty zasrané smsky, která líbala kluka, kterého jsem miloval a která mi Matyho každou minutou brala víc a víc. Díval jsem se na ruku, kterou ke mě natahoval, neusmál se, nezamračil, můj výraz dál zůstával tvrdý a neproniknutelný. Nebyl jsem typ, co by svou frustraci řešil násilím, ale kdybych byl, Štěpán už by měl nejspíš přeražený ten perfektně rovný nos. Neřekl jsem ani slovo, jen prošel kolem něj, ramenem do něj neopatrně vrazil a prošel skrze ně dva do útrob bytu. Bylo mi jedno, co plánuje Filip, jedno, co si myslí Štěpán, jedno každej jeden zasranej člověk v tomhle bytě. Já hledal jen jednoho, jen jednoho, který mě doháněl k šílenství, který mi ubližoval každým nádechem, na kterého jsem měl takový vztek, že jsem přišel až sem, abych na něj mohl řvát a vrátit mu všechnu bolest, kterou mi způsoboval a kterého jsem nenáviděl za to, že i po tom všem ho nedokážu dostat z hlavy.

Tráva, chlast, všechno mi začalo hezky pomalu dávat smysl, když se všechny ty pochybnosti vytrácely z mé hlavy, které se stávala lehčí, stejně tak jako moje tělo. Děkovně jsem na Jakuba kývnul, než do místnosti vešel můj starší bratr. To, že přišel, jsem s nelibostí poznal už ve chvíli, kdy holky se začaly nekontrolovatelně hrnout na záchod jistě přepudrovat obličej a upravit kozy v podprdě, protože dorazil  ten perfektní starší bratr. Kupodivu jsem ale na bratra nekoukal tak vražedně, jak by se asi očekávalo, protože mi to začínalo bejt celkem fuk a protože jsem nejspíš právě tohle čekal. Zabodl jsem pohled do těch výsměšných modrých očí a opětoval mu ten samý úšklebek.
"Já a tvé zbylé fanynky ti jsou vděčné. Než se rozhodneš to tady celé opíchat, zkontroluj si aspoň občanky.." S tím jsem ukořistil další kelímek piva a stejně jako on o mě ztratil zájem, ztratil jsem ho i já o něj. Jo, snažil jsem se bejt neustále v pohybu, abych se vyhnul hnědovláskovi, který se nebezpečně přibližoval.
"Pěkně do dna dámy.." Hlasitě jsem se zasmál, když jsem se kuličkou strefil do červeného kelímku a donutil tak malou, velmi pěknou a roztomilou blondýnu s hnědýma očima, co na mě házela "ty" pohledy už od začátku párty, aby na ex vyžahla další kelímek piva. Rozhodně mi u toho věnovala velmi zajímavý pohled, u kterého jsem si fakt moc přál, aby se mnou začal něco dělat. Fakt moc! Dřív bych si ji vytipoval a počkal si na ní, až by párty utichla a my jsme do rána mohli dělat zajímavější věci. Ale teď jsem s nelibostí zjišťoval, že se nestalo vlastně vůbec nic, její pohled mě nechával perfektně netečným, vzteklejším a frustrovanějším než dřív, protože jsem prostě tohle v hlavě neměl, ne, měl jsem tam totiž něco úplně jiného, respektive někoho úplně jiného. Což znamenalo jen jediné, piju dostatečně málo! Když jsem očekával, až se blondýna pokusí oplatit mi to pivo jejím pokusem, všiml jsem si, že namísto toho, aby házela, upírá svůj pohled ke dveřím. Nevrle jsem tam přetočil i svůj pohled a na rozdíl od chvíle, kdy jsem viděl Štěpána, jsem teď ten zamrznutý úsměv nemohl tak rychle smazat. Ne, zůstal jsem na něj zírat, na to, jak černovláska zastavil Filip a Štěpán! Štěpán, Filip, Štěpán.. Theo. Theo! Kurwa! Hlava mi začínala jet na plné obrátky, cítil jsem, jak srdce zběsile bije, jak mě zachvátila panika a já se začal rozhlížet, do jaké skřínky v kuchyni bych mohl zalézt, abych se tomuhle dramatu vyhnul, protože mi bylo jasné, že tohle mi jen tak neprojde. Namísto zběsilého úprku jsem ale pozoroval černovláskovu tvář, byla pořád stejná, netečná, nedalo se v ní číst, tu tvář, co jsem za tohle ignoranství nesnášel a přitom si ten jeho pohled vychutnával. Sakra, mohl vypadat sice, že o nic nejeví zájem, ale to si rozhodně nemyslelo jeho okolí. Všiml jsem si, jak si některé holky začaly šeptat jeho herní přezdívku stejně jako většina kluků v jeho okolí, že dokoncei ten Filipovo slepičí kroužek se otočil, protože nejspíš zjistil, že Filipa budou zajímat jen nahé a to jen možná vzhledem k tomu, kolik jich tu bylo a jakou měli konkurenci. Tentokrát přišel jen v tom tričku, ve kterém jasně vynikaly jeho potetované paže a já... Sakra, co tady dělal? Věděl jsem, že mě sleduje, věděl, že je v chatu, kam jsem o párty napsal, ale vyhýbal se mi celý týden, měl mít práci, měl na mě kašlat jako to dělal celý náš vztah nevztah, ale když je párty tak najednou si ten čas může udělat? Naštvaně jsem pohodil hlavou, nejspíš bych ho šel pozdravit, ale vzhledem k tomu, že tady bylo moc lidí na to, abych ho objal a veřejně políbil, a navíc tady byl ještě problém se jménem Štěpán, zůstal jsem stát na místě jako opařený. Konečně si mě všiml. Viděl jsem, jak se jeho oči upírají mým směrem a jeho rázné kroky vedou přímo ke mě. V hlavě jsem začal kalkulovat, co tak asi budu doprdele dělat, co mu mám říct? Ale mé dilema naštěstí vyřešil blonďák, díky bohu Jakube! Co mu zastoupil cestu, usmál se na něj a nejspíš začal nějakou konverzaci nebo nevím, nic moc jsem neslyšel, protože jsem se vcuku letu vypařil a zaplul na oprýskanou sedačku před televizí, kde jsem Karlovi s úšklebkem a slovy, že stejně to neumí hrát sebral ovladač, nechal se obklopit dalšími lidmi a vybít si frustraci zuřivým mačkáním tlačítek. Jelikož jsme ale hráli Naruta, má frustrace moc nepolevila, protože mě to jen znovu a znovu vracelo zpátky k myšlenkám na ten večer, na večer, co všechno změnil. Vybavily se mi jeho doteky, jeho rty a já věděl, že jsem nadobro ztracený.

"To fakt není špatnej nápad! Vždycky se mi líbila myšlenka s nějakýma dnb! Máme teď rozdělané asi tři věci, tak že by ses na to podíval? Erik ti je pošle!" drcnul jsem ramenem do hnědovláska, který jen protočil otráveně očima a dělal, že tam Danny, který se na mě s kelímkem v ruce souhlasně usmíval, vlastně vůbec není. Já jako klasicky neřešil nic, byl jsem v příjemné náladě, už do sebe nalil pár piv, vyhulil jointa, se kterým jsem se tak ochotně podělil s oběma Antly a jen čekal, až si taky řekne Erik, protože pro toho jsem měl speciální metodu užití, ale jeho pořád otravovaly nějaké dvě holky, které evidentně totálně žraly tu jeho netečnost, asi myslely, že ledový princ v jejich ložnici roztaje, ale to netušily, že jeho vzrušuje docela jiné zacházení. 
Porozhlédl jsem se místností, kromě Filipa a Erika jsem tu moc vhodných objektů nenašel, což mě celkem zklamalo. No jo, od těch dvou jsem byl namlsaný a jen tak o nikoho nejevil zájem. Štěpán se zdál roztomilý, ale jednak na něj už upíral oči starší z bratrů a jednak na můj vkus byl až moc sladký. Danny by byl perfektní, ale byl tak trochu heterák a totálně nic z jeho chování neukazovalo na to, že by o chlapy jevil sebemenší zájem. Škoda, taková škoda! Byl jsem pevně rozhodnutý odvést si Erika do Matyho ložnice, ale ve dveřích se objevil někdo, kdo přece jen zaujal mou pozornost. No ty vole! 
"Theo." zastoupil jsem černovláskovi cestu, páni, byl ještě větší a svalnatější než ve videích a ty potetované ruce? Mmmm sexy! Když se přidal do našeho týmu, měl jsem samozřejmě povědomí, kdo to je, ale prošel jsem si jeho instáč, zhlédl spoustu jeho videí, ne proto, že bych se tolik toužit zlepšit ve svém hraní, ale protože ten jeho tvrdej pohled? Fuck, byl zatraceně hot! Neměl jsem tušení, že si s Matym rozumí tak, aby přišel na jeho párty, ale bylo mi jedno proč tu je. První příčka mého top 10 byla jasná a k mému potěšené také odškrtlá, samozřejmě to byl Filip, ale kdo měl druhou pozici? 
"Jsem Kuba, Maty neříkal, že dorazíš. To je super." vnímal jsem, jak se lidé kolem nás k němu otáčí, jak se na něj holky dívají, jak do sebe kluci strkají a ptají se jeden druhého, jestli je to fakt on. Byl a byl dost sexy na to, aby mi to stálo za jeden z těch nevinných úsměvů. "Dáš si pivo?" zvedl jsem kelímek, který jsem měl v ruce, sledoval, jak se jeho pohled, který celou dobu upíral kamsi za mě, přesunul k mé ruce. Jeho oči byly tmavé a temné, něco v nich bylo velmi varovného a trochu děsivého, ale já byl vždycky na ty bad boye, takže no problém. Věděl jsem, že nepije, viděl jedno jeho Q&A video, kde to říkal a asi i proto jsem pozvedl obočí, když kelímek z mé ruky vzal a na ex ho do sebe obrátil. Olízl jsem si rty, neřekl sice ani slovo, ale mě to nevadilo, nemusel mluvit, stačilo, když bude dělat jiný věci!

Ta očividná ignorace ze strany malého hnědovláska mě ranila, nebudu lhát. Vážně jsem od něj čekal víc než to, že se bude jako dítě schovávat za sukně blondýn, co na něm mohli oči nechat. Jako nedivil jsem se jim, ale zároveň pátral po možnosti, jak bych se s ním mohl ocitnout sám. Což se mi, nejen kvůli němu, ale i jeho staršímu bratrovi, moc nedařilo. Pohledem jsem zabloudil k černovláskovi, zatímco Maty o tomhle týpkovi téměř nezavřel pusu, sám černovlásek zrovna dvakrát nevypadal, že by o někom nebo o něčem chtěl mluvit a měl jsem neodbytný pocit, že rozhodně ne se mnou. Nechápal jsem ale důvod, když mě přejel nic neříkajícím pohledem, strčil do mě a odešel. No, jako chápu, že byl hvězda, ale trošku slušného vychování by tady nikoho nezabilo. Ale nejspíš jsem asi prostě pořád ještě žil v nějaké pokřivené realitě kde slovo úcta a upřímnost bylo sprosté a zakázané. Chvíli jsem sledoval jeho záda, než jsem pohled přetočil na vysokého Antla, který na mě upíral ten vědoucí úsměv. Ví to. Sakra. Chvíli jsem zvažoval možnosti dopadu toho, že Filip o našem nepovedeném románku ví, ale nakonec jsem usoudil, že mu může být u zadku, s kým se líbám a s kým ne. Všiml jsem si, jak se ke mě naklonil, měl jsem ucuknout, měl jsem se hnout, ale ač se mi jeho povýšené a arogantní chování nelíbilo, nemohl jsem přehlédnout ten fakt, že Filip Antl je zatraceně sexy a rozhodně to o sobě ví. Maty byl neskutečně roztomilej, miloval jsem tu jeho tvář, pihy, ďolíčky, přitahovalo mě k němu právě ta myšlenka, že je tak sladkej, ale poněkud mi to zhořklo, zatímco hnědovlásek stojící tak blízko mé tváři dával definici roztomilosti úplně jiný rozměr. Ne, jeho starší bratr měl všechno. Byl tak zasraně perfektní a já se přistihl, že to mi vadí. Vadí mi to, že si všiml mého krátkého zaváhání, kdy jsem skutečně musel překousnout to, jak si mě snažil tím úsměvem namotat, a že se mu to dařilo a prudce jsem ho odstrčil. Nevím, jakou zvrácenou hru hrál a já se do ní upřímně nechtěl plést. I kdyby to mělo znamenat odolat tomu pohledu, co mi celý večer dával.
Zbytek večera jsem se tak nějak potuloval v blízkosti Erika, který toho moc nenamluvil a Dannyho, se kterým se naopak dalo mluvit úplně o čemkoliv. Upřímně se zajímal o to, za co hraju, s kým hraju, ale kromě fotbalu jsme dokázali řešit i úplně obyčejné věci a ten jeho optimistický přístup byl osvěžující vzhledem k tomu, že tahle párty vypadala spíš jako nekonečné chlastací a sexuální orgie. Čemuž napomohl i fakt, že hnědovlásek zvedl nad hlavu flašku a pak donutil to hejno vos, kterým jsem se vyhýbal úspěšně celý večer, aby mě vtáhly do hry. Super. Stačilo říct fotbalista a už na mě mrkalo deset dalších. Propálil jsem hnědovláska naštvaným pohledem, ale přesto si sedl naproti němu. Kolik mu je, že musíme hrát flašku?
Byl jsem moc rád za to, že se mi flaška vyhýbala obloukem a já zatím mohl jen tiše přihlížet. Občas jsem pohledem zalétl na sedačku k Matymu, kolem kterého pár holek sice sedělo, ale on svůj pohled upíral jen čistě na otáčející se flašku a pokaždé, co jsem k němu zavítal pohledem, svůj pohled prudce obrátil. Proč nehrál? Protože se snad bál, že mě bude muset líbat znovu? Krátce jsem si povzdechl, když se flaška zastavila u mě a já jen vzhlédl k jejímu druhému konci. A střetl se s pohledem těch pobavených očí. No to si snad..
Věděl jsem, že oči všech přítomných se na mě upřely. Holky pištěly a šeptaly si nadšením jestli to fakt udělám a neušlo mi i pár pohledů chlapců v okolí. Chvíli jsem propaloval Filipa pohledem, ten jeho výserský úsměv, užíval si to. Užíval si to, že za ním budu muset přijít. Věděl jsem, že se dívá i Maty a upřímně, rozhodl jsem se, že když on ignoruje mě, budu já to samé dělat jemu. Možná jsem se tvářil naštvaně a mě skutečně starší z bratrů vytáčel, ale zároveň mě k němu něco táhlo. A musel jsem s nelibostí přiznat, že mě to k němu fyzicky táhlo snad ještě víc než k tomu mladšímu. S Matym jsem si myslel, že jsem zamilovanej. Ale s Filipem? Sakra, proč já vždycky musel mít sklony k špatným rozhodnutím a k hodně hodně špatným klukům. Ale ne, nebyl jsem anděl, s ním si mě vážně nepleťte, ať už to může svádět jakkoliv. Právě proto jsem se zvedl, udělal k hnědovláskovi po čtyřech pár kroků, seděl tam a jen čekal, čekal a já musel překousnout ten vítězný pohled, co mi dával. Nakonec jsem se ale rozhodl na to nemyslet, když jsem mu položil dlaň na krk a přitáhl si ho blíž. Cítil jsem jeho vůni, nijak jsem si nehrál, když jsem se dotknul svými rty jeho. Hodlal jsem mu ukázat, že rozhodně nejsem na školácké pusy, snad už jenom proto, protože jsem mohl. Protože mě celá tahle situace štvala, protože jsem byl frustrovaný a protože jsem měl toho věčně hodného kluka dost. Snad i z toho důvodu jsem polibek prohloubil tím, že jsem mu do úst pronikl jazykem, propátrával jeho ústa, sice pomalu, ale za to lačně. Chtěl jsem se krotit, vážně chtěl, ale přesto jsem to prodloužil déle, než jsem musel. Když jsem si pak uvědomil, že nejspíš bych se měl krotit a ne mu dát najevo, že k němu nejsem tak netečný, jak by se mělo zdát, chtěl jsem se odtáhnout a vrátit se na své místo.

Celý večer už od příchodu probíhal zvláštně. Maty se choval jako neřízená střela, Kubovi to bylo jako vždy fuk, pokud se měl na co koukat, co chlastat a čím se dostat vysoko a Filip byl zjevně zaujatý pozadím hnědovlasého fotbalisty. Ne, že by mi to nějak vadilo, věděl jsem, jak to v přítomnosti jeho mladšího sourozence a celkově na těhle společných akcích máme a vyhovovalo mi to tak. Nebyli jsme přátelé, nebyli jsme milenci v tom romantickém slova smyslu a tenhle jistý odstup vyhovoval nám oběma. Nemohl jsem si ale odpustit mu věnovat pár pohledů, protože to byl Filip a na to se nešlo nedívat. Sám jsem se chtěl dostat do stejné nálady jako Jakub, ale nedařilo se mi k němu dostat, protože jsem buď byl uvězněn v jednostranné konverzaci několika dívek nebo v konverzaci s Dannym a Štěpánem, která mě k uzoufání nudila. Možná za to taky mohl ten fakt, že ač byl Dannyho obličej sebesladší a ten sixpack pod trikem výstavní, nemohl jsem pořád překousnout tu lehkou závist, z toho plynoucí nevraživost a navíc ještě ten fakt, že k mé smůle byl hetero.
Když Filip zahlásil flašku, s nelibostí jsem na něj upřel pohled, ale nechal se dotáhnout do kruhu. Sledoval jsem obličej svého nejlepšího přítele vedle mě, co se ke mě se spikleneckým úsměvem naklonil příliš blízko, zatímco jeho oči směřovaly k černovláskovi naproti. Theo. Bylo mi naprosto jasné, kam se myšlenky mého blonďatého společníka ubíhají a musel jsem sám uznat, že černovlásek s tím netečným výrazem byl přesně jeho typ. Viděl jsem to na rychlovku ve výtahu, nebo kdekoliv, Kubovi to bylo šumák. K mé nelibosti nebude dnes nejspíš blonďák zahřívat mou postel a já nejspíš skončím s nějakou, co bude nejmíň upištěná a zamilovaná. A to dělalo výběr značně komplikovaný. Vůbec jsem nevěděl proč tady sedím, jako jasně, nechtěl jsem kazit hru, ale tahle hra byla zrovna pro mě celkem peklo. Nelíbal jsem se právě proto, protože to pak v těch holčičích hlavách vzbuzovalo nejsymslné představy. Ale byla to hra, byli jsme opilí a čert to vem jestli nějaké patnáctce splním vlhký sen. Rozhodně jsem polibky nijak neprohluboval, a  k mé smůle jsem zjišťoval, že se konec lahve na mé straně zastavuje podezřele často. Když jsem sledoval, jak se zastavila znovu, už celkem otráveně jsem se chystal na to, která se na mě bude zase tak přitrouble usmívat, ale můj pohled se nesetkal s žádnou z holek, ale naopak s očima hnědovláska. Probodl jsem ho pohledem, když se jindy sebevědomí, pohodový a naprosto vychillovaný Danny dívá celkem zděšeně na konec lahve u jeho klína. Krátce jsem se ušklíbl. To bude zajímavé. Naklonil jsem hlavu na stranu a probodával ho pohledem. Zajímalo mě, necháš se vyhecovat? Co uděláš? Ten sladký úsměv ti nějak zamrzl na rtech.. Ještě chvíli jsem ho sledoval, všichni okolo ho hecovali a já v jeho očích viděl to zaváhání, ne odpor, což mě překvapilo, ale překvapení a nejistotu. No, měl s tou pusou začít on, ale jelikož se naše hvězdička rozhodl dělat Irenky, rozhodl jsem se vzít situaci do svých rukou. Musel jsem uznat, že mě to celkem lákalo. Lákalo mě zjistit, kam je schopný pro hec zajít, jestli dokáže překonat tu nejistotu, byl jsem celkem sráč na to, aby mě bavilo dráždit nebohé heteráky představami o kterých si mysleli, že jsou tabu. Ne, že bych to dělal poprvé.. Proto jsem jen si krátce povzdechl a vydal se k němu. Sledoval mě pořád stejně, teď už snad lehce zděšeně. Nehodlal jsem ho chudáka vyděsit úplně, že bych se po něm vrhl, zvedl jsem se do kleku, tak, že jsem se lehce tyčil nad ním. Zvednul mu palcem lehce bradu, díval se do toho perfektního obličeje, co mě, ač jsem chtěl, rozhodně nenechával chladným. Sledoval jsem oči, zatajený dech se kterým mě pozoroval, než jsem se sklonil a lehce se rty otřel o jeho. Bez nátlaku, když jsem jazykem lehce přejel po horním rtu, pak po spodním a k překvapení všech sledoval, že nevinně otevřel ústa. Mohl bych pokračovat, mohl bych polibek prohloubit, ale tohle mi stačilo, abych nakonec jazykem dovnitř nevstoupil, jen přiložil své rty na ty jeho, krátce se s nimi mazlil, byl to pomalý, ale ne něžný polibek, když jsem mu pustil bradu a odtáhl se. Ještě chvíli jsem si užíval ten zmatený pohled než jsem se ušklíbl a odtáhl zpátky. Malou chvíli na to jsem ho sledoval a musel uznat, že tohle bylo vážně zábavné a zajímavé zpestření! Neměnilo to nic na faktu, že jsem stále byl trochu uražený, ale vidět jeho výraz mi to všechno dost vynahrazovalo!

Krátce jsem přešel jazykem po svých rtech a trochu zděšeně pohlédl na hnědovláska, který už ale seděl na svém místě a tvářil se, jako by se vůbec nic zvláštního nestalo. Jakože cože? Nebyl jsem zase úplně nepolíbená chudinka, i když jak jsem tak pozoroval lidi na téhle párty, měl jsem evidentně víc zábran, než bych do sebe řekl, ale i tak.. to to s ním fakt ani necuklo? Večer byl fajn, užíval jsem si to, snažil se držet s Erikem konverzaci, i když se zdálo, že ho naštvání nejspíš nikdy nepřejde a pak jsem se dal do řeči se Štěpánem, protože ačkoliv jsem o kopačkách silné mínění neměl, on byl v klidu týpek, se kterým se dobře chillovalo, rozhodně na mě působil lépe než většina lidí kolem, kteří se opíjeli, svlékali a lezli jeden po druhém. Nebyl jsem cudná panna, to zas ne, ale že bych si to s někým musel rozdat uprostřed místnosti plné lidí? To pro mě bylo trochu moc, asi jsem byl krapet staromódní, ale nebavilo mě tahat si každou noc do postele jinou holku, i tohle období jsem samozřejmě měl, ale já prostě rád byl s lidmi, které jsem měl rád, se kterými jsem si mohl promluvit, kteří mě nějak inspirovali a nějak jsem nechápal ten koncept sexu bez ničeho okolo. Já si to totiž užíval daleko víc, když jsem k té osobě měl nějaký vztah. Ale jak jsem řekl, byl jsem na téhle párty zjevně jediný!
"Odskočím si." poznamenal jsem a rovnou vstal. Ne, že bych z toho byl v takovém šoku, že bych musel utéct daleko od Erika, spíš jsem nějak cítil, že stačilo. Když se ke mě otočila lahev, nějak jsem se k tomu kroku nemohl odhodlat. Ne, že bych cítil nějaký odpor nebo tak, ale prostě s klukem jsem se nikdy nelíbal a navíc s Erikem, který mě už měsíce propaloval nenávistným pohledem. Vyděsilo mě to teda hlavně proto, že po tom bude nejspíš ještě nasranější, ale než jsem stačil něco udělat, rozsekl situaci on. A k mému překvapení úplně jiným stylem, než jsem čekal. Ten polibek byl překvapivě něžný, dokonce i na mé poměry, ale nevím, neumím popsat ten pocit, když se nade mnou skláněl a mě se zčistajasna rozbušilo srdce. Ten jeho pohled, nikdy jsem si nevšiml, nebo mi ho možná nikdy nevěnoval. Neuměl jsem z něj moc vyčíst, ale nenechal mě klidným, i když jsem se snažil uchlácholit, že o nic nejde. Znal jsem Erikovu pověst, ty holky si štěbetaly celou noc, jak je skvělý a dobrý v posteli, že si po každém koncertu vyhlédne jinou, ale když se dotkl mých rtů, nebylo tam nic z toho, o čem mluvily. Až mě překvapilo, že může být při něčem tak sladký, nepřemýšlel jsem nad tím, když jsem bezbranně pootevřel ústa, ale vytouženého polibku jsem se nedočkal. Vytouženého? Hele, klídek zase jo! Moje první pusa s klukem, byl jsem prostě jenom vyděšenej a překvapenej, že to není žádnej mordor, ale můžu u toho mít stejné pocity jako s holkama. I když to zjištění bylo trochu děsivé samo o sobě. Víc jsem nad tím ale nepřemýšlel, slyšel za sebou hluk, jak se flaška zastavila u někoho dalšího, ale neohlédl se a rovnou zapadl do koupelny, odkud jsem sice musel nejdřív s úsměvem vyhodit nějakou polonahou dvojici, ale cajk. Matyho párty jsou teda o dost víc hard, než jsem čekal!

Díval jsem se na flašku, jejíž konec směřoval přímo na mě. Kroužkem to zašumělo, všichni upírali pohled na blonďáka, který se na mě z druhé strany nevinně usmíval. Byl to ten samý, který se mnou dne už jednou mluvil, ale jméno jsem si nevybavil, znal jen jeho přezdívku. Bylo mi to upřímně jedno, průběh hry jsem téměř nevnímal, protože můj pohled celou dobu směřoval na druhou stranu pokoje, kde seděl Maty na sedačce a upíral na mě pohled. Nemusel jsem se moc snažit, abych z toho výrazu nepochopil, že z toho, že tuhle stupidní hru hraju, nadšený není. Jenže nedělal jsem to všechno právě proto? Štvalo mě, že už zase mě dohání do extrému, že zase dělám něco jen proto, abych si získal jeho pozornost. Protože ano, tím, jak místo toho, aby za mnou přišel a normálně jsme si promluvili, mě naprosto ignoroval, mi ubližoval, zraňovalo mě to a zároveň extrémně popouzelo. Nikdy bych tohle hrát nešel, absolutně jsem nestál o lidi kolem sebe, o tu nechtěnou pozornost a už vůbec ne o to se líbat s kýmkoliv v téhle místnosti. Jenže ten jediný, u kterého jsem stál o pohledy, o ten zvonivý smích, o provokace a který jediný mě zajímal, mi dával dost jasně najevo, že není tím, za koho jsem ho považoval. Proto jsem tu seděl, proto jsem se účastnil něčeho, co mi bylo srdečně ukradené, protože jsem doufal, že ho to nějak naštve, vytočí, že mu to ublíží, cokoliv, cokoliv, co ho donutí se k tomu postavit čelem, protože co jiného jsem v tuhle chvíli měl než naději, že jsem si jeho city ke mě nevysnil a někde v něm pořád jsou? 
Pohled jsem odtrhl od hnědovláska, jehož výraz byl zvláštní, řekl bych snad zlomený nebo vyděšený, ale já už nevěděl, čemu mám vlastně věřit. Neváhal jsem kvůli té samotné hře, váhal jsem, protože jsem věděl, jak je to dětinské a že se chovám jako rozmazlené děcko, kterému někdo bere jeho hračku, ale nemohl jsem si pomoct. Nešlo to po dobrém, nezbývalo něž to zkusit po zlém. Nechtěl jsem v sobě otevírat ty dveře, které skrývaly všechno špatné ve mě, moje horší já, ale nedával jsi mi na výběr. Zvedl jsem se, netvářil se šokovaně, zhnuseně, naštvaně, vesele ani nadšeně. Prostě jsem jen šel, nepřemýšlel nad tím, v hlavě jsem měl jen tu zasranou SMSku, cestou jsem pohlédl na Štěpána, ten jeho nechápavý výraz mě sral ještě víc, ještě jednou věnoval Matymu vzdorovitý pohled, protože jo, klesl jsem tak hluboko, že jsem mu to prostě hodlal všechno vrátit. Budeš cítit to, co jsem cítil já? 
Sklonil jsem se k blonďákovi, prsty vpletl do jeho vlasů a donutil ho zaklonit hlavu. Vyšel mi vstříc, nebránil se, upíral na mě ty přivřené oči a já z nich četl očekávání, rozhodně mu nevadilo, jaký způsob jsem zvolil. Překonal jsem tu krátkou vzdálenost, na tváři ucítil jeho horký dech, když jsem si jazykem vynutil vstup do jeho úst a věnoval mu tvrdý, nedočkavý polibek. Neměl jsem náladu dávat mu školácké pusinky, nemyslel na to, jaké to pro něj bude, prostě jsem si to chtěl vzít, svou sobeckou cestou, bez ptaní, bez zábran, umlčet ty hlasy, vrátit se zase zpátky, ale nic se nedělo, nic to se mnou nedělalo, moje tělo zůstávalo napnuté a roztěkané, protože i když ten kluk byl hezký, i když mi polibky oplácel a bral si to stejně sobecky jako já, Maty to prostě nebyl.

Sakra! Konečně hra podle mého gusta, nemohl jsem si přece nechat ujít šanci na to moct se beztrestně líbat se topkami z mého seznamu. Ne, že bych to nechtěl udělat ani tak nebo snad přemýšlel nad následky nebo tím, co si okolí bude myslet, ale černovlásek vypadal vůči mému pohledu dost imunní a než jsem stačil vytáhnout další triky a zkusit na něj další z arzenálu nevinných úsměvů, které byly téměř stoprocentní, zahlásil můj oblíbený hnědovlásek flašku a já tak nevinně získal další možnost, jak získat to, co chci a navíc bez snahy. Nebylo divu, že jsem si vesele sednul přímo naproti černovláskovi hned vedle Erika, kterého ten netečný výraz nepřešel celý večer, ale nutno říct, že tenhle jeho obličej jsem miloval, byl doslova k zulíbání!
Naštěstí pro mě si mě nevytočila žádná ze slečen kolem, ale flaška byla jak magneticky přitahována na Erika, takže jsem se jen mohl kochat tím, jak hnědovlásek nesnášejíc tento druh milostných hrátek, musí dávat hubana jedné za druhou. Nebudu lhát, že jsem se nad tím nebavil, ale zároveň trochu nezáviděl, protože tohle privilegium jsem většinou míval jen já. Stalo se celkem dost zajímavých věcí, pusa Štěpána s mým oblíbencem, která mě rozhodně nenechala chladným stejně jako moment, kdy Erik políbil toho zatvrzelého heteráka. Krátce jsem se pousmál, nedivil jsem se Dannyho překvapného výrazu, Erik to prostě uměl, o tom nebyla žádná! Nakonec jsem si jen povzdechl, že na mě nejspíš tahle hra nevyzbyde, ale to by se karty štěstěny nemohly obrátit a já jen s vítězným úsměvem sledoval, jak konec flašky, co se zastavila u mých nohou směřuje právě na tom zatraceně hot černovláskovi. Jestli si dneska odškrtnu další topku, řekněme, že tohle léto bylo vážně štědré! Nemohl jsem si odpustit ten nevinný úsměv, co mi pohrával na rtech ve chvíli, kdy se Theo s tím svým temným a velmi velmi nebezpečným pohledem přibližoval. Hm, přesně tyhle typy jsem miloval. Snad i proto mi vůbec nevadilo jeho zacházení, naopak, sakra, málem jsem sténal už jen z toho, dej mi víc! Nebyl jsem jako ostatní, co by si nechali dát pusu a čao, ne, když jsem měl příležitost, hodlal jsem ji využít a černovlásek se nezdál proti, když jsem se mu podvolil ale přitom tyhle drsné a hladové polibky s radostí vracel. A taky nezůstal jen u nich! Když jsem si ho jednou rukou přitáhl blíž a druhou volnou rukou vklouzl prsty pod jeho tričko. K mé smůle to ale netrvalo moc dlouho, když mě černovlásek ze svého sevření pustil a oddálil se. Skousnul jsem si ret a všiml si, že pohled, jako už po několikáté dnes, neupírá na mě, ale na prázdné místo na sedačce, kde před chvílí trucoval Maty. No, něco bylo definitivně špatně. Ale to, co mezi sebou můj sladký přítel a tohle výstavní hovado měli mě v celku nezajímalo. Vrátil jsem se na své místo stále pozorujíc černovláska, který se ale zvedl a odešel. Jako fakt? Sakra, ta pusa stála za to, věděl jsem, že chci víc.
"No doprdele, viděl si to? Škoda, že nepokračoval, byl bych si to s ním rozdal před všema" Krátce jsem se pousmál a pořád s tím chtivým výrazem přetočil svůj obličej na hnědovláska vedle sebe, který to celé pozoroval. A co bych to byl za nejlepšího kámoše, kdybych mu do detailu nechtěl vyprávět, jak dobrý to vlastně bylo! Taky jsem byl lehce deprimovaný, když mi došlo, že to nejspíš Theo nebude chtít dotáhnout dál než k puse, a tak jsem zvedl oči a setkal se s tím modrým pohledem. Nevím, jestli to bylo tou žhavou pusou nebo tou pusou jeho a Dannyho, co mě donutilo se k hnědovláskovi naklonit a mazlivě se rty otřít o jeho tvář. Bylo mi jedno, kdo nás vidí, co si o nás budou myslet, když byl poblíž, neodolal jsem tomu nutkání se ho dotýkat a mít ho ve své blízkosti. A tak jsem se zvedl a bez okolků si mu sedl na klín, vpletl mu prsty do vlasů, zvedl ke mě znovu pohled, nebránil se, neodstrčil mě, ne, naopak, jeho prsty putovaly po mých zádech až skončily na mém pozadí a on si mě přitáhl nenuceně do náruče blíž.  A to jsem na něm zbožňoval, nikdy nic neřešil, nikdy z ničeho nedělal drama a celkově jsem věděl, že kdyby celý svět šel do pekel, bude tady. Proto jsem se sklonil a nedočkavě ho políbil na rty, snad abych mu předal trochu z těch horkých rtů černovláska, ze kterých se mi ještě notnou chvíli točila hlava a taky se ujistil, že první příčku jeho polibků stále vedu já. Nebo to bylo z toho množství trávy? Těžko říct. Erikovo rty chutnaly přesně tak, jak jsem potřeboval, ještě chvíli jsem se s nimi mazlil než jsem se oddálil a z bezpečí jeho klína pozoroval zbytek dění.

Možná jsem byl ten první, co začal tuhle homofóbní část večera, ale rozhodně jsem nebyl ten nejodvážnější. Když se flaška zastavila mezi Erikem a Dannym, pozvedl jsem obočí. Nepřekvapilo mě, jak zděšeně Danny zatěkal očima směrem na Erika, ale na co jsem docela vykulil oči byl moment, kdy vstal sám hnědovlásek a prostě udělal to, k čemu se druhý aktér za boha nemohl odhodlat. Překvapivé to bylo hlavně proto, že to Erik celý večer protáčel očima pokaždé, když se Danny mezi řečí zmínil o nové písničce nebo koncertu, žil jsem v přesvědčení, že ho teda fakt nemusí, ale když jsem se teď díval na tu tvář, která sice byla pořád stejně klidná, ale něco v ní bylo přece jen pobavené a smyslné, přemýšlel jsem nad tím, že tohle teda rozhodně nebyla Erikova první pusa s klukem! A to jsem ještě nevěděl, jaké orgie budou následovat. Jakub mluvil o Theovi celý večer, chápal jsem, proč se mu líbí, ale nechápal, že blonďákovi nedochází, že tady pšenka nepokvete. Theo totiž dost jasně dával najevo, že ho téměř nikdo v místnosti nezajímá. Téměř! Zdálo se mi to, nebo si s Matym vyměńovali až podezřele často pohledy? Každopádně jsem vůbec netušil, proč šel vůbec hrát, když se u toho tvářil jako by plánoval masovou vraždu a už vůbec ne, jak se na mě zamračil, když volba padla na něj, jako bych za to mohl já a pak prostě šel a políbil Jakuba způsobem, jaký jsem neviděl ani v tvrdším gay pornu! A to nemluvím o tom, jak si ho blonďák užíval, jako chvíli to fakt vypadalo, že tam začne sténat a rozdají si to přímo na podlaze! Asi jsem fakt byl staromódní, ale tohle na mě bylo už trochu moc! 
Černovlásek nicméně vstal a odešel, a když jsem pohledem zabloudil k sedačce, zjistil jsem, že ani Maty už na svém místě není. Netuším proč, ale měl jsem pocit, že je něco špatně, že se něco hodně podělalo a věděl jsem, že ho musím najít. Vstal jsem, ignoroval Filipův pohled, který mě provázel celou cestu, jako by nestačilo, že kvůli té líbačce mi dá hodně práce dneska usnout, pozvedl obočí, když jsem míjel Erika, který si právě dával francouzáka s Jakubem? Fakt, máma věděla, proč mě před těmahle typama párty varovat! Ignoroval jsem ten fakt, jak blonďák zůstal spokojeně uvelebený hnědovláskovi v klíně, který ani nehnul brvou, jako by neměl svýho nejlepšího kámoše asi centimetr od rozkroku a místo toho se vydal do kuchyně a ložnice, protože jsem ho potřeboval najít. Procházel místnosti, nahlížel přes lidi, ale hnědovlásek nikde nebyl. Nakonec jsem otevřel dveře balkónu a uviděl ho schouleného opírat se o zábradlí. Možná jsem byl naštvaný a chtěl mu vynadat, ale přešlo mě to, když jsem uviděl jeho výraz. Choval se jako děcko, utíkal od problémů, byl nedospělý, provokoval, aniž by si dokázal vyvodit důsledky. A stejně jsem věděl, že pro něj prostě mám slabost a nechci, aby se tvářil takhle. Protože smutek v jeho očích byl opravdový. 
"Maty, co se děje..?" přistoupil jsem k němu, natáhl ruku, ale nakonec jsem se ho nedotkl. Nechtěl jsem to zase pokazit, ale měl jsem o něj strach. Nic z toho nedávalo smysl a já cítil, že teď potřebuje prostě jenom někoho, komu to může říct, komu se může svěřit a kdo ho podrží, ne mu bude něco vyčítat. A tak jsem tam jen stál a díval se na něj, čekal, jestli bude chtít mluvit.