Kafkova 13

Jakmile se zaklaply vchodové dveře, vytrhl jsem své zápěstí z toho pevného stisku a přitáhl si dlaň k tělu, zatímco jsem druhou rukou postižené místo masíroval. Upřel jsem pohled do té tvrdé tváře, která mě z výšky pozorovala tím pohledem, který nejspíš jiné děsil, ale mě v tuhle chvíli akorát naprosto vytáčel. "Eliasi, zbláznil ses? Víš, někdy, stačilo by třeba přijít, slušně se zeptat, jestli třeba chci jít.. A ne mě odtáhnout jak nějaký děcko." Prskal jsem, zatímco jsem se rozhlížel po tom dobře známém místě. Po té setmělé chodbě vedoucí do pokoje, kde z otevřených dveří vykukovala postel. Ta postel, ve které jsme dělali všechny ty věci a já nemohl předstírat, že jsem si je nepředstavil. "Náhodou, celkem jsem se bavil, dokud si mě takhle drze nevyrušil!" Zabručel jsem znovu, protože jo, ten blonďák byl celkem fajn a navíc jsme nedělali nic jiného než tancovali. Teda, aspoň myslím. Ne, kecám, jasně, že bych to nejspíš nechal zajít dál, ale to tebe přece nemuselo vůbec zajímat ne? Spolu jsme totiž dělali naprosto to samé. Ne, neustupoval jsem před ním, když jsem naštvaně sledoval tu tvář a nechápal to. Vůbec ho nechápal, proč mu to vadí, proč tohle dělá, když jsme vlastně spolu nedělali už dva roky stejně nic jinýho! Tolikrát mě vyhodil, tolikrát mě ujistil, že tohle zůstane jen v té šukatelné rovině a pak se choval takhle. Stejně mi bylo jasné, že jsem se po tom týpkovi tak sápal jen proto, protože jsem věděl, že se dívá. Protože nebudu lhát, bavilo mě to. Bavilo mě ho provokovat, ačkoliv jsem věděl, jak moc si zahrávám. Ale já si nemohl pomoct, v jeho přítomnosti jsem cítil všechnu tu frustraci, všechny ty nesmyslné myšlenky. I tak jsem ale nakonec pár kroky překonal tu vzdálenost, co nás od sebe dělila a dostal se až těsně k němu, se zakloněnou hlavou jsem sledoval jeho tvář, ty oči, hypnotizoval jeho rty, ke kterým jsem se kousek po kousku přibližoval. Obklopila mě jeho vůně, drsná a ostrá, přesně jako on, zatemnila mi mysl a smysly, ale já už dávno přestával v jeho blízkosti myslet. "Přiznej si, že si tu show chtěl pro sebe.." Zavrněl jsem mu tiše do rtů o které jsem se sotva znatelně otřel s tím provokativním úšklebkem. Protože jsem si nemohl pomoct, tak moc jsem nesnášel ten netečný výraz, tak moc nesnášel jeho a tohle jeho rádoby přivlastňování a přitom nechtěl nic jiného než aby mě chytil a vyšukal mi duši z těla. Fuck.

Konečně jsem ho pustil, i když i tak jsem to dělal nerad. Věděl jsem, že tohle chování je přinejmenším patetické, ale nemohl jsem si pomoct, vždycky jsem s tímhle měl problém, s ním jsem měl problém, protože moc dobře věděl, co mě vytáčí, a přesto to dělal a ne, nedělal jsem si iluze o tom, že by nevěděl, že v baru jsem. Dělal to schválně, vždycky provokoval, vždycky zkoušel, co vydržím a já jako ten nejnaivnější hlupák se vždycky namotal, vždycky si řekl, že tentokrát to vydržím a odolám, ale nešlo to. Nešlo. Neuměl jsem ho pustit k sobě, ale zároveň jsem ho neuměl ani pustit dál. Nechtěl jsem, aby ho měl někdo jiný, jen ta představa ve mě pěnila krev, i když jsem věděl, co všechno dělá za mými zády. Vždycky byl takový, sráč, provokatér, drzoun, ale nemělo cenu si nalhávat, že tohle přesně nebyla ta věc, která mě na něm upoutávala, kterou jsem nenáviděl a miloval zároveň, která mě vzrušovala a vábila k němu, jako ten první večer, kdy přišel a můj temný pohled ho nevyděsil, naopak, přesně jsem si vybavoval ten sladký úsměv, se kterým si mi sedal na klín, ten vítězoslavný úšklebek, když jsem neodolal a dlaněmi sklouzl na ten perfektní zadek, na ten tichý, zvonivý smích, když si se mnou hrál a já se nechal. Nechal, protože mě všechno na něm přitahovalo jako magnet a já nikdy neuměl říct, proč to s ním bylo vždycky tak jiné. 
"Dokud se budeš chovat jako děcko, nečekej, že se začnu chovat jinak já.." zavrčel jsem varovně, ale neodstrčil ho, i když jsem ho měl tak blízko, mazlivě se dotýkal mých rtů a já věděl, věděl, že nedokážu odolat, že mě má přesně tam, kde mě chce mít, že tomu zase podlehnu, ale tak to bylo už dva roky a já nad tím odmítal myslet, co odmítal, já ani myslet nemohl, když byl tak blízko, když jsem cítil to teplo, když ke mě upíral ty jiskřící oči, které jsem miloval. Ten pohled, miloval jsem tu jeho nestydatost, to jak nikdy neváhal s tím, co řekne, jak nikdy nezavřel oči a vždycky, vždycky mě u toho pozoroval a jen se bavil na tom, jak nedokážu udržet ten pokerface, když je se mnou, v tomhle bytě, prázdném, tichém a osamělém. Mohl jsem bydlet v luxusní rezidenci, mohl jsem bydlet v Enzově vile, ale já byl nejšťastnější tady, v tomhle stařičkém bytě na rozhrkané posteli, kde jsem znovu a znovu zapomínal, kdo jsem a ztrácel se v jeho polibcích.
Zvedl jsem ruku, pevně mu ji obmotal kolem krku a ještě víc ho tak donutil zaklonit hlavu, díval jsem se do toho sladkého obličeje, který ale skrýval tu zkaženou duši, stejně se dál šklebil, nikdy se mě nebál, i když by měl. Provokoval a já ho měl odstrčit, ale místo toho jsem se sklonil a políbil ho, žádné sladké otírání se nedělo, okamžitě jsem si vynutil vstup do jeho úst a nedočkavě se přes s jeho jazykem, neuměl jsem se ovládat a chtěl víc, mnohem víc, když jsem ho kousal, tahal za ty sladké rty, měkce olizoval malé ranky a znovu a znovu prohluboval ten polibek, protože jsme prostě neměl dost. 
"Zatancuj mi." byl to rozkaz, rozkaz, kterým jsem se snažil jeho i sebe ubezpečit o tom, že tohle mám pevně v rukách, že celou tu situaci mám pod kontrolou, i když jsem si to mohl nalhat tisíckrát a věděl, že to není pravda. Mé oči ho pozorovaly, chladné, netečné, ale už dávno stejně věděl, že má pravdu. Nepřiznal jsem to nahlas, ale oba jsme věděli, proč mu to nedovolím. Protože byl zkrátka a dobře můj.

Ten polibek, dravý, nenasytný, bylo v něm všechno, všechno co všichni ti ostatní neměli. Sakra, nejspíš jsem byl blázen, opravdový blázen, když jsem to dělal zas a znovu, když jsem si užíval všechny ty pohledy, které postrádaly jakýkoliv cit, ale přesto mě lákaly a vábily, stejně tak jako jeho drsné doteky, nikdy se se mnou nemazlil, nikdy mi nesliboval hory doly, vždycky jsem nad ránem odcházel s hořkým pocitem, vždycky si přísahal, že už to znovu neudělám a stejně jsem pak znovu a znovu končil na tomhle místě. Byl jsem to znovu a znovu já, kdo se vpíjel do jeho rtů, očí, těla a nedokázal to zastavit. Tak moc jsem ho za to nesnášel, za to, co dělal s mým tělem. A přitom jsem to na něj nemohl svádět, protože jsem to byl já, já, kdo dokola bořil ty vzdálenosti a hranice, ten, kdo ho sváděl, kdo provokoval, kdo riskoval..
Potom, co jsem slyšel ten rozkaz se mi po tváři rozlil široký provokativní úsměv. Olízl jsem si rty, cítil jak jsou citlivé, chtivé po jeho dalších polibcích, ale přesto jsem ho od sebe odstrčil a vydal se neomylně do ložnice s tím, že jsem věděl, že půjde za mnou. Byl jsem to já, kdo ho dostrkal do postele a nechal se ho posadit, zatímco jsem si z kapsy vytáhnul telefon, naladil na něm jednu jedinou písničku a postavil ho na noční stolek. Až pak jsem k němu zvedl oči, ty oči, co jiskřily provokací, tou, co jsem měl vepsanou ve tváři, když jsem si s tím cudným pohledem skousnul ret, ale hned ho proměnil v provokativní úšklebek.
"Prosím by tě nezabilo.. Ale zatancuju ti rád." Vidět ho prosit by bylo stejně nemožné, ale co, snít můžu! Lehce jsem se ušklíbl. Slyšel jsem první drsné tóny, žádnou popovou vypalovačku kterou nesnášel. Ne, byl jsem to já, kdo se do té drsné hudby začal pomalu pohybovat, kdo si vyhrnul mikinu i tričko, olízl si prsty a tím nejerotičtějším způsobem si s nimi přejel po hrudníku, vypracovaném břichu, putoval po té jemné kůži níž k podbřišku, zatímco se mé tělo vlnilo do rytmu hudby.
I just came back for the win.. Lot of new money in my hand..
Kousnul jsem se do rtu, když jsem se opřel o zeď naproti posteli, abych si do dalších beatů dřepnul na zem, roztáhnul nohy, přejel si prsty po stehnech a pak se znovu vracel nahoru, ohnutý v pozici, ve které jsem moc dobře věděl, že mě často chce mít a s tím hravým pohledem pokračoval dál.
Go and tell a friend to tell a friend.. They say success is the best revenge.. Mé tělo se napínalo a propínalo, kousal jsem se do rtů, vjížděl si prsty do vlasů a pak přešel k němu a sednul si mu obkročmo na klín, zatímco jsem vzal jeho ruce a zcela drze si je umístil na své pozadí. To mé rty se sotva škádlivě dotýkaly jeho krku zatímco jsem rukama objal jeho krk. Díval jsem se na něj zvrchu ale stejně jsem měl pocit, že to celou dobu dělá on i když jen seděl a díval se. Sledoval jsem ty temné oči, stejně jako tehdy, když jsem ho viděl poprvé. Měl mě zastrašit, měl mě vyděsit. Sakra, nevěděl jsem o něm nic, mohl to být sériovej vrah, ale já si nedal říct. Nedal, když jsem provokoval, když jsem  si dovoloval víc než všichni co ho ten večer viděli. Ale já se nikdy nebál, já vždycky riskoval a miloval ten adrenalin při tom pohledu do těch prázdných očí, které mě vzrušovaly na maximum. A od kterých jsem chtěl všechno, naprosto všechno a přitom věděl, že to budu já, kdo nakonec zůstane prázdnej a zlomenej.
I just came back for the win..Polaskal jsem kůži jeho krku, jemně kousnul, odtáhnul se a provokativně se usmál, zatímco jsem se znovu a znovu otíral o jeho tvrdý rozkrok a neubránil se chtivému zoufalému stenu. Vyhraju, i kdyby to znamenalo mu propadnout znovu a znovu.

Nechal jsem se dostrkat k posteli, nechal se posadit, nehnutě zůstal na místě a jen ho sledoval. Byl král provokace, nikdo se mnou neuměl udělat to, co on a já si to vážně nechtěl přiznat. Nemohl jsem pohled odtrhnou, sledoval ho beze studu, sobecky, majetnicky, hlavou mi zas a znovu běhaly ty představy, že tohle vidí někdo jiný, že tohle divadlo předvádíš někomu jinému než mě a nesnášel, nesnášel jsem sebe i tebe za ten pocit, který se probouzel uvnitř mého nitra. Všechen ten hněv a touha zabít každého, kdo by se ho dotkl, tolikrát jsem si před klubem počkal na kluka, který si na tebe příliš dovoloval a pak si na něm vybíjel všechen ten stres a frustraci, všechny ty pocity, kterým jsem nerozuměl a obával se jich. Měla to být jedna noc, jedna, jenom úlet, nad kterým nad ránem mávnu rukou, tak proč jsem tě teď pozoroval tak upřeně a věděl, zatraceně dobře věděl, jak tohle skončí? Kolik výčitek budu cítit, co si zapakuju už po tisící, slíbím sám sobě a pak stačí vždycky jen jediný tvůj pohled a moje přesvědčení jde do hajzlu. Byl jsem vychováván k tomu být trpělivý a vždy vše dotáhnout do konce, nemilosrdný zabiják, který nemá cítit nic, jenže já v tomhle vždycky dokonale selhal, jakmile přišlo na tebe. Protože s tebou jsem cítil úplně všechno. 
Tvrdnul jsem a nesnažil se své vzrušení nějak skrýt, zatraceně copak jsem mohl být vůči tomu imunní, když moje hlava stávkovala a já se jen snažil ovládnout své pudy, abych ho pod sebe rovnou nestáhl a nebral si ho, dokud bych neměl dost. Uměl to, sváděl mě každým zatraceným pohybem a věděl, věděl, že tomu propadám tak jako každý, kdo se na něj díval, koho si dokázal namotat, i když jsem se snažil tvářit tak netečně. Jeho drzost a provokace, které mě stejnou měrou rozčilovaly i vzrušovaly, neuměl jsem se tomu bránit a když si mi sedl na klín a položil mi ruce na svůj zadek, nepřemýšlel jsem nad tím, že si ho přitahuju do klína ještě silněji, že k němu upírám ten tvrdý pohled, protože se nemůžu nabažit toho perfektního obličeje, těch živých očí, těch rtů, které jsem jen hypnotizovaně sledoval a proklínal se za to, a přesto to byly moje ruce, které se mu už dávno ztratily pod lemem mikiny, které vklouzly pod jeho tričko a já mu ho přetáhl přes hlavu. Neměl jsem trpělivost, pokaždé si říkal, že to přece musí skončit, musí to vyprchat, ale to napětí tu bylo pořád, hlad a touha, všechno, co jsem nedokázal kontrolovat, když jsem se kousnul tvrdě do rtu, jen abych nedal najevo, jak moc mě vzrušuje, jeho rty na mém krku, sladký úsměv, který v sobě skrýval tolik příslibů a já si jen povzdechl, protože jsem tomu zase naprosto propadl. 
Jednou rukou jsem ho stále svíral kolem pasu, když jsem tím jediným prudkým pohybem prohodil naše pozice a strhnul ho pod sebe, nikdy jsem ho nenechal si dlouho hrát, protože jsem věděl, že jestli mu to dovolím, kompletně mě ovládne a to jsem nechtěl, to jsem nemohl připustit. Musel jsem si udržet alespoň špetku zdravého rozumu, když už si mé tělo dělalo, co chtělo. Sklonil jsem hlavu a rty se začal věnoval jeho hrudníku, kopíroval jsem horkými polibky cestu jeho prstů, jazykem polaskal bradavky a zuby potáhl za citlivou kůži, proč to s ním vždycky bylo takové, spalující a intenzivní, proč jsem se nedokázal ovládat a musel se ho dotýkat. Vlhkou cestičkou jsem vystoupal zpět k jeho tváři a chvíli se na ni jen díval, bojoval sám se sebou jako už tolikrát, přesvědčoval sám sebe, že to ještě můžu ukončit, ale někde v hloubi duše jsem věděl, že jsem ztracený. Sklonil jsem hlavu a překvapivě pomalu se vpíjel do jeho úst, vždycky to tak bylo, když jsem se přestal přít sám se sebou a s tím rezignovaným povzdechem si prostě přiznal, že to zase skončí jako tolikrát před tím. Protože když šlo o něj, byl jsem někdo úplně jiný. 
Putoval jsem rukou po jeho stehně, pod ten perfektně pevný zadek, abych ho tvrdě přitáhl k sobě, žádostivě se otíral svým rozkrokem o jeho pánev, protože jsem zase přicházel o rozum, líbal ho znovu tak nedočkavě a majetnicky, vážně jsem byl tak bláhový, že jsem se snažil zkrotit jeho? Chytil jsem rukama jeho zápěstí a zvedl mu je nad hlavu, nepouštěl ho, ale zároveň se od něj nevzdaloval, i kdybych chtěl, nešlo to. 
"Kolikrát ti mám říkat, že se s nikým tahat nebudeš.." můj pohled byl temný a varovný, proč jsem to dělal, proč jsem ho neuměl nechat jít? Místo toho jsem se znovu sklonil, ale jen proto, abych tvrdě skousl mezi zuby tu sladkou kůži na jeho krku, ale na rozdíl od jeho mazlivých doteků, mé byly tvrdé a drsné, když jsem nepřestával trápit to citlivé místo, dokud se přímo pod jeho hrdlem neobjevila tmavorudá modřina. Možná jsem to vyčítal jemu, ale jako děcko, co se nechce dělit o své hračky, jsem se v první řadě choval já. Jenže to nešlo. Nešlo, protože ač jsem byl celý život vychovávaný v tom, že se svému pánovi mám podřídit, tohle jsem si odepřít nemohl.

Když mě povalil pod sebe, a že to netrvalo moc dlouho, nepřekvapilo mě to. Naopak, říkal jsem si, že dneska mu to prohození rolí trvá možná trošičku déle než obvykle. Ale necítil jsem pokoření, necítil jsem vztek nebo frustraci, rozhodně ne z toho, když mě položil pod sebe a jeho horké rty si razily cestu po mém odhaleném těle. Ne, protože jsem sobecky věděl, že to dělá proto, protože to chce naprosto stejně jako já. A mohl se tvářit všelijak a je pravda, že jsem si nebyl nikdy jistý tím na co myslí, ale v tuhle chvíli, v tuhle jednu kratičkou chvíli, kdy se jeho tělo žádostivě tisklo k mému a já mu to oplácel se stejnou dávkou jsem si byl naprosto jistý, že chce to samé, co já. Vzít si to, stejně jako už stokrát předtím. Vpletl jsem mu prsty do vlasů, přitahoval si ho blíž, potřeboval ho cítit, chtěl ho vnímat, každá buňka mého těla, sakra, naprosto všechno chtělo jen jeho, tak jako pokaždé, když byl tak blízko, když se na mě ty chladné oči dívaly. Zvedl mi ruce nad hlavu a já se nebránil, nebránil, když jsem si kousnul spodní ret a jemně vzdychl, protože sakra! Jenže pak pronesl to, co pronesl. To, co jsem na něm nesnášel naprosto stejně jako ten jeho chladný a nepřístupný výraz. Nelíbilo se mi, že si mě přivlastňuje, že si mě značkuje a zároveň líbilo.. Ale bylo to tak matoucí, sakra, tak moc matoucí, stejně jako jsem se ztrácel v jeho drsných dotecích a majetnických polibcích, ztrácel jsem sei ve všem ostatním. Nerozuměl jsem mu, nerozuměl, ztrácel se v tomhle začarovaném kruhu. Přivřel jsem oči, mihla se v nich naštvanost, naštvanost a frustrace, ale i něco víc. Něco, co on nesnášel stejně dobře jako já ten jeho frozen výraz.
"A co když chci?" Pronesl jsem nebezpečně blízko a olízl si suché rty. Moc dobře jsem věděl, že nikdo jiný si tohle k němu nedovolí, že všichni ostatní uhýbají pohledem, klopí oči, bojí se. A já se možná bál taky. Ale jen toho, že jsem moc dobře věděl, že až tohle skončí, nezbude z nás zase nic. Nic víc než jen tenhle podělanej začarovanej kruh chtíče.
"Co když chci šukat ostatní, co když se chci chovat jako coura nebo se s někým večer kouknout jen na podělanej film. Protože my spolu přece nejsme, ne.. Eliasi?" Pronesl jsem jeho jméno tím nejchtivějším a nejsladším tónem, když jsem se přiblížil ještě víc a jazykem zabloudil na jeho rty, které jsem jemně olízl, protože má slova byla možná sladká, ale zároveň ostrá jako břitva. Protože to byla pravda a mě to neskutečně štvalo. Štvalo mě, že si se mnou jen hraje, že kdykoliv chci z toho utéct, kdykoliv se chci s někým sblížit, jít na rande, uvolnit se.. Přijde a zničí to. Rozpráší to v popel, donutí mě sténat jen jeho jméno a prosit o víc. A já zjistím, že to je všechno, co chci. Cítit jeho blízkost, teplo jeho těla, že sakra je to celé jedna velká fraška, protože já nechci nikoho jiného. Ne, chci jen jeho. Chci, aby si mě bral tak, jako nikdo jiný, protože s nikým jiným to není stejné. Není to takové. Nesnášel jsem sám sebe za ten pocit, že chci, aby to byly jen jeho ruce, co si mě tak majetnicky přidržují. Za to, že ho jen dál dráždím a provokuju, protože je to jediná možnost, kdy můžu bejt s ním. Fuck. Nesnášel jsem tohle, ten pocit touhy a chtíče, co mě sužoval a ničil, ty pocity, které byly stejně k ničemu a já s nimi nemohl nic dělat, a tak jsem je jen dál ukájel v dalším a dalším bezvýznamném jméně. Sledoval jsem ho přivřeným pohledem a nebál se, nebál se té temnoty v něm. Ne, já ji chtěl. Chtěl jen pro sebe.

Nesnášel jsem, když mi odporoval, když se na mě díval tím pohledem a čelil mi, když se mi odmítal podvolit a přitom.. a přitom to bylo to, co mě k němu tak nebezpečně táhlo, co jsem chtěl nějak zkrotit a přitom jen cítil, jak mě to víc a víc pohlcuje. Nic o mě nevěděl, tolik jsem chtěl, aby zůstal stranou toho všeho, tolik jsem ho odstrkoval a on si přitom dovoloval tolik, co nikdo jiný. Jen on se mi díval do očí zpříma, vždycky, vždycky mi čelil s tou tvrdohlavostí a já to chtěl, potřeboval, možná mě to štvalo, vytáčelo, ale miloval jsem to, miloval to, jak nesklopil pohled, jak se nebál čelit tomu pohledu, který jsem mu věnoval i teď, protože jeho slova se mi nelíbila. Vůbec jsem s ním nesouhlasil.
Pustil jsem jeho ruce, opřel se jednou svou za jeho hlavou a naklonil se nebezpečně blízko k němu. Nezavíral jsem před tím oči, ale v tech mých nebylo nic, vůbec nic. Nezračil se tam ten vztek, ale celý můj postoj, celé to držení těla bylo tak výhružné a varovné, ačkoliv jsem ještě nic neřekl. Díval jsem se mu do očí, v hlavě přemítal nad jeho slovy. Možná jsem se potácel někde na pomezí naštvanosti, jenom on se uměl pohybovat tak na hraně a kohokoliv jiného bych nenechal si tolik troufat, jenže jeho slova v mé hlavě vyvolávala představy cizích rukou, cizích rtů, jeho vzdechy, které ale nešeptaly moje jméno..
"Chceš jít..?" můj hlas byl tvrdý, když jsem mu tu otázku vydechl přímo do rtů, otíral se o ně, ale nelíbal ho, nemohl jsem, balancoval mezi neutuchající touhou a spalujícím hněvem, toužil mu odseknout, že mu tohle nedovolím, nikdy, nikdy, ale neřekl jsem nic. Neřekl, když jsem bez varování rozepl jeho kalhoty, stáhl je níž a pevně uchopil do dlaní jeho chloubu. Neoddálil jsem se ani o centimetr, vnímal, jak se jeho dech mísí s tím mým, když jsem zkušenými tahy levačkou přejel po jeho vzrušení nahoru a dolů, dával jsem si záležet, když jsem se zastavil na špičce a palcem ji obkroužil, zajel za tenkou kůži, podráždil ho nehty a znovu tvrdě zpracovával, zatímco jsem celým svým tělem vnímal jeho přítomnost, ten vztek mísící se s touhou, to dusno, které nikdy, nikdy nezmizelo, když jsme znovu a znovu balancovali mezi nenávistí a chtíčem, když jsme se oba odmítali poddat a bojovali spolu, ale stejně věděli, jak to dopadne. Vzal jsem mezi zuby jeho spodní ret bezohledně skousl, můžeš si říkat, co chceš, ale já vím, co miluješ, co nikdy nepřiznáš, ale vzdycháš jako laciná děvka a já to miluju, miluju a chci to slyšet zase, znovu. 
"Běž." někdy jsem byl na hraně, díval se na něj a toužil to všechno skončit, pronesl něco tak závazného a stejně uvnitř sebe moc dobře věděl, že i kdyby se zvedl, nenechal bych ho odejít. Vždyť i teď jsem se tvářil tak odtažitě a přitom celé mé tělo křičelo po jeho blízkosti a odmítalo se vzdálit, když jsem vdechoval tu vůni a dráždil ho, díval se, vnímal každý, každičký detail té tváře, která mě dováděla k šílenství a já to nedával. Proč jsem to dělal, proč jsem tě nenechal odejít, proč jsem ti nedovolil být se mnou a ani být beze mě..? Sklonil jsem hlavu a bezmyšlenkovitě vdechl tu sladkou vůni a nevěděl, ztratil se, zapomněl, kdo jsem, protože tvé tělo bylo horké, tvá ústa drzá, ale já v sobě cítil všechno. Úplně všechno.

Sledoval jsem jeho tvář, co se nijak nezměnila, ve které se nepohnul jediný sval, ty oči, ledově klidné. Jak jsi mohl být klidný, když v mém nitru zuřil chaos? Byl jsi tak vzdálený, nikdy jsem se nedostal blíž, nikdy neproniknul přes ten temný pohled, nikdy a to mě sužovalo. Sužovalo a ničilo, protože zatímco ve tvých očích nebylo nic, v těch mých bylo všechno. Ten chtíč, ta frustrace, ten hněv a zloba. Vztek, co se mnou lomcoval, protože jsem věděl, že mě máš v hrsti, věděl, že udělám cokoliv co řekneš, i když mě to bude stát zatnuté zuby a tisíce připomínek. Ale stejně podlehnu, stejně jako už tolikrát předtím. Nebál jsem se těch výhružek, nebál jsem se jeho slov ani toho výhružného postoje, který mi sice způsoboval husí kůži, ale skutečně to bylo tím nebo jeho blízkostí? Jeho vůní, horkem jeho těla, jeho klidným a rozhodným dechem, když pronášel ta krutá slova, ale já přitom už dávno myslel na něco úplně jiného. Začal mě zpracovávat a já nezvládl dělat nic jiného než se jen kousat do rtu, zaklánět hlavu, svírat mezi prsty to světlé povlečení, snažil se tomu uniknout, uniknout tobě a tvým naprosto jasně mířeným dotekům, prohýbal se, vycházel mu vstříc a víc a víc se tisknul do těch prokletých peřin. Potřeboval jsem ze sebe setřást to napětí, tu moc, co nade mnou měl a které jsem se nedokázal bránit. Mohl jsem být vzteklý a naštvaný jak jsem chtěl, ale stejně jsem věděl, že zas a znovu budu sténat jeho jméno a prosit ho o víc. Protože jen on to se mnou takhle dělal, chtěl jsem jen jeho aby mě šukal do zapomnění, jen jeho a nic jiného. Tak proč to bylo tak komplikované? Proč, když mé tělo zoufale prosilo o víc mě stejně odháněl, týral a trápil, ničil a znovu skládal dohromady, jen aby to udělal znovu a znovu. Přivřel jsem oči, když mě kousnul do rtu a skutečně zauvažoval nad možností, že bych se zvednul a šel. Že bych ho odstrčil a odešel, zachoval si tu důstojnost, tu hrdost, protože jsem věděl, že teď možná budu moct zůstat, ale jakmile ho přestanu bavit, jakmile ten chtíč a touha vyprchá vyhodí mě tak či tak. Nezbyde nic víc než jen zvalchované peřiny a ten hořký pocit, který jsem cítil už posledních pár let, už tolikrát, co mě k sobě přitáhl a vzápětí odkopnul. Hrál si s mými city, hrál si se mnou, když mě znovu a znovu namotával a pak odhodil. A já tomu nerozuměl, nerozuměl a zoufale toužil to zjistit, konečně najít ten smysl v tom všem, v nás dvou. Kdo jsi? Co jsme my? Tolik otázek, ale tak málo odpovědí. Sledoval jsem ty tmavé oči a věděl, že neodejdu. Věděl, že i přesto všechno zůstanu. Zůstanu, protože to chci, jeho a nikoho jiného, i když mě to bude stát víc než jen hrdost.
"Nesnáším tě.." Díval jsem se mu do očí s takovou frustrací a naštvaností a přitom jsem mu jen znovu krátce vzdychnul do rtů jako ta laciná děvka, protože jsem tou skutečně byl, byl jsem jeho, stejně jako pokaždé a on to věděl. Věděl, že i když syčím, i když nesnáším ten jeho lhostejný výraz, stejně neodejdu, neodejdu, protože to chci, zoufale moc to chci a všechny řeči o tom, že chci někoho jiného jsou jen obranou proti tomu, co přijde. Protože to byla má jediná obrana. Zvedl jsem ruce a vpletl mu je do vlasů, nechal prsty sklouznout níž, přejet s nimi skrz jeho tvář až k těm prokletým rtům, po kterých jsem prstem přejel a sklouznul k nim pohledem. "Nesnáším, když se takhle tváříš, když si mě přivlastňuješ, když si hraješ a namotáváš si mě.." Mumlal jsem dál, zatímco jsem pohled zvedl zpět k jeho očím. Skutečně jsem ho nesnášel, ale stejně jako byli věci, co jsem nenáviděl, byli věci, kterým jsem nedokázal odolat, které jsem chtěl a potřeboval a neměl jich dost. "Tak si mě vezmi, Eliasi. Stejně víš, že zůstanu" Mé dlaně sklouzly na jeho rozložitá záda a pak zpátky dopředu, abych zcela úmyslně a jasně přejel přes to vypracované břicho, mazlil se prsty s jeho kůží, vtiskával si ji do paměti stejně jako jsem rázně přirazil proti jeho dlaně a zoufale toužil po tom všem. A nesnášel se za to snad ještě víc.

Proč, proč jsem tohle dělal, proč, když jsem se pak díval do toho obličeje, který neuměl skrývat emoce, naštvání, frustraci, vztek a smutek. Díval jsem se a všechno si to vtiskával do hlavy, chtěl si pamatovat tu bolesti, chaos, který se mu zračil v očích jen proto, abych to už znovu neudělal, protože jakkoliv nepochopitelné se to mohlo zdát, já mu nechtěl ubližovat. Nechtěl jsem si s ním hrát, nechtěl mu dávat plané naděje, ale zároveň jsem to neuměl zastavit, neuměl se nad to povznést a nechat ho jít, nechat ho zapomenout, nechat ho být šťastný, protože to byla moje noční můra, mohl jsem si tisíckrát nalhat, že ho nepotřebuju, tisíckrát se tvářit tak chladně, tisíckrát ho od sebe odstrčit, ale to já ho pak znovu vyhledával, já vyhrožoval všem kolem něj, já ho chtěl jenom pro sebe a nenáviděl se za to, nenáviděl, když jsem viděl ten rezignovaný výraz a věděl, věděl, že všechny ty jeho řeči jen skrývají city, které ke mě chová. Věděl jsem, že nezůstává jen kvůli sexu, věděl, že prská a hádá se, ale chce zůstat a nenáviděl jsem se za to, že mu pořád dávám naději, kterou pak znovu a znovu opouštím. 
Vnímal jsem jeho slova, neuhnul pohledem, který se ale neměnil ani ve chvíli, kdy jsem s ním souhlasil, kdy jsem věděl, že má pravdu a měl bych ho přestat trápit, jenže.. jenže.. Jenže když ses na mě díval takhle, nic nedávalo smysl. Sklonil jsem hlavu, pustil ho a místo toho chytil jeho tvář, s překvapivou něžností se otřel o jeho rty, než jsem zatlačil a vynutil si přístup do jeho úst. Chtěl jsem, aby mě nesnášel, aby měl sílu udělat ten krok, na který jsem já byl moc slabý, ale zároveň věděl, že mu to nedovolím. Pohybovali jsme se vážně v začarovaném kruhu a nebylo cesty zpět, nebyla žádná spása, nevěřil jsem na zázraky. Jen věděl, byl jsem si prostě jen jistý, že ti jednou hrozně ublížím, Seby.. 
"Já si hraju s tebou..?" můj hlas byl plný pochyb, kdybys jen věděl, co mám v hlavě, jak šílím, když provokuješ, když na sebe znovu a znovu necháváš sahat cizíma rukama, když se díváš na někoho jiného tím pohledem, když se usmíváš a jsi šťastný, ale není to se mnou. Prohloubil jsem ten polibek, přitáhl ho k sobě, tiskl jeho tělo v tom majetnickém objetí, protože jsem se možná uměl tvářit nad věcí, ale moje hlava byla plná tebe, jenom tebe. 
Odtrhl jsem se a s těma přivřenýma očima ho jediným rázným pohybem přetočil na břicho, rukama zabloudil pod jeho tělo a prostě ho zvedl na všechny čtyři. Neuhnul jsem pohledem ani v tu chvíli, kdy jsem si ho prohlížel v téhle pozici a miloval to, že se za své tělo nestydí, že nic neskrývá a dává mi to všechno, všechno v tom jediném pohledu, kdy se naše oči setkaly a já dlaněmi putoval přes záda s pevnými svaly až k tomu dokonale pevnému pozadí. Sklonil jsem se, slíbal tu cestičku nedočkavými polibky, ale nevydrželo mi to dlouho, mé mužství se bolestivě dožadovalo pozornosti a já byl všechno jen ne trpělivý, když šlo o tebe. Rozepnout zip, vysvobodit svou chloubu ven a bez jakýchkoliv příprav jsem tvrdě přirazil do jeho těla. Zavřel jsem oči a pevně semknul rty k sobě, abych nezasténal, abych nedal hlasitě najevo, jak mě tohle připravuje o rozum, jak zapomínám na celej tenhle podělanej svět, kdykoliv je se mnou. Putoval jsem rukama po jeho stehnech, nehty za sebou zanechával rudé otisky, dokud jsem ho jednou rukou nechytil v pase a tvrdě se nepohnul proti němu. Nemohl, nemohl jsem ti dát nic z těch doteků, něhy a lásky, protože to byla cesta do záhuby, Sebastiáne. Protože i bez toho jsem byl naprosto ztracený a naprosto přesně si to uvědomoval.

Možná jsem mu chtěl odpovědět něco opět peprného a uštěpačného. Sledoval jsem ho tím naštvaným, zcela zuřivým pohledem a nejspíš jsem měl něco říct, nadávat mu, kopat kolem sebe jak rozmazlenej fracek, protože jo, on si sakra hraje se mnou. Jak jako tu otázku myslel? Dělal jsem to všechno, všechno jen proto, abych ti stál za něco. Abych ti stál za nějaký pohled, za nějaké gesto, aby sis pro mě přišel a já se mohl na těch pár krátkých okamžiků ztratit ve tvém objetí, ve tvé vůni, ve tvém těle a tom tmavém pohledu, protože já nechtěl nic, nic jiného, Eliasi. Vůbec nic a nikoho jiného. Možná to tak nevypadalo ze všech těch mých show, ze všech těch laškujících pohledů, ze všech těch provokativních akcí, když jsem upíral ty chtivé oči na všechny ty týpky a chtěl, vážně chtěl díky jejich tělům a dotekům zapomenout na ty tvoje. A možná jsem chtěl najít i něco víc a konečně, konečně taky cítit něco víc než jen to bezedné nekonečné a bolestivé prázdno, které si ve mě zanechával pokaždé, co ses rozhodl tohle celé zase beze slov ukončit. Měl jsem tě poslat do hajzlu, měl jsem prostě dělat, že neexistuješ, a já se vážně, bože, já se fakt snažil to udělat, ale bylo jedno, žes zmizel na několik měsíců, jakmile ses znovu v mém životě objevil, všechno bylo zase v prdeli. Nejspíš jsem trpěl nějakou chorobou, že mě bavilo když mi dokola a dokola jen ubližuješ a já se stejně vracím jako ten věrnej pejsek, ale nemohl jsem si pomoct. Pustil mě, pootevřel jsem oči, ve chvíli, kdy jsem ucítil jeho rty na svých, které byly jiné, jen nepatrně, ale byli, byli něžnější a jemnější, ačkoliv pořád dost drsné na to, aby mě upozorňovali, kdo má tady nad kým tu moc. A to jsi byl ty, plný paradoxů, protože ve chvíli, kdy jsem polibek prohloubil a zvedl ruce, abych se tě dotknul, přitáhnul si tě blíž, vnímal tu horkou kůži, to dokonale pevné tělo, byl jsi pryč. Přetočil mě na břicho a já měl nejspíš klopit oči a dívat se před sebe, ale neodolal jsem tomu pohledu. Chtěl jsem totiž, sobecky jsem chtěl, abys viděl, o co přicházíš, když mě necháváš jít. Abys slyšel a jasně viděl všechny ty steny, co se mi draly skrz ústa, které jsem se ani nesnažil zastavit. Ne, byl jsem to já, kdo ti věnoval ty pohledy, ale přesto věděl, že přesně proto jsem v téhle pozici, protože si to chtěl mít pod kontrolou, chtěl jasně určit ty pozice a ty místa a já možná cítil slast a neukojitelnou touhu, ale stejně tak i hořkost a zklamání. Protože tak to s tebou bylo vždycky, bylo to tak dobré a opojné a na druhou stranu chladné a odtažité. A já nevěděl, jestli to takhle zvládnu dál. Neodolám ti, vždycky ti propadnu, sakra, vždyť nikdo nešuká tak jako ty, nikdo mi nedává to, co ty, nezpůsobuje ten třas v těle, nenechá mé tělo žadonit o víc, když jsem se zas a znovu pohyboval proti němu v tom dokonale sladěném tempu. Protože já tvé tělo znal, znal ho moc dobře a chtěl ho víc, mnohem víc, víc cítit, víc vnímat, když jsem zoufale přirážel, zatínal nehty do tvých paží, snažil se udržet na těch svých vratkých, protože takové to s tebou bylo. Vystřelovalo mě to do výšin, ale stejně dobře tvrdě sráželo na zem. A já to miloval i nesnášel zároveň. Jen jsem nevěděl, kdy se ta hranice smaže, kdy konečně odejdu a jestli, jestli bych to vůbec dokázal. "Eli~asi" Jeho jméno co jsem pronášel mezi steny a zrychleným dechem z pootevřených rtů, tak důvěrně známé, stejně jako už tolikrát a stejně věděl, že to nic nezmění, ale nedokázal si pomoct. Když už nic jiného vezmu si od tebe to jediné, co si vzít můžu. Protože jsem věděl, že ty už dávno vlastníš vše.

Ať jsem chtěl nebo ne, ať jsem si to zakázal a snažil se vším si od něj udržet odstup, nemohl jsem od něj odtrhnout oči, nemohl a to ani ve chvíli, kdy jsem ho schválně strhl pod sebe, abych do věcí zase vnesl řád, rovnováhu, abych zase nabral tu ztracenou jistotu, ale nebylo to nic platné, nebylo to k ničemu, když jsem viděl ten pohled, když pootevřenými rty nezadržitelně sténal, když se jeho tělo prohýbalo a on v mžiku naprosto přesně přijal to tempo, jakým jsem pronikal do jeho těla. Znal mě, byl v tom tak dobrý, tak ztraceně dobrý, ale nebylo to všechno, nebylo to jen o tom šikovném těle, o té horkosti a lačnosti, o těch hlasitých vzdeších, ne, bylo to o těch pohledech, o těch proklatých očích, které byly jako okno do tvé duše a já do ní viděl, viděl všechny ty pocity, touhu, chtíč, ale i něco jiného, něco mnohem hlubšího. Věděl jsem, co ke mě cítíš, věděl a nesouhlasil, ale lhal bych, kdybych řekl, že jsem nebyl rád, že jsem z toho neměl sobecky pocit radosti, jenže tvé oči prozrazovaly mnohem víc, to zklamání, smutek, bolest a já nechtěl, nechtěl, aby ses na mě tak díval, i když jsem věděl, že máš plné právo se tak tvářit. Ale já ti nic nesliboval, Sebastiáne, já se snažil, chtěl ti dát volnost, ale copak to šlo, když ses ke mě tak tiskl, když jsi nemohl odolat a já se možná uměl tvářit nad věcí, ale ani já se od tebe nedovedl odpoutat? Přirážel jsem do jeho těla tvrdě, prudce a snažil se nemyslet na ty zrádné myšlenky, na touhu zpomalit a vychutnat si to, dívat se do toho obličeje, vidět všechny ty výrazy ve tvé tváři, poslouchat vzdychání mého jména, ochutnat každou, každičkou část tvého těla, jednou, podruhé, po sté a nemít dost, ale to nešlo. Nešlo a já to věděl. 
Věděl a stejně jsem neodolal, když mu vyklouzlo to jméno, proklaté jméno, které z jeho úst znělo tak vábivě a já chtěl, aby to řekl znovu tím ochraptělým, zoufalým hlasem, aby mi ho opakoval stále znovu a znovu dokola, aby prosil a škemral, zatímco já, sobecký zmrd, se mu budu znovu a znovu vkrádat do mysli jen proto, že se ho neumím vzdát. Přestal jsem přirážet, levou rukou putoval přes jeho vytrénované břicho na hrudník a silou si ho přitáhl k sobě do kleku, odmítal jsem měnit tuhle pozici, odmítal si ho vzít jinak, protože jsem si nebyl jistý tím, jestli bych to pak byl schopný ukončit, ale teď jsem chtěl, potřeboval jsem ho políbit, a tak zatímco jsem ho jednou rukou objímal a bezpečně držel u sebe, aby se udržel na roztřesených nohou, druhou jsem ukazováčkem otočil jeho hlavu k sobě a vpíjel se do jeho rtů, sál, kousal a jazykem si dobýval ta drzá ústa, která mě uměla vystřelit do nebe i poslat do pekel, která se uměla ušklíbnout tím nejerotičtějším způsobem, která se dokázala usmát tak, až se mi zastavoval dech. 
Přestal jsem přemýšlet, tohle bylo nebezpečné a já musel, musel to ukončit dřív, než tomu podlehnu. Odtrhl jsem se od jeho rtů, ale nepouštěl ho, opřel jeho ruce o pelest postele, sklonil se, polibky zasypal jeho šíji i lopatky, zatímco jsem se znovu krátce a drsně pohnul proti jeho tělu a v těch lačných přírazech se snažil sám sobě dokázat, že to mám pod kontrolou, i když jsem sladké lži ze srdce nenáviděl.

Proč mi to dělal? Proč, proč, proč? Ptal jsem se dokola sám sebe, tolik otázek, ale tak zoufale málo odpovědí, které jsem potřeboval znát. Ale možná jsem se bál zeptat, možná jsem tu odpověď radši ani vědět nechtěl a naopak si užíval těhle pár okamžiků, kdy se jeho horké tělo tisklo k tomu mému, kdy mě jeho pevné paže držely ve chvíli, kdy jsem myslel, že padám. Možná mě od sebe držel daleko, ale přesto jsem nějakým způsobem cítil, možná si jen naivně vsugerovával, že to nemůže být jen tak. Že to nemůže všechno dělat jen pro pobavení, když si mě přitáhl ještě blíž, když si jeho rty dobývaly ty mé v tom lačném, hladovém a přesto hlubokém polibku a já se v tom všem ztrácel. Má hlava začínala být kompletně prázdná, všechny ty pochyby a nejistota, ten hněv, co mě sužoval ve chvíli, kdy byl poblíž a choval se tak, jak se prostě choval, byly pryč. Mizely a já tohle chtěl jen prostě protahovat do nekonečna, ubránit se všem těm pocitům, které jsem vůči němu choval, nesnášel se za to a věděl, věděl, že jsou naprosto k ničemu, protože tu jeho temnou duši neobměkčí. A přesto všechno jsem se neubránil hlasitým vzdechům, opakováním jeho tempa, těch lačných přírazů zatímco jsem mezi prsty až bolestivě svíral hladké dřevo postele. Nechtěl přemýšlet nad tím, že stejně jako rychle si mě přitáhne, dokáže mě ve vteřině zase odtáhnout a znovu to nechat jen v té strohé rovině sexu bez závazků, bez citů. Nedokázal jsem své tělo přesvědčit, aby na něm takhle nereagovalo, aby po něm zoufale neprahlo, aby má hlava zaplašila všechny ty představy. A to ani v tuhle chvíli, kdy jsem věděl, že balancuju, že to zoufale protahuju, ale přitom vím, že ten konec je blíž a blíž. To hořkosladké vysvobození. Věděl jsem, že nad tím kontrolu nemám, ale snad i proto, protože jsem byl provokatér a protože jsem si prostě dělal věci po svém, jsem svou ruku namísto té jeho umístil na svou chloubu a začal se zpracovávat. A spolu s tím, co jsem zavíral oči, kousal se do rtu a cítil to slastné vyvrcholení do své dlaně jsem opakoval jeho jméno, tiše, hlasitě, dokola, dokud jsem se tisknul k jeho horkému tělu, co se v posledních pár minutách také napjalo, co mě stále pevně drželo, jen na těch pár vteřin. Pár vteřin než jsem otevřel oči a střetl se s tou tvrdou realitou.
Sledoval jsem bílé povlečení, snažil se popadnout dech, nechtěl jsem se otáčet, nechtěl čelit tomu pohledu, ve kterém nebude nic z toho, co bych si tam přál vidět. Snad proto jsem nezůstával v jeho blízkosti, když jsem se od něj oddálil, překulil se na stranu postele a začal sbírat svoje oblečení. Nutno říct, že s oblékáním jsem si dával na čas, když jsem zůstal sedět na kraji postele a teprve po tom se otočil. Protože jsem věděl, jak tohle skončí, věděl jsem to s naprostou jistotou, ale přesto, i přesto jsem se k němu zadíval s tou naivitou v očích, jako kdybych čekal, že zázrakem řekne, že můžu zůstat. Že zázrakem řekne, že v tom bylo něco víc. Protože já vážně chtěl zůstat. Část mě věděla, jak je to naivní a nemožné, a že mi to jen znovu zlomí srdce. Ale ta druhá, ta druhá to udělala znovu, znovu jako už tolikrát se zadívala do těch temných očích s možnou nadějí, že to tentokrát možná bude jiné..

Já ho prostě nezvládal, nic na něm, nic z toho zatraceného provokování, nic z toho nekontrolovatelného vzdychání, nic z jeho přítomnosti, vůně, pohledu.. Byl jsem v něm ztracený a bolestně si to uvědomoval tím víc, čím víc se blížil konec a já věděl, věděl, jak se na mě zase budeš dívat. Vždycky na mě koukal s tím samým pohledem a já vždycky cítil, jak se jen nenávidím víc a víc. 
Udělal jsem se hluboko do něj, zavřel oči, ještě chvíli ho nepouštěl, v tu chvíli, kdy všechny ty výčitky utichly, kdy všechno dávalo dokonalý smysl, kdy jsem se alespoň na těch pár vteřin mohl uvolnit a zapomenout, jen vnímat ten okamžik, věděl, že je tak blízko u mě, tak blízko, že by stačilo natáhnout ruku..
Byl to on, kdo se odtrhl ode mě a já si jen tiše povzdechl. Někdy jsem to, že se v něm dalo tak jednoduše číst, zatraceně nesnášel. Protože celé to jednání, celé tohle divadlo dělal naprosto záměrně a vycházelo mu to, když jsem se otočil, zapnul si kalhoty, ale nemohl si pomoct a díval se na jeho záda, jak se pomalu obléká. Jak jsem miloval tu poslední chvíli, vyvrcholení, ve kterém se ztrácely všechny pochyby, tuhle chvíli jsem nesnášel. Celé jeho tělo, každý drobný pohyb, povzdech, těžký nádech, všechno to křičelo jeho nechutí se ke mě obrátit a čelit realitě. Věděl jsem, co chce, co chce po mě, ale taky jsem věděl, že ani dnes mu to nebudu moct dát. Moje hlava se zase vyjasňovala a já pomalu, ale jistě začínal litovat svých zbrklých rozhodnutí, litovat toho, že jsem mu jen zase dával naději, kterou bude mít napsanou v tom sladkém, nevinném obličeji a já mu ji zase budu muset vzít. A nemýlil jsem se, když ke mě zvedl pohled a já v něm viděl všechno, úplně všechno. 
Do téhle jeho stránky jsem se zamiloval. Svou provokací, divokostí, tou nespoutaností si získal mou pozornost, ale právě ta sladká naivita, která jako by k tomu rebelovi ani nepatřila, mě dokonale uhranula. To, s jakou důvěrou se na mě díval, beze strachu s tím bezbranným výrazem, který mě zas a znovu nutil se ptát, jestli by to nešlo udělat i jinak. Jestli mám sílu znovu ho odmítat, když jsem netoužil po ničem jiném než si ho znovu stáhnout do postele, nic nedělat, prostě jen ležet, dívat se mu do očí, vnímat jeho klidný dech, užívat si ten drzý úsměv, vědět, že v tomhle podělaným světě je místo, kam se chci vrátit, kde můžu být sám sebou bez všech lží, přetvářek a strachu. Proč já nemůžu? Jak moc by bylo špatné, kdyby v tom prázdném bytě někdo čekal, někdo, kdo by mě chtěl vidět, kdo by chtěl být se mnou. A já věděl, že on chce, že chce přesně to, co já.. 
Jenže pak zazvonil telefon a já k němu sklonil pohled. Byl jsem mu vděčný, že volá v tuhle nevhodnou chvíli, uprostřed noci, protože mě vytrhl z toho omámení tím tvým oddaným obličejem a vrátil zpátky do reality. Jsem pravá ruka mafiánského bosse. A to není něco, na co můžeš jen tak zapomenout. 
Zvedl jsem hovor a pár strohými poznámkami Dannymu potvrdil, že může přijít klidně hned. Potřeboval jsem se zaměstnat, potřeboval jsem zaměstnat ruce, které se chtěli tak naivně natáhnout a už ho nepustit. Můj pohled byl tvrdý a odtažitý, oběma nám bylo jasné, jak to opět dopadne. 
"Přijdou mi zákazníci.." to bylo celé, žádné omluvy, žádná ujišťování, tuhle hru jsem s ním hrát nechtěl, znovu startoval na nule s tím věčným a tohle bylo naposledy scénářem, když jsem se postavil a prostě se rozešel do koupelny. Možná jsem se snažil vypadat nad věcí, ale pravdou zůstávalo, že jsem musel pryč, pryč z té místnosti, z postele, která voněla jeho šampónem, vzduchu, ve kterém visela ta nevyřčená otázka, pryč z toho napětí mezi námi, pryč z té touhy zapomenout a řídit se srdcem. Jenže to by tě mohlo přivést do záhuby, Seby..
Neřekl jsem už ani slovo, neotočil se, nedal znovu najevo žádnou slabost, protože jsem věděl, že jestli se otočím, už se zpátky neudržím. Stáhl jsem ze sebe oblečení a vlezl do sprcháče, pustil na sebe studenou vodu, snažil se smýt jeho doteky, myšlenky na něj, jako by to snad šlo a věděl, že až z té koupeny vyjdu, byt bude prázdný. Smutný a prázdný.

A bylo to tady znovu. Měl jsem být překvapený, že to tak dopadlo? Ne, to jsem rozhodně nebyl. Možná si to nějaká má část přála, ale bylo to jen zbožné zoufalé přání někoho, kdo si prostě nehodlal přiznat pravdu. Tu bolestnou pravdu, kterou jsem už konečně měl spolknout, měl si ji přiznat, měl si to zapamatovat. To, že jemu na mě nezáleží a nikdy nebude a tohle zůstane v té rovině přátel s benefity, ale smutným faktem zůstávalo, že my jsme nebyli ani to. Ani přátelé, protože já s tebou přítel být nechtěl a kámoši spolu aspoň něco podnikají než jen šukají a taky stejně tak jsem o tobě věděl tak zatraceně málo, že bych líp znal i svojí sousedku z pátýho! Když jsem zaslechl to slovo hned, došlo mi, že má jen další výmluvu, proč mě poslat pryč. Mohl jsi říct, že nemůžeš, mohl jsi říct, že teď ne.. Mohl. Ale nechtěl. Nechtěl a já nedokázal zastavit tu bolest, co se mi objevila v očích, tu bolest a prázdnotu, co jsem cítil v srdci, když jsem si přes hlavu přetahoval tmavou mikinu a postavil se. Byl jsem unavený, unavený a vyčerpaný tou věčnou otázkou proč. Proč to musí být takhle a ne jinak. Vysávalo mě to, celý tenhle toxický vztah, vysávalo a ničilo a já toho měl dost. Miloval jsem tvoji hřejivou náruč stejně moc jako nesnášel tvoji chladnou vypočítavost. A ta nenávist měla konečně převážit tu misku vah.
"Překvapivě.." Nebyl jsem smutný, ani melancholický, naopak, má poznámka byla sarkastická a uštěpačná, protože jsem nechtěl, aby viděl, že mi na tom záleží, ale stejně tak nedokázal zakrýt ten fakt, že mě to prostě neskutečně sere! Vytáčelo mě to, cítil jsem tu zlost, když jsem pevně stisknul pěsti až jsem ucítil otisk nehtů, co se mi zaryl do jemné kůže. Byl jsem smutný, zlomený a zrazený, zas a znovu se nechal skopnout na dno. A tys jen čekal, až se z toho vzpamatuju, až na tu bolest zapomenu, až se konečně rozhodnu jít dál, abys přišel a všechno zase podělal. Ale tentokrát ne. Už ne, Eliasi. Já už nemůžu. Můžeme spolu dál šukat, ale končím s těmahle podělanýma citama. Nemůžu ti dělat jen hračku na sex, protože nejsem tvůj majetek. Nejsem a nikdy jsem nebyl. A přijdu až to budu sám chtít jako ty, bezcitně, chladně a odtažitě, a ne jen proto, protože máš raněné ego nebo co za shity máš v hlavě, protože jinak jsem si to neuměl vysvětlit. A nebo půjdu dál a zapomenu. Jedno jsem věděl jistě, nehodlám už v tomhle podělaném bytě zůstat ani vteřinu. Takže když se jeho postava ztratila v koupelně, vstal jsem a neopomenul prskat jed na všechny strany, protože jsem potřeboval nějak zastínit tu neskutečnou ránu, kterou jsi zas a znovu zasadil do toho přesně mířeného místa. Ty jsi věděl, že mi na tobě záleží. A stejně jsi mě odkopnul.
"Seš neskutečnej kretén.." Žádný sbohem, žádný příště. Nic. Zavrtěl jsem hlavou, abych neopomenul při odchodu hlasitě třísknout dveřmi a ztratit se v noci. Nešel jsem ale domů, ne, tam na mě nic nečekalo. Šel jsem do studia, utišit tu bolest v těch pravidelných rytmech a vytančit si duši z těla když budu muset jen abych zapomněl na ty proklaté tmavé oči.
Přesun

Cesta městem byla dlouhá, ale já si jí užíval. Nechtěl jsem jezdit žádným tágem, chtěl jsem si užívat hvězdičky, vlahý vánek, měsíček, romantiku a Erikovo otrávené pohledy, když jsem se smíchem asi po desáté zopakoval, že ale za touhle křižovatkou už to fakt je. Nevím, prostě mě to bavilo, bavilo mě být s ním a bylo jedno, co jsme zrovna dělali. Docházelo mi, že mi vůbec nevadí, že téměř nemluví, protože i když vypáčit z něj nějaké slovo bylo nadlidským výkonem, věděl jsem, že mě poslouchá, že možná protáčí oči a vzdychá, ale všechny ty hovadiny, co jsem mlel v jednom kuse vnímá, že mě sleduje. Pořád ještě mě ten pohled tak trochu znervózňoval, když ke mě tak upřeně zvedl ty krásné světlé oči a nic neříkal, ale mě se zdálo, že mi vidí až na dno duše. Neskrýval jsem tu dětinskou radost, že jde se mnou, jak jsem řekl, bylo mi jedno, co děláme, klidně bych s ním šel nakupovat brambory, když to znamenalo, že jsem se mohl sem tam nenápadně otřít ramenem o to jeho a nebo děsně nenápadně přejet bříšky prstů po hřbetě jeho dlaně, ačkoliv ten ledový výraz mě zase vrátil k názoru, že vodit se s ním za ručičku pod měsíčkem asi nevyjde. Ale já to stejně jednou udělám, jen počkej! Nevím, kde se ve mě brala ta touha to prostě vykřičet do světa, držet ho za ruku a všem ukázat, že je můj, že ten kluk, za kterým se otáčela půlka baru, usíná v mém tričku, v mojí posteli, to na mě žárlí! No jo, pořád jsem tomu ještě nemohl tak úplně uvěřit a věděl, že si nejspíš myslí, že jsem se zbláznil, když jsem se co chvíli zahihňal jako školačka, ale kdykoliv jsem si na tu chvíli vzpomněl, měl jsem prostě motýlky v břiše a chtěl ho znovu políbit, třeba rovnou uprostřed přechodu. 
"No vidíš, za rohem, neříkal jsem to?" zazubil jsem se, když jsem otevíral zašlé vchodové dveře a samozřejmě mu je galantně podržel, jen abych se dočkal toho ostrého pohledu, že není moje holka. Ušklíbl jsem se a vydal se do horního poschodí, kde jsem ve stařičkém, neútulném bytě strávil tolik času. Zazvonil jsem, pootočil hlavu a jen se trochu nejistě poškrábal ve vlasech. 
"Mmm je trochu zvláštní, moc nemluví, neusmívá se.. ty jo, celkem jako ty." znovu jsem se zazubil, ale pokračoval. "Je takovej hodně strohej, ale je to dobrej kluk. A ten byt.. myslím, že umělecký je to správný slovo.." v mé tváři hrál pobavený úsměv, kdoví proč jsem měl potřebu ho na to připravovat, asi po tom fiasku se Sebym? Záleželo mi na tom, aby znal lidi kolem mě a měl je rád, nebo alespoň je přijímal a u Eliase jsem vzhledem k tomu počtu tetování byl pečenej vařenej. A upřímně fakt by se mi líbilo, kdyby si Erik nechal něco vytetovat. Něco malého, nenápadného, o čem bych věděl jenom já.
Dveře se otevřely a za nimi stál vysoký tmavovlásek. I teď měl ve tváři ten neproniknutelný výraz, nepamatoval jsem si, že bych kdy viděl nějaký jiný, ale za ty roky, co jsem ho znal, jsem si na to dávno zvykl a vůbec to neřešil. Byl svůj, nikdy toho moc nenamluvil, ale nebylo to tak, že by úplně mlčel, spíš prostě odvětil vždycky jen na to, co mu přišlo důležité. A že já moc důležitých informací nepředával, to je vám asi jasné. Moc divný mi to ale nepřišlo, pohyboval jsem se ve světě umělců a podobný svéhlavosti byly celkem normální. Jeho temné oči se přesunuly na Erika, pozoroval ho pronikavě a podezřívavě, až jsem to nevydržel a ukázal na něj prstem. 
"Čauko, Eliasi, to je Erik. Nevadí, že se přidá?" 

Z koupelny mě vyhnal až zvonek. Nepřekvapilo mě, že byt je prázdný, slyšel jsem to naštvané prásknutí dveřmi, ale stejně jsem se neubránil tomu naivnímu pohledu, který propátral těch pár místností, abych se skutečně ujistil, že tu není. Mrzelo mě to? Prostě jsem nad tím odmítal přemýšlet. Nemělo cenu se v tom utápět, nemělo cenu to řešit, protože jsem si jen zas a znovu opakoval, kdo jsem, co dělám a do čeho ho zaplétám, když si prostě nedovedu pomoct a pořád ho pouštím jen proto, abych ho k sobě nakonec zase zoufale přitáhl. Netušil jsem, proč on, proč zrovna on mi tolik pomotal hlavu a i když jsem se nebál si přiznat, že k němu chovám mnohem hlubší city, než bych byl ochotný říct nahlas, neznamenalo to nic, nic, protože čím víc mi na tobě záleželo, tím víc jsem cítil ten strach. City jsou nebezpečné, Sebastiane, protože když máš někoho rád a záleží ti na něm, jsi zranitelný. A já pracuju v branži, kde slabost znamená smrt. 
Natáhl jsem na sebe černé tričko, dosušil si vlasy ručníkem a otevřel, vděčný za to rozptýlení, protože jsem věděl, že kdybych tu byl sám, jen bych znovu a znovu přemýšlel nad tím, jestli to nejde udělat jinak. Jestli by byl takový hřích nechat si to sladké tajemství ve svém životě, i přesto že jsem věděl, jak je to neskutečně naivní. Věděl jsem, že za dveřmi Sebyho nenajdu. Na to byl vždycky příliš hrdý, divoký a nezkrotný, rozhodně se nebude doprošovat a prosit a to byla další věc, která se mi líbila. Měl emoce, tolik emocí, které jsem neznal a mě fascinovala jeho tvář ve všech z nich. Teď jsem se ale díval do tváře, kterou jsem neznal. Dannyho hlas mě rozhodně nepřiměl z toho kluka odtrhnout ten zkoumavý pohled, nesnažil jsem se dělat, že si ho neprohlížím,, když jsem tím pohledem sklouzl dolů a zase pomalu vyjel nahoru až k té netečné, a přesto naprosto sladké tváři. Hm, tak to byl můj typ. Chvíli jsem se díval do toho obličeje, neucukl pohledem, ten byl vážně top třída. Olízl jsem si suché rty, rozhodně bych se nebránil tomu vyšukat si Sebastiana z hlavy něčím tvrdým, lačným a bezcitným. A tobě by to na čtyřech vážně slušelo. Nakonec jsem ale ten pohled přece jen přetočil na hnědovláska a jen mírně pozvedl koutek úst v čemsi, co napodobovalo úsměv. Místo odpovědi jsem kývnul hlavou a prostě se obrátil do bytu. Netrápilo mě, jak si většina lidí prohlíží strohé místnosti, jako ve všem, i tady byl dokonalý pořádek, jen jsem se stále zdráhal to tu změnit, čistě z pragmatických důvodů. Tohle nebyl můj byt a já to nechtěl měnit, protože i tak jsem tu trávil až příliš mnoho času a věděl, že by mě to mohlo stát dost vysvětlování. 
"Chceš si dát taky něco vytetovat?" obrátil jsem se k tomu sladkému hnědovláskovi, Erik říkal? Moje oči ho propálily, ale držel jsem si odstup. Možná jsem to nedal najevo a možná to Danny neřekl nahlas, ale stačilo tak málo, blízkost, pohledy, styl chůze, já moc dobře věděl, že ti dva spolu něco mají. Byla to moje práce, pozorovat, všímat si detailů, shromažďovat informace a toho se nešlo zbavit jen tak. A Dannyho jsem měl z nějakého důvodu rád. Naklonil jsem hlavu na stranu a sledoval ho, ten šátek byl fakt sexy, divil jsem se, že k tomu stylu nevidím žádné kérky na jeho rukou nebo tak, ačkoliv to neznamenalo, že nemůžou být někde jinde. Ale ta světlá, hladká kůže by rozhodně něco snesla. Zvedl jsem pohled a jen čekal na odpověď, nepředstavoval se, všechno důležité bylo řečeno a já neměl rád zbytečné řeči.

Už jsem dávno ztratil snahu o tom přemýšlet, proč tyhle věci dělám. Nejspíš jsem si nalhával, že zkusím zjistit, kam až tenhle experiment, tahle dohoda dovede, kam až vygraduje než bude po všem, protože čas neúprosně utíkal a já se ztrácel ve svých rozhodnutích, která už nebyla tak pevná jak bych si přál. Ty misky vah se neúprosně převažovaly, měnily, přetvářely. Vzbudil jsem se s pocitem, že tohle prostě nejde, nemůže fungovat a pak stačil jediný pohled do těch radostných očí a já se tomu nemohl bránit, tomu pocitu, co mě strhával, poblázňoval, nutil mě myslet jen a jen na něj, každou hodinu, minutu, sekundu. To jsem neznal, skutečně neznal. Cítil jsem lásku ke svému nejlepšímu příteli, ale nikdy to nebylo tohle. To podivné jiskření, kdykoliv byl poblíž. Ten pitomý úsměv, který mi chtěl hrát na rtech a já ho dokonale maskoval, protože hihňat se stejně jako hnědovlásek vedle mě by byla už naprostá katastrofa. Kuba měl pravdu, začíná to smrdět nějakou lacinou telenovelou, no jen se podívejte, měsíc, hvězdy, ten jeho zamilovanej pohled. Radši jsem od něj odvrátil pohled a sledoval tmavou cestu před námi než abych čelil tomu všemu, protože jsem věděl, naprosto jasně věděl, co cítí. Čišelo mu to ze tváře, z těch gest, ze všeho, co dělal. Jak ho to táhne, jak si nemůže pomoct a jeho letmé něžné doteky jsou všude a stále. A já se tomu nebránil, neuhýbal, neutíkal. Neutíkal, chtěl tomu jít naproti, ale zoufale moc se bál. Bál, protože jsem znal ty konce, věděl, kam to všechno vede. Věděl a přesto, přesto to zoufale moc chtěl zkusit. S tebou..
Neříkal jsem nic, když jsme zastavili před setmělou bytovkou, vlastně jsem celou dobu moc nemluvil, spíš jen protáčel očima, ruce raději zastrčil do kapes roztrhaných džín než abych riskoval další trapné spojení prstů. A dělal jsem to skutečně proto, protože mi to bylo trapné nebo protože jsem věděl, že bych tomu možná podlehl také? Prohlížel jsem si zapadlou bytovku se zvláštním klidem, takovým, jakým jsem přistupoval ke všemu. Pro mě nebylo nic zvláštního, nic nevídaného, dělal jsem na veřejnosti tolik tabu věcí, že jsem se máločeho zalekl. Ale přesto, něco mě skutečně na malou chvíli zaujalo. A to ten pohled. Ten pár tmavých očí, co se do mě zabodly s takovou intenzitou, aniž by se v nich cokoliv objevilo, aniž by jeho tělo nějak reagovalo. Neříkal nic, ale já už dávno věděl všechno, když jsem neucukl před tím chladným pohledem, naopak, opětoval jsem ho, ten jeho byl nebezpečně chladný, zatímco ten můj netečný. Dokonalá souhra pro to, co bych normálně, v jakékoliv jiné situaci udělal. Bylo by to jednoduché, tak jednoduché. Beze slov, bez žádné romantiky, bez všech těch nesmyslů se kterými jsem se musel vypořádat teď. Nebylo by to nové, bylo by to známé a vítané. To ukojení těch pudů bez otázek, jmen nebo výčitek. Ale za to by to rozhodně nebylo o nic míň dobré. Věděl jsem, kam ten pohled směřuje, ačkoliv neřekl nic. Ale přesto jsem věděl, že nic neudělá, protože jsem rozhodně nehodlal nic dělat já. A to mě děsilo. To, že ve chvíli, kdy se na mě s úsměvem ohlédl Danny a já na něj konečně stočil pohled, věděl jsem, že jsem dávno ztracený. Protože všechno, všechno, co jsem dělat chtěl, co jsem chtěl cítit, ochutnávat a objevovat jsem měl celý čas před sebou. Nestál jsem o sex beze jména, protože jsem chtěl sténat jiné. A to mě děsilo, děsilo mě to do morku kostí, že namísto dobrého bezejmenného sexu si vybírám něco jiného. Že namísto té chladné touhy chci cítit něco jiného. Něco, kvůli čemu jsem se cítil víc naživu než kdy dřív.
Sjel jsem pohledem ke všem těm tetovacím nástrojům a lehce zavrtěl na otázku tmavovláska hlavou. Neděsilo mě tetování ani představa tohohle procesu, všechny ty jehly a značky. Nikdy jsem ale neměl potřebu je dávat na své tělo, nebyl jsem ten prototyp toho rockového zpěváka, co to všechno musí mít kvůli nějakému image, stejně tak pro mě neměli tyhle obrázky žádný význam, protože jsem se málokdy utápěl ve vzpomínkách, málokdy se k něčemu sentimentálně vracel. Prostě jsem šel dál, tak co by to mělo za smysl.. Přeci jen jsem ale povytáhl koutek úst. "Možná. Nejdřív zjistím, jestli nebudeš potřebovat držet za ruku a pak se rozhodnu.." Nevím, proč jsem chtěl rýpat, ale možná taky proto, protože jsem měl té sladké naivity plnou hlavu a potřeboval vyčistit vzduch. Já moc dobře věděl, žes mě chtěl chytit za ruku uprostřed těch všech uliček. Uděláš to i teď? A nechám tě?

Elias měl dneska očividně dobrou náladu, protože se málokdy stávalo, že by začínal rozhovor otázkou on. Byl jsem rád, upřímně jsem prostě moc nepřemýšlel nad tím, že by to mohl být problém, přátele jsem si vybíral právě na základě toho, že většina z nich byli prostě pohodáři, všichni trošku jiní, trošku sví svým vlastním způsobem, kreativní, zajímavý a já to měl rád, všechny tyhle divný lidi kolem sebe a nestyděl se za to, spíš se k nim hrdě hlásil. Ani Erik nevypadal vyvedený z míry, i když upřímně já toho na něm někdy moc nepoznal, ale i on mi přišel jako typ, který nebude řešit tenhle strohý byt nebo ten někdy dost nepříjemný pohled. Však ale co už.
Posadil jsem se do koženého křesla, od toho prvního tetování jsem v něm seděl už tolikrát, že jsem rozhodně pociťoval všechno možné, ale ne strach. Jasně, někdy to dost bolelo a vzhledem k tomu, že dneska jsem si chtěl dát žebra, jsem čekal, že dneska to bude bolet obzvlášť, ale dalo se to vydržet a co si budem, když byl vedle mě Erik, rozhodně jsem neměl v plánu dávat najevo svoje slabosti. Sice jsem se přes to nějak přenesl, ale to neznamenalo, že jsem se v duchu občas nevrátil k tomu namakanému fotbalistovi, který byl nejspíš chodícím prototypem chlapa sálajícího testosteronem a jo, neubránil jsem se srovnání se sebou. Neměl jsem ze sebe mindráky ani netrpěl nízkým sebevědomím, ale uvědomoval jsem si, že jsem rozhodně někde úplně mimo Erikův obvyklý typ. A znepokojovalo mě to a zároveň se mi to jistým způsobem zamlouvalo. Protože i on pro mě byl jistým způsobem něco naprosto nenormálního.
Zvedl jsem hlavu, když na mě promluvil a s úšklebkem se zeptal, jestli nebudu chtít držet za ruku, jako pardón, to byla narážka? Byla, věděl jsem to! A neubránil jsem se tomu provinilému výrazu, a to jsem myslel, že to skrývám celkem dobře.. No myslet je někdy víme co vědět, ale tentokrát jsem místo stydlivého mlčení vzdorovitě zvedl hlavu a zadíval se mu zpříma do očí.
„Vlastně jo, když o tom mluvíš..“ výzva byla jasná, když jsem zvedl ruku a provokativně ji rozevřel dlaní proti němu. Já prostě nevím, ale měl jsem chuť ho provokovat, když s tím sám začal, a ještě s věcí, na kterou jsem myslel půl cesty sem! V mých očích byla drzost, ale i hravost, nestačil jsem se sám divit, co si dovoluju, ale bylo mi to jedno, nechtěl jsem přemýšlet, nechtěl to řešit, když jsem to prostě chtěl a on mi to tak ochotně nabízel!
To už ale Elias bral šablonu, položil mi ji na prsa a obtiskl ji z boku na žebro. Teprve v tu chvíli mi došlo, co si to chci vlastně nechat vytetovat a zatrnulo ve mně, protože tak daleko jsem v myšlenkách samozřejmě nebyl!
When I wake up
The dream isn't done
I wanna see your face
And know I made it home
If nothing is true
What more can I do?
I am still painting flowers for you…
Zvedl jsem k němu pohled, tentokrát jsem to zamrkání potlačit nemohl, ne, když jsem si právě nechával tetovat text jeho písně, staré, zapomenuté, ale té, pro kterou jsem je začal poslouchat. Kde jsem se prvně zamiloval do toho ochraptělého hlasu, neotřelé melodie, do těch textů, které mi uvázly v hlavě a nechtěly zmizet. Já byl vždycky tvůj fanoušek, víš o tom vůbec?! Sklopil jsem oči, ale znovu je zvedl, abych se mu podíval do očí, sakra, hlavně si nemysli, že se na tebe teď snažím udělat dojem! „Hele chtěl jsem si to vytetovat už dlouho předtím, jasný? Zas tak moc zamilovanej do tebe nejsem..“ vypadlo ze mě dřív, než jsem se nad tím hlouběji zamyslel, takže když mi to konečně došlo, uhnul jsem pohledem a zrudnul, nepřiznal jsem právě, že jsem do něj zamilovanej?! Prý ne zas tak moc.. ha, to určitě.. Proč se v jeho blízkosti chovám jak zastydlej puberťák? Nemohl jsem si pomoct, nemohl, ale všechno ve mě hořelo, křičelo, smálo se a tančilo, byl jsem šťastný, chtělo se mi smát, aniž bych k tomu měl důvod, chtěl jsem se na něj dívat, dotýkat se ho, držet ho za ruku, líbat, objímat, milovat se s ním, znovu, znovu, znovu, protože jsem pochyboval, že kdy budu mít vůbec dost. 
"Mám prostě jen rád ty texty..." zahuhlal jsem stydlivě, přece jen jsem si v některých chvílích nemohl pomoct. Ale nechtěl jsem lhát a dělat, že to byla náhoda. Protože i kdybych s tebou nechodil, tohle jsem tam mít chtěl. Protože to pro mě prostě něco znamenalo a já si to chtěl uchovat.

Sledoval jsem ty dva tiše, netečně, jako by mě jejich rozhovor ani nezajímal, ale jednak já prostě měl ten instinkt poslouchat vždycky všechno a jednak i když jsem měl chvílemi chuť ohrnout ret, protočit očima a naznačit blití, zároveň jsem jim prostě tak nějak nejspíš záviděl. Nebylo to tak, že bych byl unesenej z toho jejich očividného cukrování, sakra uvědomujete si vůbec, jak je vaše chování očividný?! Danny byl jasnej, ten lhát neuměl nikdy, ale i když jsem znal pár jeho přítelkyň, tohle bylo jiný. Ten jeho pohled, bylo fakt nechutně sladký, jak neustále zvedal ty nevinné oči a díval se na hnědovláska jak na svatej obrázek, takovou posedlost jsem u něj fakt ještě neviděl, ani ten stud nebo snahu obhajovat svoje jednání. Vždycky byl ukecanej volnomyšlenkář, moc velkej snílek, co se nebál mluvit nahlas a otevřeně, ale ta jeho současná nejistota jen ukazovala, jak moc je do toho borce udělanej. A to nemluvím o tom, že tohle bylo poprvé, co jsem vůbec slyšel o tom, že je Danny na kluky. Zajímavý. Ale ono na druhou stranu nenalhávejme si, že tahle situace byla jednostranná. Protože Danny byl lopata a nejspíš to ani neviděl, ale tak sakra, to si má na čelo napsat, že tě taky miluje? Ačkoliv na Erikovu obranu, snažil se to nedat najevo celkem se ctí. 
Jenže já jim nezáviděl ani ty zamilovaný pohledy, ani ty letmý doteky.. nebo jsem jim záviděl přesně tohle? Záviděl jsem jim tu svobodu. Tu čistotu, která byla ve všech těch naivních a nejistých gestech, které mě akorát popouzely, ani jsem nevěděl proč, protože já o vztah nestál. Nestál! 
Nestál, ale proč jsem si při tom jejich otravném flirtování vzpomněl zrovna na tebe? 
Posadil jsem se vedle hnědovláska, vydezinfikoval mu kůži a rozhodl se obtisknout šablonu. Jen jsem pozvedl obočí, když Danny zrudnul jako paprika a uhnul pohledem jak cudná panna při zmínce o kondomu, tak ale jako fakt? Teatrálním povzdechem jsem dal jasně najevo, co si o té dětinskosti myslím, protože Dannyho jsem měl rád, ale někdy se fakt choval jak nevinná třináctka. 
"První větu můžu potvrdit." promluvil jsem najednou z nenadání, když jsem si nasadil rukavice a sklonil se k vyrýsovanému hrudníku, abych mohl strojkem objet první tenké čáry. "Té druhé bych moc nevěřil. Hádám, že příště budu tetovat D+E forever do srdíčka.." ironie? Tak sorry, ale přišel jsem si jak babysitter na škole v přírodě. A dost mě to překvapovalo, protože Danny byl rozhodně cíťa a romantička level fanynek Ryana Goslinga, ale Erik byl ten typ, kterej mi tím jediným opětovným pohledem způsobil tvrdnutí a jenom fakt, že Danny byl můj kámoš mě odradilo od toho donutit tu znuděnou tvářičku lacině vzdychat. 
"To jsi napsal ty?" pokračoval jsem v práci, ale i tak jsem nakonec zvedl hlavu a podíval se znovu do toho krásného obličeje. Byl fakt topka, o tom žádná, ačkoliv se rozhodně nepodobal žádné z těch princezen, se kterými se Danny tahal. Moc jsem ten jejich vztah nechápal, ale zdálo se, že to nejspíš ani oni dva. Popravdě mě to ale spíš tak trochu rozčilovalo, nevím, prostě jsem dneska asi neměl náladu na párový randíčko, který se navíc tvrdošijně tváří jakože o nic nejde. 
Pokračoval jsem po zatnutých svalech dál, rozhodně neměl v plánu se hnědovláska ptát, jestli ho to bolí nebo tak, moc soucit jsem s tímhle neměl a on beztak věděl, do čeho jde. Místo toho jsem zvedl drzý pohled k Erikovi a jen zkřivil rty do tvrdého úšklebku. "Mmm taky by ti něco sedlo. Škoda, písničky neskládá.. Co třeba lvlDK na předloktí?" neuhýbal jsem pohledem, docela mě zajímalo, co udělá a jak se zachová, i když ten jeho výraz mluvil za vše. Rádoby překvapeně jsem zamrkal a jen až příliš ironicky dodal. "Co, já myslel, že jsi docela dost jeho fan, mm."

Sledoval jsem světlovláskovo provinilý výraz a i když jsem se tvářil, že mě to nezajímá, že mě to nerozházelo, čím dál tím častěji mě naopak tyhle jeho pohledy, všechny ty pocity, co se v nich otevíraly a já v nich listoval a měl je před sebou naprosto odevzdaně, dostávali. Víc a víc mě nutili se tomu poddat naprosto stejně, prostě a jednoduše vypnout tu hlavu, řídit se city, stejně tak, jako to dělal on, ale ačkoliv jsem k tomu měl dost blízko, pořád jsem ještě nemohl. Pořád jsem si ještě odmítal přiznat, že tohle se skutečně děje a že tenhle zamilovanej duhovej příběh se děje v mém životě. Já nebyl ty, Danny. Nevěřil jsem na happy endy, nevěřil na všechny ty pohádky pro děti, kterými nás krmily, protože jsem na vlastní oči poznal, jak kruté ty konce dokážou být. Jak se to, co se zdálo jako pohádka může ve vteřině změnit v noční můru a zanechá to po sobě víc než dvě zlomená srdce. Protože jsem si uvědomoval, že jsi se dostával hloubš, že jsem cítil to podivné mravenčení, ať jsem se tvářil jak jsem chtěl, nešlo to zastavit. Nešlo. Sklouzl jsem pohledem k jeho otevřené dlani a věděl, že jsem si sám tupě naběhl, ale možná, možná jsem to vlastně i udělal schválně. Líbila se mi ta jeho provokace, uměl být sladký a nevinný stejně dobře jako hravej a drzej a já zjišťoval, že začínám mít rád všechny tyhle stránky. Měl jsi vůbec někdy špatnej den, ty pitomej sluníčkáři? Přesto jsem ale jen znovu protočil očima a přesto natáhl ruku a jen s lehkým zaváháním položil svoji dlaň do té jeho otevřené. Bylo to zvláštní, zvláštní ten pocit, jeho dlaň hřála a já se rozhodně nechtěl k téhle situaci nijak vyjadřovat. A tak jsem sledoval práci soustředěného tmavovláska a očima přejel po těch známých řádcích. Povytáhl jsem obočí a sledoval ten výraz Dannyho, který se měnil každým slovem, co se mi to snažil vysvětlit. V hlavě se mi rozezněla ta známá melodie, ty vzpomínky, ten Kubův jemný hlas, co mě doplňoval, zatímco jsme v setmělé garáži jeho rodiny trénovali náš první hit. Zpívali jsme o bolesti a lásce, kterou jsme neznali a přesto ji znali naprosto jasně. Protože jsme ji našli jeden v druhém. Protože tehdy, tehdy stejně jako dnes byl můj domov, můj bezpečný přístav. A tehdy jsem si uvědomil, že to není láska, ale jen to nejhlubší pouto které s člověkem můžu mít aniž bych si ho přivlastňoval. Když jsem ale znovu četl ty řádky, co jsme spolu sepisovali při dalším večeru plném trávy a smíchu, uvědomil jsem si, že už pro mě mají i jiný význam. Že bych si skutečně přál se denně probouzet vedle někoho jiného, vedle tebe, Danny..
Zabodl jsem oči do těch hnědých, prohlížel si je a mlčel, snažil se vypořádat s informací, že mě posloucháš už tak zatraceně dlouho zatímco já tě tak dlouho nesnášel kvůli odmítnutému koncertu. Snažil se vstřebat ta slova, co vyřkl nahlas a mě jejich tíha znovu pohltila a vyděsila. Zamilovanej.. Sakra, Danny, proč tohle děláš? Snažil jsem se to pochopit, to všechno, proč někdo jako on, dělá tohle všechno, dívá se na mě takhle, proč netouží po něčem jiném než po někom, kdo mu nemůže dát nic z toho, co chce. Byl jsem zlomenej a pokřivenej, zatímco ty jasnej a radostnej. A ač jsem byl přesvědčený, že to nemůže fungovat, jistá má část chtěla, aby ten text na jeho hrudi byl víc než slova. Aby ses nikdy nevzdával, ať už to bylo tak strašně sobecké.
Upřel jsem pohled na Eliase, když jsem zavrtěl hlavou. "Tak napůl.. Ta písnička byla naše první. Netušil jsem, že jsi můj skalní fanoušek, Danny" Pokrčil jsem rameny a přitom si všiml si té Eliasovi jasně mířené rýpavé poznámky určené mě i Dannymu a musel uznat, že se mi ten zamlklý tmavovlásek líbil víc a víc. Částečně jsem totiž za ten jeho sarkasmus byl vděčný, protože to tady jinak vypadalo na pěknou španělskou telenovelu. Vážně, to jsem klesl tak hluboko?
Sledoval jsem tmavé čáry, jak se jasně začaly rýsovat pod zarudlou pokožkou aniž by hnědovlásek dal najevo jakýkoliv náznak bolesti. Možná bych i uznale kývnul, protože jsem upřímně chtěl vidět, jak mi tu ruku potěšeně tiskne, ale namísto toho jsem se jen naklonil na židli vedle lůžka o trochu blíž. Tak blízko, abych Eliasovi sedícímu z druhé strany nepřekážel, ale zároveň byl dost blízko na to, abych vnímal hnědovláskovo dech ve své tváři. Nesledoval jsem ale jeho obličej, nýbrž mé oči sklouzly níž. A ve chvíli, kdy se černovlásek odtáhl, aby setřel tmavý inkoust z čerstvě vytetovaných písmen, byl jsem to já, kdo prstem putoval po hraně čelisti, bradě, ohryzku, kde mu krk zdobilo množství tetování. Ale mě zaujalo jediné. To, na které jsem se díval každé ráno, které jsem detailně sledoval pokaždé, co jsem jazykem a rty zabloudil přesně na tohle citlivé místo.
"Tohle.." Ukázal jsem prstem na holubici vytetovanou na pravé straně krku. Tu nejvíc výraznou, tu, u které mě její příběh zajímal nejvíc. Prst jsem odtáhl a zabodl pohled do černovláska, nehodlal jsem vysvětlovat proč, a to ani překvapenému hnědovláskovi. Pak jsem se posadil, vytáhl nahoru světlou mikinu, postavil se, abych povolil pásek od kalhot vědom si pohledů všech přítomných, ale nakonec jsem jen s úšklebkem zvedl pravý koutek vzhůru, když jsem jen lehce stáhl trenky níž a ukázal na pravou stranu, tam, do toho rohu, pod lem boxerek, tam, do těch citlivých partií, tam, do toho ohybu kyčle, tak, aby ho mohl vidět jen ten, komu to dovolím. Nepřemýšlel jsem, nejspíš ani nechtěl, co to bude znamenat, co to jednou bude znamenat, až tohle všechno skončí. Ale jak jsem už říkal, já nebyl sentimentální, já se k tomu nechtěl vracet ani upínat. Ale v tenhle moment, v ten jsem si to nevím proč, chtěl pamatovat.

Moje výzva byla nakonec vyslyšena a já se tetelil blahem a ještě se spokojeně usmíval, když mi tu ruku fakt stiskl a já si s ním okamžitě propletl prsty, čistě z provokace, protože jsem zjišťoval, že mě baví ho prudit a dovolovat si, ale samozřejmě také z čistě zištných důvodů – tohle se nejspíš už nebude opakovat a já si to chtěl užít! Bylo by příliš vyfotit si to a dát si to na instáč?
No Erikův otrávený obličej byl více než výmluvný a já si teda řekl, že sraní bylo pro dnešek moc a tak jsem se jen poddával tomu uspokojivému pocitu bolesti, na jejímž konci ale bude něco, co mi bude dělat radost. To jsem ale ještě netušil, co má můj oblíbený hnědovlásek v plánu.
Jeho blízkost, najednou byl tak blízko u mě, jeho vůně, dotyk jeho prstů, no zase jsem byl slušně mimo, když jeho prsty jely po hraně mé čelisti až na krk. Zase jsem se ztrácel v realitě, zapomněl kde jsem a s kým, zase viděl jenom jeho. Jenže najednou byl pryč. Zděšeně jsem zamrkal, když se postavil, vyhrnul si tričko, jako obvykle jsem zůstal fascinovaně zírat na jeho břicho, ale on s tím rozhodně nepřestával, když si povolil pásek, to už jsem jen konsternovaně otevíral a zavíral pusu a pak ještě potáhl kalhoty níž a to už jsem byl připraven vystartovat a bránit jeho čest, když se objevila ta neskutečně sexy linie mířící od jeho pánve dolů, dolů až k..
„Děláš si srandu, že jo..?“ díval jsem se na odhalené místo a nechápal, absolutně nechápal, co se to tu děje. Jedna má část hysterčila a chtěla se chovat jako moje matka a zopakovat mu všechny důvody, proč by si to rozhodně neměl dávat a měl by si to rozmyslet, ale ta druhá, ta, o které jsem do chvíle, než mě sbalil ve výtahu, neměl ani ponětí, ta dokázala jen tupě zírat na to místo a představovat si, jak to bude vypadat, až bude mít obrázek právě tam, že ho uvidím vždycky když.. já. Jenom já uvidím tu malou, tajnou zprávu schovanou za těmi roztrhanými džíny.
Holubice. Jedna z prvních věcí, které mi Elias vytetoval. Symbol svobody, nespoutanosti, symbol volnosti a síly dokázat cokoliv, co si kdy usmyslím. Tehdy mě ještě moc neznal, pamatoval jsem si to jeho zdvižené obočí, když jsem přišel s tím, že chci na krk zrovna tohle, ale v průběhu toho, co jsem dvě hodiny vyprávěl o své práci a životě, zatímco on soustředěně vykresloval jednu čáru za druhou, nejspíš pochopil, o co mi jde a když jsem odcházel, kývnutím dal najevo, že ta volba byla správná. Nelitoval jsem, nikdy jsem nelitoval a teď se jen díval střídavě na Erika i Eliase, který sice chvíli čekal, jestli to není jen nějaká srandička, ale nakonec pokrčil rameny a začal si připravovat věci.
„Fakt to chceš udělat..? Víš, že tomu budu přikládat větší význam než ty, že jo..?“ zvedl jsem se, nakrčil nespokojeně obočí, když se napjatá kůže pohnula a já dal prvně najevo nějakou bolest, ale i přes to jsem udělal k němu těch pár kroků a zůstal stát v jeho těsné blízkosti. Zvedl jsem ruku a prsty přejel po tom místě, jemně, mazlivě, sklonil pohled, představoval si to, jen abych oči zase zvedl a opětoval mu pohled. A v mých očích byla otázka. Jednoduchá otázka, protože jsem chtěl vědět, co to znamená, co se mi tím snažíš říct a nechtěl, nechtěl jsem si nic domýšlet, ale tak sakra, jak jsem měl v tuhle chvíli zůstat nohama na zemi? Pátral jsem v jeho tváři a čekal nějaký výsměch, ironii, protočení očí, nějakou sarkastickou poznámku, něco co by mě přesvědčilo, že ty domněnky, kterým jsem se zdráhal uvěřit, by mohly být pravdivé. Protože já tolik chtěl, abys cítil to, co já.. byl jsem naivní? Zlomíš mi srdce? Nevěděl jsem, nevěděl, jak to dopadne, ale nechtěl jsem nad tím přemýšlet, protože i kdybych se chtěl vzpírat, byl jsem v tom až po uši.

Jakoby nebudu komentovat tu romatickou etýdu, která se přede mnou odehrávala a já přemýšlel, jestli by bylo příliš neuctivé pustit si radši písničky, než abych musel ten jejich tyátr poslouchat, ale tak dobrý, děcka, nechme jim tyhle hry, který jim stejně nikdo nežere, pozvedl jsem obočí, když se tam drželi za ručičky jak dvě zamilovaný hrdličky a jen se ušklíbl. Snažil jsem se soustředit na práci, nechtěl přemýšlet nad představami nebo si prostě jen znovu a znovu opakoval, že přesně tohle je to, co nechci, ale ty jejich pohledy, nnh,.. no sralo mě to, ok! Prostě jsem asi po tom večeru se Sebym, kdy jsem už zase znovu selhal, nebyl připravenej na něco takovýho, ne, když se jednalo to lidi, u kterých jsem na to nebyl připravený. Jasně, Danny byl přesně ten typ dokonalýho kluka z Bravíčka, ale do tebe, Eriku, jsem přece jen vkládal víc nadějí! 
"Aha. Hraješ? Zpíváš?" zvedl jsem oči od práce a zadíval se na něj, popravdě jo, jeho jsem si dokázal naprosto přesně představit v tom boybandu, kde po nich náctileté holky házejí kalhotky jen pro ten Erikův melancholický pohled, ne že ne. Ačkoliv jsem pochyboval, že tyhle naivní třináctky v čele s Dannym mají tušení, co se za tím nic neříkajícím pohledem skrývá. Protože já svým instinktům věřil dost a to, co jsem cítil z hnědovláska bylo hodně, hodně silný. Jen ten Danny mi do toho konceptu, který jsem si o Erikovi vytvořil, prostě nějak nepasoval. Nicméně je pravda, že to samé bych mohl říct i o sobě a Sebastianovi a to bylo zase téma, do kterého jsem se nehodlal pouštět!
Když jsem práci dokončil a začal pomalu uklízet, Erik se z ničeho nic zvedl a poměrně impulzivně mi ukázal, co a kam by si chtěl teda nakonec dát vytetovat. Uznávám, že jsem chvíli koukal stejně překvapeně jako Danny, zvláště proto, že na rozdíl od hnědovláska, který hysterčil spíš jak jeho matka, což bylo vzhledem k množství obrázků na jeho těle fakt ujetý, já se zaměřoval spíše na to odhalené břicho a okraj černých boxerek, který byl v tuhle chvíli zatraceně nízko.  
Vstal jsem, jen si vyměnil použité rukavice za nový černý pár a bez zjevného zaváhání si klekl na jedno koleno přímo před jeho ploché břicho, jen abych prsty s naprostou samozřejmostí přejel po té hladké kůži. Jako jo, mohl jsem se tvářit, že to dělám jenom kvůli své práci, ale když jsem zvedl oči a zadíval se mu do tváře, rozhodně jsem se nijak nesnažil zamaskovat ten fakt, že mi dotýkání se na té alabastrové pokožky nepůsobí spíš potěšení. Protože co, nebudeme si přece hrát na to, že bych mu rád nevytetoval něco malého a nevinného na docela jiná místa.. 
"Hezký místo." pokračoval jsem ještě o kousek výš na vystupující pánevní kost, ale nakonec se zvedl, jen abych s tím profesionálním nic neříkajícím výrazem ukázal ke křeslu bez špetky soucitu v hlase. "Ale bude to bolet. Hodně bolet." 
Asi jsem čekal, že hodí zpátečku, nebylo to poprvé, kdy jsem měl v salónu někoho, kdo se rozhodl prostě jen tak z ničeho nic, ale když už bylo těsně před akcí, nakonec couvnul, ale Erik jen pokrčil rameny a já se skutečně pobaveně usmál, když bez zbytečných průtahů prostě vylezl na křeslo a upřel na mě ty své výmluvné oči. Uznávám, moje sympatie k němu narůstaly čím dál tím víc, rozhodně nebyl taková princezna, za jakou jsem ho měl a mě bavilo se na něj dívat a přemýšlet, kam až by to nechal zajít. Protože mám-li usuzovat z vlastnách zkušeností, ty hranice by byly hodně, hodně daleko.. Připravil jsem si věci, položil si všechny nástroje na stolek a sklonil se k němu, vyhrnul jeho tričko vysoko ke krku, až příliš vysoko vzhledem k tomu, kam si chtěl holubici dát, ale nevypadal, že by protestoval a Danny, co si budeme, nejspíš neměl ani tušení, co to všechno znamená, tak proč si neudělat tu drobnou radost. Putoval jsem ukazováčkem od hrudníku až na břicho, pokračoval po linii vypasovaných kalhot, když jsem k němu zvednul ten pobavený pohled. 
"Když dovolíš.." nečekal jsem na souhlas a ty džíny prostě stáhnul ještě níž, takže jsem byl opravdu, ale opravdu na hraně slušnosti. Olízl jsem si rty, netvářil se, že si neprohlížím tu svažující se linii do jeho klína, ale nakonec jsem se jen posadil vedle něho a na vydezinfikované místo jen nalepil obrys. Ještě jednou jsem k němu zvedl pohled, možná jsem mu prostě dával ještě šanci si to rozmyslet, ale jeho pohled byl naprosto klidný a já se jen ušklíbl, když jsem jehlou začal projíždět první tenké tahy. Jeho tělo se chvělo, vážně, vybral sis to nejhorší místo na svoje poprvé, ale upřímně, soucit se v mém pohledu rozhodně neodrážel. 
"Chceš panáka? Nebo možná aby Danny držel za ruku tebe..?" přimhouřeným pohledem jsem se mu samozřejmě vysmíval, ale to jsem byl celý já, asi se čekalo nějaké litování, ale na to já teda fakt nebyl. Nebyl a jak se vzápětí ukázalo, tak ani Danny ne, což mě vcelku překvapilo, když místo sladkého opečovávání a něžných slovíček vytáhl z kapsy jointa, zapálil a párkrát potáhl, jen aby ho bez jakýchkoliv slov útěchy prostě podal Erikovi. Usmál jsem se, aha, tak už možná to jejich spárování začínalo zapadat do sebe. Protože při bližším zkoumání jsem musel s úšklebkem uznat, že nevinnej Danny se přece jen tak trochu zkazil..

Nepřekvapilo mě když ke mě přišel po mém výroku Danny a s tím pohledem plným otázek ke mě zvednul ty své hnědé oči. Cos chtěl slyšet? Že to dělám proto, protože.. A proč vlastně jsem tenhle šílený nápad měl? To byla otázka na kterou jsem raději nechtěl znát odpověď. Prostě jsem si zarytě tvrdil, že to byla jen šílenost, nějakej spontální impuls, provokace. Provokace ale k čemu? Abych ho nechal akorát se namotat víc a víc? Tolik k mé strategii ho od sebe odhánět, zatím mi vycházela na jedničku. A i když v mé mysl zuřil rozkol a nespočet nesmyslných myšlenek, v mém pohledu se nezračilo nic. Protože jsem jednoduše odmítal přiznat barvu, protože to tak prostě nebylo a nemohlo být. A ta jediná věc, co mě s hnědovláskem bude spojovat až tohle všechno skončí, přestane mít význam stejně tak. A možná se za to jednou budu proklínat, ale láska neexistuje, a stejně proto se nebudu vracet ani k takovéhle sentimentální blbině. Takže.. takže tak!
"Klid, Danny. Je to jen obrázek. Jestli ti to tak vadí, dám si tam třeba štěně nebo tak" Protočil jsem teatrálně očima, ale pravda byla jiná, a ačkoliv jsem ji odmítal přiznat nahlas, probublávala pod povrchem a byla čím dál víc hlasitější. Ta pravda kterou jsem držel za pevně stisknutými ústy, ta pravda o tom, že jsi mi pomotal hlavu. A to bylo něco, čeho jsem se z duše bál.
Přetočil jsem raději pohled na Eliase, který si přede mě klekl a zachránil mě od té přednášky a nechápavému  pohledu hnědovláska. Sledoval jsem jeho profesionální práci a skutečně bych si nějakou dobu nechal tvrdit, že mi to kůži prohmatává čistě z praktických důvodů, ale když se do mě upřely ty tmavé oči, věděl jsem, že to není jen tak. Věděl jsem to už ve chvíli, kdy jsem přišel. Už v ten první moment, kdy mě pohltila jejich temnota, lákala, vábila. Vždycky jsem jim propadal, lidem jako byl on, nechal se zlákat těmi hrami, nechal se pohltit jejich hladovými doteky, tou provokací v těch očích s tím nečitelným výrazem. Věděl jsem, jakou hru hraje, opětoval mu ten pohled, aniž by si toho zjevně má společnost jakkoliv všimla. Posadil jsem se na křeslo a na informaci o bolesti neřekl vlastně nic. Nebylo to tak, že bych čekal, že to bude v pohodě, nebo jsem s informací o tom, že bolest přijde byl vlastně hrozně smířenej. Ne, možná jsem měl rád tvrdej sex, ale nebyl jsem sadista a už rozhodně ne typ, co by si užíval bolest nebo ji vyhledával v rámci jiných než sexuálních praktik a i tam jsem měl své meze. Při myšlence na sex jsem se přeci jen neubránil tomu, abych na černovláska, jehož prsty se znovu dotýkaly mého těla, nepřetočil pohled. Jindy, v jinou situaci, v jinou chvíli, bych se pod těmi šikovnými prsty, pod těmi doteky prohýbal, lačnil po nich, hladověl a chtěl víc, opětoval všechny ty pohledy. Ale tohle byla hra ve které nešlo o výhru. Tohle nebylo flirtování, tohle nebylo ani svádění. I mě samotného překvapilo, že jsem možná Eliasovi oplácel ty netečné ale přesto příslibné pohledy, ale věděl jsem, stejně jako on, že to u nich zůstane. Jindy, v jiné situaci, bych kašlal na Dannyho a vzal si to, co by bylo tak jednoduché získat. Ale teď jsem nechtěl. Nechtěl, protože všechno, co jsem chtěl a co bylo tak šíleně paradoxní a nepochopitelné, stálo za tmavovláskem a upřeně mě pozorovalo. Snad bych se i pobaveně usmál tomu starostlivému ale stejně tak i provokativnímu pohledu. Jehla se dotkla mé kůže a já jen stiskl zuby, zaskřípal nějakou nadávku a jen ruce protestativně zaryl do opěradel. Fajn, bolelo to. Fakt, zatraceně fakt hodně! Určité části jsem i rozdýchával, dokud jsem nezvedl pohled ve kterém jsem jasně říkal, že nikoho za ruku držet nebudu a nevšiml si natažené dlaně Dannyho a v ní zapáleného jointa.
"Já to nepotře.. Doprdele, dej to sem!" Zaklonil jsem hlavu, konečně na chvíli věděl, že se mi ve tváři pro změnu zračí mnohem víc než ta netečnost, když jsem vytrhl Dannymu jointa z ruky a zuřivě potáhl. Trávě jsem se kromě Kuby dost vyhýbal, věděl jsem, jaký má na mě vliv, věděl jsem, že po ní ztrácím ty zátarasy, padají všechny ty hradby, ale v bezpečí Kubovo náruče mi to nevadilo. Teď to ale bylo víc než nebezpečné. Ale nepřemýšlel jsem, ne, když se Elias sklonil k práci a já to nevydržel, abych ruku nevystřelil, chytil hnědovláska křečovitě za paži a přitáhl si ho k sobě, abych mu nehty prudce zarýval do paže. Do hajzlu. Snažil jsem se své chování marně svést na trávu, co mi začala pomalu a postupně otupovat smysly, ale pravda byla, že její účinek nastoupil až o poznání později. A tak jsem jen pevně stiskl zuby k sobě, pevně stisknul víčka a hlavu zabořil víc do křesla.
"Zkus mě pustit.." Procedil jsem na Dannyho a radši oči neotevíral, abych se nestřetl s tím výsměšným pohledem jednoho, nebo rovnou obou z nich! Už jsem odpočítával andělíčky a snažil se zachovat si ten poker face, když se tmavovlásek odtáhl a s úšklebkem prohlásil, že je hotovo. Pootevřel jsem jedno oko, pak druhé, pomalu pustil hnědovláska na jehož paži se jasně rýsovaly otisky nehtů a prstů a pohledem putoval níž, až k tomu prokletému místu, co jsem si tak hrdinně vytyčil. A skutečně to tam bylo, rýsovalo se to na zarudlé kůži a já jen se syknutím přetáhl zpátky boxerky i džíny. Podíval jsem se uznale na Eliase, ale nijak ho neproklínal, protože co si budeme, skutečně mě varoval a já se nehodlal chovat jak fňukna.
"Hezký a precizní. Líbí se mi ty detaily. Na to asi člověk potřebuje mít šikovný ruce a pevný stisk.." Opětoval jsem mu pohled a rozhodně věděl, že ty slova skrývají víc než jen pochvalu jeho práce. A taky jsem tušil, že tráva začíná účinkovat a to bylo víc, víc než špatný znamení! Přetočil jsem pohled na Dannyho, olízl si suché rty a prsty překvapivě něžně přejel po jeho paži. "Díky. A ne, nezačínej s tím, žes mi to říkal.." Protočil jsem očima a věděl, že co nejrychleji budu muset na vzduch než pronesu něco, čeho budu vážně litovat. Nakonec jsem se ale neubránil lehkému úšklebku, když jsem se naklonil k hnědovláskovu a nehledě na Eliasovo přítomnost mu lascivně mu zašeptal do ucha. "Doufám, že si to prohlédneš pořádně.. zblízka" A už teď jsem vážně proklínal blonďáka, co s naprostou jistotou věděl, co se mnou rulička tohohle dělá.

No dobře, sám jsem ho do toho uvrtal, ale teď jsem z nás tří rozhodně byl ten, kdo se na něj díval starostlivě a přemýšlel, jestli to byl dobrej nápad. Možná jsem ho do toho neměl tak tlačit, jako jasně, byl to Erik, kdyby to dělat nechtěl, neudělá to a stejně tak když to udělat chtěl, udělá to i bez mého souhlasu, ale tak sakra.. prostě jsem z toho byl vyvedenej z míry, nečekal to a nemohl se nějak smířit s faktem, že mě Erik prostě nepřestává překvapovat. Uvědomoval jsem si, že za těch pár týdnů, co jsme spolu chodili, jsem na něj kompletně změnil názor. Že jsem se možná zakoukal do té sladké tvářičky, ale zamiloval jsem se do těch provokací, do té netečnosti, která ale vůbec netečná nebyla, do té odvahy, do té svéhlavosti a originality, miloval jsem, jak šel proti davu, jak se nebál toho, co si o něm kdo myslí, jak si vždycky udělal, co chtěl, udělal to po svém a neohlížel se zpět. Líbilo se mi to, byl jiný, tak jiný a mě hrozně bavilo objevovat další a další jeho stránky, které jsem neznal a nečekal, ale které mě fascinovaly a přitahovaly snad ještě víc. 
Sledoval jsem Eliasovu práci, bylo zvláštní vidět, jak se na té známé, měkké kůži rýsuje něco, co nás bude už navždy spojovat. Fakt jsem se snažil držet při zemi, snažil jsem si nepřipouštět ty myšlenky, okřikoval jsem sám sebe v duchu pokaždé, když jsem nad tím znovu a znovu přemýšlel, ale já si nemohl pomoct, prostě jsem musel přemýšlet nad důvody, které tě k tomu vedly. Protože jsem tě už znal dost dobře na to, abych vědět, že ty impulzivní nejsi, že nejsi jako já, že nad věcma přemýšlíš a tohle bylo prostě.. proč jsi mi pořád dával tyhle rozporuplný signály, který jsem se snažil, fakt snažil ignorovat, ale nešlo to. Nešlo a já prostě jen nemohl uklidnit to zběsile bijící srdce, když jsem se snažil přesvědčit, že tohle není známka toho, že mě miluješ stejně jako já miluju tebe.. 
Vnímal jsem záškuby jeho těla, ty pevně semknuté rty, věděl, že tohle místo je fakt hardcore. Ne, tu ruku jsem mu nenabízel, věděl, že by mě odbyl, ale když Elias nadhodil toho panáka, napadlo mě, že v kapse mám tu ruličku od Kuby a bez přemýšlení jí prostě vyndal, zapálil, párkrát potáhl a podal mu ji. Pousmál jsem se té jeho reakci, ne, nevysmíval jsem se mu, ale bavilo mě to, líbilo se mi dívat se na něj, když se neovládal, evidentně i jindy než při sexu. Nejspíš bych prostě jen mlčel a tiše to s ním prožíval, abych ho ještě víc nenaštval, ale byl to on, kdo si mě přitáhl k sobě, on kdo sevřel mou paži a zaryl do ní nehty a já ho nechal, neuhnul jsem ani o krok, jen zvedl ruku a něžně prsty hladil ty jeho zaťaté, aniž bych z něj spustil pohled. 
Naštěstí to netrvalo dlouho, když Elias s tím pobaveným a trochu škodolibým úsměvem odkýval, že má hotovo a já se jen usmál na Erika, který pustil mou ruku, dokonce mi poděkoval a já jen potlačoval ten úšklebek, protože jo, chtěl jsem mu to říct! I mě stoupala tráva do hlavy, nehulil jsem moc často, byl jsem pak ještě citlivější, rozbrečela mě i pohádka od Disneyho a chtěl jsem se s každým objímat, takže to nebylo něco, co jsem chtěl předvádět o své mužné stránce, o které jsem se Erika snažil přesvědčit, ale upřímně ať už jsem v tu chvíli myslel na cokoliv, ve chvíli, kdy mi zašeptal do ucha ten požadavek o mě a jeho tetování, se mi vykouřilo z hlavy nejspíš i moje jméno. Díval jsem se na něj, sakra, cítil jsem, že ta tráva byla fakt něco silnýho, protože proč bych na něj jinak zíral s tím jasným pohledem, který bych jinak na veřejnosti ani za boha neukázal? Nebo mě fakt už tak zkazil, že mi to bylo ale naprosto fuk? Moje ruka se zvedla, putoval jsem s ní po jeho tváři, ukazováčkem mu zvedl bradu k sobě, byl jsem tak blízko, tak blízko, když jsem do úst potáhl posledního práska a bez přemýšlení nebo váhání ho prostě políbil, jazykem pootevřel jeho úst a jen mu ten sladký kouř vydechl přímo dovnitř.  
"Neboj se.. prohlídnu si všechno.. úplně všechno." netuším, co bych udělal, netuším, kam až bych zašel, protože jsem měl v hlavě vygumováno, ale to tiché, ale ostré zakašlání vedle mě donutilo přece jen stočit pohled a uvědomit si, že vlastně v té místnosti nejsme sami! 
Omluvně jsem si prohrábl vlasy a usmál se, odtáhl se od Erika a vstal. Poděkoval, podal Eliasovi svazek bankovek, ignoroval ten jeho drzý úšklebek a prostě se rozešel z jeho ateliéru pryč i s Erikem po boku, protože jsem přestával dodržovat ta pravidla a můj tatér toho nemusel být svědkem.

Šoural jsem se po starém točitém schodišti do jednoho z bytů v horním patře a nadával, proč v době, kdy tohle stavěli, ještě nepomysleli na ten skvělý vynález! Tělo mě příjemně bolelo po dlouhém a úmorném tréninku, protože na to, abych sem šel jsem ještě musel vytančit svoji frustraci a taky protože se Dannyho koncert v o2 aréně zoufale přibližoval a naše choreografie byla o to zoufalejší! Nemohl jsem se soustředit, přistihl se, že zůstávám duchem nepřítomný a mé kroky se řídí spíš intuicí než stokrát dokola omílanými kombinacemi. Protože ne a ne, i když jsem si to zakazoval, i když na to nadával, i když sám sebe nechápal, prostě jsem ho nedokázal dostat z hlavy. Ty tmavé oči.. Nenáviděl jsem tě za to Eliasi, za to, žes mě držel na místě, protože pravdou bylo, že jsem chtěl víc než jednu noc a pokud to nemohlo být s tebou, bude to s někým jiným. Měl jsem už dost téhle naivity. Přišel jsem si jako zoufalec, někdo, kdo se honil za přeludem než si byl schopný přiznat realitu. A to se mělo změnit. Mělo, protože dneska jsem za tebou nešel s tím, že stejně zase skončíme spolu, nešel jsem ti ani nadávat, ne, šel jsem říct jen jediné. Že s tím vším končím. S tebou, s tímhle začarovaným kruhem a bylo mi jedno, jestli s tím budeš nebo nebudeš souhlasit. Protože já už takhle dál nemohl.
Už před bytem jsem si ale všiml, že bylo něco špatně. Když jsem zvedal nerozhodně ruku, abych zaklepal, ale než jsem tak stačil udělat, všiml jsem si, že byt už byl pootevřený. Na někoho, kdo musel mít všechno neustále pod kontrolou by možnost, žes to zapomněl zavřít jen tak nepřicházela v úvahu. A tak jsem prostě vzal za kliku a vešel dovnitř. "Eliasi?" Jasně, první věc, co dělat, když vidíte otevřený cizí byt je vejít tam a mluvit. Nahlas. Cítil jsem, že je něco špatně. Ne, věděl jsem, že je něco špatně. Ale namísto toho, abych se prostě otočil, zavolal mu, prostě počkal než udělám nějakou takovouhle impulzivní kravinu, já prostě šel dál a dál. A nerad jsem si přiznával, že mě dál vedlo něco jiného. A to strach. Strach z toho, co bych tam mohl najít. Nejspíš jsem se moc koukal na Kriminálku Anděl, když se mi v hlavě tvořily všemožné představy a já cítil, jak mi srdce až neskutečně rychle bije v hrudi. Byt byl setmělý, tichý, to ale neznamenalo, že bys nemohl být doma. Jedny poslední dveře, ty od tvého pokoje, když jsem pokračoval opatrně dál a cítil ten nepříjemný pocit v zátylku. A ten se mi i potvrdil, když jsem dveře otevřel a už teď nadával na tenhle podělanej starej barák, protože to zavrzání muselo bejt slyšet snad až do přízemí! A já okamžitě zalitoval toho, že jsem sem vešel, když jsem zvedl pohled a střetl se s několika páry temných mužských očí, co se na mě okamžitě upřely. A jejich tváře rozhodně nebyli moc přívětivé, když jsem si všiml těch napůl stažených černých kukel a věcí, co byly rozházené a rozmlácené v jindy perfektně uspořádaném pokoji. Nestačil jsem přemýšlet, jestli tam někde černovlásek byl nebo nebyl, nebo kdo byli oni, ne, když na sebe něco štěkali v cizím jazyce, ale ten jeden, tomu jsem rozuměl i já.
"Chyťte ho.." Byl jsem to já, jehož mysl sice byla naprosto mimo, jen dokola a dokola si kladla otázku, co to doprdele mělo bejt? ale mé tělo reagovalo okamžitě, když jsem se na patě otočil a z bytu okamžitě vyběhl. Musel jsem sám sebe v duchu chválit, že ten street dance a nejrůznější kraviny, co jsem venku dělal vyplatili, když jsem schody přeskakoval a bral po několika s naprostou jistotou, zatímco se mé ruce hbitě odráželi od zábradlí. Věděl jsem, že mi jde o všechno, že jestli mě najdou, můžu jít rovnou čuchat kytky zespoda a proboha, já fakt nechtěl umřít tak mladej! A navíc takhle! Zamordovanej ve stoce kvůli vrzajícím dveřím. Fuck. Pak jsem to uslyšel, výstřel tak jasný, co se odrazil ode zdi vedle mé hlavy, když jsem stačil se jen obranně přikrčit a krýt si hlavu holýma rukama. Ale nemohl jsem se zastavit. Pistole? Jako vážně? Cítil jsem ten strach, tu úzkost, co mi svíral hrdlo, tu paniku, když jsem si uvědomil, že tohle vážně není nějakej trik nebo vtip, nebo zlej sen. A zároveň ten adrenalin, kterej mě hnal dál a nutil moje tělo nezastavovat, neotáčet se a prostě běžet. Běžet do noci a setmělých uliček. Slyšel jsem jednoho, jak se vyklonil z horního patra a křičel moji polohu zatímco jsem se snažil marně někoho potkat, někoho zahlédnout, ale Praha v téhle potemnělé čtvrti jen mlčela, jako kdyby vycítila tenhle okamžik a nikde nebyl nikdo, kdo by mi mohl pomoct. Nebo nejspíš ani nechtěl. Nemohl jsem ani vytáhnout telefon a zavolat policajty, protože než bych to udělal, byl bych dočista mrtvej. A tak jsem jen zoufale lapal po dechu, kterého se mi nedostávalo. Plíce mě pálili, všechno na mě křičelo ať okamžitě zastavím a zároveň běžím jako o život a já běžel. Běžel, vyhýbal se, snažil se zmizet, v hlavě kalkuloval svoje zoufalé téměř nulové možnosti kam utéct, kde se schovat a dokola se ptal, co se to děje, kdo byli ti muži a kde byl Elias? Jedinou útěchu mi poskytla jedna z postranních tmavých úzkých uliček, kde jsem možná mohl nabrat pár vteřin času, ale hlasy se stále přibližovaly, slyšel jsem dusot jejich nohou.. a zastavil se, zastavil se za rohem v té temné uličce, kde jsem zoufale lapal po dechu a přitom se snažil nevydat ani hlásku. Tak takhle fakt skončím?