U Trati 76

"Dobrý den, můžete mě pustit? Hledám..." mávnutím ruky jsem zastavil nějakou stařenku, která si podezřívavě posunula brýle, ale ještě než jsem dokončil větu, klepla hůlkou o zem a její raťafák se mi zakousnul do běloskvoucí niky. 
"Jojo, bydlíte ve čtyřce, ne? Musíte si to tam uklidnit, včera tam hrála hudba do půl desáté! Nemohla jsem spát! Ráno jsem skoro nevstala, musela jsem do Lídlu, měli slevu na jogurty, já je moc nemůžu, ale když byly v akci!..." nakonec jsem babce vytáhnul tašku do třetího patra, vyslechnul si stížnosti na pokladní, doktorku i tu dnešní mládež a když jsem se s ní s úsměvem loučil, říkala mi milánku a zvala mě na koblihu. Jojo, já to prostě uměl, o tom žádná! Nehledě na to, že jsem měl přesné informace, kde mám Andyho hledat. Rozhodně to nebylo poprvé, co si mě s ním někdo spletl, ale dneska se mi to fakt hodilo!
Těžká hokejová taška se mi houpala na rameni plná chráničů a výstroje, dokonce i nějaký ty čistý trenky a pár triček by se v ní našlo, ale já byl vždycky chaotickej lempl a tak jsem očekával, že budu muset máchat v umyvadle, abych měl vůbec co na sebe, jestli mě tu teda Andy fakt nechá. Jenže jestli budu muset strávit ještě jeden den v tý smradlavý pasti, zdechnu, takže buď jak buď, tam už mě nikdo nedostane ani za zlatý prase! 
Došel jsem k posledním dveřím nakonci, paní Kudrnková mi stihla vynadat, že je mám celý zabahněný a voprejskaný, takže mi bylo hned jasný, který byt to je, no a taky se venku váleli ty samé niky, které jsem měl na nohách, protože mámu pořád nepřešla ta touha dělat z nás dvojčata. Postavil jsem se před dveře a rázně zaklepal, upřímně těšil jsem se jak malej kluk na Vánoce, protože sorry, ale neviděl jsem ho už několik měsíců a měl toho tolik, co jsem mu nutně musel říct!

Seděl jsem za stolem, někdo by řekl, že budu sobotní večer pařit někde v klubu, znovu a znovu lákat ty holky nebo kluky na ty samý trapný hlášky, hrát si na největšího gangstra v místnosti a pak udělat nějakou mega párty na bytě. Tak to přece dnešní hvězdy dělají ne? Jenže smutná realita byla, že jsem možná byl rapper současné doby, a bylo pár hitů, co mě vystřelilo na vysoké příčky rapové éry, ale realita byla jiná. Jiná, když jsem seděl za ošoupaným černým stolem, podupával nohou, do plic táhnul další potah z iqosky, sestříhával video z koncertu z minulého týdne a projížděl reels ze včerejšího večera, který se z hrstky kámošů zvrhl v další zdlouhavé orgie. Když jsem pak slečnu s rukou přehozenou přes moje břicho vyhazoval polonahou nad ránem ven, s úšklebkem sledoval jak s nadávkami zvedá svoje svršky a zahanbeně mizí na schodišti. Nic co bych si já nebo ona dali za rámeček. Sundal jsem si bílá sluchátka z uší, když se mi zdálo, že někdo skutečně buší na dveře. Normálně bych tam poslal spolubydlícího, ale hm, škoda, že už dávno žádného nemám. Nevím jestli nevydržel ty ranní párty nebo hlasitou hudbu, ale poslední týden jsem tu přežíval jen já sám. Což by nebylo na škodu, ale nutno podotknout, že možná jsem byl rapper, ale tahat nájem bytu v Praze sám bylo hluboko i do mojí studentský kapsy. Chtěl jsem bušení ignorovat, ale někdo se evidentně rozhodl to nevzdat, a tak jsem zvedl ten línej přeseděnej zadek z otočné židle a rozešel se ke dveřím. A když jsem je otevřel a uviděl osobu za nimi, možná jsem měl vypadat překvapeněji. Ale ve skutečnosti moc nebyl. Díval jsem se do té tváře, tváře naprosto identické té své a prohlédl si ho od shora dolů. Co tady dělal v tuhle pozdní hodinu sobotního večera jsem neměl tušení, ale jak jsem znal Míšu, určitě se to brzo dozvím.
"Jestli se máma strachuje, že málo spím, jím a flákám školu, vyřiď jí do toho prdelákova, že je všechno v pohodě.." Povzdechl jsem si a prohrábl hnědé vlasy. Pak jsem ho znovu sjel pohledem od shora a dolů. Možná bych si měl povzdechnout a nostalgicky mu skočit do náruče, protože to byl nejenom můj bratr, ale i nejlepší přítel.. Ale věci se změnili. Už dávno se změnili.
"Neříkej mi, že zdrháš z domova. Děje se něco?" Protočil jsem očima. Možná jsem se tak tvářil, ale nebyl jsem necitelnej pařez a vidět ho tu přece jenom vzbudilo jistý můj zájem, ačkoliv jsem se tvářil spíš otráveně než starostlivě. Ale tak to bylo, vždycky jsem byl to míň zářivý dvojče. Co už.

Ten nadšený výraz v mé tváři na okamžik posmutně, ale nebylo to kvůli jeho chladnému přivítání. Takovej byl vždycky, neprojevoval city tak otevřeně jako já, vždycky se tvářil nezaujatě a prostě rozesmát ho, to byla výzva hodná mistrů, jenže teď,.. teď to bylo prostě jiný. Tohle nebyl Andy, kterého jsem znal, tohle nebyl můj tichej, zádumčivej brácha. Tohle byl jeho zlomenej, neznámej stín. A já se znovu sám sebe ptal, proč.. Proč, Andy? Co se ti vlastně tehdy stalo..? 
"Živenej vypadáš dobře, na školu sereš, to je mi jasný, ale jak tě znám, stejně to zase nějak vyhaluzíš, fakt nevím, jestli jsi tak chytrej, nebo máš jenom z prdele klidu, ale nemusíš se bát, mámě napíšu, že sice vypadáš dobře, ale pořád jsem to hezčí z dvojčat!" znovu jsem se usmál, ne, už jsem se poučil a věděl, že ptát se tě věci nezlepší, jenom to ve tvejch očích udělá tu prázdnotu, kterou nenávidím a ty se přede mnou uzavřeš ještě víc. A to jsem nechtěl. Já tě chtěl zpátky, brácho. 
Taška s rachotem přistála na podlaze, když jsem udělal ten krok a sevřel ho v objetí, bylo mi fuk, že zase protočí očima, div mu nevypadnou, fuk, že možná nechce, protože já to nevzdám, rozumíš? Já to s tebou nevzdám, protože jsi byl vždycky víc než můj brácha, jsi můj nejlepší přítel a i když to možná nechceš, ze svýho života mě tak lehce nevykopneš! 
Když jsem po chvíli odstoupil, trochu nervózně jsem si prohrábl vlasy a věnoval mu nevinnej úsměv. "Nene, kdo by zdrhal od husičky na neděli a vypranýho prádla, že jo.. zdrhám z pekla!" jako obvykle se můj teatrální tón nedal poslouchat, ale v očím mi tančily jiskry pobavení. "Víš, dostal jsem se do áčka Sparty.." můj hlas byl jakože rádoby děsně ležérní, ale v tom podtónu stejně musel slyšet tu pýchu a nadšení, který jsem cítil, protože jsem se z tý naší prdele vyhrabal až sem. Bez tebe! "No teda zkouší mě, že jo, zvažují smlouvu.. tak mě mezi tím dali na hokejový ubytovny a.. brácho, já prostě potřebuju zachránit! Nech mě tady na gauči, třeba jen na pár dní, ale prosím tě, prosím tě! Jestli uvidím ještě jednou suspenzor na kuchyňský lince nebo ucítím ty tejden nemytý nohy, přísahám, že chcípnu, chcípnu! Hele našel jsem si brigádu, zaplatím ti to, jen mě tu chvíli nech se vzpamatovat!" můj legendární herecký výkon by zasloužil Oskara, o tom žádná, ale ačkoliv jsem to podával tím svým debilovským způsobem, nic to neměnilo na faktu, že to byl fakt očistec!

Sledoval jsem tvář svého bratra, která se za tu dobu vlastně vůbec nezměnila. Zvlášť, když otevřel pusu a padaly z toho ty klasicky nesmysly, jako většinou. Vždycky všechno dokázal ukecat, tuhle známku, tohle zkoušení, na všechno měl odpověď. Kolikrát jsem jen poslouchal všechny ty neuvěřitelné příběhy a dával mu k tomu hrozně rádoby badass rady ačkoliv jsem vůbec netušil, o čem mluví. Bylo příjemné vědět, že se nic nezměnilo, když se v našich životech změnilo naprosto všechno.
Zůstal jsem se jednou rukou přidržovat otevřených dveří, když mi váha jeho těla přistála na hrudi. Cítil jsem jeho objetí, celý on, bezprostřední, naprosto otevřený, bez zábran. Ani můj varovný pohled ho neodradil od toho, aby mě s tou dětinskou naivitou svíral. Měl jsem ho nejspíš odstrčit, měl jsem se odtáhnout a dělat, že je mi to výsostně nepříjemné. Ale místo toho jsem se jen dál tvářil jak kus ledovce a přitom ho nechal, nechal, dokud se neodtáhnul. Možná bych to nepřiznal, ale i mě v tomhle světě fejku chyběl někdo, kdo by mi skutečně rozumněl. Kdo by mě skutečně znal. Jen jsem se bál, že ten hnědovlásek přede mnou, už bohužel není tím, kým býval. Ani on mě neznal, ani nemohl.. Zmíňka o mámě mě donutila k lehkému pousmání, dost často jsem jí nebral telefony nebo se vymlouval na moc práce a na moc školy když hubovala, že ty moje texty jsou sprosťácký a ať tam dám víc country. Ach mami, bylo to sice sladce poučné, ale představa, že si skutečně pouští moje hity v tý barvami zářící kuchyni bylo víc jak úsměvné.
Zvedl jsem obočí, když mi oznámil jen tak mimo řečí že ho skutečně téměř vzali. Věděl jsem, že je v Praze, věděl, kam se dostal, sám mi to volal a já mu po koncertě znovu zavolal abych mu nadšeně pogratuloval. Protože to pro něj bylo vítězství, sám jsem si pamatoval, jak na tom ledě div nejel po zadku než skutečně bruslil natož s hokejkou a myšlenka, že můj malej brácha je takhle vysoko mě donutila lehce povytáhnout koutek úst. Nemohl jsem být vůči němu imunní a chladný ať už jsem chtěl prostor nebo ne. A štvalo mě to.
"Tak vítej ve vyšší lize.." Krátce jsem se poušklíbl, ale z mého pohledu mohl vidět, že jsem za něj rád. Jen jsem to neuměl dávat tak najevo jako on. Potom jsem si povzdechl, prohrábl vlasy a chvíli ho probodával varovně zkoumavým pohledem spolu s tím, jak jsem sledoval válející se tašku s věcmi v předsíni.
"I kdybych řekl ne, tak se tam už nevrátíš, co?" Pozvedl jsem opět obočí a nakonec stáhnul ruku z futer a promnul si spánky. Jako nebudu lhát, bavila mě představa Michala co se budí se suspenzorem v uchu, ale nakonec jsem krátce odevzdaně kývnul. Nebudu lhát, mít ho tady bude oser, ale jelikož jsem musel platit dost vysokej nájem a z toho jeho zoufalýho pohledu by se jeden rozbrečel, svolil jsem. "Máš štěstí, že se mi zrovna odstěhoval spolubydla. Tak máš i volný pokoj naproti.." Kývnul jsem hlavou k zavřeným dveřím nalevo.
"Ale.." Zvedl jsem prst, protože mi bylo jasné, že začne do pár vteřin nadšeně skákat. "Nelez mi do věcí a do mého pokoje, už nejsme děti. Zadruhý.. Smradlavý hokejový prádlo ti prát nebudu.. A za třetí, nájem se platí patnáctýho, tak se nezpozdi" Jestli jsem byl rád, že je tady? Jak se to vezme. Odcizili jsme se, změnili, vyrostli a já vlastně nevěděl, jak se teď chovat, jak si držet odstup který jsem si vůči němu, rodině i všem vytyčil. Ale rozhodl se to neřešit, když jsem zamířil do kuchyně, vzal krabici od pizzy z linky a hodil ji na stůl.
"Quatro formaggi.." Jo, věděl jsem, že je jeho oblíbená, protože moje byla taky, a tak jsem jí otevřel a přisunul směrem k němu. Posadil jsem se ke stolu a sundal si sluchátka z krku, zatímco jsem si ho promnul.
"Jak to máma sama zvládá?" Možná jsem se tvářil jako necitelný hovado, ale k té brunetce s šíleným výrazem jsem přeci jen cítil jistou něhu.

Můj široký úsměv jen svědčil o tom, že jsem rád a že slova chvály zrovna od něj si cením víc než čehokoliv jiného. Bylo to tak vždycky, táta, pak Andy a pak máma. Vždycky, když se mi na ledě něco povedlo, když jsem dal dobrej hit, když jsem zablokoval útočníka, když jsem střílel od modrý a něco tam náhodou propadlo, tehdy jsem vždycky zvedal pohled k hledišti, kde seděl některý z nich a teprve když jsem viděl tu pýchu v jejich očích, radoval jsem se a slavil. Nestyděl jsem se za to, že rodina pro mě vždycky byla na prvním místě a Andy, který byl celý život můj vzor, pro mě prostě byl někdo, jehož názoru jsem si cenil a nic na tom nezměnil ani fakt, že už pár let jsme se spolu skoro nebavili. 
Když nakonec souhlasil, že můžu zůstat a ještě mi oznámil tu skvělou novinku, že můžu zůstat natrvalo, rozhodně jsem nekrotil svoje nadšení, kdy jsem nadšeně vykřikl a předvedl vítězný taneček, protože řešit ještě jednu noc, jestli mají holky radši oholený koule nebo chlupatý, to bych si radši hodil mašli! 
"Jasně, ani nepoznáš, že jsem tady!" zazubil jsem se, fakt naivně věřil, že se budu jeho pravidlama řídit? Říkal mi to dvacet let a stejně jsem do jeho pokoje chodil bez klepání, stejně jsem se válel v jeho posteli, nosil jeho oblečení a půjčoval si jeho věci, takže mohl asi jen těžko čekat, že mě to ze dne na den přejde. Upřímně toho dne, kdy přišel s tím, že chce vlastní pokoj, jsem to prostě a jednoduše nechápal a nechápal jsem to dodnes. Kdy konečně pochopí, že je půlka mě a já jsem půlka jeho? Jasně, rád mi připomíná, že jsem si musel uzurpovat i místo u něj v děloze, ale sorry, i ty mě máš rád, takže cajk! 
Odložil jsem bundu na věšák a boty skopnul v předsíni a šel za ním, rozhodně jsem se neostýchal nebo nedržel zpět, byl moje dvojče, kdo mu byl bližší než já? Kdo měl větší právo narušovat jeho osobní prostor? Už jsem viděl ten jeho výraz, ale měl smůlu, prostě tohle bylo moje výsostné právo a tak to bylo. Vešel jsem za ním do kuchyně a hned se usmál a rozhodně se nebránil, když mi nabízel moji oblíbenou pizzu, některé věci se prostě nemění. Sednul jsem si na druhou stranu stolu a okamžitě se pustil do jídla, protože bydlet bez maminky na hokejový ubytovně znamenalo rohlíky a bramborovej salát v kelímku, takže pizza byla jako dar z nebes. 
"Je v pohodě, ptal jsem se, jestli nechce posílat nějaký peníze, ale znáš jí, seřvala mě jako malýho parchanta, ať se starám o svý, že si svoje věci zařídí i beze mě." zasmál jsem se, naše máma byla rozhodně ten typ ženský, která si nenechala nikdy nic líbit a vařečky a válečky u nás lítaly o sto šest. "Má novýho chlapa!" skoro byl mu zapomněl sdělit tu nejnovější jobovku, protože jsem měl moc práce s rvaním si druhého dílku pizzy do pusy. "Nějakej Luboš. Jako táta to není, ale pomáhá jí kolem baráku a fandí Kometě, tak asi dobrý." zhodnotil jsem rodinnou situaci, už jsem nebyl to děcko, které tvrdošíjně odmítalo všechny chlapy, které se kolem mámy motali, a že jich bylo dost, vlastně jsem byl docela rád, že tam v tý naší prdeli nezůstala sama a Luboš ji měl očividně rád, tak proč ne. Tati mu říkat nebudu, ale na hokej si s ním zajdu rád. 
"A ty? Nepotkám tu ráno v koupelně nějakýho nahýho borce?" šrotil jsem už třetí dílek pizzy a zvědavě na něj koukal, rozhodně mi nedělal problém ten fakt, že můj brácha je na kluky. Obecně jsem s tím nikdy neměl problém, vlastně nad tím ani nikdy hlouběji nepřemýšlel, já neřešil ten fakt, že je na kluky, já jenom nesnášel toho jednoho konkrétního - Lukáše. Nebylo to tak, že bych mu chtěl něco vyčítat nebo z něj tahat rozumy, jen jsem té situaci nerozuměl a zajímalo mě, jak to teď má.

Zadržel jsem dech a pustil na poslední minutu sprchy ledově chladnou, dělal jsem to tak už řadu let, bylo to cosi jako očistný rituál, cesta, jak ze své hlavy odplavit všechny ty sračky, resetovat a znovu ke všemu přistupovat s tou objektivitou a chladnou logikou. Nebyla náhoda, že jsem se nacházel zrovna v téhle koupelně, i když to bylo jen pár dní a já si na zdejší světla, stíny, pachy, zvuky a hlavně svého nového spolubydlícího ještě nestačil zvyknout. 
Byla to docela náhoda, když jsem seděl na baru a ptal se barmana, jestli nezná někoho spolehlivýho, kdo by hledal spolubydlení, zatímco ten kývl k pódiu, kde kluk tak v mém věku zrovna dokončoval vystoupení. Adama jsem do té doby neznal, ale jeho hudbu jsem si rychle oblíbil a především jeho povahu - klidnou, chladnou, odtažitou, nikdy se na nic neptal, nikdy se do ničeho nepletl a já jednak oceňoval tu míru soukromí, kterou mi dopřával a hlavně okamžitě zatoužil rozklíčovat jeho pohnutky. Prostě jsem takovej byl, neobklopoval jsem se těma pofidérníma nudnýma lidma se šťastným životem, ne, já vždycky hledal ty zajímavé, nevyrovnané nebo až příliš stoické, protože ti měli za sebou ty nejzajímavější příběhy. A já tak nějak tušil, že ten Andyho bude dost zajímavý! Nehledě na to, že vídat ho chodit po bytě jen v těch volných teplácích, to nebylo špatné! 
Vypnul jsem vodu, vylezl a obmotal jsem si ručník kolem pasu, zase jsem si zapomněl přinést pyžamo s sebou, rozhodně jsem nebyl zvyklý s někým sdílet byt a nebylo to tak, že bych si nemohl dovolit třípokoják v centru, ale já nechtěl bydlet sám v luxusním bytě, v tom nebylo nic zábavného. Já si chtěl užívat společnost!
"Andy, za hodinu mi začíná stream, můžeš se dneska trochu krotit?" vešel jsem do kuchyně s druhým ručníkem, kterým jsem si sušil platinové vlasy a zvedl pohled ke stolu a samozřejmě se zarazil uprostřed pohybu. Protože kdybych nebyl stoik, snad bych fakt věřil, že tam Andyho vidím dvakrát! Takže ty máš dvojče? To bylo ještě mnohem zajímavější, než jsem si myslel. Fakt byli naprosto stejní a nebýt oblečení, které jsem jasně poznával u Andyho a faktu, že on by se nikdy necpal pizzou s nohama na stole, snad bych fakt nepoznal, který z nich je který. Sledoval jsem ty identické tváře a jen se pousmál, vážně, vážně zajímavý..
Fakt, že ta věta mohla v kombinaci s tím, jak jsem si tam stál téměř nahý, vyznít mnoha způsoby, jsem ignoroval, přestože jsem si toho byl vědom, věděl jsem, že je Andy na kluky, ale zajímalo mě, jestli to ví i jeho brácha. To ale hned zjistíme, že? 
"Pronesl bych něco o tom, jestli vidím dvojmo, ale jsem si jistej, že tuhle originální hlášku slýcháte celej život, tak budu dělat, že je to naprosto normální. Jsem Nick." natáhl jsem ruku ke klukovi ve sportovní bundě, protože jsem Andyho znal sotva pár týdnů, ale byl jsem si jistej, že tohle by si na sebe nevzal. A rozhodně by se na mě neusmíval tak sladce! "Neříkal jsi, že máš bráchu." pootočil jsem svou tvář na druhého a věnoval mu jeden z arzenálu svých provokativně nevinných úšklebků. S touhle informací se dalo naložit všelijak, ale já už pár nápadů měl.

Celkem kriticky jsem sledoval, jak si můj mladší bratr, jo, sice jen o pár vteřin, ale stále ještě mladší, hodil nohy na stůl a choval se tady rovnou jako doma. Ne, že by na tom nějak záleželo, ale mě neštval tolik fakt jako, že je tady, ale jako to, že zase narušuje ten můj perfektní řád věcí, který doteď fungoval a udržoval mě v klidu. Stále jsem byl rozebranej, stále se snažil najít v tom všem sám sebe a pořádek a řád bylo to jediné, co dávalo smysl. Takže jo, vadilo mi, že má nohy na stole a drobí všude možně. Ale mlčel jsem, protože to nemělo smysl, Michal byl prostě takovej už odmala. Zatímco já měl vše perfektně vyrovnané v komínkách, jeho oblečení bylo všude jinde jen ne ve skříni a vrcholem bylo, když prostě šel do mé skříně a hledal v ní svoje trička a kompletně ji rozházel. A když jsem po něm naštvaně skočil, jen s úsměvem utíkal. Byl tvrdohlavý v mnoha věcech, dříč, svůj a neústupný, ale ve spoustě věcech byl taky celkem flink a to byla jedna z těch mála věcí, která nás od sebe odlišovala. Nakonec jsem ale přeci jen svůj kritický pohled zjemnil, protože zmínka o mámě mě potěšila. Ten novej frajer už zase tak moc ne, ale potom, co jsem vehementně odmítal její telefony s prosbou o vysvětlení svého, dle jejích slov, adolescentně pubertálního nevysvětlitelného chování, i když jsem byl dospělý, jsem byl rád, že má společnost. Neměla by být sama. Proto jsem jen souhlasně pokýval hlavou.
Když jsem pak chtěl odpovědět na jeho další otázku, přerušil mě můj nový spolubydlící. Přetočil jsem na něj pohled, musel jsem uznat, že jsem o Nickovi téměř nic nevěděl, jen to, že je to progamer a že za tu krátkou dobu našeho spolubydlení nedělal žádné problémy a dokonce dokázal strpět některé mé párty, no některé, zatím byla jen jedna menší, ale při skládání textů jsem zrovna potichu taky nebyl, to se muselo uznat. Neskrýval jsem fakt, že jsem si ho prohlížel, ačkoliv byl s mou sexualitou obeznámen. Musel jsem uznat, že se mi líbil, byl sladkej, vypadal nevinně a sexy zároveň.. ale nebyl jsem ten typ, co musí kazit heteráky jen proto, aby si nějakým způsobem dokazoval, že je neodolatelnej. Nevěděl jsem Nickovo orientaci a nebyl jsem někdo, co by se ptal. A tak jsem radši pohled odvrátil a jen sledoval Michala, který přeskakoval pohledem ze mě i bělovláska.
"Neptal ses.." Vrátil jsem Nickovi narážku s pokrčením ramen a pak se jal objasnit situaci, než Míša promluví, protože to by byl problém.
"Nahýho borce nejspíš někdy potkáš, ale zklamu tě, Nick to nebude" Zavrtěl jsem hlavou a neubránil se pobavení v očích, když jsem si všiml, jak na něj Michal zírá. Ani mi nepřišlo nic zvláštního na tom s ním o svých známostech mluvit. Ne že bych mu vylejval srdce, ale většinou jsem mu nelhal, takže jsem s tím nehodlal ani začínat. "Zapomněl jsem se zmínit, tohle je Nick." Přeskakoval jsem pohledem z jednoho na druhého a opřel se o židli. "Nicku, Michal. Michale, Nick, progamer, takže ho moc neruš, když zrovna streamuje, říkám to správně? Jako můžeš mu tam polonahej vtrhnout, ale pak nejspíš budeš dělat meme po zbytek svého života" Zvedl jsem oči k bělovláskovi a znovu se ironicky ušklíbl. "Seznamte se. Jelikož zjevně všichni prahnete po tom se mnou bydlet, dělá to z nás nerozlučitelné spolubydlící. Neboj Nicku, Michal je neškodnej, občas trochu nepořádnej a hlasitej, i když se snaží bejt potichu, ale jinak celkem nekonfliktní.." Prohlížel jsem si bratra s provokativním úsměvem, protože jo, neskrýval jsem fakt, že jsem se někdy na něm dokázal vozit. Naštěstí byl splachovací takže co. Znal jsem ho až moc dobře, i když, za ty roky, kdo ví, co se z něj mohlo stát. Ale pokud bude dodržovat řád tohohle bytu, neměl jsem s tím problém.

Jako by mě někdo nahoře slyšel, když jsem to dořekl a v tu chvíli se zjevil polonahej týpek a oznamoval Andymu, aby se krotil. Jako Lukáš u nás býval dost často na to, abych je párkrát přistihl in flagranti v nejlepším, ale i tak jsem na bělovláska zůstal koukat dost neomaleně. Protože možná jsem byl heterák, ale tak jako to v případě tohohle kluka fakt nehrálo roli. Nicméně mé počáteční okouzlení jeho potetovaným břichem brzy přešlo do mnohem hlubšího fanatického pištění třináctileté holky, když jsem si uvědomil, kdo to je. 
"No ty vole, ty jsi fakt NickName!" ani jsem se nesnažil zakrýt to nadšení ve svém hlase, když jsem v tom klukovi jenom v ručníku poznal svého oblíbeného influencera. Okamžitě jsem shodil ty nohy ze stolu, ignoroval ruce od pizzy i jeho sporý obleček a okamžitě mu třásl rukou s náboženskou úctou v očích. "Páni, miluju sérii Outlastu, byl jsem podělanej jak mimino, ale tvoje hlášky jsou stejně legendární!" 
To už se do toho ale vložil Andy a samozřejmě mě nezapomněl ztrapnit, ale jako obvykle jsem si z toho vlastně vůbec nic nedělal a jen se na něj škodolibě ušklíbl. "Zapomínáš, kdo z nás dvou je slavnější, takže by všichni mysleli, že jsi to ty, i kdybych tam byl já! Navíc viděl jsi moje vysekaný břicho?" vytáhl jsem lem trička vysoko nad prsa a odhalil tak svůj trup, na kterém jsem už pár let poctivě dřel a jo, byl jsem na něj taky náležitě pyšný! Když už jsem žral klíčky a dělal sklapovačky u sledování Takeshiho hradu, tak ať se tím taky pokochá mé okolí! Samolibě jsem se ušklíbl, na chvíli ven prosakovala moje holky neuměle balící stránka, když jsem jen pohodil svou patkou a pozvedl obočí. "Dámy by se rády koukly! Tady můžeš strouhat sýr!" 
Se smíchem jsem si sednul na stůl a sledoval protáčející se oči mého bratra, vždycky to tak bylo, já plnou hubu keců, on ty svoje legendární ksichty a co nám chybělo! Ty roky bez něj byly těžký, těžší, než bych byl ochotnej nahlas přiznat, když jsem chodíval do jeho pokoje a seděl na jeho posteli jen proto, protože jsem ve svém pokoji nechtěl být sám. Ale to jsem mu rozhodně vyprávět nehodlal. "Kámooo, fakt je to tvůj spolubydlící? Se kluci na tréninku poserou!" zazubil jsem se a prohlížel si bělovláska, seznamovat se s cizíma lidma mi evidentně nedělalo žádnej problém, ale to už stejně věděl a Nick, haha, fakt mu můžu říkat Nick?!, to nejspíš brzo zjistí! Vyslechl jsem Adamovo lichotivý popis sebe sama a jen na něj našpulil nespokojeně pusu, a tohle si říká můj vlastní brácha! "Jojo, jasně, jasně, možná jsem nepořádnej a hlasitej, ale rozhodně zábavnější a furt se netvářím jak kdybych měl kolík v zadku!" ušklíbl jsem se, zase jsem nebyl žádná chudinka, co by ho nechala se po mě vozit a rád jsem si přisadil, upřímně tetelilo se to ve mě blahem, protože to skoro, skoro bylo jako dřív! Nejspíš bych tam s nima dál seděl, kecal, ládoval se pizzou, ale letmý pohled na nástěnné hodiny z mé tváře odstranil všechnu barvu. "A kurva, musím jít." seskočil jsem ze stolu, div jsem je oba neporazil a už jsem byl v předsíni, kde jsem na sebe házel bundu a boty a pak samozřejmě rovnou v nich nakráčel zase do té uklizené a Adamem jistě opečovávané kuchyně. Vždycky byl v tomhle neskutečná osina v zadku! "Dneska mám první směnu v baru, hustý co? Přijdu asi pozdě a ráno mám trénink, tak mi nechte něco k obědu jo? Dík, zdarec!" profrčel jsem kolem nich, ukořistil poslední dílek pizzy, mávnul a prostě zmizel. Protože jo, do své nové práce jsem se neskutečně těšil! 
Přesun

Váhavě jsem zvedl ruku a zazvonil. Netušil jsem, co mě to popadlo, že jsem se rozhodl přijít zrovna sem, zrovna za ním! Já ho vážně, vážně nesnášel, ale ať jsem k němu měl jakýkoliv vztah, jednou věcí jsem si byl jist - i když to bylo smutný, stále to byl člověk, který o mě věděl nejvíc. A já potřeboval odpovědi, takže nezáleželo na tom, co všechno si o něm myslím, protože jsem věděl, že i když je to jenom podělanej manipulátor, pořád je zároveň tím, kdo se v těhle věcech vyzná mnohem více než já. I když i to bylo dost smutné! Ale asociála, kterým jsem bezesporu byl, ze mě neudělal on, i když na mé podezřívavé povaze a neustálém podvádění se rozhodně podepsal. Nejspíš bylo patetický stát před jeho dveřmi, ale nejspíš to jen ukazovalo, jak zoufalý jsem ve skutečnosti byl. Protože už to byly dny a Maty se mi stále neozýval. 
Nevěděl jsem, co mám dělat. Na jedné straně respekt a pochopení, to, co mě drželo doma a dávalo mu čas a prostor a na straně druhé city, které mě nutily neustále na něj myslet a chtít se prostě jen rozeběhnout za ním a prosit ho o odpuštění. Nevěděl jsem, co se sebou, co s ním. V mé hlavě byl zmatek a chaos, podvedl jsem je už tisíckrát, ale nikdy se nechtěl vracet. Nikdy necítil výčitky. Nikdy necítil tu lásku a strach, jako když jsem v dlouhých bezesných nocích přemýšlel nad tím, že už mi tu druhou šanci možná nedá. A já chápal, naprosto chápal proč, ale odmítal se s tím smířit! Proto jsem stál tady. Ne proto, abych v Nickově náruči zapomínal na všechny své problémy, ale aby mi je pomohl vyřešit, i když celý náš vztah byl plný paradoxů. 
Zvedl jsem ruku a znovu zaklepal, rázněji, hlasitěji, protože už mě nebavilo hrát všechny ty hry. Nechtěl jsem už lhát, nechtěl podvádět, nechtěl se schovávat nebo bát, nechtěl utíkat před svými nočními můrami. Ne, rozhodl jsem se tomu prostě čelit, i kdyby to mělo dopadnout špatně, protože Maty měl pravdu. Jestli mi tu šanci dá, chci to udělat správně.

Ze sladkého spánku mě vzbudilo bouchání na dveře. Klasicky jsem se otočil na druhý bok, možná bylo pozdní odpoledne, ale měl jsem za sebou svou první a rovnou zatraceně náročnou směnu v baru, brutální trénink na Spartě, podivně sexuální skorobitku s tím pitomcem Tonym a před sebou další šílenou směnu, takže sorry, že jsem si chtěl taky dát zaslouženýho šlofíčka! Ignoroval jsem to, prostě ať si tam skočí Adam nebo Nick, seru na to, ale když se rány ozvaly znovu a já si v tom svém sladkém polospánku vzpomněl, že Adam už odešel do baru se připravovat a Nick má stream, došlo mi, že ne, nikdo nepřijde, nikdo mě nepřijde zachránit! 
Vymotal jsem se z peřin s brutálně nasraným výrazem, upřímně já teda fakt nebyl ranní ptáče a rozhodně jsem nebyl tak žhavý ráno vstávat s tím nadšením, jak to měl Andy, nebyl jsem ale zase ani noční sova, já byl spíš rozbitej holub, co chtěl chrápat prakticky pořád, takže když jsem v pokrčeném Andyho tričku a boxerkách otevíral a škrábal se u toho se zíváním na břiše, rozhodně jsem měl na hlavě vrabčí hnízdo a na ksichtě otlačenej polštář. Pár minut mi trvalo, než mi došlo, kdo přede mnou stojí, ačkoliv už stihl otevřít pusu a začít větu, ale přerušil ho můj bezkoulový holčičí ječák. 
"No do prdele, THGam! Omg, omg!" div jsem tam nezačal skákat jak fanynky Hannah Montany, ale ty vole, ty voleee! Legenda osobně, ten brutálně cool černovlásek, kterej se snad nikdy neusmál a vyhrával jeden turnaj za druhým! "NickName a THGam v našem bytě, kurwa, tak Adam bude asi fakt slavnej.." pištěl jsem dál a prohlížel si ho, zatraceně, vypadal ještě vyšší než ve videích, z vytažených rukávů černé mikiny mu koukaly potetované ruce a ten jeho výraz! No div jsem nevlhnul jak nadržený třináctka, ale tak dva tvoji idolové pod jednou střechou?! Fuck yeah!
"Eeee jsem Michal, těším mě. Pojď dál, jdeš asi za Nickem, ne..?" prohrábl jsem si vlasy a konečně si odkašlal, aby můj hlas byl zase v té obvyklé mužské tónině, když jsem uhnul ode dveří a nechal ho projít do bytu. Bylo divný, že jsem si hned v předsíni v zrcadle kontroloval, jak vypadám? Místo hrocení jsem mávl ruku a hlasitě zařval do útrob bytu: "Nicku! Nicku! Máš tu návštěvu!" sral jsem na to, že nejspíš stále vysílá, tak ty vole, máš tu legendu český gamesterský scény, ser na normální lidi a pojď sem, chci si udělat fotku na instáč! Místo toho jsem se ale otočil na Thea a široce se usmál. "Dáš si něco? Vodu? Kafe? Koláčky?" 

S typickými růžovými sluchátky jen ledabyle nasazenými jsem proklikával další a další místnosti a zatímco většina lidí mi u některých těch, musel jsem uznat, velmi efektivních lekaček psala, že se málem podělala strachy, já se většinou jen ušklíbl a pokračoval dál. Musel jsem uznat, že když se mi do rukou dostala demo verze hororové vycházející pecky roku 2024 Alone in the Dark, nemohl jsem odolat a dát svým fanouškům ochutnat. Hra měla pár chybek, které jsem hodlal vývojářům hned napsat, příběh byl celkem ucházející, ale tak moc předvídatelný, až jsem se jen znuděně nechal hrou vést do dalších zákoutí aniž bych se ji snažil nějakým způsobem zlepšit svým herním výkonem nebo přechytračit, protože o to stejně nikdo z těch sledujících dneska nestál. Přesto jsem ale nudný výraz maskoval hláškami a smíchem, když se v jinak tichém bytě ozval až nezvyklý ruch a nebyla to Andyho hudba při zkoušení nové písně, překvapivě. Ačkoliv hlas měli stejný, což mě u dvojčat dost překvapovalo, bylo mi jasné, že ten klidnější z bratrů to ale nebude. Těsně před dalšími dveřmi jsem obrazovku zhasnul, stejně jsem byl celkem rád, že můžu takhle nevinně celý stream ukončit a s omluvou se rozloučil, protože to skutečně měla být ochutnávka a slíbil jim, že večer budeme pokračovat aby to chytlo ten správnej vibe.
S vypnutou kamerou i mikrofonem jsem si stáhnul sluchátka z uší a rozešel se ven z místnosti zjistit, co je to za halekání a jestli náhodou nebudu moct toho sladkého Andyho brášku trošku potrápit, protože těch nenápadných pohledů skrýváných za nejapnými hláškami bylo hodně a byly hodně špatně skrývané.
Můj pohled ale brzo z hnědovláska přešel na černovláska vstupující do místnosti. Neodolal jsem, abych si ho neprohlédnul celého a na tváři se mi nerozlil ten pobavený úšklebek.
"No to se podívejme, můj nejoblíbenější ex na návštěvě.." Znovu jsem se usmál, protože jsem se bavil na Michalovo naprosto šokovaném výrazu. Nechal jsem ale hokejistu hokejistou a zaměřil se na svého skutečného oblíbence, který se sice tvářil klasicky jako kus ledu, ale jeho přítomnost mohla znamenat jen jediné. Znal jsem ho, znal jsem ho tak dobře, že mě jeho výraz nemohl nijak rozhodit, ne, prozradily tě ty oči, naštvané, ale zároveň odevzdané a ty pohyby a gesta, letmé, ale přesto o tobě říkaly naprosto všechno, Theo. Zvedl jsem znovu pohled k jeho tváři a levačkou se opíral o futra dveří svého pokoje.
"Tvoje přítomnost znamená jen dvě věci. Buď jdeš za mnou protože to už nemůžeš vydržet nebo.." Ta první možnost nepřicházela v úvahu, protože ten pohled, pohled, kdy se pereš sám se sebou a přesto tomu podlehneš, té touze, té přitažlivosti, ne, ten pohled ti scházel. A proto k mému zklamání musela přijít ta možnost druhá. Zavrtěl jsem hlavou a znovu se ušklíbl, když jsem nadhodil rádoby překvapený výraz. "Ale, ale, Theo, tys to vážně udělal! Hmm.. Mám hádat, sladký Maty to neustál?" To byla jedna z věcí, co mě překvapovala. Protože za mnou nebyl proto, aby potvrdil, že mám pravdu, že to nevydrží a bude se mnou. Ale skutečně potvrdil to, co jsem sladkému hnědovláskovi špital do ucha. Protože si nemůžeš pomoct, nemůžeš přemoct tu temnotu v sobě. Ale nikdy si neměl výčitky. Nikdy ti to nevadilo je odkopnout a nevracet se.. Ale teď. Nikdy bys za mnou nepřišel jen tak. Zvědavě jsem naklonil hlavu na stranu a pozoroval ho. Ten pocit vítězství se dostavil, ale byl k mému překvapení hořkosladký.

Inu prvních pár minut jsem byl mírně řečeno zaskočen, párkrát otevřel pusu naprázdno, ale ten hnědovlásek mě nenechal domluvit ani jednou, když jsem začal tu větu, kde jsem se hodlal ptát, jestli jsem si náhodou nespletl byt, ale nakonec se přece jen objevil a sotva jsem viděl ty platinové vlasy, perfektní obličej a otravně vítězoslavný úšklebek, měl jsem sto chutí se otočil a zase odsud rychle vypadnout. Samozřejmě, že musel zdůraznit ten fakt, že jsme spolu dřív šukali, to by nebyl Nick, aby mi nepřipomněl všechna má životní selhání, ale zatnul jsem zuby, když jsem udělal těch pár kroků do bytu následován hnědovláskem, který si mě stále se zbožnou úctou prohlížel. Asi jsem se mohl usmát nebo něco, ale upřímně jsem měl teď oči pouze pro Nicka a nebylo to tím, že bych z něj byl tak nadrženej, jak si asi myslel. Protože upřímně byla pravda, že tohle bylo nejspíš poprvé, kdy jsem za ním sám přišel a nebylo to kvůli sexu. To už jsi ale dávno věděl, nemám pravdu? To jeho odhadování, sledování detailů a dokonalá dedukce byla vskutku otravná! 
Zvedl jsem oči a střetl se s jeho pohledem, jeho oči jen jiskřily a já na těch pár sekund zaváhal, fakt jsem byl tak naivní, že jsem šel řešit svoje problémy zrovna s ním? Bude se jen bavit, hrát si, moc dobře jsem ho znal, věděl, o co mu jde, znal tu jeho sobeckost, prohnanost, našeptávání, manipulátorství. Věděl jsem, že v tom baru jsem nebyl já ten jediný, komu podsouval do hlavy pochybnosti. Netušil jsem, o čem tehdy s Matym mluvil, ale věděl jsem, že ať už to bylo cokoliv, já v dobrém světle nebyl. Jenže když mám být upřímný, nemohl jsem Nicka vinit z toho, co jsem udělal. Nick tam nebyl, on s Matym nechodil, on ho nepodvedl, on mu nelhal. To jsem byl já! Takže bylo načase přestat všechny svoje problémy svalovat na něj, protože mi rád dělal ze života peklo, ale tentokrát jsem si to kompletně posral sám! 
Prošel jsem kolem něj, ignoroval ten jeho vyzývavý postoj, odstrčil jeho ruku a vešel do pokoje, abych za sebou okamžitě bez zjevné snahy o takt zabouchl. Nerozhlížel jsem se kolem, i když jen tím prvním pohledem okamžitě zhodnotil, že spoustu těch věcí kolem moc dobře znám. I tu vůni. Celý ten pokoj mě zase na chvíli vrátil do minulosti, ale zatřesení hlavou mě z ní zase rychle vyhnalo. Nechtěl jsem vzpomínat, tyhle dveře byly zavřeny. 
"Chci ho zpátky." otočil jsem se a zadíval se mu do tváře. Nemusel jsem mu nic říkat, nic mu vysvětlovat, protože ty jsi věděl, co jsem udělal, protože to nebylo poprvé, kdy jsem takhle stál u tvých dveří. Jindy jsem se taky tvářil naštvaně, ukřivděně, ale místo slov jsem ho k sobě prostě přitáhl, svlékal, líbal, šukal, snažil se umlčet ten smích, kterým se mi vysmíval, když opakoval, že mi říkal, že se nakonec vrátím. Ale tentokrát to tak nebylo. Tentokrát jsem tu nebyl proto, abych zapomínal. A můj pohled mluvil za vše, když jsem mu zpříma opětoval ten pohled, který byl možná tvrdý, ale jiný než ke komukoliv jinému. Protože ať jsem chtěl nebo ne, k němu jsem měl vždycky nejblíž. "Poraď mi, co mám dělat.." 

Nejspíš bych se zasmál tomu teatrálnímu odstrčení, zavření dveří, které jasně dávalo najevo, že si hnědovlásek za nimi o fotce a podpisu může nechat jen zdát, protože má návštěva nebyla zrovna v milém rozpoložení. Sedl jsem si do otočné židle, odložil sluchátka stranou a spojil ruce před sebou, když jsem pohledem skenoval černovláska. Ten pohled, ten zatracený pohled. I mě se vrátily vzpomínky, všechny ty vzpomínky na tenhle chladný netečný pohled se kterým mě ukovával ke zdi, dával mi všechnu tu temnotu ze sebe a já ji chtěl, podněcoval a přijímal. A chtěl víc. A nejspíš by tomu dneska nebylo jinak, kdyby černovlásek ale nebyl jiný.. A když přiznal, že ho chce zpátky, moje představy se definitivně rozplynuly. Nemůžu lhát, že by mi to bylo jedno, nebylo. Nebylo, protože i já pro něj měl slabost, ale nebyl jsem zklamaný. Protože nakonec.. stejně za mnou přišel.
"Jako doma, Theo.." Poplácal jsem místo na posteli vedle sebe. Nejspíš bych se jeho žádosti o radu vysmál, ale namísto toho jsem chvilku mlčel, prohlížel si ho od shora dolů, přiložil si prst k ústům, znovu se pousmál. Trápil jsem ho a hrál si, ale bylo mi jasné, že pokud přišel za mnou, je skutečně v koncích.
"No.. Nejspíš bych ho prvně přestal podvádět.." Znovu jsem se ušklíbl, ale nakonec zvážněl. Věděl jsem, že nestojí o moje hry a popravdě jsem ani já neměl náladu je hrát. Ne ve chvíli, kdy jsem věděl, že to je poprvé, co to všechno takhle otevřeně přiznal. A mě to fascinovalo, protože to bylo něco, co jsem na svém bývalém milenci vůbec neznal. "Taky bys měl začít dělat něco s tvými přehnanými majetnickými a žárlivými scénami. Ten kluk je sladkej a roztomilej, ale taky až moc zamilovanej na to, aby tě podváděl, Theo. Naopak, chudák malej mi přijde frustrovanej z té tvé stíhací mánie. Zkus trošku.. zvolnit." Bylo až paradoxní, že ty žárlivé a majetnické sklony jsem v něm vyvolal já a teď jsem mu měl dávat rady o tom, že se jich má zbavit. Já jeho žárlivost miloval a podněcoval, ale taky jsem věděl, že je příčinou krachu všech jeho vztahů. Sledoval jsem jeho reakce, ty emoce, co možná dokázal skrývat před ostatními, ale přede mnou ne.
"Nedokážu asi říct, jestli ti odpustí nebo to vydejchá.. Co si budeme, umíš bejt pěknej sráč" Pokrčil jsem rameny, ale pak zvážněl. "Dej mu čas, dej mu prostor, ukaž mu, že ti na něm záleží právě tím, že ho necháš bejt. A pokud pak za tebou přijde.. zkus s ním mluvit, nelži mu, už nic neskrývej, snažil se ze mě dostat, co ti je, ale znáš mě, dal jsem mu pár rad a pak mlčel.." No dobře, tak to úplně nebylo, ale o tom pomlčíme. "A buď to přijme nebo odejde.. " Pousmál jsem se, tušil jsem, že to nebude to, co chtěl slyšet. Ale já nebyl sudička z pohádky, nebyl jsem zachránce ani jejich párová terapie. Theo věděl, kde má chyby. Byla jen otázka, jestli je uměl přiznat i někomu jinému než sám sobě.

Sice s nevolí, ale nakonec jsem se posadil na místo vedle něj. Bylo to divný, sedět vedle něj, být znovu v jeho pokoji, mít ho tak blízko, a přesto necítit vůbec nic z těch pocitů, které jsem zažíval pokaždé, když jsem se znovu a znovu vracel jen proto, abych v jeho kůži, polibcích a dotecích znovu a znovu zapomínal. Snažil jsem se v něm utišit tu prázdnotu, kterou jsem v sobě dlouhá léta cítil, ale teď to tak nebylo. Ta samota tu sice byla zase zpátky, ještě mnohem hlubší než kdy dřív, ale já moc dobře věděl, že jediný, kdo jí dokáže vyplnit, je Maty.  
"To tys mě naučil řešit problémy takhle.." zavrčel jsem odmítavě, když mi dal tu skvělou radu, že nemám Matyho podvádět. Dík moc, to bych bez tebe nevěděl! Dneska bych udělal cokoliv, cokoliv, kdybych mohl vrátit čas a prostě to neudělat, místo toho tmavovláska prostě zaplatit a jít do jeho bytu, říct nahlas všechny své obavy a prostě ho přesvědčit, že to se mnou nemá vzdát. Jenže taková možnost neexistovala a já mohl pracovat jen s tím, co jsem měl. 
Protočil jsem očima nad těma řečma o žárlivosti, sakra vždyť i v tom jsi mě vždycky podporoval a dělal všechny ty svinstva jen proto, abych žárlil na tebe a pak se bavil, když jsem to začal dělat sám, protože jsi moc dobře věděl, že je všechny jen využívám, abych ti to vrátit, ale s Matym to bylo jiné.. úplně jiné. Svěsil jsem hlavu a projel si tmavé vlasy prsty v tom nejzoufalejším gestu, nevěděl jsem, co na to mám říct, co mám dělat, aby to už konečně přestalo bolet. 
"A když nepřijde..?" zvedl jsem hlavu a zadíval se mu zpříma do očí, neuhnul jsem, ne když se jednalo o něj. I když jsem ten fakt nesnášel, znal mě ze všech nejlíp. "Podělal jsem to, Nicku. Vždycky jsem to podělal, ale teď poprvé.." zarazil jsem se, nehádal jsem se s ním o tom, že sráč nejsem, protože jsem byl, využíval jsem je všechny pro svůj prospěch, nezáleželo mi na nich, necítil jsem vinu, ale teď.. teď jsem cítil všechno, úplně všechno. S povzdechem jsem pokrčil rameny. "Já ho mám rád." čekal jsem výsměch, čekal jsem nějaké ironické kecy, ale bylo mi to jedno. Potřeboval jsem ze sebe dostat všechny ty obavy, všechny noční můry, které mě budily ze spaní a zpackaly všechno, na čem mi záleželo. "Co když.. co když mu ukážu, kdo jsem a on to nepřijme? Co když ho to vyděsí? Sám jsi to řekl. Je sladkej a roztomilej. Není jako ty. A já už to znova nezvládnu.." můj pohled byl zranitelný, moc dobře jsme věděl, že se svěřuju člověku, který by mě mohl poslat na dno pár slovy, ale bylo mi to jedno. Nemusel jsem mu to vysvětlovat, věděl, že to pochopí. Protože jeho jsem skutečně miloval a on mi zlomil srdce. Jenže Maty.. Matymu jsem srdce zlomil já a to bylo mnohem horší.

Mlčel jsem. Kupodivu jsem skutečně mlčel, když jsem sledoval tu vážnou tvář, která ale byla plná obav. Když jsem z úst černovláska slyšel, že mu na někom tak bolestně moc záleží a nebylo to moje jméno, nebyla to moje tvář, co mu přiváděla noční můry. Možná jsem se pobaveně ušklíbl, ale nikdy bych si neuvědomil, že by mě to mohlo takhle ranit. Že jsem skutečně hořce zjišťoval, že se ten černovlásek se kterým jsem si tak rád hrál, kterému jsem možná ničil život, ale jen proto, abych v něm sobecky vzbuzoval všechen ten chtíč, tu touhu, po mě, že se změnil. A že se přes to skutečně dostal, skutečně se dostal přese mě a já se cítil zvláštně. Naštvaně, překvapeně, zklamaně? A ještě větší paradox bylo, že si přišel pro radu ke mě. O milostnou radu, no vážně, chtěl jsem se začít ironicky smát, ale neudělal jsem to. Neudělal a nechápal proč, proč jsem se mu nevysmál, proč jsem mu nenakecal další řeči. Byl zoufalý a bylo by to tak jednoduché, zformulovat pár těch vět, které by potopily všechen ten vztah, potopily ho na dno a donutili ho znovu přijít, znovu se namotat, znovu a znovu, protože jedna má část, jedna část ho nějakým zvráceným způsobem milovala stejně. Milovala tu moc kterou jsem nad ním měl a ta část, ta byla zklamaná. A i přesto všechno jsem jen pozvedl koutek úst v úsměv a prohrábl si rukou platinové vlasy, ovšem v mnohem méně frustrujícím gestu než má společnost.
"Pokud tě miluje stejně, pochopí to. Pochopí to a přijme tě se všemi tvými démony, Theo." Nevěděl jsem, jestli ta slova patřila tomu sladkému hnědovláskovi nebo spíš mě. Protože já ho tak přijímal, bral, respektoval, naopak, přiživoval to všechno, umocňoval, miloval to. Ale cítil jsem, že je to pryč. Že to odchází s každou další radou, s každým dalším jeho pohledem, který ale už dávno nepatřil mě. Hořkosladce jsem si uvědomoval, že ten člověk, který stojí přede mnou, už dávno není můj.
"A tak to nepřijme. Nepřijme to a odejde. Ale vážně bys chtěl být s někým před kým musíš tajit, kdo skutečně jsi? Pokud jo, pak to není to, co chceš. Pak to není skutečné." Mávnul jsem nad tím rukou a netrpělivě poklepal nohou. Bylo to skutečné pro nás? Mapoval jsem jeho tvář, snažil se probrat těmi všemi roky.. Nikdy jsem neměl vztah, nikdy necítil to, co se mu odráželo v očích a přesto jsem tu seděl a dával mu tyhle rady do života. "Seber se a řekni mu to, všechno. Pokud odejde, pak tě jeho zlomené srdce nemusí trápit, protože si ho brzo spraví.." Nechtěl jsem k němu být takhle rázný, ale věděl jsem, že to je to jediné, co teď potřebuje slyšet. Protože neexistuje žádná jednoduchá cesta, neexistují žádné zkratky, je to buď a nebo.

Bylo ticho, dlouhé, tíživé, ohlušující, když jsem jen tiše seděl, poslouchal a vstřebával význam jeho slov. Skutečné.. to slovo, které mi uvízlo v hlavě, které znovu a znovu znělo v mých uších, které jsem jemně povaloval na jazyku. Skutečné. Zvedl jsem hlavu a podíval se na něj. To mezi mnou a tebou skutečné nebylo. Nebylo, protože zatímco Matymu jsem se snažil ukazovat jen svou dobrou stránku, tobě jsem zásadně ukazoval tu špatnou a i když jsem věděl, že to chceš, že tě to baví, že to miluješ, nebyl jsem to já, Nicku. Já nebyl jen démoni v mojí duši, nebyl jsem jen to zlo a temnota, kterou jsi ve mě roky živil a podněcoval. Proto to nebylo pravdivé, skutečné. Proto byl náš vztah toxický, a proto byl stejně toxický a nevydržel ani můj vztah s Matym. Protože jsem lhal. Nejen tím, že jsem ho podvedl, ale že jsem si hrál na někoho, kým jsem nebyl. Díval jsem se do tváře svého bývalého, do tváře, jejíž rysy jsem znal nazpaměť, každou vrásku, jizvu, znaménko a jen vnímal, jak to všechno zapadá do sebe. Měl pravdu, i když to bylo tak jednoduché a já to neviděl. Tohle jsem nebyl já, ani sled špatných ani těch dobrý stránek. Měl jsem v sobě oboje a nebylo Matyho chybou, že o nich nevěděl, protože já mu je nechtěl ukázat. Nick měl pravdu, nemůžu se pořád schovávat, pořád utíkat sám před sebou. Jestli chci, aby mě Maty přijal, měl bych nejdřív přijmout sám sebe. Se vším všudy. 
Neodpověděl jsem mu, nerozebíral to, co bylo tak očividné a jasné a já se cítil jako hlupák, že jsem to sám neviděl. Chtěl jsem po Matym upřímnost a sám mu jí nedal. Zvedl jsem se a rozešel se z bytu pryč. Nepřišel jsem si vylévat srdíčko, nepřišel jsem si stěžovat. Potřeboval jsem jiný pohled, potřeboval jsem někoho, kdo mi řekne pravdu, koukne se až na dno mé prohnilé duše a odpoví na moje otázky bez přikrášlování a lží. A to on přesně udělal. 
"Díky, Nicku.." ještě ve dveřích jsem se zastavil a otočil k němu. Prohlížel jsem si ho, nic se jako zázrakem nezměnilo, nesnášel jsem ho pořád stejně, ale oba jsem věděli, že už nade mnou nemá tu moc a on mě nechal odejít. A to stačilo. 
Rozešel jsem se pryč, nemělo smysl tu zůstávat. Moje hlava nebyla čistá, ale byla lehčí. Cítil jsem se smířenější a odhodlanější počkat, dát mu čas, dát mu třeba všechen čas světa, když to bude znamenat, že mi dá druhou šanci. Dej mi jí, Maty.. slibuju, že podruhý už váhat nebudu.
Přesun

Celou dobu jsem mlčel, mlčel, když jsem stoupal schody do patra, to vražedné ticho před bouří, která ve mě zuřila, drala se na povrch a já se bál, bál, že ji nezastavím. Snažil jsem se nevnímat jeho vůni, jeho drobné tělo, které jsem na motorce tisknul k sobě, všechny ty vzpomínky, co mě při jízdě setmělou Prahou zaplavily jako lavina. Stejně jako když jsem ho držel poprvé, stejně jako když jsem ho držel po sté. Když řídil zatímco jsem se smál za jeho zády, když jsme zastavili na jakémkoliv místě s výhledem, kde jsme se stejně dívali na něco úplně jiného.  
Otevřel jsem dveře, jen zámek mi naznačil, že nikdo z mých spolubydlících není doma, ale upřímně bylo mi v tuhle chvíli jedno i kdyby byli. Nechal jsem ho přejít práh, ale ve chvíli, kdy to udělal, byla to moje ruka, moje tělo, co ho ostře přišpendlilo na zeď vedle dveří. Díval jsem se mu do tváře, do té tváře, kterou jsem se roky snažil vymazat, vzpamatovat se, odstřihnul jsem se od všech a všeho víš? Vzdal jsem se kvůli tobě všeho, jen abys to sebral a pošlapal. Sledoval jsem ty modré oči, ty, o kterých jsem napsal tisíce textů a stejně jsem je každou noc vídal pořád znovu a znovu, stejně živé, stejně ztracené. Měl jsem si držet odstup, ale byl jsem to já, kdo dlaněmi putoval skrz tmavou mikinu, přes jeho útlý pas až na boky těch proklatě nízkých džín, za které jsem si ho přitáhl o kousek blíž. Vnímal jsem jeho dech, ten svůj, zrychleně bijící srdce, naše těla, tak moc blízko, jeho rty, které jsem hypnotizoval a netoužil nic jiného než se neptat, neptat, vzít si to, zapomenout na všechny ty pochyby, nechtěl jsem to vědět, nechtěl, protože by mě to znovu poslalo na dno. Byl jsem tak blízko, tak blízko, než jsem bolestně přivřel oči, prudce se odtáhl, otočil se a vjel si rukou frustrovaně do vlasů. Pral jsem se sám se sebou, se zuřivostí, naštvaností, vztekem, chtíčem i láskou, co mě znovu a znovu ničila. Byla to ale kdy vůbec láska? Byla, Lukáši?
Prudce jsem se otočil, byla to má dlaň, co sevřená v pěst udeřila vedle jeho hlavy, zatímco jsem se druhou zapřel dlaní ze strany druhé. Byl jsem naštvaný? Byl, byl a zatraceně hodně.
"Ptám se znovu, co tady doprdele děláš?" V mých očích se toho míhalo tolik, mučilo mě ho sledovat. "Tři roky, tři roky jsem ti nestál ani za podělanou smsku a najednou se objevíš na mém koncertu a chováš se tak.. Co to s tebou kurwa je, Lukáši?" Zavrtěl jsem hlavou, jeho jméno, tak dlouho jsem ho nevyslovil, zakázal si trápit se našemi fotkami, jeho fotkami, které stejně vymazal, když si smazal účty, vypařil se ze všech sociálních sítí, prostě byl ze dne na den pryč, jako kdyby to, co jsme měli, nikdy neexistovalo. Pral jsem se sám se sebou a prohrával. Nechtěl jsem mu ukázat, že mi na tom záleží. Nikdy mi ale na ničem tolik nezáleželo a bolelo to. Zkurweně moc to bolelo.

Schody do bytu, stejně jsem z něj celou dobu nespustil pohled, ale nemluvil jsem. Nevěděl, co bych mu měl říct, nemínil jsem se obhajovat ani omlouvat, ale cítil to napětí, to jak mu strnula ramena, jak se tvrdošíjně odmítal na mě podívat, přestože já jeho záda sledoval celou dobu. Dveře obyčejného bytu, překročil jsem práh a jen cítil, jak mě narazil na zeď. Nepřekvapilo mě, když celé mé tělo zaplavily všechny ty pocity, když jsem pootevřel ústa a okamžitě zaklonil hlavu, sám se k němu přiblížil, jak málo stačilo, abych úplně ztratil kontrolu, abych tak jednoduše ukázal, jak moc prahnu po jeho dotecích, polibcích. Nikdy jsem to nechápal, nikdy, proč zrovna on, proč se mnou vždycky udělá tohle, proč v jeho blízkosti všechno přestává existovat, přestává dávat smysl. Dokázal jsem odolávat věřitelům, mafiánům, ranařům, čelil výhružkám, prodával drogy, cítil na svých zádech tíhu smrti, pořád a pořád dokola, každý zatracený den a nikdy jim to nedal, nikdy jsem neukázal tu slabost. Tak proč jsem si teď přišel slabý a ztracený, proč jsem chtěl prosit a jenom v jeho náruči zapomenout na ty tři podělaný roky, který bez něj neměly smysl. 
Odtáhl se, v jeho očích bylo tolik bolesti a v mém srdci ještě o něco víc, ale neřekl jsem to, neřekl to, co jsem cítil, z čeho jsem šílel, co mě trhalo zevnitř na kusy. Jeho stoický klid byl pryč a já to cítil, hmatatelně každou minutu bolesti, které jsem dokonale rozuměl. 
Klidně jsem přetočil pohled na jeho ruku zaťatou v pěst vedle své hlavy, nevyděsilo mě to, přijímal jsem jeho vztek, nebral mu ho, nehádal se. Byl jsem cynickej zmrd, pro kterýho nebylo nic svatý, ale když přišlo na tebe, byl jsem někdo jinej. Někdo, kdo ještě tak úplně neztratil duši. Protože ta patřila tobě. Kdysi stejně jako dnes. 
Pokrčil jsem uvolněně rameny. Neutíkal před tou bouří, neuhnul pohledem. "Nevím." můj hlas byl pevný, i když mé ruce se třásly. Každá buňka mého těla křičela a já nemohl, nemohl myslet, když jsi byl tak blízko. Ta známá vůně, moje nitro bylo plné i prázdné zároveň, jen jsem se zhluboka nadechl a přivřel oči. "Nikdy jsem to nechápal. Nedokážu zapomenout ani to ovládnout." nelhal jsem, tobě nikdy, Adame. Jen tys věděl, co jsem doopravdy zač. Zvedl jsem ruku, tentokrát to byla moje dlaň, co se dotkla jeho tváře, jako bych ani nevěřil, že tam skutečně je. Ten dotek byl úplně jiný než v tom baru, kde jsem si tě přivlastňoval. Tenhle dotek byl bázlivý a nejistý, nebál jsem se, že mě odstrčíš, bál jsem se, že když se tě dotknu, všechno zmizí, stejně jako ta maska, kterou jsem měl tak dlouho na tváři. Ale tys mě znal,.. Udělal jsem krok k němu, bylo jedno, co udělá, přijal bych cokoliv a do jeho blízkosti jsem se dostal s naprostou důvěrou. Bylo to zpátky, všechno, úplně všechno, čemu jsem ty roky propadal tak bezedně a neuměl to zastavit, dát ti cokoliv, cokoliv bys chtěl. Putoval jsem prsty po jeho tváři, vpletl mu je do vlasů, dávno překonal všechny ty hranice, které pro mě stejně nikdy neexistovaly, když jsem se dotkl jeho rtů a zavřel oči, přišlo mi že omdlím, že se svět zastavil, neexistovalo nic, vůbec nic, jenom ty.
"Chyběl jsi mi.." když jsem byl v jeho blízkosti, věděl jsem, že jsem ztracený. Že jsem ti znovu propadl, ale odmítal s tím bojovat, neměl jsem sílu tomu čelit, když jsem to chtěl tak moc. Celý život jsem byl realista, cynik a zmrd, ale když došlo na tebe, byl jsem snílek, co zapomínal dýchat. Jazykem jsem přešel přes jeho rty, bez pochyb, beze strachu, protože tak jako jsem já rozuměl jeho bolesti, věděl jsem, že on rozumí té mojí. Ublížil jsem ti, já vím. Ublížil a znovu ublížím. Víš to stejně dobře jako já. Ale jsem tady, Adame. Jsem tady, protože mě mohli zlomit, ponížit a rozšlapat na tisíc kousků, ale tohle mi vzít nemohli. Co to se mnou kurwa je..? Ty, Andy. To všechno ty. 
Bez přemýšlení jsem vnikl do jeho úst a políbil ho se všemi těmi protichůdnými pocity, kterým jsem nerozuměl a ani nechtěl, objal ho rukama kolem krku, přitáhl ho tak blízko k sobě, tak pevně, jak jen to šlo, bolelo to, každá rána na mém těle bolela, ale já chtěl, aby bolela víc, mnohem ví, když jsem prohloubil ten polibek a ty tři roky jako by odvál vítr. "Tolik jsi mi chyběl.." 

Vydechoval jsem a prudce se nadechoval, ramena se mi třásla, tím vztekem, tou frustrací, tou nepopsatelnou bolestí, kterou jsem cítil, všechny ty vzpomínky, co mě zaplavovaly, když jsem zblízka sledoval tu tvář, kterou jsem znal nazpaměť. Když jsem vnímal tu vůni, to jeho drobné tělo. Stejně jako ty oči, ty proklaté oči, které uměly všechno. Uměly být jako divoká řeka, drzé, nespoutané, jiskřily, smály se, provokovaly. Stejně tak jako uměly zůstat netečné, klidné zmatené a tak ztracené. Tak strašně ztracené. Nikdy pro mě nebyl tím, kým byl pro ostatní. Já věděl kdo byl, nebo jsem si to aspoň myslel, věděl jsem, že je jiný, zničený, jistým způsobem rozbitý a překroucený, ale přijímal jsem to takového, jaký byl. Se všemi chybami, se vší tou nejistotou i tou bolestí skrytou za tím pohledem. Upřel jsem na něj pohled ve chvíli, kdy se mě dotkla jeho dlaň. A ten dotek pálil, pálil, ale stejně tak uklidňoval, uklidňoval všechnu tu bouři, co ve mě zuřila, všechen ten hněv, co odešel ve chvíli, kdy tvé prsty putovaly po mé tváři a já se tomu nedokázal bránit. Tolikrát jsem si představoval tu chvíli, kdy tě uvidím, pošlu do hajzlu, vypakuju ze svého života protože jsi způsoboval až příliš bolesti, ale teď, teď, když jsi tady stál, když se tvé rty dotýkaly těch mých v tom polibku co rozžehnul a uhasil všechno zároveň, věděl jsem, že nic z toho udělat nechci. A ani bych nikdy neudělal. Nedokázal jsem mu odolávat, nedokázal jsem ho odstrčit, protože všechno na mě křičelo, že teď je to správně, on, v mém náručí, tenhle okamžik, kdy se celý svět zastavil a on byl jen můj, jen můj, v mém náručí, v mé blízkosti. Jeho slova bodala, chtěl jsem mu říct, ať mlčí, chtěl mu ironicky říct, že když jsem mu teda tolik chyběl, proč odcházel. Ale nechal jsem se umlčet, nechal jsem se zlámat tím, že přišel, že se po těch letech stejně vrátil a nechtěl hledat důvody proč. Chtěl jsem mu věřit, chtěl jsem mu zoufale věřit, že mu na mě záleží, že tohle všechno neznamená jen jeho pobavení, že nepřijde a nezlomí mi srdce na tisíc kousků. Miloval jsem ho, víc než cokoliv nebo kohokoliv jiného a ten pocit nezmizel, nezmizel ani po tolika letech, ale stejně dobře jsem věděl, že jsem pořád stejně naivní. Protože on nezůstane. Protože mě znovu pošle ke dnu. A já se znovu po hlavě vrhal do toho neznáma, protože když byl se mnou, všechno dávalo smysl. I ty rány na mé duši. Jeho hlas, co mě konejšil i sváděl, vábil a mučil a jeho rty. Odtáhl jsem se, odtáhl ho od sebe a sledoval ty oči, ty oči, které nikdy nelhaly a hořce si uvědomoval, že mi nikdy nic nesliboval.
"Zničíš mě.." Pronesl jsem bolestivě, ale nechtěl jeho souhlas, nechtěl aby mi to vyvracel nebo mě ujišťoval, že mám pravdu. Ne, musel jsem to vyslovit nahlas předtím, předtím, než mě to znovu pohltí. A namísto toho, abych ho odstrčil, abych si s ním promluvil, abych ho donutil odpovědět na všechny ty otázky, co mě roky sužovali, nenechávali mě spát, dýchat, fungovat.. Namísto toho jsem se jen znovu sklonil a políbil ho. Zoufaleji, naléhavěji. Mé ruce sklouzly po jeho zádech na bedra, když jsem si ho přitáhl blíž do náručí, zatímco jsem jazykem vnikl do jeho úst, prozkoumával je, užíval si každý dotek, každý polibek, každou minutu, protože jsem nevěděl, jestli bude nějaká další. Byly to mé ruce, co sklouzly ještě níž, putovaly přes jeho zadek, než se umístily pod ním, když jsem si ho bez dalších slov vyhoupl do náruče, když jsem chtěl, aby mi obmotal nohy kolem pasu zatímco jsem ho odnášel do ložnice aniž bych se odtrhl od těch zapovězených úst. Položil jsem ho do peřin, něžně, opatrně, protože jsem se nechtěl odpojit, nechtěl to přerušit, nechtěl dát prostor těm myšlenkám, výčitkám a pochybám. Ne, byl jsem to já, kdo ho líbal, něžně, ale zároveň náruživě. Byly to mé ruce, co už dávno opustily jeho pozadí, aby putovaly pod lem té mikiny, mé mikiny. Té, kterou jsem vytáhl nahoru, abych odhalil jeho tělo, když jsem se odtrhl od jeho úst a chtěl ho ochutnat, všude, detailně vnímat každičkou pihu, znaménko, šrám i prohlubeň, když jsem se zničehonic prudce odtáhl. To tělo, drobné tělo poseté hromadami tmavorudých modřin a já jen pevně stiskl rty k sobě a věnoval mu starostlivý, ale tvrdý pohled.
"Lukáši.." Procedil jsem jeho jméno skrz zaťaté zuby, protože jsem bojoval s tím se po něm vrhnout, neřešit to, nebyla to už moje starost, nebyla.. A s tím donutit ho, aby mi řekl všechno a já našel toho, kdo mu tohle udělal a donutil ho tvrdě zaplatit.

Bolelo mě ho tak vidět, i když se v mé tváři nic nezměnilo, nedal jsem nijak najevo výčitky, které jsem cítil, obavy, nejistotu, nedal, nechtěl, nechtěl jsem, aby mě litoval, protože já si jeho lítost a city nezasloužil, znal mě ze všech nejlíp, neuměl jsem před ním skrývat to, co jsem měl v srdci, ne, když byl jeho pohled tak prázdný a přitom se v něm odráželo tolik. Zničíš mě.. Neusmál jsem se, nezamračil, nesnažil se promluvit, protože měl pravdu, co jsem mu na to měl říct? Měl jsi jedinou naději, měl jsi mě vyhodit, vyškrtnou ze svého života, otočit se a nikdy se nevrátit, zapomenout, ale to nešlo. Nešlo, viděl jsem to v tom pohledu, tolik jsi chtěl jít dál, ale nemohl jsi. A já byl zmrd, kterej byl rád, protože jsem si tři roky namlouval, že je to pro tebe beze mě lepší, ale stačil jedinej pohled, kterej mi prozradil, že se nic z těch citů nezměnilo a moje nitro zaplavil ten pocit uspokojení jako lavina. Nezapomněl jsi, nezapomněl jsi na jedinou věc, pořád to bylo stejné, úplně stejné, jako by ty roky nikdy nebyly. Zničím tě, věděli jsme to oba, tak proč jsi mě k sobě znovu přitahoval, proč jsi mi dovolil ti tohle všechno dělat, když jsi věděl, co tě čeká? A proč jsem to dělal já..?
Oplácel jsem mu ty polibky, všechen ten vzdor, ta tichá výzva, kterou jsem měl neustále vepsanou v očích, zmizela s chutí jeho rtů, najednou jsem byl tak poddajný a důvěřivý, když jsem povolil všechny ty ochranné bariéry a prostě se schoval do jeho objetí, kam jsem vždycky patřil, na to nejbezpečnější místo na světě. Tiskl jsem ho pevně, zoufale k sobě, když si mě vysadil do náruče a já mu samozřejmě ty nohy obmotal kolem pasu, ani já jsem neměl sílu se od něj odtrhnout, v hlavě mi tikala každá minuta, kdy jsem byl bez něj, bez těch doteků, bez těch polibků a já nechtěl promarnit ani jednu další, ne, když byl tak blízko a všechno ve mě znovu ožívalo jako mávnutím kouzelného proutku. Položil mě do postele a na mě jako ranou z čistého nebe dolehlo všechno, všechno, známá vůně z měkkých peřin, ty pevné drsné ruce, které se mě ale vždycky dotýkaly s překvapivou něhou, oči, které se ke mě znovu a znovu zvedaly s tou neutuchající vírou, ležel jsem v jeho posteli a srdce mi bilo jako splašené, zdálo se mi, že se udusím, že jestli mě pustí, rozpadnu se na tisíc kousků. Tohle jsi uměl ty, jedině ty, jen před tebou jsem uměl odhodit tu masku a být tím klukem schovaným uvnitř, zranitelným, poddajným, zamilovaným, důvěřivým, naivním snílkem, který ti chtěl dát všechno. 
Jeho ruce, které se dotýkaly mého těla tak měkce, až mě to děsilo, jak snadno se samovolně vypínalo proti němu, ještě se pořádně ani nic nedělo a já byl vzrušený na maximum, cítil bolestivě každou buňku svého těla, která ho chtěla, jeho, jenom jeho. 
Dokud se ode mě neodtrhl a já si v jeho očích nepřečetl tu špatně skrývanou starost. Starost o mě. Ležel jsem tam s rukama bezbranně položenýma za hlavou, díval se na něj a třásl se, ne bolestí, ne strachem, ale radostí, štěstím, po všech těch letech, kdy jsem své tělo dával v sázku, huntoval ho, ubližoval mu a jen doufal, že už to jednou konečně nevydrží, se na mě díval s takovými obavami, až mě to nutilo do smíchu. Byl blázen, sladký blázen a já ho miloval, miloval každou jeho sebemenší část, naivní, zlomenou, rozbitou, mojí.. 
"Tohle na tobě miluju.. Chceš mě nenávidět, ale vůbec ti to nejde." vyhoupl jsem se do sedu, potlačil to bolestné syknutí, nechtěl mu dávat ještě víc najevo, jak na hovno můj život byl. Tyhle rány bolely, ale zmizí to, přejde, ale bolest uvnitř mě, ta nemizela, víš? Nemizela, dokud jsem neviděl tvou tvář, necítil tu vůni, nevnímal to teplo, dokud o mě neměl strach ten jedinej člověk na týhle posraný zemi, jedinej, kterej nechtěl peníze, sex, drogy, moc, jedinej, kterej viděl mě, jenom mě. Nevíš, jakej to byl pocit, že se o tebe někdo bojí, že někomu na tobě pořád ještě záleží. 
Stáhl jsem si tu mikinu přes hlavu, ignoroval bolest, na té přece vůbec nezáleželo, když jsem se naklonil k němu a vjel nedočkavými prsty pod jeho oblečení, svlékal ho rychle, lačně si prohlížel to tělo, které vypadalo jinak, než když jsme byli kluci na střední, dospěl jsi, změnil se a mě to přitahovalo snad ještě víc. Donutil jsem ho si sednou a sám mu vylezl na klín, usadil se tam jako už tolikrát předtím, i když to bylo tak dávno, ale moje tělo si to pamatovalo všechno. Zvedl jsem ruce, otevřenými dlaněmi šel od břicha přes hrudník, minul ramena, konečky prstů se dotkl jeho krku, ostře řezané čelisti, tváří, víček, čela, špičky nosu a nakonec hravě těch rtů, ke kterým jsem se sklonil a s tím jemným, provokativním úsměvem neodolal, když jsem je políbil. Ne, nechci to řešit, nechci tuhle chvíli porušit, nechci ve tvé tváři vidět tenhle výraz, Andy. Ty do tohohle světa nepatříš. Patříš sem, do voňavých peřin, do tepla, k tomu stolu, na kterém se válely desítky popsaných papírů a já toužil si je všechny do posledního přečíst, přečíst si tvé myšlenky, egoisticky se ujistit, že pořád píšeš o mě. Stačilo, že jsi tak bezelstně miloval zrovna mě, nemusel jsem ti přidělávat ještě další starosti. Ne, o tomhle jsem mluvit nehodlal a nehodlal mu dovolit přerušovat tuhle chvíli banálními hloupostmi. Ne teď, když jsem ho tolik potřeboval cítit, hmatatelně, reálně. 
"Dotýkej se mě, všude.." odtrhl jsem se od jeho rtů jen proto, abych mu mohl své sobecké požadavky zašeptat rovnou do těch sladkých úst, zvedl jeho ruce a položil je na své boky, zatímco jsem se mu dráždivě zhoupl v klíně. Byl jsem jenom prodejná děvka a nemyslel si o sobě nic lepšího, ale s ním to bylo jiné. S ním jsem to chtěl, toužil po tom, prahnul a chtěl jsem, aby to věděl. Ruce jsem mu vpletl do vlasů a jemně zatáhl, aby zaklonil hlavu, jen proto, abych se mu jen líně pousmál do rtů. "Líbej mě,.." zuby jsem drze potáhl za jeho spodní ret, jazykem ranku něžně opečovával, mazlil se s ním, dokud jsem jazykem nevnikl dovnitř a nepropátral hladově jeho ústa. Dlaněmi jsem sklouzl na jeho krk, palci pohladil čelisti a odtrhl se, i když jsem zůstal tak blízko, tak blízko, abych cítil jeho dech a mohl se mu dívat do očí. Můj hlas byl tichý, chraplavý, naléhavý a zoufalý, ale já nechtěl, nechtěl nic skrývat, ne teď, ne před tebou. Olízl jsem si suché rty, ale pohled nesklopil. "Vezmi si mě, Adame, tvrdě, hluboko, chci to cítit, tebe,.. vezmi si to všechno. Stejně to vždycky bylo a bude tvoje.." 

Bylo tisíce důvodů proč tohle všechno bylo špatné. Tisíce důvodů proč bych neměl si ho zvát domů, neměl utápět všechny ty pocity v těch hladových polibcích, neměl zatracovat ten zdravý rozum který se čím dál tím víc ztrácel pod váhou jeho těla, co se ke mě tisklo, pod jeho doteky, jeho zatracenými horkými rty. A i když bylo tisíc důvodů proč ho nenávidět, proč ho vyhodit dveřmi a už nikdy nevyslovit jeho jméno, byl taky jeden jediný důvod proč to nedělat a ten stačil, ten stačil na to, abych pokračoval, abych mu oplácel ty polibky, abych ignoroval ty bolestné rány na jeho těle a prostě dělal jen to, co chtěl. Nemohl jsem srdci poručit, nemohl jsem zakrýt ten pocit, že i když to bolelo, i když mi ublížil, i když mě donutil se všeho vzdát, udělal bych to bez váhání znovu. Protože mou postelí prošlo už mnoho tváří, ale ta tvoje byla ta, kterou jsem si tady zas a zas v těch bezesných nocích představoval. Přesně takovou. Sladkou, otevřenou, plnou bolesti a ran a přesto určitým způsobem sobeckou. Ale v tom pohledu bylo i něco víc. Něco, co jsem vídával jen já, když si mi ležel na hrudi a já ti jen líně kroužil prsty po tetování, pohrával si s tvými vlasy a vychutnával si tvou přítomnost. Protože se mnou jsi byl někdo jiný, někdo, pro koho to všechno stálo za to. A možná to nikdo nechápal, možná mě za to všichni soudili, ale já věděl své. Věděl jsem, kdo jsi. A i když byli chvíle, kdy jsem tě z duše nenáviděl a přál si, abys mi nikdy do života nepřišel, byli taky momenty, kdy jsem nedokázal popsat ten hřejivý pocit pokaždé, co jsem tě měl u sebe. A nikdo mi nikdy nedokázal opak. Nikdo, Lukáši. Protože ty jsi ten kterému patřilo moje zlomené srdce ať už jsem s tím bojoval jak jsem chtěl.
Cítil jsem tu naléhavost, cítil jsem, jak moc to nechce řešit, jak tenhle večer chce jen to jediné, co jsem mu uměl a chtěl dát. Nemohl jsem se tomu bránit, nemohl pronést ty otázky proč, nemohl na něj křičet ani se vztekat, protože jsem stejně jako on chtěl zoufale utopit ty tři podělané roky v jeho náruči. Všechno na mě křičelo, hlasitě se dožadovalo pozornosti, když jsem to nevydržel a přejel dlaněmi přes jeho stehna níž, až k jeho lýtkům a zase drze zpět nahoru. Poslouchal jsem jeho prosby a hodlal jim vyhovět do posledního detailu. Snad i proto jsem si ho znovu přitáhl, abych propátrával každý centimetr jeho úst, majetnicky, drsně a přesto jemně, tak, jak jen to s ním šlo, protože celou tu situaci jsi měl vždycky pevně v rukou ať už jsem si to nalhával nebo ne. Jeho hlas, cítil jsem tu touhu, tak hmatatelnou, až bolestnou, když jsem ho chtěl cítit blíž, zoufale blíž. Snad i proto jsem neváhal, když jsem si ho přitáhl blíž do klína, když jsem mu jemným třením svého klína o něj dával najevo, že ho chci, zatraceně moc ho chci. Ale nemohl jsem být tvrdý ani drsný, nemohl, protože jsem věděl, věděl, jak jsi ve skutečnosti křehký a bál se. Skutečně se o tebe bál a nemohl to popřít.
Snad i proto jsem ještě chvíli laskal jeho ústa, sjel rty na krk, který jsem zasypával drobnými kousanci, líbal ho, sál, přejel níž, až k tomu citlivému místu mezi ramenem a krkem, pokračoval ke klíční kosti, níž a níž, dokud jsem mu nepoložil dlaň na bedra a znovu si s ním prohodil pozice. Protože já si tě chtěl vzít, po svém, detailně a hladově. Protože já jsem se chtěl dívat do těch světlých očí, chtěl si vychutnávat každý ten moment slasti, co se ti v nich odrazí po tom, co si to všechno znovu vezmu. Protože jsem netoužil po ničem jiném než po tvém horkém těle, po té blízkosti, po tom prázdnu a zároveň absolutní sytosti. Chtěl jsem slyšet své jméno ze jeho rtů, znovu a znovu, tím samým ochraptělým hlasem, díky kterému jsem přestával dýchat.
Netrvalo to dlouho, když jsem ho bez nějakého protahování zbavil kalhot i trenek a tak i rovnou sebe. Byl jsem nedočkavý, stejně jako on, nechtěl, aby nám nic překáželo v tom objevování, nic, co by mě od něj dělilo, od toho lákavého, leč zlomeného těla, které jsem líbal a opečovával, s něhou a intenzitou, nevynechal jediný koutek, jediné znaménko nebo pihu, jak jsem si polibky razil cestu níž a níž. Byl jsem to já, kdo mu roztáhl nohy od sebe a hladově a dráždivě kousal do té jemné kůže na jeho vnitřní straně stehen, zatímco jsem mu nehty zarýval do té druhé. Nevydržel jsem to dlouho, ne, nemohl dlouho zůstat bez jeho rtů, bez jeho blízkosti, když jsem se znovu napřímil, položil mu ruce na boky a přitáhl si ho blíž, blíž do klína. Nechtěl jsem čekat, nemohl, když jsem mezi prsty sevřel jeho bradu, nadzvedl ji a díval se mu do světlých očí. Možná jsem nic neříkal, ale mé doteky, mé polibky mluvily za vše. Díval jsem se mu do očí a pátral v nich po něčem, co by mě donutilo přestat, stáhnout se a zmizet, ale nic tam nebylo. Jen ta stejná touha, co hořela i v těch mých a já nedokázal odolat. Nedokázal. Hrál jsem si na tvrďáka, hrál jsem si na toho týpka, kterého nic nerozhází a nemá slabiny. Ale tys byl moje slabina, Lukáši. Ve tvé přítomnosti se ze mě stával hlupák. Naivní zamilovanej hlupák, kterej marně doufal, že to tentokrát bude jinak, i když hluboko v sobě věděl, že to tak nebude.
"Zůstaň.." Tichá prosba kterou jsem zamumlal do jeho rtů spolu s tím, jak jsem pronikl do jeho těla a pevněji mu sevřel prsty kolem útlých boků. Protože jsem přestával dýchat, musel se kousnout do rtu a na chvíli přivřít oči. "tady.." Vydechl jsem znovu, zatímco jsem ho jemně políbil, ale přesto se nakonec oddálil. Chtěl jsem ho vidět, potřeboval to vidět, ať už to bude cokoliv.

Nevím, nikdy jsem nevěděl, proč zrovna on, proč jsem s ním někdo úplně jiný, proč mu dovolím to, co bych nikomu jinému nedovolil. Proč si to tolik užívám, proč mě to připravuje o dech, o rozum, o jakýkoliv odpor, když je blízko, tak blízko u mě. Kolikrát jsem tohle dělal, kolikrát někoho nechal, aby si mě vzal, ale tak tvrdošíjně se odmítal podvolit, provokoval, odporoval, dal jim svoje tělo, ale to bylo všechno. Neukázat slabinu, mít to za všech okolností pod kontrolou, vytěžit z toho maximum, na ten prchavý moment sám sobě namluvit, že ten slastný pocit stačí, ale nestačil, nikdy to nestačilo, nikdy to nebylo to, co jsem cítil tisíckrát silněji jen ve chvíli, kdy se jeho ruce dotkly mých stehen, když jsem ho nechával, aby mě líbal tak majetnicky, protože mohl, musel, jenom on mi tohle mohl dělat, motat mi hlavu a připravovat mě o rozum, protože jen před ním jsem mohl ukázat ty slabiny, rány a nejistotu, protože místo toho, aby to využil, aby přidal jen další a další bolest, jeho dotek byl starostlivý, jeho oči plné něhy, i když měl největší právo mě nenávidět. Tolik jsem ho miloval, tolik za ten pohled, kterým mi říkal naprosto všechno, co jsem potřeboval vědět, co mazal všechny ty roky, jako by se mě dotýkal sotva včera. Cítil jsem z něj tolik bolesti a trápení, tolik otázek, které mi chtěl pokládat, a přesto mlčel a zase jen plnil to, co jsem po něm chtěl. Byl jsem mu vděčný, tolik vděčný, že místo slov léčí mé rány svými horkými rty, těmi drsnými a zároveň jemnými doteky. Vždycky jsem se mu smál, provokoval, aby si mě vzal tvrdě a on mě s tím přivřeným pohledem vážně chtěl někam narazit, ale nakonec to nešlo, nikdy to nešlo a já se mu smál do rtů, tehdy, dnes, ale nebyl to výsměch, jen všechny ty pocity, které jsem pohřbil hluboko do sebe a ony tak jednoduše zase vyplouvaly napovrch. Zavřel jsem oči a oplácel mu ty upřímné polibky, ty které mě vracely zpátky do minulosti, zpátky k těm dnů, kdy jsme místo školy znovu a znovu končili ve tvojí posteli, kdy jsi protestoval, ale tvoje tělo tě zrazovalo a já stejně tehdy jako dnes cítil z každé části tvého těla, jak moc mě chceš. Tehdy jsem se na tom bavil, přišlo mi to vždycky tak roztomilé, jak v tobě všichni viděli toho chladného badasse bez emocí a ty jsi byl přitom tak oddané štěně, ale já nestál o žádné silácké kecy ani dramatická gesta, dospěl jsem, Andy a bolestně si uvědomoval, jak moc na tobě všechno miluju, každou tvou naivní a laskavou vlastnost, každou drobnou ohleduplnost ve tvém jednání, tu pozornost, kdy jsem ve tvém pohledu byl vždycky jenom já. Chybělo mi to, víš. Ten pocit, že mě potřebuješ. 
Zaklonil jsem oddaně hlavu, nechal ho, aby líbal můj krk a vůbec se nebránil stenům, které mi unikaly z pootevřených rtů stále hlasitěji. Byl jsem zvyklý držet rty pevně u sebe, nedat to najevo, neudělat jim tu radost nebo jsem naopak sténal tak lascivně a divoce, jen abych získal, co jsem chtěl, ale s tebou to bylo jiný, přirozený, nemusel jsem nic předstírat ani hrát, protože jsem na všechny tvé doteky reagoval tak citlivě, jako by se mého těla nikdo nedotkl celé měsíce. Dávno jsem mu ruce obmotal kolem krku, putoval nedočkavými prsty po jeho pevných ramenech na silné paže, zatraceně, odkdy jsi je měl tak svalnaté? Bylo přitažlivé a vzrušující objevovat to nové tělo, které jsem znával nazpaměť a které se tolik změnilo a mě to jen víc lákalo, víc probouzelo touhu znovu prozkoumat a objevit každou část, každou si vtisknout do paměti, abych tvé tělo poznal i poslepu, jak tomu bylo dřív. Sjel jsem na jeho záda, nehty mu bolestivě zarýval do hladkých svalů, když mě znovu povalil na záda a já se naprosto odevzdaně nechal. Od kohokoliv bych tohle bral jako ponižování, jako dokazování si moci a nenechal bych se, ale s tebou jsem se prostě cítil v bezpečí, tobě bych dovolil cokoliv. Otevřel jsem oči a střetl se s tím tmavým pohledem, který byl tak odtažitý a studený, ale já v něm četl jako v otevřené knize, protože já ho znal ze všech nejlíp. Neodtrhl jsem oči, provázel ho pohledem celou tu cestu, kdy mě i sebe zbavil oblečení a já si ho prohlížel, beze studu, lačně, drze, vzrušeně, zatraceně, vždyť celé mé tělo se k němu vinulo tak očividně a nedočkavě, nemohl jsem to vůbec ovládat, jen bez zábran vzdychal v odpovědi na jeho doteky, polibky a kousance. Natáhl ruce, když mi přišlo, že už je ode mě moc dlouho, ostře se nadechl, když si mě k sobě přitáhl, když mi zvedl bradu a já se jen díval do těch bezedných očí, o kterých jsem blouznil v osamělých nocích. Prázdné, nikdy nebyly prázdné, vždycky byly plné emocí, plné strachu, nejistoty, naléhavosti, touhy, lásky, ty oči, které jsem miloval, kterým jsem neuměl lhát, které vždycky viděli víc, než všichni ostatní. Ty oči, které mi dávaly pocit, že svět se nezbláznil, že ještě nechci umřít, že ještě má smysl tu zůstávat. 
Prohnul jsem se v zádech, když do mě pronikl, vypnul se proti němu, snad automaticky mu obmotal nohy kolem pasu, vždycky to se mnou uměl a stačilo tak málo, abych se mu zcela poddával. Ten pocit, trhal mě na kusy a držel pohromadě, dával smysl a bral rozum, dusil mě a konečně mi dával šanci se nadechnout. Byl jsi zpátky, byl jsi se mnou, byl jsi zase můj. 
Zvedl jsem ruku a s překvapivou něžností se dotkl té tváře, neodtrhl pohled, věděl jsem, co chceš slyšet, co chceš, aby se odráželo v mém pohledu, ale nemohl jsem ti lhát. 
"Ada-me.." jeho jméno, které jsem zasténal, zaprosil, zašeptal jako prokletí, jméno, které jsem chtěl opakovat znovu a znovu, ale tys věděl, že ti tuhle odpověď nemůžu dát. Nikdy jsem ti nic nesliboval, protože i když tady jsem byl jenom kluk, kterej ti zaprodal duši, ti démoni tam venku jen čekali, až se znovu nadechnu, až znovu povstanu z popela a znova začnu bojovat, protože nic jinýho mi nezbývalo. Jen jsem se usmál, smutně, nejistě, mohl jsem souhlasit, mohl ti slibovat sladké lži, ale já nemohl. Protože tys byl to jediný, na čem ještě záleželo. 
"Ada-me~.." zvedl jsem se na loktech, rukou mu zajel do vlasů, přitáhl ho k sobě a líbal jeho rty, bral si to všechno, vpíjel se do jeho úst, zatímco jsem se pohnul tvrdě proti němu, já rozhodně neměl žádné zábrany, kašlal na bolest, kašlal na zlámaný žebra, já to jenom potřeboval umlčet, vypnou, ukončit, ztratit se v tobě. "Adame~.." můj hlas byl ochraptělý, jak jsem přestával myslet, jak jsem jen chtěl víc, zoufale víc, když jsem si ho přitahoval k sobě, volnou rukou mu zarýval prsty do jemné kůže, jako by to bylo naposledy, protože smutným faktem zůstávalo, že nad ránem zase zmizím a neměl jsem tušení, jestli tě ještě někdy uvidím. Znovu jsem se usmál, když jsem ho kousnul do rtu a zatáhl, bylo mi to fuk, posranej život, posraná budoucnost, na ničem nezáleželo, protože já ničeho nelitoval.

Neodpověděl, neujistil mě a já to ani nečekal. Nečekal jsem od něj zamilovaný happy end, nečekal jsem, že by v téhle místnosti zůstal déle než do východu slunce a já se jen probudím a nahmatám znovu prázdnou postel. Dřív to tak nebylo, nebylo, když jsem se budil a ve světle těch ranních paprsků sledoval tvoji bledou tvář, tak nevinnou, tak čistou a já ji dokázal pozorovat hodiny, dokud se neotevřely ty sladce prohnané oči a on mě nesetřel nějakou rýpavou poznámkou o tom, že ví, že na něj zírám jak na svatej obrázek už nějakou dobu. Ale já si nemohl pomoct, nemohl, když jsem vzpomínal na ty chvíle, kdy jsi se hlasitě smál, usínal mi v náručí, zatímco jsem prsty mapoval každý hrbolek na tvých zádech, každou nedokonalost, každou perfektní linii i křivku zatímco jsi pomalu oddechoval. Ale věděl jsem, že tentokrát to bude stejné jako naposled. Jen tentokrát na to budu připravený, na to odmítnutí, na to prázdno a bolest, co po tobě zůstane. Protože jsem se vážně snažil, sakra, fakt se snažil si tě znenávidět, křičel tvoje jméno na dně flašky tolikrát a stejně to nepomohlo. A nezmizelo. Jen se to otupilo, uspalo, čekalo. Čekalo to na to až se vrátíš a znovu sebou vezmeš všechno, co jsem bedlivě skrýval. Mé jméno, mé jméno, které splývalo z těch rtů s naprostou samozřejmostí, s tou jistotou, jako ho vyslovoval už tolikrát a přesto znělo jinak. Prosebněji, naléhavěji s tím, jak jsem postupně zrychloval přírazy do jeho těla a ztrácel se v tom všem. Ztrácel se v něm, v nás, v tomhle okamžiku, kdy jsem sledoval ty přivřené oči, vrýval si všechna ta slova, všechny ty pohledy i doteky do paměti, abych až tě jednou budu chtít zase nenávidět, si na to vzpomněl. Na tyhle pocity, které si ve mě vyvolával jen ty. Bez tebe jsem byl jen chodící přízrak, fungoval tak, jak se očekávalo, dával svoje city na papír, a pak je pohřbil hluboko na dně šuplíku dokud nebolela natolik, abych jim mohl vdechnout život. Ale když jsi byl tady.. Nedokázal jsem to zastavit, tu skrytou radost, tu radost smíchanou s tím hořkým pocitem zrady, který se ale ztrácel víc a víc s tím, jak jsem si nenasytně bral tvoje rty, tvoje tělo a tvou duši. Zas a znovu. Protože tu jsi mi dával, tu jsi mi ukazoval, tu jedinou jsi mi nabízel, abych do ní nahlédl, na ten kratičký okamžik než si znovu nasadíš to svoje brnění, než znovu vybuduješ všechny ty hradby, než odejdeš a ani se nad tímhle momentem nepozastavíš. Nechápal jsem tě a přitom to chápal naprosto dokonale.
Nevydržel jsem to, nevydržel, když jsem ho opatrně strhnul vedle sebe na postel a otočil ho k sobě zády. Když jsem si ho za boky přitáhl níž a znovu do něj pronikl, jen proto, protože jsem ho potřeboval cítit co nejblíž. Protože jsem se chtěl mazlit k tomu zničenému tělu a dávat mu tu péči, co tak zoufale potřebovalo. Ležel jsem na boku, tiskl ho k sobě, přecházel dlaněmi nenasytně přes linii jeho stehen, boku, zad, šíje, až jsem ruku přesunul dopředu, prsty jemně putoval přes krk, tak paradoxně jemně k těm tvrdým přírazům, co jsem mu věnoval, vzal ho za bradu a otočil obličej k sobě, jen proto abych ho znovu políbil. Nikdy jsem na něj neuměl být hrubý, nikdy, když se to drobné tělo ztrácelo v mé náruči, stejně jako teď, zatímco jsem se jemnými polibky dostal od jeho rtů na jeho krk, šíji, ramena až k jeho uchu, které jsem tvrdě skousnul s tím, jak jsem ztrácel tu trpělivost, ztrácel se v něm. A tak se moje ruka ztratila v jeho klíně, když jsem ho začal třít, zpracovávat, zoufale pumpovat, protože jsem věděl, musel, potřeboval to ukončit. Nechtěl, zoufale moc nechtěl, chtěl se mučit, chtěl to prodlužovat, ale pravdou bylo, že už to bylo tak dlouho. Tak moc dlouho a mé tělo po něm prahlo, tak zoufale moc, když jsem až bolestně přirážel a dostával se na vrchol. A na ten konec. Protože nic jiného nepřijde.

Nevím, nevím čím to bylo jiné, čím se to tak moc lišilo od všeho, co jsem dělal s desítkami dalších znovu a znovu. Nechtěl jsem si připouštět, že do cizích náručí se často vrhám s ochotou jen proto, že pořád nějak naivně doufám, že to bude jiný, lepší, trvalý, že to vymaže tvojí tvář z mojí hlavy, z mojí duše. Jenže to nešlo, nikdy to nešlo. Neříkám, že jsem nikdy nezažil dobrej sex, ale byl to sex, jenom šukání za účelem zapomenout, utnout ty hlasy, vyvrcholit a umlčet pudy. Stále jsem v nich hledal něco víc, ale někde hluboko jsem stejně věděl, že to co chci, jsi ty. Já nezapomněl, Adame, ani na jedinej mizernej den jsem nezapomněl, jak to bylo krásný, nevinný, opravdový. Nezapomněl na všechny ty pocity, který jsem pohřbil a už je nikomu jinýmu nedal, schoval je hluboko pod tu masku, kterou znali všichni, ale tys pravdu znal. Znal jsi mě. A každý pohyb, každé sladké gesto, všechna ta něha a jemnost, s jakou ses mě dotýkal,.. zatraceně, komukoliv jinému bych se za to vysmál, ale tvoje doteky jsem přijímal hladově a netrpělivě, všechno bolelo a tvé prsty mě uzdravovaly a já to nepotlačoval, nepotlačoval ty bezbranné reakce, když mě otočil na bok a znovu si mě bral, zatímco jeho ruce mě objímaly a mazlily se láskyplně s mojí kůží a já se nechal, sakra fakt jsem se nechal a ještě víc si jeho ruce přitahoval kolem sebe, moje ruce putovaly po jeho pažích, vnímal jsem jednotlivé svaly a zatínal mu nehty do horké kůže, vzdychal jako laciná coura, ale neřešil jsem to, vůbec jsem nemyslel, dávno, moje hlava byla prázdná a lehká, když mi pootočil bradu a já se vpil do jeho rtů se stejnou naléhavostí, se stejnou nedočkavostí. Bože, miloval jsem jeho polibky, hravé, rozzlobené i hladové, chtěl víc, víc všeho, víc Adama. Spadl jsem hlavou do polštářů, svíral mezi prsty pevně prostěradlo, když v rytmu přírazů, které stále zrychloval a které už nebyly opatrné a ohleduplné, začal zpracovávat mou chloubu. Nehrál jsem žádnou hru, nepředváděl jsem ty laciné triky jako tolikrát, ne, já prostě jenom dávno přestal kontrolovat své myšlenky a moje tělo mluvilo za mě a dávalo mu přesně ty odpovědi, které chtěl. Protože bych slovy nikdy nevyjádřil to, jak moc ho miluju jako v tu chvíli, kdy jsem pevně svíral jeho ruce, choulil se mu do náruče, nesmyslně opakoval jeho jméno a odevzdával se mu vším, čím jsem byl. 
Cítil jsem, jak se jeho tělo napjalo, sám jsem se udělal do jeho dlaně jen pár vteřin po něm. Zavřel oči, hlava mi klesla do peřin, vdechoval jsem zhluboka tu známou, uklidňující vůni, sakra, byl jsem ztracenej, úplně ztracenej a věděl, že jsem v prdeli, že jsem to posral, v tuhle chvíli, kdy mě pevně držel, když jsem cítil jeho horký dech na svém krku a všechno vonělo po něm, jsem věděl, že jsem ztracený. 
Vymotal jsem se z jeho objetí s překvapivou netečností. Nebo možná to bylo přesně to, cos čekal? Nesnažil se mě zastavit, když jsem se posadil na okraj postele a sbíral své oblečení. Tys věděl, že odejdu, že jo.. Neotočil jsem hlavu, nechtěl to vidět, nemohl, protože bych to nedal, protože pohled ve tvejch očích by mi řekl všechno to, co viselo ve vzduchu. Cítil jsem se tu v bezpečí, v tomhle pokoji, který jako by nás zavřel do nějaké bubliny, kde nic neexistovalo, svět tam venku a jeho problémy, jenže já už nebyl ten naivní snílek, který ti vyprávěl nesmysly. Ta realita na mě řvala pokaždé, když jsem se pohnul a mé tělo mi připomnělo, že ta bolest je skutečná. 
"Půjdu se vykoupat.." oznámil jsem bezbarvě, můj hlas zněl divně, ochraptěle a vyčerpaně, ale tak jsem se přesně cítil. Vyčerpaný, rezignovaný, vykřičený ze všech těch sraček, který stejně nemůžu změnit. Vstal jsem, nechal ho tam, věděl, že nepůjde za mnou, zatímco on věděl, že už se tam nevrátím. Pustil jsem na sebe horkou vodu, nechal si drásat citlivou kůži, dopadat kapky na svou tvář a silou vůle potlačoval všechny ty pocity, které se mi rvaly hrdlem, i když jsem se tolik snažil mlčet. Bolest, strach, láska, zoufalství, výčitky, tolik výčitek, tolik lží a bolesti, který za sebou zase nechám, spálený mosty a zlomenej jedinej člověk, na kterém mi kdy záleželo. Ne, nemohl jsem o tom přemýšlet, nemohl a nechtěl, protože to nešlo, tohle jsem nemohl, nemohl prostě dělat, že věci a lidi tam venku neexistujou, protože oni nezapomenou a nakonec přijdou, najdou si mě a zjistí, že ubližovat mi fyzicky nestačí, ne, když ty jsi ta největší slabina, jakou jsem kdy měl. Jen ty, komu bych obětoval cokoliv. 
Vysušil jsem si vlasy, oblékl boxerky, sáhnul po té černé mikině, když jsem si všiml perfektně složeného, vyžehleného komínku prádla na sušičce. Zarazil jsem se, jako v transu udělal těch pár kroků a třesoucí se rukou pohladil měkkou látku, bylo tvoje, vždycky jsi byl takovej puntičkář a já se tomu jen smál, ale teď mě to přemohlo, moje srdce se rozbušilo, když jsem bezmyšlenkovitě to tričko vzal a prostě si ho oblékl, tvoje věci jsem tahal pořád, nikdy neřekl ani slovo a já zase nikdy neřekl, že vím, jak to miluješ a teď jsem tam stál a díval se na sebe do zrcadla, malej, hubenej kluk se spoustou modřin a zlomeným výrazem, tak naivní a hloupej, vůbec se mi nepodobal, tohle jsem nebyl já.. nebo jsem to možná byl já víc, než jakákoliv moje verze bez tebe..
Otočil jsem se, nechal tam všechny ty věci a vrátil se tam, zpátky, i když jsem věděl, jaká je to chyba, i když zdravý rozum křičel, i když jsem věděl, že je to blbost, já nemohl, prostě jsem nemohl odejít, protože jsem tě potřeboval víc, než jsem byl schopnej říct. Zůstal jsem stát ve dveřích a jen se na něj díval, na ten nechápavý a překvapený výraz ve tvých očích, ale i já byl překvapenej, co to sakra dělám, proč všechno riskuju jen pro.. jenom pro to nejdůležitější, co mám. Usmál jsem se, bezstarostně, rozpustile, když jsem se konečně pohnul a naprosto drze vlezl do postele za ním, usídlil se pod jeho dekou, strčil si nohu pod ty jeho a naprosto spontánně položil hlavu na jeho hrudník, jak jsem to udělal už tisíckrát. Zavřel jsem oči, ruka mi volně a malinko majetnicky visel přes jeho břicho, kde ukazováček psal texty jeho písní po jeho kůži, zatímco jsem poslouchal tlukot jeho srdce. 
"Budeš na mě zírat ještě dlouho? Vstával jsem brzo, chci se vyspat.." měl jsem se ti omlouvat, měl jsi mě proklínat, ale nic nedávalo smysl. Jenže to nevadilo. Na to jsme byli oba dva dávno  zvyklý, ne..?