21 y.o. | 177 cm | 68 kg | Leo | LA shining star | Actor
Kdo jsem? Z mých nejznámějších filmů byste nejspíš čekali nějakého náctiletého vyvrhele, bad boye s tajemnou minulostí a přitom srdcem štěněte kterého hlavní hrdinka chce naivně změnit a zlomit a on to pro ní stejně udělá, protože rozhodně žádným bad boyem není. A nebo naopak hrdinného Troye z High School Musical, který by lámal ta třináctiletá srdce tím měkkým úsměvem. Nebudete daleko od pravdy, jsem trochu od obojího, míň sladký než Troy, ale rozhodně stejně nevinnej a naivní, rozhodně žádný bad boy, ale to srdce štěněte a jemná duše tam skutečně bude.
Jsem prvořadě herec, měl bych umět střídat tváře, role a charaktery, ale nejde mi to tak, jak by mělo, a tak skutečně velmi často tápám v tom, kdo je ten skutečný Zeke. Myslím si, že jsem na tenhle business pořád ještě dost naivní ťulpas, který prostě věří v to dobro ostatních, který je pořád ještě skromnej i přesto, že si může dovolit lecco. A možná jsem často naivní a dost snadno ovladatelnej, ale rozhodně ne snílek. Jsem realista, který potřebuje věřit ve fakta a důkazy, než zázraky a povídačky. Jsem slušně vychovanej, žádnej drzej floutek, co si nevidí do pusy, chovám respekt a úctu ke všem, kdo si to zaslouží. Když se mi někdo nelíbí, dokážu mu to říct, dokážu rýpat a provokovat, ale mám své hranice a tabu, které jsem se neodhodlal pokořit jinde než na place. Nejsem žádný středobod pozornosti, ač se to na první pohled může zdát, ani bavič nebo egoista. Ne, možná to tak pro fanynky vypadá, ale ve skutečnosti jsem prostě milej obyčejnej kluk, co se dost stydí, rád se směje, ale málokdy nahlas, neumí říct sprosté slovo, to si ho nejdřív stokrát předříkám před zrcadlem, abych zapomněl jeho význam. Suďte mě, smějte se mi, ale má výchova na mě měla dopad ať už se ho snažím zakrýt nebo ne.
Můj vzhled se dost rapidně změnil za mou hereckou éru. Svou kariéru herectví jsem začal poměrně brzo, jsem to veselé dítě s velkými hnědými oči, kudrnatými hnědými vlasy a těmi perfektně bílými zuby, co viselo na plakátech jako reklama na Colgate a všichni si mě potom v obchodu pamatovali, kord na naší vesnici, kdy to vzbudilo všeobecné haló. A pak to přišlo, nejrůznější nabídky na seriály pro děti typu Hannah Montana, kde jsem předvedl pár vedlejších rolí a pokračoval ve svém vzhledu sladkého a roztomilého kluka. A když jsem pak v hlavní roli ztvárnil několik sladkých hnědovlásků, když jsem se pokaždé zamiloval, zpíval a nanejvýš dal pusu na pusu ve sladkém vyvrcholení a holky si můj obličej na plakátech lepily v pokojíčkách, věděl jsem, že mi to zůstane navždy. A nechtěl to. Nechtěl jsem být jen ten sladký nevinný klučina, a chtěl zažít i jiné role, a tak jsem tomu všemu přizpůsobil i svůj vzhled. Své nejnovější filmové nabídce. Proto kromě těch vlnících se kratších vlasů, tmavě hnědých očích a perfektnímu úsměvu, na mě najdete i další věci. Jako tetování vlnící se na pravé ruce až po rameno, o kterém matce pořád tvrdím, že je jen dočasné, po kroužek v nosu a menších náušnicích v obou uších. K tomu přidejte jemné ďolíčky v úsměvu, pihy na tváři a máte ideální filmovou senzaci.
Mé oblečení se také změnilo, z těch upnutých svetříčků s límečkem na volná trička, roztrhané kalhoty a snapbacky. Ale nebojte, má skříň je plná obleků, bílých košil a nažehlených kalhot, které si poctivě musím každou neděli brát do kostela a shodit tak ze sebe i všechny pozůstatky doplňků na své tváři. Ale k tomu později.
Co se týče mé výšky, nejsem nijak moc vysoký, ale jak tvrdí manažer, pro tyhle filmy výškově ideální, ani příliš svalnatý, jsem spíš hubený a ono se ty svaly pak vysekají pár sedy lehy velmi dobře, protože všem jde stejně jen o to břicho, ne?
Možná, že jsem
vycházející hvězda Los Angeles, lamač dívčích srdcí, vlhký sen všech náctiletých, ten, jehož filmy boří žebříčky.. Jak o mě píše většina novinových článků, ale rozhodně nejsem ani jedno z toho, co ty titulky říkají. Ne, možná bydlím v předražených hotelech, a soukromých vilách, ale dřív jsem neměl nic z toho.
Začnu asi od začátku. Je to pro mnoho lidí překvapením, ale jsem z čistě nábožensky založené rodiny. Můj otec je farář, který jezdí po světě, jen aby svou víru šířil dál a dál, nezastaví se a neexistuje pro něj na prvním místě nic jiného. Potom je máma, která s otcem hrdě razí všechny tyhle nápady a neexistuje, kdy by si připustila cokoliv jiného, kdy by pochybovala nebo jakkoliv zhřešila. Ne, nebylo to tak, že by byli trošku volnější co se týče jejich názorů, ne, oni byli vždy ti typičtí radikálové, co se neslučovali s 21.stoletím a od toho se také odvíjela celá naše výchova. Není proto divu, že jsem nejstarší ze šesti sourozenců a bojím se, že ten počet není konečný, protože přece žádný lidský život nesmí být zatracen a antikoncepce je přece způsob ďábla, jak nás svést. Skvělý. A možná už vám taky celkem dochází, proč se jmenuju tak infaltilně, protože přece se nemůžu jmenovat třeba John, že jo! Ono když se podíváte na mé sestry a bratry, možná jsem na tom ještě dobře, máme tady Adama a Eve, Abrahama, Noaha a nejmladší Judith. Ale Ezekiel mi říká jen matka a otec, pro všechny ostatní včetně filmové sféry jsem prostě jen Zeki.
Žili jsme skromným životem, ale zase jako církev není a nikdy nebyla chudá, jak si většina lidí mylně představuje a možná, že jsme si k snídani, obědu i večeři předčítali bibli, klečeli na hrachu, dostávali pravítkem a chodili do kostela každý den, rozhodně se rodiče nevzdali vymožeností jako je kávovat, pohodlné SUV a nebo vlastní ložnice, toliko k ďáblovo svádění. Vždycky nám vštěpovali všechny ty správné zásady a způsoby, jen díky nim jsem měl pocit, že zkoumat vlastní tělo je hřích, díky nim jsem měl pocit, že jsem někdo jiný a že nikdy nemám šanci zapadnout. Neviním je, ani nehaním, mám k nim city chladné a odtažité, ale nejsem jako mí sourozenci, kteří se snaží všelijak vymanit z tohohle sevření a rebelovat proti všem pravidlům. Já otce i matku ctím, ačkoliv s jejich názory mlčky nesouhlasím. Přidat se k filmu bylo jejich nápadem, protože nejspíš měli pocit, že se slávou budu dál kázat jejich myšlenky a že herecká hvězda tohohle kalibru co drží celibát, ctí všechny tyhle zásady a má takovýhle dosah? No ježišmarjá.. Pardon, proboha. Teda, sakra, promiňte no prostě, nechci vrát jméno tvé nadarmo! No prostě, to pro ně byl hotový splněný sen, ale já jim jaksi na celé tohle divadlo kašlu.
Možná právě kvůli téhle výchově jsem přistoupil jen na filmy, u kterých došlo maximálně k puse a kde jsem mohl poklidně fungovat i se svou minulostí, z těch pár sprostých slov se mohl vyzpovídat otci v neděli a dostal za to tak maximálně desetkrát otčenáš, ale věděl jsem, někde hluboko, že to nebude stačit. A nestačilo, nestačilo, když se mi na stole objevila nabídka točit film, který neměl daleko k daleko hanobnějším intimnostem. Ale taková byla doba, se všemi těmi transgendery, ona, ono, oni, všechny ty filmy ve kterých nahota neměla být tabu, stejně tak jako orientace, to přijít muselo. A já se s tím musím sžít. A tak trénuju sprostá slova před zrcadlem, měním si image, sahám na místa, kam bych nikdy nesáhnul, ne proto, protože věřím v trest, ale protože mám stále ještě pocit, že nesmím. Že se nesmím dotýkat, dívat se, milovat bez toho, aniž bych se navždy upsal v dlouhodobý svazek. Takže teď jsem tady. A doufám, že to dotočíme dřív, než to uvidí máma a sežere mě zaživa!
